Tak tu máme konečně další zápisek z kulinářských požitků, které nám matička Praha může nabídnout. Na první z nich jsme se nechali zlákat článkem z přílohy Hospodářských novin. Restaurace Monarchie
v pasáži Lucerna se totiž dle článku může chlubit lákavou lokalitou, vytříbeným menu, příjemným a stylovým interiérem a velmi slušnými cenami. A podle mého názoru to vše opravdu splňuje. Interiér je vyzdoben erby starých nejen českých šlechtických rodů, což dá vašim očím zábavu na celou dobu, co čekáte na objednávku. Vláďa sem šel cíleně za inzerovaným jehněčím, které si opravdu nakonec dal – „rychle pečené jehněčí kotletky na rozmarýnu a česneku, podávané na paté ze dvou druhů masa“. A to byla dobrůtka. Kdo jehněčí nemusí, tak může šáhnout po jiné stránce menu, třeba jako já po „vídeňském guláši s cibulkou a žemličkovým knedlíkem“. Guláš byl krásně měkoučký a žemlové knedlíky byly zpestřením oproti české klasice „houskový/bramborový“, ale špekové knedlíky ze Staročeské krčmy (viz. zápis Staročeská krčma z prosince 2009) jen tak něco nepřekoná. A aby toho jehněčího neměl Vláďa málo, dali jsme si úplně na začátku z předkrmů „do růžova pečený jehněčí roastbeef s hruškovým chutney“. A na příště jsme si schovali „domácí jehněčí parfait s mandlemi a brusinkovým želé“.
Myslím, že v poměru kvalita/cena, se tato restaurace řadí k tomu lepšímu, co jsme poznali.
Další z námi navštívených restaurací nebylo nic menšího než Café Imperial Zdeňka Pohlericha.
Nikdy jsem uvnitř nebyla, takže mě hned po vstupu uchvátily rozlehlé prostory – přesněji řečeno vysoké stropy a celé obložení provedené v drobné mozaice. A co víc – na to, že to není vůbec levná lokalita, tak zde byla hlava na hlavě. Tomu říkám dobře vedená restaurace. Navíc jsme, alespoň na jídlo, nijak přehnaně dlouho nečekali. Jen malou poznámku na okraj – abyste si nemysleli, že si jen tak chodíme do drahých restaurací dennodenně na večeři – toto bylo u příležitosti Vláďových narozenin a vítání jara :-). Tím, že jsme byli docela velká skupinka, jsme měli možnost ochutnat pěknou řádku chodů. Komu se při čtení budou zbíhat sliny a poslintá si klávesnici, ten ať se na mě opováží něco špatného říct – tímto vás předem varuji, že tam vaří opravdu skvostně. Jak se dá očekávat, patří to k tomu dražšímu, co jsme navštívili, ale po odchodu nemáte pocit, že jste se za své peníze brutálně přejedli „levným“ jídlem. Zde platíte opravdu za kvalitu, nikoli za kvantitu.
Nuže, z předkrmů jsme měli:
  • Kachní foie gras marinovaná v červeném víně s toustem z francouzského chleba  
  • Avokádo s šedými krevetami a chilli dresinkem
A jako hlavní chody:
  • Hovězí líčka na červeném víně s bramborovou kaší a restovanou zeleninou se žampiony – to si dával táta a hlavně kvůli tomuto jsme sem také kdysi kdysi chtěli původně jít.
  • Jehněčí kolínko na majoránce se smetanovým špenátem – do jehněčího šel tradičně Vláďa a bylo opravdu … po jehněčím tedy cítit pořádně, měkké; výborný špenát.
  • Ragout z divočáka se šípkovou omáčkou a knedlíčky – to jsem si dala já. A musím říct, že omáčka byla tedy pořádně sladká – Vláďa zkonstatoval, že by to na něj bylo snad až moc sladké, ale v kombinaci s masem, to bylo příjemné. Knedlíčky byly jemné s bylinkami, ale jak jsem říkala u „hodnocení“ Monarchie – už mi asi navždy zůstane v hlavě chuť špekových knedlíků ze Staročeské krčmy.
  • Kuřecí Club sandwich s bramborovými hranolkami a slaninou – to si dal Martin – velký talíř obložený sandwichovými trojůhelníčky a hromadou hranolek, které se mu podařilo „udat“ okolním spolustolovníkům.
  • Zajíc Royale s lanýžovými nudlemi – to si dala máma, když ji Vláďa „vyfoukl“ jehněčí. Krásně jemné maso, dobrůtka.
No a na závěr nemohla chybět sladká tečka 🙂
  • Créme Brulée – pořádně jsme se nemohli shodnout, co že to vlastně je, ale když nám to přinesli, tak jsme zkonstatovali, že a) takhle nějak jsme si to představovali, b) to je výborné
  • Čokoládová bomba „Překvapení“ – kdo se chce nechat překvapit, tak ať to dál nečte. Pro ostatní – přinesli mi čokoládovou kouli velkou asi jako pěst, kterou přede mnou slečna servírka polila horkou smetanou, což mělo za následek, že horní čokoládová polokoule praskla a pod ní se objevila sladkokyselá zmrzlina zasazená v husté, šlehačku připomínající, pěně. Opravdu bomba.
  • Dort „Imperial“ – to si dal Vláďa – kombinace čokolády a fíků.
  • Výběr sýrů – mamča by do sladkého nešla, tak zvolila tuto variantu sladké tečky
Myslím, že pan Pohlreich to v kuchyni opravdu umí a hlavně se umí obklopit šikovnými lidmi.
Na nějakou malé posezení bych sem určitě zase zašla.

29.3.2010
Koho by zajímal Geocaching I, nechť se podívá sem.

 Tak se po dlouhé odmlce dostávám k dalšímu zápisu. Ne že by se za březen nic zajímavého nestalo, ale 1) nebyl na psaní nějak čas, 2) jsme střídavě či rovnou najednou byli nemocní (kašel, rýma, viróza, apod.), takže to se také moc zajímavých aktivit stihnout nedá, když nepočítám Účastníky zájezdu, které jsem během mé 4 denní virózy stihla odkoukat.
Takže dnešek byl první den, kdy jsem se po 14 dnech cítila natolik zdravá, že jsem si ráno lehce zajezdila na trenažéru. A večer po dešti jsme se s Vláďou vydali na další lov keší (aj. cache).
Někdě to tu musí být.
Někdě to tu musí být.
K narozeninám totiž dostal GPSku, takže jsme mohli konečně hledat s větší přesností, než kterou nám poskytují Googlemaps :-).
Vláďova nová GPSka.
Na malou výpravu jsme se vydali již včera. Po oba dny byla úspěšnost spíš horší než lepší. Dnes jsme byli úspěšní následovně: tu u staré teplárny na Veleslavíně jsme našli – moc pěkně umístěná, bohužel nemohu zveřejnit, jak milá schránka vypadala, protože by to budoucím hledačům mohlo ledacos napovědět, ale pro zájemce tu fotku mám – ale další čtyři dnešní keše byly skryty až moc dobře. Jak usilovně Vláďa hledal, dokládá následující fotka 🙂 (ale nevedlo to ke kýženému výsledku)
Vláďovo neúspěšné hledání.
Vláďovo neúspěšné hledání.
Už máme zjištěno, jaké keše jsou poschovávány v okolí Káraného, tak máme na Velikonoce o zábavu postaráno. A doufáme, že si i jednu vlastní někam schováme.

Měl bych pro naše milé čtenáře malý statistický oříšek. By mě zajímalo, jaká je pravděpodobnost toho, že se člověk během 24 hodin dozví, že jeden zástupce z 27 členné skupiny má leukémii a druhý rakovinu obou prsou … Věkové rozložení skupniny se dá považovat za normálního Gausse …

Tímto bych všechny chtěla nenápadně nasměrovat na staronovou diskuzi na mých soukromých stránkách http://cadovi.webpark.cz/michala/michalac.html, kde pro ty, kteří by měli něco na srdci, s čím by se chtěli s ostatními podělit, ale jako reakce na blogu se to nehodí, je volné místo na tyto jejich zprávy.

20.2.2010
Trošku se zpožděním, ale malinká poznámka by se tu objevit mohla. Tři dny před mým odjezdem do Valencie jsem zašla s Pepou, který měl jeden volný lístek, na koncert skupiny Kryštof. Nedá se říct, že bych byla nějaký jejich šílený fanda, spíš mě vlastně zajímalo, jak takový koncert v pořádné hale vypadá. Akce se totiž konala v Tesla Areně, kde jsem ještě nidky nebyla. Počet návštěvníků byl nakonec prý deset tisíc!! Takže atmosféra byla 🙂 Více se dočtete v krátkém povídání od Pepy, kde jsem na závěr v komentáři shrnula i své tři srkomné postřehy.