Tak to mám za sebou. A co? No přeci „konferenci“ na ČVUTu, na kterou jsem si z Zurichu odskočila. Studentská tvůrčí činnost, jak se tato akce jmenuje, má za cíl dát studentům, především doktoranských technických oborů, možnost prezentovat své dosavadní výsledky, vyzkoušet si vůbec prezentaci před plénem (i když tam členové kominse byli v převaze) a kromě jiného máme jako doktorandi něco podobného v „popisu práce“. Moc velké naděje na nějakou pěknou prezentaci jsem si nedělala. Odevzdaný příspěvek měl být do pátku před vlastní konferencí. Dopisovala jsem to v neděli večer. A vlastní prezentaci jsem dokončovala večer před konferencí. Ani jsem si to jednou nanečisto nevyzkoušela. Naštěstí ale šlo o něco, na čem celý půlrok pracuji, takže jsem doufala, že těch deset minut není moc dlouhá doba, abych se o tom musela nějak hlouběji rozpovídávat.
Průběh mě mile překvapil. V tom smyslu, že tam byla funkční technika, komise vypadala, že opravdu poslouchá a že její hodnocení bude založené na našich výkonech a ne na sypatiích typu „toho znám, dám mu lepší hodnocení“. V porotě zasedali i učitelé z katedry jazyků, takže i tato stránka prezentace byla hodnocena, což mi, myslím, přineslo plusové body.
Takže závěrem: přijela, viděla, zvítězila! Tedy ve své doktoranské sekci, což bylo maximálně 15 studentů. Ale i tak se to počítá A důkaz vítězství je níže.
Koho by zajímaly další podrobnosti, jako třeba vlastní text mého příspěvku (který tedy nepatří k těm nejpovedenějším), může se podívat sem: http://stc.fs.cvut.cz/

Ne, nikdo mě v ničem nepodvedl (alespoň to si myslím), ale vyzkoušela jsem svůj foťák pod vodou, jestli je opravdu tak vodotěsný, jak prohlašují. Zatím stále fotí, takže snad ano. Sice potřebuje hodně světla, takže když nám na bazéně v rámci šetření pozhasínali skoro veškeré osvětlení, tak pak měl již foťáček problémy s ostřením. Ale i tak bych zde měla jednu fotku, dokazující, že funguje. A snad vás fotka i trochu pobaví

Tak padla má poslední výmluva „proč nemohu chodit běhat“ – v sobotu jsme mi šli do specializované prodejny (Triexpert) vybrat nové běžecké boty. Docela tam byl nával – jde o to, že se tu podívají na váš běžecký styl přímo na běhátku (naboso) a případně i statické rozložení sil na chodidle a pak kolem vás pobíhají, hodnotí, apod. Kdo by nechtěl takovou pozornost? 🙂 Také „prodavač“ uvítal informace, co všechno „špatně“ na noze mám (plochá, apod.) a pak mi přinesl tři páry. Překvapilo mě, jak velké boty jsem si nakonec koupila. Když se zpětně ohlédnu, tak jsem měla asi všechny běžecké boty malé. A Vláďa mi vytknul, že jsem si moc párů nevyzkoušela. On že prošel minimálně osmery. Proč bych měla zkoušet další, když už mi nějaké sedly?
No a v neděli jsme je šli s Vláďou vyzkoušet do Šárky. Naplánované to bylo, to jako musím uznat, moc pěkně. Příroda, kopce moc ne a když ano, tak jsem do nich směla jít volnou chůzí :D. Ale i tak mě tak po půlce začalo bolet v zákolenní jamce 🙁 Naštěstí jsme před sebou již měli závěrečný kopec, který jsme použili na vydýchání :). A ještě jsme si udělali odbočku ke kešce na krásnou vyhlídku na Hvězdu.
A závěr? Ještě teď mě bolí nohy. A jak! Hrozně! V pondělí jsem byla ráda, že jsem mohla sedět celý den u počítače. Dojít si do kuchyně pro něco na zub o patro výš bylo příšerné. Ještě že máme v pokoji ukrutné zásoby ze Švýcarska :D.
A tohle jsou oni. Mé (vpravo) po prvním výběhu. Vláďovy už za sebou nějaký ten měsíc běhání mají.