9.4.2012, pondělí
Fotky z dnešního našeho posledního dne ve Fontainebleau naleznete na:
http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-5/. Dnes „konečně“ dorazilo to slibované ošklivé počasí. Vzhledem k tomu, že jsme se domů chtěli vracet až na večer, tak jsme stále měli více jak půl dne volno (pro venkovní aktivity). Vyrazili jsme tedy nejprve na keškovací výpravu. Zaparkovali jsme na „Croix de Franchard crossroads“ a šli směrem na Le Mont Aigu (oblast na půli cesty mezi Arbonne a Fontainebleau). Následně se chtěl Vláďa ještě podívat do oblasti „Rocher des Demoiselles“, jižně od Fontainebleau, kde si na závěr vylezl pár boulderů. Mně již ruce nesloužily a byla fakt kosa. Ale na příští akci by to tady mohlo být dobré. Zahlídli jsme tu jen jednu skupinku lezců. Tady ty bouldery byly poházené ve vzrostlém lese, po písku, který je pro Fontainebleau oblast typický, ani památky. Museli jsme použít mapu a náš orientační smysl, abychom vůbec ty pravé značené bouldery našli. Je to tady opravdu málo používané. Takže příště to s sebou chce kartáček, abychom mohli chyty před lezením řádně očistit, a dostatek mága – je to dobré nejen na ruce (aby se nepotily), ale také na označení jednotlivých chytů (lépe se pak orientuje, kam že to máme šlápnout, chytnout, a tak). A to bylo vše. Takže zase jsem si o dovolené neodpočinula. Asi to je již opravdu pravidlo :D. Vrátili jsme bouldermatku a vyrazili domů. K našemu milému překvapení jsme nezkysli nikde v zácpě.

8.4.2012, neděle
Fotky z dnešního dne naleznete na:
Ráno jsme vzali pana profesora a vyrazili do Fontainebleau na trh. Úžasné, jako vždy. Domácí říkali, že na něj také sem tam rádi zajedou. Najdete tu kde co: salámy, sýry, grilovaná kuřata, turecké pochutiny, italské sladkosti, čerstvou zeleninu a ovoce, oblečení, apod. Jako první nás neomylně uchvátily italské cukrovinky, mě následné turecké sladkosti, a la baklava. Dále jsme si koupili paštiku (kousíček z takovéhoto velkého čerstvého kola, kdy si nemůžete vzít méně jak 200g, protože se to prostě nedá ukrojit), quiche a nějakou tureckou plněnou … listové těsto(?) placku, což jsem myslela, mělo být s mletým masem, ale nakonec tam byla zajímavá kombinace špenátu a jemu podobnému zelenému lupení … ale dobré to docela bylo.
Dnes jsme se vypravili do oblasti „La Padole“, severozápadně od Fontainebleau. Tato oblast není tak exponovaná, jako „Trois Pignon“, a tak nejsou kameny tak ošoupané; celé to je více v lese, ne již jen píseček a borovice, ale klasický les a mezi stromy, jak nějaké starodávné mohyly, vysoké bouldery z větší části zarostlé mechem a malými stromky. Tady by se kartáček opravdu užil. Občas jste dolezli do míst, kde jste nejprve museli odehnat několik pavouků a odhrabat trošku hlíny, než se dalo pořádně něco chytit. Osobně už jsem měla boulderování docela dost, ale Vláďa ne a ne se nabažit :). Navíc „přistávací“ místa nebyla tak pěkná (myšleno, že jednotlivé bouldery byly většinou ve skupinkách, takže na místě dopadu byly další kameny, případně kořeny a tak). Což mě trošku odrazovalo. Síly docházely, takže lezl převážně Vláďa. Dokud ho palce z bot netlačili natolik, že musel ven z lezeček. To byla moje záchrana 😀 Ruce jsem měla už úplně tuhé.

7.4.2012
Ráno jsme na snídani narazili na dalšího ubytovaného – profesora ekonomie z Austrálie, který si před plánovanou konferecé v Německu udělal prázdniny ve Francii (dal si krásné předsevzetí, že než umře, chce naučit plyně naučit jednu cizí řeč. A vybral si francouzštinu. Nutno podotknoout, že není moc obvyklé se v Austrálii učit cizí jazyky. Celá Austrálie mluví anglicky a jinde ve světě si stím člověk vystačí též, tak proč se s tím obtěžovat, že?). Doporučili jsme mu pár míst, kam vyrazit a my vyrazili za kameny. Fotky z dnešního dne jsou na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-3/. Dnes jsme vyrazili na „Desert d´Apremont“. Je to přibližně na půli cestě mezi Fontainebleau a Barbizon. Bouldery tu byly výrazně vyšší, takže mně se tím výběr cest dost omezil, protože nebudu bez jištění lézt do pěti metrů, že? Ani s tou pěknou bouldermatkou (fakt se na ní pěkně leží, asi si jednu budeme muset koupit 😀 … a pak začít víc boulderovat).

6.4.2012
V pátek jsme se mohli na boulderování vrhnout naplno. Ale předtím jsme potřebovali zajet do obchodu koupit – bagety, salámky, francouzsky psané časopisy, čokoládu, kterou ve Švýcarsku neseženete, apod. Navíc nám domácí zařídili půjčení bouldermatky (tlustá madračka, která je dobrá na zmírnění pádů) – museli jsme si pro ni dojet do Recloses, cca 20 km daleko, ale stejně jsme to měli po cestě na naší první destinaci. V Recloses se z toho vyklubalo ohromné stavení, kde je možné se též ubytovat (myslím, že minimálně se tam vejde osm lidí, takže pro větší skupiny ideální. gitesdesjonquilles@free.fr, http://gitesdesjonquilles.free.fr). Půjčili jsme si pěknou bouldermatku
(http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/#20120406_180031.jpg) za 10 Euro na celé čtyři dny a vyrazili směr La Chapelle-la-Reine hledat supermarket. To nás trošku zdrželo; dali jsme si malý oběd z nakoupených věcí a vyrazili přes Larchant (zřícenina starého kostela http://en.wikipedia.org/wiki/Larchant ) a zaparkovali poblíž oblasti „Rocher de la Justice“. Zde jsme vyrazili kolem Slona
(http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/#20120406_121107.jpg) hledat ty pravé okruhy pro naši úroveň. Fotky z tohoto dne můžete nalézt na: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Boulderovani_ve_Fontainebleau-2/. Musím říct, že tato oblast se mi líbila ze všech nejvíce. Borovice, písek, nízké bouldery. Pravda, trošku ošoupané tím, jak se po nich hodně leze. Ještě hůř na tom je oblast „Trois Pignon“ – Vláďa tam zajel ve čtvrtek večer a říkal, že tam jsou kameny jak zrcadlo. Více se asi nemá o lezení cenu rozepisovat. Dneska na nás vykouklo i sluníčko (nutno poznamenat, že přes Velikonoce ve Švýcarsku sněžilo a v Čechách pršelo a teploty se „vyšplhaly“ až pod bod mrazu). Ačkoli to ve výsledku vypadá, že se toho moc nevylezlo (kameny nejsou leckdy vyšší než dva metry), tak je to pěkně unavující, jak dokazuje naše oblíbená následující fotka:
Následně jsme se přesunuli kousek na sever na „Rocher de Dame Jouanne“.

5.4.2012
Den se se dnem sešel a již to budou dva týdny, co jsme byli boulderovat ve Fontainebleau. Sice to nedůležitější a nejzajímavější již bylo napsáno (Fotky http://misaavlada.rajce.idnes.cz/, shrnutí http://misaavlada.blog.cz/1204/fontainebleau-upoutavka ), ale hlavně bych sem chtěla připsat ještě pár poznámek, které nám příště, až sem pojedeme, připomenou, kam a kdy jsme chtěli ještě vyrazit.
Tento náš výlet do Francie jsme si naplánovali na Velikonoce. V Zürichu (nevím, jestli to platí pro celé Švýcarsko) je totiž na Velikonoce volné jak pondělí, tak ale i Velký pátek a půlka Zeleného čtvrtka. Takže již ve čtvrtek ráno jsme vyrazili směr Francie, konkrétně směr Paříž, protože Fontainebleau je cca 60 km jižně od Paříže. Jízda trvala něco kolem šesti hodin a proběhla v pohodě a bez stání v zácpách. Francouzské dálnice jsou pěkně drahé. Cesta tam a zpět nás vyšla dráž než celoroční známka ve Švýcarsku (obě cesty dohromady cca 70 Euro).
Ubytování jsme měli zajištěné v Bed&Breakfast (francouzsky se tento typ ubytování označuje jako Chambre d´hôtes) v Arbonne-la-Foret (www.plaisirdulivre.fr , plaisirdulivre@orange.fr) ve zrenovované kovárně. Ta měla kromě ohromné zahrady, dvě obytná křídla, kdy v jednom jsou dva pokoje s koupelnou a záchodem, v přízemí předsíň upravená na prostor pro snídaně. V druhém křídle měli domácí, příjemní postarší manželé, svoje zázemí. Jejich záliba ve starých knihách byla znát v celém „areálu“. K snídani jsme navíc měli domácí jogurt a domácí marmelády. K Vláďovu zklamání, nebo spíš já jsem pro něj byla zklamaná, se k snídani nepodávalo žádné „maso“ (šunka) – to domácí nejedí, takže to nemají. Zato jsme, kromě zmíněných marmelád, měli i sýr, chléb, croissanty, apod. Velmi dobré, ale obecně sladké, a jak Vláďa poznamenal, takové stereotypní. Jenže těžko srovnávat se snídaněmi, které jsme měli v Gruyere – ty asi jen tak něco nepřekoná – takové opulentní snídaně, kdy Vláďa spořádal skoro celý chléb a museli kvůli němu dokoupit zásoby Nutely, protože mizely závratnou rychlostí … Ale vraťme se k ubytování – velký pokoj s velkou postelí (a jen jednou velkou peřinou, což byl trošku problém), psací stůl, koupelna se sprchovým koutem, wifi, které kvůli tlustým stěnám v pokoji moc nefungovalo, topení, které jsme si mohli sami regulovat … příjemné.
Takže ve čtvrtek, den příjezdu, jsme si jen vynosili věci z auta a jeli jsme hned obhlédnout les. Vyrazili jsme na „Rocher de la Reine“, cca 10 km jižně od Arbonne (mapa Foret de Fontainebleau, IGN, 2417 OT). Z mého pohledu bylo na boulderování trošku zima – zataženo, cca 12°C, no nic moc. Takže já jsem to vzala spíš jako procházku, stejně jsem byla trošku nastydlá, takže jsem se nechtěla přepínat. Po nějaké době jsme objevili první žlutý okruh (jednotlivé bouldery, tzn. kameny, jsou uspořádány do tzv. okruhů, kdy zkrátka začnete na boulderu číslu jedna a jdete po šipkách a číslech dál, až na konec, což někdy může byt 10, 30, či 50 boulderů. Podle obtížnosti to pak vyjde na jednu hodinu nebo jeden den fyzické aktivity. Poznámka – žlutá je to nejjednodušší, když nepočítáme bílou – ta je pro děti.) a Vláďa začal zkoušet a konzultovat vše s průvodcem (tam jsou všechny okruhy a kameny zaneseny a označeny i s obtížnostmi a různými dalšími poznámkami, jako kde nejlépe u dané oblasti zaparkovat, a tak). Já jsem se dnes na lezení necítila, takže jsem se ujala role fotografa. Někdy to šlo v pohodě, jindy jsem musela Vláďu hlídat, aby nějak nešikovně nespadnul.
Po dolezení jsme se doma převlékli a šli najít něco k jídlu. Obě restaurace, o kterých jsme v Arbonne věděli, měly již zavřeno (19:10!! Arbonne není moc velké). Naštěstí jsme na parkovišti na cestě domů narazili na pojízdnou pizzerii, kde jsme si objednali dvě pizzy (každá za cca 10 Euro) a měli 40 minut čas, než se připraví. Pro příště jsme věděli, že asi bude lepší se s jídlem zařídit nějak jinak, protože do zavíračky se do místních restaurací prostě nedostaneme. Další možnost by byl Barbizon, ale tam už se musí autem.