Toto dynosauří muzeum má otevřeno pouze v neděli odpoledne, takže jsme se na to těšili celý týden. Na rozdíl od naší minulé cesty do městečka Frick na smyslový trail jsme jeli všichni čtyři autem a cesta byla o něco pohodlnější. Toto muzeum, stejně jako mamutí muzeum v Niederweningen, je maličké a vystavuje jen nálezy z okolí města. I tak je na co se koukat. Kromě spousty mušlí, nautilů a amonitů zaujme rozhodně ohromný plateosaurus přes celou stěnu. Shlédli jsme i krátký film o místních vykopávkách a následně jsme šli na chvíli na hřiště.

A pak jsme se vypravili po stopách dinosaurů na cestu s osmi zastaveními, kde jsme si mohli dále číst o dinosaurech. Cesta končila kousek za nádražím Frick kamenným suťovištěm (Klopfplatz), kde jsme se mohli sami pokusit nalézt nějaké mušle či trilobity. Vybaveni jen malými kladívky jsme byli odkázáni jen na malé kameny. Byli jsme svědky několika objevů amonitů, takže zkameněliny tu nějaké opravdu jsou. My jsme se museli spokojit s jednou mušlí a ohromným kamenem „na potom“ (až si Vláďa pořídí pořádnou palici a majzlík, tak si to doma rozmlátí napadrť 🙂 ). Zatímco jsem já s dětmi obhlížela terén, došel Vláďa k muzeu pro auto, abychom se pak nemuseli plahočit zpět přes celé město. Což pomohlo, protože z vykopávek jsme odcházeli v půl šesté a čekala nás ještě hodinová cesta domů.

Tento výlet jsem našla, kde jinde, než na Swiss Family Fun. Tam poslední dobou hledám inspiraci, když hned teď potřebuji výlet a nevím kam. Výhodou je celková vzdálenost (cca 4km, takže to Eli v pohodě ušla), sjízdnost pro kočárek (Maty chvílemi ťapal a běhal a chvílemi se vezl a spal) a vzdálenost od Curychu, i když to nebylo jejich inzerovaných 25 minut, ale spíš 40-50 min (cestou domů se děti alespoň prospaly). A celé to je po rovině, kromě jednoho menšího výšvihu.

Vyrazili jsme v deset, abychom to podle předpovědi stihli před deštěm. Což jsme nestihli. Ale byli jsme vybavení, takže druhou půlku výletu jsme šli v nepromokavém. A vyzkoušeli jsme i pláštěnku na náš nový kočárek (chtělo to trochu inženýrského přemýšlení :-), ale nakonec jsem to nasadila správně).

Jinak jak název napovídá, šlo o okruh kolem kolem jezera Türlersee, který je z našeho pohledu z Curychu jen přes kopec (Uetliberg). Celá oblast je chráněná oblast a když jsme šli, tak jsme se míjeli se skupinkami nějakých biologů nebo přírodních nadšenců, kteří se tu a tam zastavovali a hledali něco v trávě, mnozí z nich si s sebou nesli několik stébel okolo rostoucích trav. My jsme nakrmili kachny našimi bio kachními granulemi a kupodivu jim to chutnalo (ne jako těm vybíravým kachnám v Irchel).

A hned u parkoviště začíná multikeška, která nám celý výlet zpestřovala. Smutné bylo, že cílovou kešku jsme nenašli :-/.

Sice jsme na výletě zmokli, ale to, co přišlo po našem příjezdu domů … jsme rádi, že tohle nás u jezera nechytlo.

Fotky na rajčeti (s heslem).

Tuto knihu od Roberta Kiyosakiho jsem měla v hledáčku již nějakou dobu. A když jsem ji objevila náhodou v cizojazyčných levných knihách ve Spálené ulici v Praze, musela být moje. Nikdy jsem nebyla dobrá v psaní čtenářského deníku, ale v této knize bylo několik postřehů, které si chci zkrátka zapsat.

Pokračovat ve čtení

Vláďa nám na týden odjel do Prahy shánět byt, a tak jsme od sobotního odpoledne sami. No ale přeci nebudeme pecky doma. Čas ve Švýcarsku se nám krátí, takže toho musíme ještě stihnout, co nejvíce. Obrátila jsem se proto na naše tipy na výlety s dětmi a začala ráno hledat, co by mohlo stát za to. Z našeho TODO listu vlastně nic nepřipadalo v úvahu, vše to je dost z ruky. Takže proto jsem hledala inspiraci jinde. A našla ji na Swiss Family Fun. A hned na úvodní stránce na mě vykoukl „Trail smyslů“ (oficiální stránky zde, mapka zde). Swiss Family Fun to mají často mnohem lépe zpracované, než oficiální zdroje. Takž jsem rychle zjistila, jak daleko to je od Curychu, kudy se tam jede (musíme jet vlakem, auto má Vláďa v Praze … ne že bych jela autem, kdybych ho měla k dispozici 😀 ), jak je to dlouhé, kolik času to zabere, a jestli to je vhodné i pro kočárek.

Pokračovat ve čtení

V mém souhrnném článku o nej nej věcech (ať taky něco pochválím a ne si jen stěžuji) zmiňuji zatím můj njlepší outdoor/městský batoh Salomn sky 21. Ale jak už to u starších modelů bývá, jsou těžko k sehnání. Tenhle mi po cca 10 letech už odešel (nevypratelně zašpiněný, prodřená záda, atd.) a navíc se mi tam věci pro dvě děti nevejdou.

Takže jsem zakoupila nový, o něco větší Crossroad NOMAD 28. Na první pohled super – má kapsičku na bederním pásu, má víko na přezku místo zipu, má dvě kapsy ve víku, má šikmou kapsu na drobnosti zvenku a má samozřejmě síťovinové kapsy z boku na lahve. A jak bonus má vestavěnou pláštěnku ve dně. Ale. Má docela jemný materiál. Horní kapsa se mi po pár týdnech začala párat, má popruhy dost blízko u sebe, takže po celodenním nošení, kdy mi to neustále tlačí na krk, mě z toho bolela hlava, a je úzký a vysoký, což je problém, protože k věcem vespod se strašně špatně dostává. Na druhou stranu se mi do něj vejde spousta věcí.

Takže se nenápadně koukám, jestli přeci jen neexistuje batoh, který by splnil všechny moje požadavky. Ty už zazněly výše:

  • objem 25 – 30 l
  • zavírání na přezku, nikoli zip
  • bederní pás s kapsičkou na klíče/telefon
  • víko s vnější a vnitřní kapsou na zip
  • doplňkové kapsy venku
  • boční kapsy na lahev
  • popruhy dostatečně daleko od sebe
  • hrudní pás
  • pevný a nepromokavý materiál
  • rovná, nikoli prohnutá, záda

Jako bonusové vlastnosti pak

  • vchod zespodu
  • vestavěná pláštěnka ve dně
  • reflexní prvky
  • úchyty na trekové hole

Jako alternativy zatím vidím: