Asi by správně mělo být do Haslibergu (je to městečko), ale takhle mi to zní líp.

Jeli jsme na návštěvu za mojí kolegyní, která zde bydlí u přítele. Myslela jsem původně, že bydlí dole v Meiringenu a ono hle, bydlí v 300 let staré úžasné ohromné chatě a jejich rozsáhlé traviny před okny jim spásají sousedovic krávy. Co by kamenem dohodil je lanovka na Käserstatt (1835 m n.m.). Rozdělili jsme se tak, že Vláďa jel s T. na kolo a já s dětmi a s O. jsme nasedli na lanovku (20 CHF zpáteční pro dospělého) a vyjeli nahoru, že se tam s kluky potkáme na kafe. To jsme se také potkali (trvalo jim to cca 40 minut), ale byli tak rozjetí, že si pauzu dát nechtěli. To my jo. V restauraci byl i dětský koutek, takže jsme u kafíčka měly klid (a děti nám nosili další a další „kafíčka“ a „palačinky“ z dětské kuchyňky). A když jsme se konečně snad po hodině zvedli (z okna také bylo krásně vidět přijíždějící a odjíždějící kabinky, což se Matymu moc líbilo), tak jsme zrovna zahlédli vracející se kluky. No moc jsme tomu výletování nedali. Několik set metrů tam a zase zpět. Na jaro tu ale máme vyhlídnutou Trpasličí cestu, která vede od lanovky dolů a kde jsou nějaká speciální tematická zastavení. Lanovkou jsme se zase svezli dolů a následovalo BBQ u chalupy.

Cestou domů jsme bohužel strávili nějakou dobu v zácpách před Luzernem. A to jsem si myslela, jak jsme vyjeli brzy. Takže cesta tam cca 1 h 15 min, cesta domů cca 2 h a kousek.

Naše první celorodinná dovolená u moře se vydařila. Již v únoru jsme si zařídili pobyt na Kypru v období Eliščiných podzimních prázdnin. Usoudili jsme, že by tam pro nás pořád mohlo být dost teplo (a užít si tak moře mimo ty příšerné teploty, které tam musí v létě a návalu panovat).

Vzhledem k tomu, že jsme letěli nejen my čtyři, ale i oboje prarodiče, bylo plánování o něco náročnější – hlavně to, abychom všichni dorazili na místo plus mínus ve stejném termínu, protože se na Kypr nelétá denně. Díky bohu za Kyperské aerolinky, protože Švýcaři to měli dvakrát tak drahé. Rodiče to měli kombinaci kyperských a českých aerolinek.

Ubytování jsem řešila přes anglický portál HomeAway a našla parádní luxusní vilu v luxusním golfovém (anglicko-ruském 🙂 ) rezortu Aphrodite Hills kousek od městečka (nebo v rámci městečka) Kouklia na jihozápadě Kypru (řecká část). Foto.

Z Larnaky, kam jsme všichni přistáli, jeli rodiče taxíkem (doporučena nám byla firma Cyprus Taxi). Je to cca 1 h 20 min a vyšlo to na 120 EUR (za taxi). My jsme potom měli půjčené auto (opět jsme si nechali něco panem majitelem doporučit – DriveNet) a jeli jsme po vlastní trase.

A zde je shrnutí. Podrobnosti k jednotlivým dním budou následovat.

Pátek 5.10. – pozdně večerní přílet všech čtyř pradrodičů z Prahy do Larnaky. Taxíkem do vily. Seznámení se s domem.

Sobota 6.10. – pozdně večerní přílet nás čtyř do Larnaky. Půjčujeme auto, Vláďa se seznamuje s automatem a řízením vlevo. Všichni, až na Vláďu usínáme. Příjezd do vily pozdě v noci.

Neděle 7.10. – seznámení se s okolím a bazénem. J+N+V+M+M – koupačka na Pissouri pláži. R+J+E – bazén.

Pondělí 8.10. – já ulehám do postele. Bolí me v krku a hlava. Co dělají ostatní nevnímám. Určitě byli v Paphosu.

Úterý 9.10. – už jsem lepší. S Vláďou a Ninou jedeme do Paphosu a poté na sever do Aphrodite´s bath.

Středa 10.10. – V+M+N+J – Kouklia a vykopávky Sanctuary of Aphrodite.

Čtvrtek 11.10. Vinná stezka.Koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock (tam, kde se zrodila Afrodita).

Pátek 12.10. – Jedu s Vláďou odvézt mé rodiče na letiště do Larnaky. Cestou zpět se zastavujeme u Solného jezera a mešity Hala Sultan Tekke. Pricházíme si Larnaku. Následuje Stavrovouni Monastery a Kornos. Vyhlídková trasa přes Pano Lefkara. Limassol vynecháváme a jedeme se koupat na pláž ve starém Kourionu. Je vedro. Následují vykopávky v Kourionu.

Sobota 13.10. – Paphos waterpark. Vláďa, Eli, Maty a Nina jedou autem do Paphosu. Já s Jirkou jedeme busem (opravdu přijel na čas). J+N+M jdou na pláž, V+M+E jdeme do akvaparku. Vyhnala nás až bouřka. V+N+E+M jedou autem domů. Já s Jirkou přečkáváme nejhorší déšt v baru na pláži a busem jedem do přístavu. A večerním autobusem již za tmy pak domů.

Neděle 14.10. – v sedm ráno vyjíždím s Vláďou směr Mt.Olympos. Cesta nám zabrala cca 1 h 20 min. Je 10°C. Oblékám bundu, rukavice a čelenku. Vyrážíme na Artemis Trail (foto), který měří 7 km a je vesměs po vrstevnici. Našli jsme 16 kešek a viděli místní sjezdovky. Na úplný vrchol se nedá, je tam vojenská základna. Cestou zpět zastávka v Omodosu na nákup místních specialit. Odpoledne jede Vláďa s rodiči do Paphosu, já jdu s dětmi do bazénu. Večerní koupačka na pláži u Aphrodite´s Rock.

Pondělí 15.10. – hodně brzy ráno veze Vláďa rodiče na letiště. S dětmi jdu na hřiště, kde nás Vláďa v devět ráno našel (na letiště e to 1,5 h, tak si vezměte, jak brzy ráno museli vyjíždět!). Jdeme na minigolf. Odpoledne míříme do Paphosu. Vláďa s Matym jdou na procházku, já s Eli se naloďujeme a jedeme pozorovat želvy a na koupačku v moři.

Úterý 16.10. – ráno balíme poslední věci, skládáme vše do auta a frčíme na letiště. Máme na letišti 2,5 h vše vzládnout. Přílet do Curychu v brzkém odpoledni. Stíháme i nákup základních potravin.

Z cest jsme si samozřejmě ledacos přivezli – karobový sirup, sledké víno, banánový a pomerančový likér, sladkosti (sujuk, loukomi/Cyprus delight/ovocné želé, baklavu a podobné, sušené ovoce, oříšky v medu, karobu a šťávě z granátového jablka). Foto.

Tohle byl takový dvojitý dárek k svátku. Dali jsme Elišce dva lístky na představení k svátku a datum konání se schodovalo s mým svátkem. Vláďa s Máťou zůstali doma. Pořád mi přijde, že se lidi diví, když zjistí, že jsem Máťu nechala doma!? Proč bych ho probůh na něco takového (v jeho 1,5 letech) tahala, když ho mohu nechat v pohodě a klidu doma.

No ale zpět k představení. To se konalo v Hallenstadion Zürich, takže nedaleko od nás. Nastudovala jsem si předem, co vše nesmíme s sebou nosit (nic, žádné deštníky, pití, foťáky … při tom fotit se normálně smělo 🙂 ) a hlavně – Eli mohla jít v princeznovských šatech! Tematicky oblečená na představení. Uvnitř to vypadalo „pohádkově“. Všude stánky s věcmi s Disney tématikou, vše svítící, hrací, točící se … nechyběl popkorn, cukrová vata na milion provedení, další holčičky v Elza šatech, dědečkové s Olafem na hlavně, atd. Nevím, ale přišla jsem si víc dojatá, než Eli 🙂

Měly jsme půl hodinu k dobru, ale Eli trvala na tom, že si musíme jít sednout (tedy poté, co jsem nám koupila megapopkorn … už nikdy … Eli snědla tři kuličky a já to pak jedla ještě tři dny, ale byl dobrý, jen dost slaný). Sedadla jsme měly výborná! Také jsem dlouho studovala mapu sedadel, než jsem se rozhodla (lístky jsem kupovala již před půl rokem). Seděly jsme uprostřed delší strany, ne hned v přízemí, ale kousek výš. V polovině sekce F1. Zkrátka, viděly jsme vše perfektně. Před Eli seděly jen děti, takže ji nic nebránilo ve výhledu. No a pak už to začalo.

Nejlepší obrázek si asi uděláte, když se podíváte na nějaké oficiální video. Byly jsme z toho s Eli obě unešené. Jo, zima nebyla vůbec, já tam seděla jen v košili. Úžasné kostýmy (nechyběl ani sob Sven, či kůň Maximus, nechápu jak v tom mohli jezdit), vše přesně jak z pohádek. Osobně se mi asi nejvíc líbila Ariel (ne jen vlastní mořská panna, ale celá pohádka, moře, atd.), chobotnice Uršula byla dokonalá. Herci předváděli neuvěřitelné akrobatické kousky. Ariel dokonce na laně ve vzduchu (imitace plavání ve vodě). Její přeměna z mořské panny do normální holky, byla blesková. Stejně nepostřehnutelná byla přeměna Zvířete v prince. Nechyběly světelné a další efekty (malé výbuchy, ohňostroje, apod.). Zkrátka smršť na všech frontách.

Šlo tedy vždy o výcuc Disneyho pohádek. V tomto konkrétním představení byli jako průvodci Mickey a Minnie, a viděly jsme Kráska a Zvíře, Ledové království, Malou mořskou vílu a Lociku.

To byl ale dlouhý víkend. V sobotu večer, když se mě Eli zeptala, jestli „druhý den“ (což znamená „zítra“) jde do školky, tak jsem se musela pořádně zamyslet, protože jsem si opravdu nebyla najednou jistá, jestli je sobota nebo už neděle.

Jako vždy začínám den kolem půl šesté, takový ten čas, kdy je všude klid, ticho a tma, jen Maty má prostě nutkání vstávat, hrát si, běhat, jíst, kadit, apod. Kolem sedmé vstává zbytek rodiny, někdy (většinou o víkendu) již v půl sedmé (a popřáli mi k svátku). Po snídani jsme se nabalili a vyrazili do Milandie na lezení. Kde jsme byli hned minutu po otvíračce a první (kromě jedné osamocené paní). Tentokrát jsem také lezla (po asi 2,5 leté pauze). Střídavě jsme dávali pozor na Matyho s Eli a střídavě boulderovali a lezli na samonavijáku. Mě se předloktí hned znavila, takže jsem spíš „odpočívala“ (ono s dětmi se nikdy nejedná o odpočinek) než lezla. Ale bylo to fajn. Domů jsme dojeli akorát na oběd. Rychle uvařit, najíst se a já ještě stihla rychlého šlofíčka, než jsem s Eli vyrazila na další program – české divadlo. Do Walliselenu máme blbé spojení MHD, takže Eli jela na kole, já na koloběžce (jsou to dva kiláky). Stavily jsme se cestou i v čokoládovně – kde byl poslední otevírací den. Od teď funguje již jen pobočka v Hinwillu. A vzhledem k tomu, že výprodeje již nějakou dobu běželi (a my o tom nevěděli), tak už byla k dispozici jen jedna krabice s alkoholickými čokoládami, takže nic pro nás.

Pokračovat ve čtení

Jako tradičně každý rok, probíhá i letos SlowUp po celém Švýcarsku. Od jara do podzimu můžete najít po celém Švýcarsku akce tohoto typu. Tuto neděli to bylo u Curyšského jezera s hlavním centrem v Rapperswilu. Během této akce se zavřou silnice na určitém úseku a jsou přístupné pouze pro cyklisty, pěší, bruslaře, apod. Takže Eli vyrazila na kole a my s Vláďou na bruslích, Maty musel strávit nějaký čas ve vozíku.

Pokračovat ve čtení