Tak jsem si dneska na portálu Prahy 6 přečetl, jak nám ta sněhová pohotovost krásně funguje. No nevím … Ve čtvrtek jsem šel pěšky do práce a uklizených chodníků jsem na tří kilometrové trase moc nepotkal. Dalo by se říct, že asi lidé očekávali, že doopravdy někdo naběhne a sníh ráno uklidí, ale bohužel prd. Když jsem procházel ulicemi v pátek odpoledne, tak bylo vidět, že docela dost lidí rezignovalo a raději si před vlastním domem uklidí sami. Jedině mě trochu mrzí, že kdosi pobírá docela slušné peníze za úklid chodníku, který za něj uklidí zadarmo někdo jiný. No co se dá dělat … třeba vylepšit systém? 🙂

Ne, opravdu zde nebudu popisovat nějaké naše poslední jídelní orgie, jak by možná mohl název napovídat. Takto (v originále Mindless Eating) se totiž jmenuje kniha od Briana Wansinka, který je mezinárodně uznávaný odborník na výživu a stravovací návyky. Musím říct, že mě kniha opravdu nadchla! Nejde o žádnou dietní knihu ani kuchařku, ani se zde (zas tak moc) nepočítají kilojouly a nemáte zde ukázky vhodných jídelníčků. Brian Wansink se zde totiž nezaměřuje na výživové hodnoty, na obsah tuků a cukrů apod., ale jde mu o samotný přístup k jídlu a způsob konzumace. Zaměřuje se na věci, které ovlivňují naše nežádoucí tloustnutí (nebo v opačném případě – jak do dětí dostat více zeleniny, aniž by si toho “všimly”). Než se vrhnu k sepsání několika pasáží, které si z knihy prostě musím poznamenat, ještě zde uvedu dalších pár vět o autorovi, které vám možná přiblíží způsob jeho práce a napoví něco více o jeho zaměření a vlastním přístupu ke stravování: je profesorem marketingu a vědy o výživě v rámci aplikované ekonomie Fakulty řízení na Cornellově universitě, kde je ředitelem Cornellovy potravinové a jakostní laboratoře (www.FoodPsychology.Cornell.edu). Z jeho dalších působišť jsou či byli: Darmonthská vysoká škola, Vrije Universiteit (Nizozemí), Whartonova škola v rámci Pensylvánské university, Illinoiská universita v Urbana-Champaign, INSEAD (Francie), armádní výzkumné laboratoře v Naticku. Více o knize se dozvíte na stránkách www.MindlessEating.org.
A teď k vlastní knize. Není mnoho knih, ve kterých bych si zakládala zajímavé pasáže, ale tahle k nim tedy rozhodně patří. Osobně neznám zas až tolik lidí, kteří by měli problémy s nadváhou, nebo s jídlem obecně, ale i tak třeba víte o nějakém jídelním zlozvyku (nebo jednoduše zvyku), který vašemu zdravému (či “hubenému”) životnímu stylu neprospívá. Musím podotknout, že v mnoha případech to, co v knize řešil, bylo pro Evropana trošku mimo mísu – Američané jsou prostě, co se jídla týče, trochu jinde. Když ale vezmu, jaké dobrůtky (čokoládové samozřejmě) mi Vláďa z Ameriky přivezl, tak bych i pochopila, z čeho tak tlustí jsou, i když ne všichni to tam mají z čokolády. Z Wansinkových výzkumů vyplývá, že na ně mají vliv především kola, brambůrky, pizza, ale hlavně – přejídání. Což mě přivádí k jednomu rozhovoru s Babickou (kdo nezná – já o něm až do přečtení onoho rozhovoru také nikdy neslyšela 🙂 – je to prý věhlasný televizní kuchař), kde o Češích tvrdil to samé – nejde ani tak třeba o skladbu jídelníčku a o to, že česká klasika je těžká do žaludku, ale že jsou Češi chroničtí “přejídači”. Tak už bylo dost omáčky, hurá do vlastní knihy. Kdyby mi v knihovničce nečekala fronta dalších knih, tak jdu tuhle přečíst znovu :-).
Jídlo je o psychice – to jste jistě slyšeli, a tak i samotný podnadpis knihy na toto upozorňuje: “Lepší je dvakrát se zamyslet, než se jednou nacpat.” A motto, které se v knize několikrát objevuje: “Nejlepší dieta je taková, o které nevíte, že ji držíte.”
V úvodu mě zaujal výčet různých časopisů, které se zabývají jídlem. V poslední době jsem prošla mnoho odborných článků týkající se mého studia (což občas byla dost nuda), ale myslím, že některé články z TĚCHTO časopisů by mohly být opravdu zajímavé. Jeden takový můžete nalézt třeba zde (obsahuje přibližně to, co je v kapitolách 3-5 v této knize):
http://www.mindlesseating.org/pdf/EnvironCues-ARN_2004.pdf. A jaké že časopisy to třeba jsou? Takže: Výzkum obezity (u nás by tomu mohlo odpovídat třeba http://stob.cz/), Časopis Americké dietetické asociace, Časopis Americké zdravotnické organizace, Časopis konzumního bádání, Chuť, Kvalita a přednosti jídel, apod.
Kapitola Oblast nevědomí
V této kapitole byla základní myšlenka taková, že po většinu dnů vůbec netušíme, zdali jsme snědli o 50 kcal více nebo méně než jindy. Jde o to, že ve skutečnosti opravdu nepoznáme, jestli sníme o 200 či 300 kcal za den víc nebo míň – to je oblast nevědomí. “Je to oblast či zóna, v jejímž rámci se můžeme buď trochu přejídat, nebo jíst o něco méně, aniž bychom si toho byli vědomi.” A na tom se dá stavět :-). “Pokud toho sníme příliš málo, poznáme to. Pokud toho sníme příliš moc, poznáme to taky. Ale existuje kalorické rozpětí, oblast nevědomí, kde se cítíme být v pohodě a neuvědomujeme si drobné rozdíly. … Můžeme toho (pozn. hubnutí) docílit tím, že ujdeme každý den o 2000 kroků více (1,5 km) nebo tím, že sníme o 100 kcal méně, než bychom snědli normálně.” Jak na jiném místě knihy uvádí – pro většinu z nás je pohodlnější sníst o něco míň, než se víc hýbat :-).
Během celé knihy se setkáváme s tzv. pozměňovacími strategiemi, které nás mají malými krůčky dovést k tomu, aby jídlo “pracovalo” pro nás, ne aby to byl jakýsi strašák s kJ či kcal. A tak: Pozměňovací strategie č.1.: Předpokládejte o 20 procent méně či více. Což znamená, že “než začnete jíst, naložte si o 20% méně, než předpokládáte, že budete chtít sníst. … Pokud snížíte o 20% množství těstovin, které si nakládáte na talíř, navyšte o 20% zeleninu.”
Kapitola Průzkum tabule
“Lidé nejedí kalorie, jedí objem.”
Pozměňovací strategie č.3
Minimalizujte velikost krabic a misek. Z čím většího balení si budete brát, tím víc toho sníte a to o 20 až 30 procent víc v případě většiny jídel. … “Přimějte optické klamy, aby pracovaly pro vás. 200 g guláše na dvaceticentimetrovém talíři je pěkná porce. 200 g guláše na třiceticentimetrovém talíři vypadá jako nepatrný předkrm.”
Kapitola Skryté podněty kolem nás
Past “jídla, které je vidět”. … Otázka pohodlné dostupnosti: ušli byste 1,5 km kvůli karamele? …”Čím větší potíže musíme překonat, abychom se najedli, tím méně jíme.” Není nad to, dát krabici se sladkostmi do co nejvzdálenějšího kouta bytu.
A protože je toho v knize ještě spousty, co bych chtěla zmínit, pro dnešek skončím zde a pokračovat budu, až budu mít na psaní více času. Navíc mě v knihovničce čeká ještě jedna “jídelní” kniha, tentokrát o tucích, tak se do budoucna můžete “těšit” na obdobné poznámky, možná z trochu jiného pohledu.
Literatura:
Rozhovor s Jiřím Babicou: časopis Fitstyl, ročník 13, číslo 11, listopad 2009, ISSN 1212-2629
Brian Wansink: Nezřízené labužnictví. Columbus, 2006. Přeložil Z.Trmota. ISBN 978-80-7249-254-1

Dneska jsem si všiml, ze u každé několikáté lampy přibyly krásné do červena laděné minipopelnice s posypovým materiálem. Jsou takové líbivé, za své plastové ucho přidrátované ke sloupu s nápisem “Posypový materiál”. Ale na první pohled zde něco nehraje … přidrátované jsou, to je v pořádku, ale to víko … to víko je nějaké nechráněné. Ne, že bych svým spoluobčanům nevěřil, ale něco mi říká, že ten krásný, jemný, posypový štěrčíček skončí jinde než na zasněžených chodnících Prahy 6. Nu, nechme se překvapit 🙂

Jak je těžké vyfotit sýkorky
Tak jsem po dlouhé době, i když jsem to měla teoreticky podchycené vitaminy, pestrou stravou, protichřipkovým čajem, vonnými esencemi, hlívou ústřičnou a optimistickým pohledem na svět, opět chytla nějakou virózu. Ale protože se má na všem hledat to pozitivní, tak musím říct, že naštěstí jen to. Což tedy znamenalo, že jsem pondělní den ve škole částečně, ale bránila jsem se statečně, prospala … a úterý už jsme prospala doma. A protože jsem se po čtvrtstoletí, co sama se sebou musím žít, naučila tyto případy docela účinně léčit (kloktací sůl, zábaly, černý čaj s medem a citronem, protichřipkový čaj, jox do krku, multivitamín, a hlavně hodně spát), po dvou dnech nemoci je mi již o něco lépe. Minimálně natolik, abych nespala 16h denně, ale mohla dělat i něco užitečného. Jenže má dobrá snaha začíst se do skript byla zničena sýkorkami, které se ve velkém slétaly do krmítka, které mám hned u oken a které Vláďa čerstvě naplnil. A tak jsem si chtěla vyzkoušet, kolik toho ve mě z mého kdysi vcelku ucházejícího fotografického umění ještě zůstalo. Vytáhla jsem stativ, naťukala nějaké nastavení na foťáku a pustila se do mačkání spouště. Hlavní zádrhel – krmítko proti světlé obloze. Tak snad příště to bude lepší. Ale minimálně jedna fotka se mi povedla, ne?

Během mého kurzu Úvod do čínské masáže jsem si stihla udělat pár poznámek, o kterých sem si říkala, že se na ně později podívám … a ejhle, ono je 3 týdny po a poznámky stále leží ladem. Tak k nim alespoň nyní něco v rychlosti sepíši.
  • Čistící kůra: Psylium – prý takový “všelék”. Zatím jsem na něj narazila v nabídce Doktora Popova, ale na prodejně nikoli.
  • Taoismus – přes prázdniny jsem přemýšlela o józe, ale nějak jsem to “zamluvila” a najednou byl podzim a jóga pořád nic. Zde jsme se ale bavili o tai chi, konkrétně o taoistickém tai chi a náš pan lektor o tom mluvil strašně zaníceně a pozitivně. Navíc mi cena přišla o něco výhodnější než u jógu, a na to chtě nechtě u dlouhodobějšího cvičení musím brát zřetel.
  • Moxování – další “masérská” technika, která vypadá velmi zajímavě.
  • Pátý element – vše pro masáže, čínské pomůcky, čaje, apod. Vede Dr. Yingwu
    Wang, který rovněž v Dexter Academy vede kurzy čínské masáže a jiné.
  • O “Goji” – kustovnici čínské – a jejich výborných vlastnostech na naše zdraví už jsem psala.
  • A na závěr jednu “protichřipkovou” směs do aromalampy: 3 kapky eukalyptu, 2 kapky bergamotu a 1 kapka levandule

28.11.2009
Poté, co jsme si v sobotu prohlédli Vítkov nás čekaly závody v Riegrových sadech – již tradiční Veteraniáda. Té jsem se jako každý rok zúčastnila jako rozhodčí, letos ale poprvé i jako závodník. Žádné velké výkony jsem nečekala – s mým vytrvalostním “tréninkem” jsem si dala pouze 50m volný způsob … a jak to dopadlo? Podívejte se sami na stránky rozhodčích
(video 34. Veteraniáda, 50m VZ ženy). Jestli vám přijde, že si plavu lážo plážo, tak rychleji to opravdu nešlo. A výsledky? Nedopadlo to nejhůř. Všechny výsledky naleznete zde, ale pokud se vám to nechce celé prolézat, tak jsem skončila 10. ze 14., ale ve své kategorii (1980-1984) na krásném druhém místě (pro pořádek ale musím uvést, že v kategorii jsme byly právě pouze dvě). A kdo by chtěl vědět ještě víc, tak na výherkyni (o pouhých 6 let starší) jsem ztratila bezmála 10 sekund. No já vím, že mám co zlepšovat. Za zmínku ještě stojí, že nejstarší závodnici je úctyhodných 82 let. A na závěr ještě odkaz na fotky: zde.

Tak opět jedno rychlé shrnutí posledních událostí. Začala bych Festivalem francouzských filmů. V neděli v podvečer jsme se do Světozoru vydali na film Simon Koniansky. Při čtení popisu děje jsem trochu zapochybovala, zda se na to bude dát koukat, ale vzhledem k tomu, že mé požadavky na film nebyly náročné (aby to bylo v neděli odpoledne a bylo to francouzsky), nechala jsem se překvapit … a to mile. Film byl laděn do humoru, ale objevily se i vážnější pasáže. A ta francouzština! Pořád ji rozumím 🙂 V pondělí nato jsme se vydali na Festival krátkých filmu (opět v rámci FFF), kde jsme ovšem byli “nemile” překvapeni, že místo námi předpokládaných 90 minut to bude trvat bezmála 4 hodiny i s přestávkou. No což. A tak se na plátně střídal tu vážný, tu odlehčený krátký film za druhým. Celkem jich bylo 14 a musím přiznat, že se mi jich celkově líbilo tak 5 a že většině jsem vůbec nerozuměla. Nešlo o fráninu, ta byla dobrá, ale náplň. … Ale s nepochopením jsem na tom nebyla sama :-). Do druhé poloviny nás alespoň povzbudilo občerstvení od pekárny Paul (mimo jiné mají pobočku na Andělu, jen ty ceny mě trochu odrazují). A to bylo bohužel z FFF vše. Chtěla jsem jít ještě v úterý na JCVD, ale vzhledem k tomu, že nás hned ve středu čekala Carmen v Národním divadle, rozhodla jsem se pro pauzu.
A Carmen byla úžasná. Nedá mi to a musím ještě objasnit, proč jsme se na ni vůbec vydali (kromě toho, že bychom trošku té kultury čas od času prostě mít měli) … to bylo tak. Na koncertě Two voices nám právě zpívaly pasáž z Carmen. A já najednou zjišťuji, že je to francouzsky (ono jak to zpívají vysoko, tak je tomu těžko rozumět 🙂 ). Ale nějak jsme se nemohli shodnout, jestli Carmen jako opera opravdu francouzsky je. Nikdo si není pořádně jistý, jestli byl Bizet opravdu Francouz. A tak nám nezbylo nic jiného než se na Carmen vypravit … Bizet se narodil v Paříži a Carmen je francouzsky. Dokonce tomu bylo i místy rozumět. Jeden by ani neřekl, kolik toho z této opery zná. Hudba je to úžasná. Skoro mě ta jejich, místy nedokonalá, francouzština rušila. Komu bylo opravdu dobře rozumět byl Roman Janál jako toreador Escamillo, ale jinak … jinak bych raději poslouchala pouze tu hudbu. … A ačkoli hudbu jsem měla docela naposlouchanou (jednu dobu jsem si to pouštěla pořád dokola při učení), tak děj mi byl úplně cizí. … Takže myslím, že návštěva Národního splnila svůj účel.
A tím by asi kultura tento týden skončila. Na výstavu Jana Saudka jsem se ještě nedostala, ale v pátek se na ni chystám. Muriel byl prostě výtečný komiks a Kdo chce zabít Jessey zase film, takže si tuto výstavu nechci nechat ujít.
Vlastně ještě něco – v sobotu jsem využila jednu z posledních možností vypravit se zadarmo do nově zrekonstruovaného Vítkova. I když jsme se na vyhlídku úplně navrch památníku nedostali, byla to zajímavá návštěva.
A večer jsme si nenechali ujít rozsvícení vánočního stromku na Staroměstském náměstí. Sice mačkanice šílená, ale pro ten zážitek … A poté jsme šli utišit hlad do Mikulka´s Pizzeria (Benediktská 16), kde jsem si dala výborné noky s hořčičnou omáčkou, kousky vepřové panenky, rajčaty a cuketou. … A v neděli mě čekaly nákupy 🙂

Je mi jasné, že asi jen velmi málo čtenářů tohoto blogu bydlí na Praze 6 a mají tak možnost se během pár minut dostat do Fitness Millenia ve Vokovicích. Ale pro ty, kteří by měli zájem, tak zde v HEAT programu vyčlenili 3x týdně hodiny speciálně pro studenty, kdy se cena za jednu hodinu při koupi pernamentky dostává až na 75 Kč, což je supr. Pro více info klikněte zde. Tak se třeba na nějaké hodině potkáme.

Když jsem byla na kurzu čínských masáží, tak náš lektor docela prosazoval tuto čínskou nepostradatelnou rostlinku. Neváhala jsem a zjistila si o ní pár věcí. Nejenže se to dá zobat jako oříšky (jen pozor na množství), ale dá se z toho dělat i nálev. Příprava je sice o trošku složitější než pro klasický čaj, ale věřím, že pozitivní účinky mi čas strávený přípravou, vynahradí. Koho by podrobnosti zajímaly, nechť klikne sem.