Tak opět tu je souhrn posledních událostí. Ono se nic tak závratného neděje. Spíš takové drobnosti. Takže to opět bude spíš kombinace mých zápisků z Facebooku (kam píši pravidelně, protože tam se stejně dlouhé články psát nedají – na krátké poznámky si člověk čas najde) a nových poznámek. „Nic“ se neděje z toho důvodu, že když tu není Vláďa, tak se snažím čas věnovat škole („bohužel“ i o víkendu), sportu a knížkám. A jakmile Vláďa přijede, tak snad někam během víkendu vyrazíme a bude co psát.
    Než přejdu k tomu, co se dělo, tak začnu tím, co se bude dít. Dneska přilétá na týden můj školitel, tak ho večer jedu vyzvednout na letiště. Chce se podívat, jaké to tu mám, jak to tady mají zařízené a já pro něj již mám připraveno spoustu dotazů ohledně věcí, kterým úplně nerozumím, nebo které mi prostě nevycházejí. Společně pak naplánujeme, kam se mám zaměřit dále.
  • Příští týden je poslední, kdy mám svůj pokračovací kurz němčiny – 3 týdny, 2 x týdně 2,5h. Je to dost náročné. Za prvé toho hodně probereme a za druhé máme dost úkolů. Takže mi přijde, že 5 dní z týdne dělám jen němčinu. Pak se ji samozřejmě snažím procvičovat s kolegou na naších kávových přestávkách. A večer, když už nemám na nic chuť, si pustím TV ve francouzštině. Takže jazykově to tady je opravdu pěkný trénink.
A nyní již, co se (ne)dělo. Opět chronologicky od nejnovějšího. Vzhledem k tomu, že jde vlastně o zápisky od začátku roku, tak se budu snažit připsat i správné datum.
  • 23.1. Nejprve jsem chtěla psát, že podezřívám ty, kteří udělali průzkum, že Švýcaři snědí 10 kg čokolády na rok, že si to spletli se sýrem, protože u toho si umím představit, že toho sním tolik (přeci jenom přes kilo čokolády za měsíc je prostě hodně), ale pak jsem se dočetla, že prý sýra snědí 18 kg / rok!
    Jiný výzkum uváděl dokonce 22,9 kg/osobu/rok! Tak teď nevím. Uvážím-li, že tu prodávají navíc především plnotučné mléko, tak prostě nechápu, jak mohou být tak hubení!! … to bude asi tím kolem.
  • 23.1. To je tak nefér, že zrovna o víkendu se vzbudím v 7h ráno a už se mi nějak nechce spát. Se klidně vsadím, že kdybych si na pondělní ráno nenastavila budíka, tak spím v klidu do půl desáté 😀 No, alespoň mám čas sesmolit grantovou přihlášku a věnovat se úkolu na němčinu 🙁 Supr náplň víkendu, ne?
  • 23. leden – Den, kdy se Češka stala první ministryní zahraničí USA Člověk v tak vysoké funkci si vždy udělá řadu přátel, ale také nepřátel. U Madeleine Albrightové je to zvláště patrné. Například Srbové ji nemohou odpustit bombardování Jugoslávie a považují to za obrovský nevděk, protože právě v Bělehradě Josef Korbel a jeho rodina našli přechodný domov. …
  • 22.1. Až se stydím – leden skoro pryč a já dojídám teprve svoji první letošní čokoládu. Na ten švýcarský průměr 10 kg / rok budu muset přitvrdit
  • 22.1. Je to stejně zajímavé, jak se v průběhu let mění chutě. Dřív bych zázvorovou věc nevzala do pusy a dneska? Zázvorový čaj, zázvorové sušenky, zázvorové bonbony …
  • 22.1. Sice jsem při nákupech nekoupila to, co jsem chtěla, ale o to větší jsem si udělala radost :D. Tak například DVD Minority Report (ještě jsem ho neviděla) v Aj/Fj/Nj i s titulky v těchto řečech. Takže nejprve to zkouknu v Aj, ať vím, o čem to je. Pak ve Fj z tréninkových důvodů a pak se na tom budu učit Nj :D.
  • 22.1. Nikdo mi zkrátka nenamluví, že Windows 7 jsou supr. Zatím s tím mám jen samé problémy (a to pominu to nejhorší – že spoustu věcí nemohu najít tam, kde jsem byla u XP zvyklá … nevím proč, ale všichni, kdo počítačům „rozumí“ tento zásadní argument nespokojenosti ignorují). …
Vsuvka – od minulého víkendu se snažím nainstalovat program ABAQUS. Je to, stejně jako FEBio, ve kterém jsem pracovala do teď, software založený na metodě konečných prvků. Ale protože má FEBio jisté nedodělávky, které bych ale potřebovala použít, tak jsem se rozhodla zkusit ABAQUS. V tom jsem naposledy pracovala tak před dvěma lety, takže jsem to odsouvala, jak se dalo. Stará instalace na noťasu nefungoval, takže to chtělo nainstalovat znova. Navíc by bylo lepší to mít na novém počítači, který je výkonnější. No zkrátka, až tento víkend se mi to podařilo rozchodit. „Vývoj“ instalace a znovuobjevování možností tohoto programu následuje:
  • 15.1. Tak instalace něčeho, v čem jsem chtěla dnes celý den pracovat, se nezdařila *grr*. V tom případě mám celý den volno *jupí*. I když mám co dohánět v němčině – úkoly, test … Ale k tomu mohu trochu potrénovat i francouzštinu (u televize 0:-) ). … Venku je stejně mlha, že by se dala krájet.
  • Občas se stane, že musíte upravit nějaký text přímo v kódu skriptu. V manuálu je pro něco takového tučná poznámka: „Do not edit unless you really know what you are doing.“ 😀 (neupravujte, dokud si nejste opravdu jistí, co děláte). A ještě něco mě rozesmálo při čtení manuálu na MKP (metoda konečných prvků): Nejnebezpečnějším mýtem je „slepá víra, že vypočtené výsledky jsou správné“ 😀 Jojo, proto jsem raději takový skeptik.
  • 18.1. Po několika e-mailech jsem dohledala, v čem byl problém. Změnil se server, na kterém je uložena licence softwaru – proto se mi instalace nedařila. Pak to má ovšem ještě jeden háček – software (ABAQUS) si sem tam přes net „šáhne“ na server a zkontroluje si tak, jestli ta licence je opravdu platná. Jenže ve škole mají přísný firewall, který tomuto brání. Takže momentálně čekám, jestli mi povolí výjimku, nebo budu moct i nadále používat ABAQUS pouze doma, kde s tím problém není.
  • 19.1 Hmmm, po celodeni praci (instalace, procitani manualu, pokus-omyl snahy) je vysledkem neco, co vypada, jako kvadr rozdeleny na nekolik casti. Jeden by rekl, ze to za to nestalo, ale vsak ono se to nekdy bude hodit :D.
  • 20.1. Schrnuti: Predevcirem se mi po hodinove neuspesne instalaci nejnovejsi verze Abaqusu podarilo uspesne nainstalovat starou verzi. Dokonce se mi i podarilo vytvorit priklad. Dám „submit job“ a čekám … nic se neděje … žádné hlášky … v čem je problém? Blbě připravený příklad, nebo to nemůže najít licenci, či co? Na starým počítači tu novou verzi mám. Jenže je problém s převodem příkladu z té staré vezre *grr*. Na druhou stranu to napsalao NĚJAKOU hlášku, takže jiskřička naděje, že když ten příklad udělám od začátku znovu (když ten starý počítač je na tohle TÁK pomalý 🙁 ), tak se nějakého výsledku doberu. S do toho mi vypadal plomba (asi .. oni se tam ty zuby tak zajímavě překrývají) a do Čech se chystám až v květnu …
  • 22.1. Tak poslední ABAQUS info – nový počítač to prostě nějak nebere. Takže pracuji na starém počítači v nové verzi. A funguje to! Tedy jako že to něco dělá, ne že to dělá dobře. Ještě pořád je spouta věcí, které nevím, jak nastavit. Takže hned zítra využiji přítomnost školitele a nechám si vše vysvětlit.
Tímto ABAQUS popisování končí 🙂
  • 20.1. Jeden z mála (hmm, možná asi jediný) odborný článek, který se mi podařilo uvést do praxe – „chocolate milk as a good regeneration sport dring“ – chocolate milk by se s trochou fantazie dalo přeložit jistě jako „horká čokoláda“ – takže dát si večer po sportování šálek sladké švýcarské horké čokolády je supr!
  • 20.1. Tak letos poprve tu snezi 🙂 A ja uz se tak tesila na jaro!
  • 20.1. ‎“Reduced breakfast energy intake is associated with lower total daily intake. The influence of the ratio of breakfast to overall energy intake largely depends on the post-breakfast rather than breakfast intake pattern. Therefore, overweight and obese subjects should consider the reduction of breakfast calories as a simple option to improve their daily energy balance.“ A pak že má člověk hodně snídnat! From: Volker Schusdziarra: Impact of breakfast on daily energy intake – an analysis of absolute versus relative breakfast calories, Nutrition Journal 2011, Vol 10.
  • 19.1. Vanoce v Zurichu byly proste supr 😀 
  • 19.1. Ackoli o C-permit neusiluji, nekolik veci ze seznamuuz take „umim“ 😀 
  • 16.1. A hurá do bazénu. Neplavala jsem tak měsíc, tak uvidíme, jestli mě voda ještě unes.  … Není nad to dojít na bazén a zjistit, že je zavřený :(. Ale procházka to byla dobrá
  • Jakou máte zkušenost s placením přes internet? Já mám při tom vždy takový divný pocit :). Navíc, když mi to tři možné způsoby platby odmítne :(. Nakonec prošlo něco jako „online faktura“ (kdo tomu má rozumnět, když je to napůl v němčině, napůl v angličtině!). Tak uvidíme, jestli zboží v pořádku dorazí :). …
    ale dobre to dopadlo
    – mám pro nás s Vláďou lístky na Rock the ballet
  • Proste uplne nejlepsi je delat upravy v jednom souboru a divat se na vysledky jineho!!! A ja proc porad ty zmeny nejsou videt! *grr*
  • „Epiphany (6.1.) is a Catholic holiday, if you work in a Protestant Canton you go to work.“ Takhle to vypada, že jsem prostě v naprosto špatném kantonu 🙁
  • Občas opravdu nevím, jestli mě pálí oči z únavy (nemoc), z koukání do počítače nebo z té aromalampy, ve které se nahřívá eukalyptus.

Jak tak koukam, tak poradny prispevek jsem uz dlouho nenapsala, … ale ono neni poradne o cem – skola, prace, ranni „vylety“ pres les, … fr. TV, apod. Ani dnes to nebude jine. A ano, opet pisu rano ve skole … dokud to mam v hlave : ).
    Chtela bych zde zverejnit par odkazu, na ktere jsem narazila, kdyz jsem hledala nejake svycarske noviny (at uz anglick, nemecky, nebo francouzsky). Tak tedy zde jsou me vysledky:

Tak dnesni ranni prochazka do skoly byla velmi prijemna (omluvte absenci diakritiky, pisi tyto radky jeste za tepla hned ve skole, zatimco se mi neco instaluje, takze mam cas, a zde mam jen nemeckou a anglickou klavensici). Prvni pohled z okna vubec prijemny nebyl – 7h, 1 st nad nulou, tma, mlha. No to bude prochazka. Nabalila jsem svuj megabatuzek (proste se mi to obcas sejde a tahnu toho opravdu hodne – veci na prevleceni, sanon s ruznymi skolnimi podklady, desky s nemcinou, snidani, svacinu, druhou svacinu, …). Jeste ranni dzus a vitaminy, natahnout navleky, popadnou hulky (v patek jsem si na ne koupula nove „boticky“, tak ted uz na asfaltu nebudu tukat :D) a vyrazit – na Schwamendingen platz jsem byla v 7:25. Lidi pomalu, tma, para od pusy, jinovatka. Tak jsem nasadila pomalejsi tempo nez obvykle (v tom studenem vzduchu se hrozne spatne dycha). Po prvnim stoupani pauza – napit, rozepnout bundu a tapeme dal. Behem cesty lesem doslo k dalsimu odebirani svrsku (tedy rukavic a cepice).
            Behem cesty se pomalu rozedniva. Az jsem dorazila na horu. Vyjdu z lesa, okolni louky jsou pokryte jinovatkou, v nedaleke ZOO zvirata vitaji novy den, za stromy jsou jiz videt prvni cervene slunecni paprsky, obloha je tmave modra, proste pohodicka. Posledni usek cesty je po asfaltu a jiz jen mirne do kopce. Na mokrem asfaltu maji gumove boticky holi trosku problemy, ale ja usilovne tapu dal. Po 45 minutach dorazim na konecnou tramvaje a usedam do vyhrateho vagonu. Bunda je durch, stejne tak navleky jsou pekne zapocene. Cestou z kopce do skoly akorat docitam knizku s fejetony od Terezy Bouckove, u vchodu do budovy jeste zahlednu, jak mladi zubari jiz trenuji na figurinach, a do meho patra musim vyjet vytahem. Po vcerejsim posilovani a dnesni chuzi uz by me nohy tak vysoko nevynesly .

Jak si nejlepe prevest hromadu zajimavych/uzitecnych odkazu, ktere jsem behem dneska prolezla, i na domaci pocitac? Prehledne si je vyvesit na internet :). Nasledujici odkazy predstavuji studijni materialy pro Metodu konecnych prvku (plus par dalsich zajimavosti).
  • Studijni podklady k MKP
  • Introduciton to Finite Element Method, Department of Aerospace Engineering Science, University of Colorado
  • Uvods trochou matematiky
  • Metoda konecnych prvku na CVUT
  • Metoda konecnych prvku pro Biomechaniku (CVUT)
Ansys
  • Home page
  • From basic tutorials to advanced one
  • ANSYS Learning Modules – step-by-step tutorials that show details of how to solve a selected proble
  • Ansys Theory Reference – vse jasne a prehledne vysvetleno na 1067 stranach 😀 Pro me potreby zajimave kapitoly 2 (structures), 4.7 (Viscoelasticity), 7 (Fluid Flow), 19 (postporcessing), 20 (?, Design Optimization)
  • Ansys na CVUT
Abaqus
Jine
Mesh Generators
  • Gmsh: a three-dimensional finite element mesh generator with built-in pre- and post-processing facilities
  • TetGen – A Quality Tetrahedral Mesh Generator and a 3D Delaunay Triangulator
  • The CUBIT Geometry and Mesh Generation Toolkit (bohuzel i pro nekomercni pouziti 300 USD )
Discrete Element Method
Časopisy
  • Serbian Journal of SportSciences
  • Journal of Sport & Social Issues
  • Sports Biomechanics
  • Journal of Sports Science and Medicine
  • The Sport Journal
  • British journal of sports medicine
  • Athletic Insight – The Online Journal of Sport Psychology
  • Journal of Sports Sciences

Tak jsem se včera po dlouhé době uvelebila k televizi. Technicky jsem nemocná (ale není to zas tak vážné, abych, i když doma, nemohla pracovat na svých povinnostech), a tak mě k večeru všechno už tak zmohlo, že jediné, na co jsem ještě měla náladu a síly, byla právě TV. Ale aby to nebyla ztráta času, dívala jsem se na francouzský film (tedy americký, ale francouzsky).
Film je o tom, jak chce americká armáda využít vědecké poznatky k ovládání počasí. Docela by mě zajímalo, jestli už tehdy (film je z roku 1999) režisér/scénárista o něčem takovém věděl, protože loni se prý podařilo pár dešťů opravdu vyvolat (viz.
http://zpravy.idnes.cz/vedci-v-abu-zabi-tajne-vyrabeli-lijaky-loni-zaprselo-padesatkrat-pxe-/zahranicni.asp?c=A110103_114409_zahranicni_stf). Takže doufám, že jsem se nekoukala na to, jak to na Zemi jednou dopadne. Ale nakonec to samozřejmě dopadlo dobře. Další, co mě zaujalo, že již tehdy, nevím tedy do jakého roku byl film zasazen (a opět, že je z roku 1999), ale americký prezident byl Afroameričan 🙂 . Doufám tedy, že ten současný má věci více pod kontrolou.
No a nakonec se dostávám k hercům (kvůli kterým jsem se na celý film vlastně dívala, že :D): James Van Der Beek (Dawsonův svět), David James Elliott (JAG), Patrick Labyorteaux (JAG), Luke Perry (Beverly Hills 90210), Martin Sheen. To jsem se prostě nemohla nekoukat.
Co mi udělalo trochu čáru přes rozpočet, že film nekončil ve 22h, jak jsem si původně myslela, ale ve 23:30, což pro ty, co chodí spát se slepicemi, je dost pozdní hodina. Ale vydržela jsem to : ). Jde o to, že v programu to bylo rozděleno na dvě části. První končila právě ve 22h a ani ve snu by mě nenapadlo se dívat dál, že? Přeci 1,5 h bohatě stačí. A musím sebekriticky říct, že ačkoli se francouzsky již hůře domluvím, tak poslech je stále dobrý. Na druhou polovinu jsem si zapomněla zapnout titulky (francouzské), ale došlo mi to až tak v půlce 😀

Vzhledem k tomu, že jsme šli spát na Silvestra (tedy vlastně 1.1.) relativně brzy a alkoholu si přihnuli jen trošku, mohli jsme brzy vyrazit plnit naše novoroční předsevzetí. A tedy – trochu si zasportovat a najít nějakou kešku. Měli jsme v držení jednu „cestovní“, která chce cestovat po horách. Tak jsme se vypravili do Rickenu. Zde jsme okoukli běžecké tratě (dnes jsme běžky zavrhli z důvodu přicházející nemoci a také teplot nad nulou) a pokračovali dál na parkoviště pod Wissbodenenm. Odtud jsme již po svých ťapali do kopce na Wissboden (1182 m.n.m.). Ze zašedlých mraků s nastoupenými metry stále více prokukovalo sluníčko. Až se nám nakonec otevřel výhled na mraky ležící pod námi. Sem tam nás minuli jezdci na saních. Už jsme se těšili, jak to i nám dolů pofrčí (i když jsme byli vybaveni jen klouzáky). Musíte uznat, že najít první letošní kešku na místě jako je Wissboden, zvlášť v tomhle počasí, je na 1.1.2011 prostě úžasné.
vyhled
Pohled na chatu Wissboden (výborný Apfelpunch).
A protože bylo opravdu pěkně, vydali jsme se ještě dále do kopce (až na Regelstein 1315 m.n.m.).
Regelstein
Pohled z vrcholku Regelsteinu. Tohle jsme mastili dolů na pekáčích :D.
santis
Náš další cíl pro někdy příště – Säntis.
Co vám dál budu povídat. To, co jsme nahoru šli nějaké dvě hodiny, jsme dolů shučeli za cca 40 min. Naklepanou kostrč mám ještě teď. Opravdu si budeme muset pořídit pořádné saně, to bude jinčí kafe pro naše staré kosti :D.

Ze smogem pokryté Prahy jsme se za nějakých sedm hodin jízdy dostali do mlhou pokrytého Curychu, sněhu pomálu, teploty rozhodně vyšší než v Praze. A protože se nám podařilo vyrazit z Prahy dostatečně brzy, měli jsme ještě v podvečer dost sil a času, zajít se protáhnout (po těch několika dnech obžérství) do bazénu.
Ve čtvrtek (30.12.) jsme se opět vypravili na Uetliberg. Za prvé jsme chtěli vidět, zda se dá nahoře běžkovat, případně bobovat a
za druhé zkusit odlovit nějakou tu kešku. Počasí bylo jako vždy, když se nahoru hrabu – mlha, že jezero nebylo vůbec vidět. Pod kopcem jsme bezstarostně obešli závoru se zákazem vstupu a cedulí (Wegen erdrutsch ist der föhreneggweg gesperrt!!), abychom cca v polovině stoupání zjistili, co to znamená (přeci jenom po dvou měsících němčiny po mě nikdo nemůže chtít, abych rozuměla všem zákazům! Navíc jsme nebyli jediní, kdo tudy šel)
strz
Když jsme došli až sem, již jsme význam zákazu pochopili: „Z důvodu sesuvu půdy je cesta uzavřena“. Nicméně se to dalo obejít.
sraz
Pod vlastním vrcholem Uetlibergu jsme našli (tedy Vláďa našel) kešku, na kterou jsem si sama netroufala. A běžkovat se nahoře nedá – prohrnují to a sypou. Ale v tom případě by se tam i za hluboké zimy mohlo dát chodit na pěší výlety, když by se někomu nechtělo jet hodinu za Curych na lyže. Ale sáňkovat se dá!
Nevím tedy, kde daná sáňkařská dráha končí a momentálně bylo málo sněhu, ale i na té šotolině tam někteří dobrodruzi ty svoje sáně proháněli. Budeme si muset také nějaké pěkné bytelné pořídit. Na pekáči to
totiž přeci jen není ono (viz další článek 🙂 ).
No a v pátek jsme si přispali … No dobrá přiznávám, že já jsme spala do 10h, zatímco Vláďa už hrál něco na počítači :D. Ale to bylo tím, že poslední týdny jsem chodila spát pozdě, Vánoce jsou sice období radostné, ale také dost vyčerpávající a také na mě něco začínalo lézt. Takže proč si také jednou nepospat, že? A pak jsme vyrazili do Kunsthaus Zürich (muzeum umění) na výstavu Pabla Picassa. Tím, že výstava už nějaký ten týden běžela, nebyly tam takové hodinové fronty na lístky, jako z počátku; a i uvnitř bylo dost prostoru pro každého, aby si mohl každý z několika desítek obrazů tohoto umělce, prohlédnout. Obrazy opravdu zajímavé – za těch několik desítek let tvorby prošel mnoha uměleckými styly, kterými nás navíc pěkně provedl audio guide, a bylo zkrátka na co se koukat. Ale uťapaní jsme byli jako po půldenním výletě.
            Pak jsme to šli rozchodit na nábřeží. Chtěli jsme se podívat, jak probíhají přípravy na večer a jestli už se náhodou něco dobrého nedá koupit. Pakistánské pánve už vypadaly velmi jedle, ale ještě neprodávali (a to bylo půl čtvrté odpoledne! V jedenáct večer už to tak vábně nevypadlo; obzvlášť když nám to před očima naředili vodou 🙁 ), tak jsme se museli jít zásobit dobrůtkami do obchodu. A v podvečer jsme si uvařili čočkovku na druhý den a rozvalili se k televizi. Dostala jsem totiž k Vánocům DVD České nebe, tak jsme ho hned zkoukli. A kolem desáté jsme se vypravili (řádně navlečení do několika vrstev oblečení) do centra, kde jsme doufali dát si nějakou dobrůtku (i když při ležení u televize jsme se úctyhodně najedli) a hlavně zkouknout ohňostroj.
            Čekala jsem ledacos, ale tohle bylo fakt hodně. Lidí mraky, ale i přes to to bylo podle mě fakt všechno dobře organizované. Stánků s jídlem a pitím spousta, odpadkových košů také (ale i tak, když jsme se po ohňostroji vraceli, jsme šlapali po rozbitých lahvích a kelímcích.). Ale ohňostroj byl úžasný!!! Dvacet minut, ale fakt supr! Ze dvou lodí na jezeře to pálili jednu za druhou. A kolem druhé hodiny jsme byli doma jak na koni. Ačkoli bylo centrum města uzavřeno pro veškerou dopravu, tak tramvaje od okraje centra ven jezdili až do půlnoci s 10 min intervalem a poté až do 4 h s 15 min intervalem. Takže to množství lidí se stíhalo krásně odvážet pryč.

Poslední zápis před Vánocemi jsem psala pomalu již obutá a jednou nohou ze dveří (to bylo 23.12.). Až nyní mám konečně čas se trochu poohlédnout, co se za tu dobu událo.
Z Curychu jsme odjížděli za relativního tepla (max. kolem nuly), sníh skoro žádný. Zácpy nás potkaly kolem velkých měst v Německu, s tím se ale dalo počítat. Naštěstí jsme měli zásobu CD (hlavně Cimrman), takže jsme, zdálo by se promarněný čas v zácpách, pěkně využili. Doma to následně vypadalo jako po výbuchu – vtěsnejte do pokoje, který je plný, ještě další dvě tašky a přepravku (jídlo, oblečení, …). Hlavně, že v posteli se vždy místo našlo :).
24.12. jsme si ráno pospali, což se nám pak málem vymstilo, k snídani si dali vánočku a cukroví a dali se do balení dárků, na což jsme v Curychu čas neměli. Jen jsme dobalili (a to ne ještě zdaleka vše), šli jsme na teplý oběd v podobě zelňačky (a vánočky, štoly a cukroví). Malá odbočka – jestli jsem to ještě dostatečně nezdůraznila, tak Vláďa upekl v Curychu výbornou vánočku a linecké cukroví. Po obědě jsme si museli dát malého poledňáčka, protože jinak bychom z tohoto krásného dne (večer) nic neměli. A hned na to už jsme mě a dárky odváželi na Žižkov. Vánoce v kruhu rodinném prostě musí být a to je na nich to nejlepší. Naše večeře začala pomalu už kolem páté hodiny prvním předkrmem (krevetový koktejl/salát). Do toho jsem neustále povídala o Švýcarsku, ale i na ostatní se dostala řeč. Jako druhý předkrm byla šunková rolka s křenem. To už jsme seděli u sváteční tabule. A následovala degustační porce Kuby. Jen co nám trošku slehlo, dostali jsme na výběr ze dvou polévek – „bílé“ tradiční (rybí) a „červené“ rybí, kterou preferuji já. Musím zdůraznit, že toto několikachodové menu, jsme si nedávali v žádné nóbl restauraci, ale to vše bravurně zvládla máma. Jako hlavní chod se podával tradiční bramborový salát s kaprem. A pro nás, co kapra nemusíme, byl i krůtí a vepřový řízek. Na závěr káva a cukroví (cukroví bývá poslední hřebíček do rakvičky. U jídla se člověk hlídá, aby vydržel až do konce, ale pak se na stole objeví hromada cukroví a vy ujídáte a ujídáte, až už je pozdě přestat. A opět se na listu s předsevzetími objeví, že „příští rok se opravdu budu hlídat“ : ) ).
            Když i ti největší jedlíci měli dost, naše vánoční slepička dala cinkotem najevo, že je čas jít zjistit, jestli Ježíšek něco přinesl … Přinesl!!! Zase jsem se cítila, jako malá, před několika lety, když hromada dárků pod stromečkem vlastní stromeček skoro zastiňovala. S postupující věkem jsem i já objevila radost z DÁVÁNÍ dárků, ale stejně je pořád hrozně ráda DOSTÁVÁM :D. K mé radosti v posledních letech dostávám samé krásné praktické dárky, takže já jsem byla u stromečku velice spokojená a doufám, že i ostatní byli mile překvapeni. My s Vláďou jsme samozřejmě ze Švýcarska „propašovali“ několik kilo čokolády a sýrů a několik deci švýcarské pálenky, která se setkala s velmi vřelým přijetím (čoko a sýr samozřejmě také). Na půlnoční jsem jako vždy nešla (je tam zima a tou dobou jsem již unavená 😀 ). Plná zážitků jsem zaplula do postele, což bylo jediné „uklizené“ místo v pokoji.
Další den se nesl v duchu velké rodinné oslavy. Na oběd svíčková (divočák) s knedlíkem a před tím knedlíčková (dva druhy knedlíčků) polévka nás příjemně zaplnili. Odpoledne se začala scházet i širší rodina a tím se zábava pořádně rozpoutala.
Další dny jsme porůznu nakupovali, odpočívali, setkali se s několika kamarády a ve středu už opět zamířili do Curychu. Nutno podotknout, že jsme tak brzy odjížděli i kvůli opravdu příšernému počasí, které v Praze panovalo (pak jsme zjistili, že v Curychu to nebylo o nic moc lepší; o trochu ale jo).