26.3.2013
Tak si teď tak sedím ve vyhřáté „pracovně“ doma a dívám se z okna, jak tam hustě sněží!! Přes noc nám zem pokryla souvislá vrstva sněhu. Na balkoně nám teploměr ukazuje těsně pod nulu. Ale toho sněhu! Vláďa, po slunečné Francii, nechtěl jít vůbec do práce. Že to raději zaspí a počká až to roztaje :-).
Včera jsme v rámci oslavy Vláďových narzenin konečně vyzkoušeli náš nový parní hrnec – Libanonské pita kuře a jako desert hrušky v těstíčku. Příprava byla trošku chaotická, přišlo nám, že máme malou kuchyň, pak dát dohromady ten ďábelský přístroj, všechno správně narovnat, nalít, upravit, apod. A pak zmáčknout start. A něco se opravdu začalo dít. Co Vláďa po chvíli zkonstatoval, že první nevýhoda parního hrnce je, že kvůli té páře nevidíte, co se vevnitř děje :-). Aby vám neutíkala pára, tak se nedoporučuje to vevnitř moc kontrolovat, tak jsme se nechali překvapit. Ve výsledku bylo kuře vlastně vařené, protože v mističce, ve které to bylo se držela šťáva a voda, … takže příště tam dát o to víc koření, aby se „mdlá“ chuť kuřete trošku zvýraznila. Ale na poprvé to nebylo špatné. Vše bylo uvařené (místo 10 minut jsme to tam raději nechali 15), takže spokojenost. Těstíčko s hruškami bylo sice trošku blemcavé, ale hotové to podle nás také bylo, … a jak to bylo sladké! :-). … Na dnešek máme lososa, takže bude pokračování.
V prostředním patře se dělá kuře, nahoře desert.

23-24.3.2013
Myslím, že ani tady v Curychu, ani v Praze to na jaro nevypadalo. V Praze prý bylo až mínus šest, tady těsně nad nulou. V sobotu jsem ještě dodělávala fotoalbum, abych konečně mohla po týdnu uklidit velký jídelní stůl, aby až se Vláďa večer vrátí z Francie, měl kam vybalovat věci. Do toho jsem v ležící poloze koukala na TV (a ujídala rebarborový koláč, který jsem včera vyzkoušela, aby měl Vláďa nějaké sladké přivítání) a v tom už byl večer a Vláďa doma. A začal vybalovat dobrůtky z cesty, zážitky a ukazoval fotky. Jistě o tom časem přijde samostatný článek.
V neděli jsme si pěkně pospali, i když říkal, že na ten klid, co byl ve Francii, to tady samozřejmě nemá. A kousek po desáté jsme se vypravili na Výstaviště v Oerlikonu, kde se opět konal veletrh čokolády. A opět bylo na co koukat a co ochutnávat. U nejednoho stánku nám zachutnalo natolik, že jsme si museli koupit i něco na doma. Největší úspěch u nás měla „ledová“ čokoláda, nebo zkrátka něco v tom smyslu (více mléčná byla od firmy Goufrais; více hořká pak od firmy Stettler. Ale myslím, že všechno bylo zkrátka výborné – pralinky, pralinky, čokozajícové, horká čokoláda, čoko „Tete de moine“, horká čokoláda, roastbeef s čokoládou, atd. Jen, ze zvědavosti, jestli mi to pořád nechutná, jsem vyzkoušela čokoládu s pepřem – pořád nic moc (Vláďa zase ohrnoval nos nad mentolovou). Novinkou oproti loňsku byla čokoláda se zeleným čajem. Případně čokodortík se zapečeným malým čokodortíkem se zeleným čajem (ještě teplý).
Čokodortík se zeleným čajem.
A pak, co nám tu oproti loňsku přišlo zastoupeno mnohem víc byl turecký med. Ale trošku jiný, než jak ho známe z Matějské. Ani tvrdý, ani ten měkký. Oni tomu říkají „nougat aux amandes“, takže „mandlový nugát“, který můžete mít se všemi možnými příchutěmi.
A na co jsem se těšila, a bylo to tu (bohužel sídlí v Paříži), La gazelle d´or – marocké sláďury. Měli tam minimálně dvacet druhů různých medovo-mandlových dobrůtek, ze kterých jsem si cca osm kousků vybrala na doma.
Marocké sladkosti.
Další novinkou, kterou si z loňska rozhodně nepamatuji, bylo Jogurtini, které, jak to výrobce popisuje na svých stránkách, spojuje sladkost čokolády a lehkost jogurtu.
Další zajímavostí, která upoutala naši pozornost, byla společnost „say chocolate“ (mimochodem – na stránkách mají supr motto „Give up smoking, eat more chocolate“ – přestaňte kouřit, jezte víc čokolády), kteří vám na jednotlivé pralinky v krabičce napíší písmena dle volby a ve výsledku to pro obdarovaného tvoří krásný vzkaz.
A, což tu loni také, myslím, nebylo, byl stánek s kuchařkami a knihami o jídle (nejen čokoládě). Vláďa mi sice zakázal koupit si knížku „Jamieho patnáctiminutovky„, s tím, že to je stejně v němčině a že bychom podle toho nic neuvařili, ale „pro sebe“ si koupil ohromnou bichli s tisícovkou receptů – Indická kuchyně.
A tím naše dvouhodinová návštěva „výstavy“ skončila.
Japonská stavba z čokolády.
Doma jsme pak chvíli trávili veškerou čokoládu, kterou jsme spucovali, a vrhli jsme se, na co jiného, než první recept z naší nové kuchařky – kuřecí curry. A bylo výborné. Uvidím, co bude následovat. Vláďa si dělá zálusk na „naan“, tak uvidíme, kdy se k němu dostaneme.
A v neděli večer jsme byli v centru na filmu sportovních dokumentů „Banff mountain film festival – world tour„. To je vždy na co se dívat. Některé dokumenty byly krátké (slackline, 4 minuty), některé delší (skoro půlhodinový dokument o dvou chlápcích, kteří šli pěšky na jižní pól a zpět). Podívaná supr. Domů jsme tedy dorazili až kolem půl dvanácté, ale bylo to fajn.

Tak koukám, že se mi začínají hromadit „užitečné“ odkazy a začínám v tom mít zmatek a pak nějaké někam zašantročím a zapomenu, že jsem něco tak skvělého našla. Takže Nezainteresovaní čtenáři prominou, ale tento post bude hlavně o školkách, dětském vybavení, těhotenském oblečení, dětských doktorech v Zürichu, apod. Takže pro většinu z vás asi nic zajímavého, ale pro mě nutnost, abych si roztřídila, co již mám a co jiného kde hledat :-).
Další odkazy si sem budu samozřejmě dál přidávat. Kdybyste kdokoli měli nějaký dobrý tip, tak sem s ním, někam ho zařadím.
Babysitting a školky – Ono to totiž není tak jednoznačné – dát prcka do jeslí/školky a člověk má pokoj. Ale znám nejednu maminu, která je spíš pro „nanny“ (chůvu), protože je a) časově flexibilnější, b) vyjde levněji (ne tedy au-pair, to vyjde prý pěkně draho), c) z jeslí jsou některé děti pořád nemocné.

Doktoři – no brzy mě to čeká – zaregistrovat prcka k nějakému doktorovi (aktualizace – doktora máme – přímo na Schwamendingenu – Gg.Ferrazzini)
Těhotenské informace – tak obecně
Oficiální dokumenty nutné pro dítě a kde je sehnat
Éčka v potravinách – nedá se svítit – strava je základ
Rodina a dítě
Dětské oblečení a vybavení, obchody
Online secondhand obchody
Lákové plínky
Něco k plínkám
Kde sehnat látkové pleny ve Švýcarsku (Německu)
Cvičení s dětmi
Jiné
V rámci vybavování domácnosti došla „řeč“ samozřejmě i na elektrospotřebiče. Nejprve jsme většinou hledali vhodný výrobek v kamenném obchodě, následně pak hledali nejvýhodnější cenu v online obchodech.

Tak Vláďa o víkendu odjel do Francie na kola a já byla ponechána doma sama. Ale aby mi ten týden nebylo tak smutno, tak jsem dostala nové „hračky“. Konečně jsme sehnali dva nové nástavce na náš nový kuchyňský robot a pak si Vláďa „vydupal“ parní vařič od Tefalu. Nejprve jsem samozřejmě porovnávala různé weby, kde by se to dalo sehnat v Čechách. Myslela jsem, že to bude levnější. A taky se to tak zpočátku tvářilo. Ale nakonec jsem zjistila, že jedna věc v Čechách není snad vůbec k sehnání, a tak jsem začala hledat online obchody ve Švýcarsku. A našla jeden, kde měli ceny mnohem výhodnější, než na oficiálních stránkách Kenwood. A když tam měli i ten Vláďův hrnec, tak bylo jasno. Takže teď máme třípatrový parní hrnec Tefal VitaCuisine, jeden malý mixérový nástavec na robota (prý dobrý i na dětské kašičky) a pak nástavec mlýnek na maso (v lité oceli se to do Čech snad ani nedováží. Pro Čechy je určená levnější varianta z hliníku). Takže nejprve vše umýt …
… a časem vyzkoušet.
A teď z jiného soudku. Co vznikne, když máte v lednici jedno čerstvé droždí a nemáte chleba?
Rohlíčky, houstičky a bulky (se sezamem, solí a mákem).

Tak se nám o víkendu udělalo docela hezky. Mě ve výsledku může být počasí jedno, když jsem stejně doma, ale i tak to je příjemnější, když si můžete domů pustit trochu teplíčka.
Vláďa objevil, že tento víkend byla na curyšském výstavišti výstava Baby a Kids. Tak jsme se tam byli podívat a máme doma hromadu letáčků a katalogů s dětskými kočárky, jídelními sadami, postýlkami, apod. A teď půjde o to něco vybrat. Je toho šíleně moc! Tomuhle se říká dobrý byznys Usmívající se.
Odpoledne pak Vláďa vyzkoušel toho našeho nového robota – vzhledem k tomu, že se Velikonoce valem blíží, vyzkoušel Vláďa mazanec. A moc se povedl. Na to jak nechtěl kynout, tak z něj nakonec byla pěkná hromada. Ale popasovali jsme se tím se ctí.
V neděli vyrazil Vláďa na kolo, aby si tělo zase začalo zvykat. Měli to s Vaškem hrozně rychle odejeté, tak nám ještě stihnul vymyčkovat auto a na večeři uvařil chřestové rizoto a k tomu hovězí plátek s cibulkou. Jo jo, tohle si nechám líbit.
Abych i já vyzkoušela, co ten náš robot umí, vrhla jsem se na Makrony – zatím tedy jen z předpřipravené směsi, do které akorát vmícháte sníh (na to ten robot – docela to šlo. Ale míchat dva bílky v míse, kam se vejdou až tři kila těsta, je trošku plýtvání místem J ). A jak se povedly? No ty, které se mi podařilo v kuse odlepit od podložky, byly moc dobré. Z některých zbyly jen kousky a některé se mi nepodařilo z pečícího papíru vůbec odlepit. To se mi ještě jaktěživ nepovedlo, aby se mi něco přilepilo k pečicímu papíru L. Tak třeba příště to dopadne líp.