Rok: 2010
Předvánoční čas
Ve středu jsem docvičovala ústní projev na němčinu, na který nakonec nedošlo, protože nebyl čas. Tak za týden. A večer jsme měli firemní večeři ještě s další součástí kliniky. Konalo se to v Zoo restauraci, krásně to bylo uvnitř vyzdobené. Prý jsem měla štěstí – loni se žádný takovýto večírek nekonal. Nejlepší na celé akci bylo samozřejmě jídlo, tak bych se vám ráda pochlubila, co jsme měli 😉 Takže kdo není zvědavý, může skočit o odstavec dál. … Ještě před podáváním předkrmu jsme měli jako welcome drink (nealkoholické) něco jako mangovou limonádu s kousky ovoce (poznala jsem akorát ananas). Jako předkrm byla salátová směs – okurka na malé kousky, ochucená čočka, kukuřice, červená řepa, rukola, polníček, … Jako hlavní jídlo bylo kukuřičné kuře (krásně jemné) v kokosovo-limetkové krustě s medovo-pomerančovou omáčkou, jako příloha k tomu byla oříšková rýže s hráškem a jako obloha „duomrkev“ (mrkev bílá a červená). To byla mňamka. Po krátké pauze přinesli dezert – „výběrový talíř“. Na velkém talíři servírovali výběr různých „desertů“: ve skleničce panna cotu s mandlovým mlékem a skořicí, vedle byl úctyhodný kus koláče z listového těsta s kiwi a šlehačkou, obalovaný a osmažený banán, kopeček fíkové pěny, kopeček pomerančové pěny a kopeček kokosglacé a navíc hromádka exotického ovoce (ananas, papája, rybíz, karambole). K tomu nám číšníci neustále dolévali víno. Já byla celý večer na bílém (Zürisee Riesling. Na počátku večeře jsem se svojí začátečnickou němčinou dokázala hbitě odpovědět na úvodní otázku „zda bílé nebo červené“). Na závěr večeře se podávala káva. Když ke mně přišel číšník s dotazem zda expreso nebo ještě něco, čemuž jsem nerozuměla, tak jsem na něj vybalila pečlivě připravené „Tee?“ … trošku se zarazil, páč to asi nečekal, ale pak mi hbitě dal na výběr několik možností, na což jsem bez ohledu na nabídku kontrovala „grün?“ … což ho uspokojilo a odešel : ). Nakonec mi dorazil čaj sice zelený, ale ještě s mátou, … což se po vydatné večeři hodilo. Jinak koho by zajímalo, jak jsem si tady vlastně povídala, tak střídavě jsem mluvila anglicky, střídavě poslouchala němčinu, z čehož jsem samozřejmě odchytla jen sem tam nějaké slovo, ale bylo pěkné sledovat alespoň gestikulaci a intonaci. Když pak spolustolovníci vybuchli smíchem, tak jsem se alespoň duchapřítomně usmívala. Ale dorazila i kolegyně, která je momentálně na mateřské dovolené a která němčinu také moc nemusí, tak s tou jsem se mohla chvíli bavit anglicky (a zkouknout množství fotek mimča).
Ve čtvrtek jsem šla po včerejší vydatné večeři do bazénu … vůbec to nechtělo plavat. Myslela jsem, že to po půl kilometru zabalím, ale pak jsem se najednou opět ocitla sama v dráze a toho se muselo využít. Většinu dne jsem pak strávila u OpenSimm (viz některý z předchozích zápisů) a tutoriálů. Před půl pátou jsem se vydala do „Selbstlernzentrum“ dopsat si písemný test z němčiny. … no nic moc. Jako naučila jsem se toho hodně, ale pamatovat si ke všem podstatným jménům, které jsem si natloukla do hlavy (abych alespoň tušila, co se to kolem mě děje), i členy a tvar množného čísla, to prostě nešlo. No uvidíme ve středu, jak to dopadlo. To mi připomíná, že musím trošku předělat mé ústní vystoupení. Oproti ostatním bych to měla moc krátké. Ale ono sepisovat text s pomocí google překladače a slovníku není vůbec snadné.
A v pátek jsem skoro celý den strávila s LaTeXem (document markup language and document preparation system for the TeX typesetting program)- instalace a tvorba prezentace. Není to tak jednoduché jako v PowerPointu. A ještě než se setmělo, vyzvedl mě Vláďa a šli jsme se cournout do města. Nejprve staré město, kde jsme si dali výborného langoše s česnekem, stánky, knihkupectví, pak na hlavní nádraží, podívat se na stromeček a prokličkovat stánky. Zde jsme objevili (kromě mnoha stánků s raclettem, klobáskami, sýry, salámy, ovocem v čokoládě … a z nejídelního: šperky, silikonové formy, vonné tyčinky, svíčky a mýdla, rukavice, čepice, …) stánek s něčím, co bych popsala jako jablka v županu, ještě ovšem zalité šodó a zasypané skořicovým cukrem. Tohle se jen tak nevidí. Dobře naladěni jsme pokračovali sněžením po Bahnhofstrasse a přilehlých uličkách na tramvaj a zpět domů.
Na sobotu jsme měli naplánován výlet na běžkách, ale ráno jsme se shodli, že jsme vlastně hrozně moc unavení a že podnikneme něco jiného. Spali jsme cca do půl desáté. Po vydatné snídani (makovec a čokoládový „biskupský chlebíček“) jsme se vydali na nákup. Já se následně vrhla na přípravu těsta na vosí hnízda a Vláďa mě mazal lyže na zítra. Poté jsme to procházkou vzali do bazénu. A v podvečer jsme u televize slepovali linecké, které Vláďa den předtím upekl, a dělali vosáče. A shodli jsme se, že i po takovémhle odpočinkovém dni jsme hrozně unavení.
Rychlý zápis.
Den Blbec
Střípky II
V Dánsku nás bylo v posilovně maximálně tak deset! No dobře, v takhle exponovaném čase to asi bylo plné, ale tohle! … No prostě šílenost. … Nicméně jsem si řekla, že cestou domů vystoupím o několik zastávek dřív a projdu to ještě kolem jednoho školního komplexu, kde jsou další sportoviště. A když to nenajdu, tak si alespoň udělám večerní procházku.
– na oblasti lopatek to opravdu bylo znát. Takže ze začátku opravdu jen 10 minut / týden : ). A dnes (po 2 dnech pauzy) jsem tam zašla znovu. Tentokrát jsem vyzkoušela eliptický trenažér a trenažér na ruce. Tenhle opravdu nevím, jak se jmenuje, ale popsala bych to jako cyklotrenažér pro vozíčkáře – sedíte a „šlapky“ roztáčíte rukama. Tak tenhle mě také baví! Deset minut stačí, abyste začali cítit celé ruce! Nakonec myslím, že to snad nebude tak zlé. Už jsem okoukla i další stroje, jak na nich kdo cvičí, takže myslím, že vše potřebné jsem již našla. Teď jen vychytat dobu, kdy tu bude nejméně lidí.
Střípky I
- Konečně víkend! – mám tolik práce, co musím dodělat
- Dnešní ranní plavání bylo super – dobrých 20 minut jsem měla prsařskou dráhu sama pro sebe! Co se mi pak ale nestalo – během plavání znaku jsem si udělala klíčkem od skřínky, připevněným na zápěstí osmicentimetrový šlic na sedací části těla. Ve vodě to pálilo jak čert. A navíc – když už si konečně dávám pozor, abych nebrousila lajny a uchánila se tak modřin na loktech, tak mě někdo z vedlejší dráhy přetáhne ploutvičkou!
- Dnes ráno mě překvapila sněhová nadílka – přes noc tady nasněžilo dobrých pět centimetrů sněhu! Ale takového toho nadýchaného. Vypadá to pohádkově. A místním cyklistům to je úplně jedno. Jezdí pořád – nezmaři!
- Ke všem těm manuálům a tutoriálům mi přibyla další četba „Writing English for Science“.
- Kdo drží nízkotučnou dietu tak neví, o co přichází – vanilkový tvaroh s 10% tuku je vážně mňamka.
- Místní „vánočka“ – s tou naší to má podobný pouze tvar – chuťově to je něco jiného. Kdo se předem připraví na nadýchaný sladní vnitřek s rozinkami, tak může být zklamaný. Jak stojí v nadpise následujícího článku, je to opravdu spíše „chleba“ – Swiss Zopf Bread
- “Switzerland claims it has more varieties of bread than any other country – between 200 and 300 kinds, rivalling the number of its cheeses.“ – Švýcarsko má prý 200-300 druhů chleba!
- Tip na ojedinělou sýrovou událost – sýrové fondu ve vláčku jedoucím na Rigi Kulm
- “Pane doktore, jaké je nejlepší cvičení na hubnutí?“ ptá se plnoštíhlá paní svého doktora. „Točit hlavou napravo a nalevo,“ odpoví lékař. „A kolikrát?“ „Pokaždé když vám někdo nabídne jídlo…“
- Tak jsem se dočetla, že jak jsme vláčkem vyjeli na Rigi Kulm (1800 m.n.m.), tak se jedná o první trať svého druhu, tzn. která vyjela tak vysoko. A snad nejvyšší místo, kam vlak jezdí (spíš to ale je ozubnicová lanovka), je 3454 m.n.m. v sedle Jungraujoch mezi Mnichem a Jungfrau.
- Velmi mě pobavilo, jak autorka textu o Švýcarsku (Země Světa) popisovala jejich cestu krajem sýrů do vesničky Combermont-le-Petit: „Najít vesnici Combermont-le-Petit v kantonu Vaud znamená bloudit autem mezi remízky a pastvinami, dvakrát a pokaždé z jiného směru míjet krůtí farmu, a pak zajet slepou silnicí přímo do dvora osamělého statku uprostřed polí. Na váš zoufalý povzdech, proč nejsou na křižovatkách ukazatele, uslyšíte prostoduchou opověď: „Ale my to tady přece dobře známe“. – Tak obdobné zkušenosti mám také
Vánoční Bahnhofstrasse II
Vánoční Bahnhofstrasse
jednotlivých patrech stáli sboristé ve vánočním. A do toho se všude vinuly fronty ke stánků – nejdelší ke svařáku, jen o něco menší k raclettu a nejkratší ke klobásám.
Jak to rychle utíká
skoro 400 grafů! Analýzu takového množství dat ji opravdu nezávidím. Ještě musím zmínit, že základní strukturu kódu napsal Vláďa asi za pět minut. Já jsem si pak jeho programátorsky napsané řádky musela přebrat a upravit pro Matlab, což mi zabralo tak 1,5 h . Holt každý je zvyklý myslet trochu jinak a také možnosti Matlabu jsou jiné, než v jazyce C (aby někdo nešťoural – Matlab je také založený na C, ale navíc má uživatelsky příjemné prostředí, které dovoluje i neprogramátorům „programovat“ složité systémy).
Večer jsem se šla projít do předvánočního centra a dala si horké kaštany (ono nejsou jenom chuťově moc dobré, ale také nízkokalorické a nízkotučné ).
de facto pokračovala ve všem, na čem jsem pracovala v pondělí. Jen večer jsem měla pestřejší. Zürich si dost zakládá na tom, že je to multikulturní město, a tak pořádá jakési seznamovací večery pro nové přistěhovalce. Tuto pozvánku jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Setkání začalo nedaleko jednoho z nejznámějších Zürišských kostelů Grossmünsteru. Sešlo se nás tam dobrých 200! A to prý obdobná setkání probíhají skoro každý měsíc v obdobném počtu lidí! Povídání o životě v Zürichu začalo trošku zdlouhavě – vše se říkalo v 5 jazycích 😀 (němčina, angličtina, francouzština, španělština, italština). Následně jsme ale byli rozděleni do skupin podle jazyků a vydali se na hodinovou prohlídku Zürichu. Ačkoli tu jsem již dva měsíce, tak jsem na spoustě míst ještě nebyla. Většinou jsem si říkala „tam zajdu až s Vláďou“ no a ten čas s Vláďou jsme strávili nějak jinak. Takže snad příště. Ale zítra by snad měli rozsvěcet Bahnhofstrasse, tak se půjdu do města projít. Již jsem ochutnala i svařák – v Dánsku ho měli lepší. Ale zpět k prohlídce. Obešli jsme to hlavní z historického města a vrátili se zpět do výchozího bodu, což bylo něco jako fara. Zde bylo připraveno pohoštění, různé informační prospekty a měli jsme možnost se pobavit s ostatními účastníky. Z tréninkových důvodů jsem již na prohlídku šla s francouzskou skupinkou, takže i nyní jsem skončila v hloučku Francouzů. Spíš tedy jako mlčící člen – sice jsem jim většinou rozuměla, ale zapojit do rozhovoru nebylo tak jednoduché. Na prohlídce jsme se také dozvěděli, že na Mikuláše se pořádá plavání otužilců v řece Limmat, která vytéká z Zürichsee a ještě byl zmíněn Silvestrovský běh, který se běží jestli se dobře pamatuji 12.12., a kvůli kterému je uzavřené celé centrum. Takže ještě si zkontroluji data a určitě se půjdu podívat. Jen ale jako pasivní přihlížející.