Tak zatím jsem čerpala “miminkovské” informace od mé kolegyně já, teď přišel Vláďa s dalšími pěknými odkazy a tipy od svého kolegy. To bylo v pátek. No a protože v sobotu mělo být ošklivo a tudíž žádný sport pro Vláďu, rozhodli jsme se čas věnovat objíždění dětských obchodů, vybírání kočárku, skříňky, postýlky a přebalovacího pultu, porovnáváním vaniček apod. V pátek ještě Vláďa obešel asi čtyři školky, abychom se mohli rozhodnout kam dál pošleme přihlášky. Dvě jsme již poslali, ale chtělo by to ještě tak čtyři poslat, ať je šance, že se za rok někde chytneme.
V sobotu jsme tedy na nákupy vyrazili ráno v devět a zamířili do Německa do Weil am Rhein, což je město severně od Baselu. Cesta vyšla na cca hodinku. Zde je ohromné nákupní středisko, kde jsme strávili nějaký čas nejen v Baby walz pokukováním po kočárcích, postýlkách, apod., ale nadchla nás (mě tedy určitě) i nabídka obchodu Müller i dalších (ne jen cenově, ale prostě tím zbožím). Není divu, že na parkovišti pod tímto obchodním centrem je poměr Švýcarů ku Němcům tak 4:1. Pro některé věci se sem vyplatí zajet. Nevím proč, ale prostě jsem nabyla dojmu, že Švýcaři takhle “konzumní” nejsou, že něco takového ve Švýcarsku prostě nenajdeme … no a na určitou “nákupní kulturu” jsme si holt z Čech již zvyklí. Koho by zajímal jeden konkrétní případ za všechny – antibakteriální přípravek do pračky – v Curychu chodíme pro jeden do lékárny za 10 chf, kdybychom to dávkovali, jak říkají, tak to vystačí tak na pět praček. V Müllerovi zajdeme do normální “sámošky” do oddělení s pracími prášky, výběr je minimálně ze čtyř a za poloviční cenu. A nemyslím si, že by kvalita byla o něco horší. Stejně tak když jsme procházeli kolem InsportLine (nebo jak se ten sport, který je i v Čechách jmenuje), tak Vláďa říkal, že v Německu má tento řetězec “levného” sportovního oblečení mnohem kvalitnější výrobky, než je tomu v Čechách. Po shlédnutí jednoho díla Pekla na talíři, kde se porovnávali ceny/kvalita velikonočních zajíčků, by mě to ani nepřekvapilo.
Jediné, na co jsme se tady opravdu zaměřili, byly kočárky. Zatím vede Racer GT od Hartana. Co zvítězilo? Vláďa s ním byl spokojen … a to je co říct. Hrál si s ním jak malý kluk :-). Všechno oddělal, několikrát to složil, rozložil … mých pár požadavků kočárek také splňuje, takže teď jen porovnat s kočárky, které se prozatím na našem listu umístily na druhém a třetím místě, dořešit kolečka, barvu, ruční brzdu, přebalovací tašku, slunečník, pláštěnku a můžeme objednávat.
Kousek od nákupního střediska jsme narazili na restauraci Nikita s východoevropskými specialitami (boršč, soljanka, gyros, apod.) . K masovým pokrmům a rybám si můžete sami namixovat v malém zeleninovém baru zeleninový salát, který je v ceně. To mě jako příloha ke gyrosu na řecký způsob stačilo. Vláďa si navíc ke svým jehněčím kotletkám dal bramborovou kaši, bohužel později zkonstatoval, že byla z prášku. Ale ty ceny? V poměru k velikostem porcí to je prostě supr. Já jsem měla gyros ještě na večeři, protože to se opravdu sníst nedalo.
Z Německa jsme zamířili zpět do Curychu, ale nákupy ještě nekončily. Nejprve jsme to ve Schlierenu vzali přes Babyland, kde jsme znovu okoukli kočárky a na závěr zkonstatovali, že přebalovací komody jsou ve výsledku na jedno brdo (jak konstrukce, tak ceny). To už bylo za deset pět (v pět zavírali) a my se přesunuli o dva vchody vedle do Pro Baby. Zde jsme to opravdu proběhli rychle. Hartan kočárky tu neměli, ale alespoň jsem se podívala, kolik stojí “nosítko” od firmy Stokke a pak na nějaké tašky (ty od firmy Lassig mají neuvěřitelné množství kapes a uspořádání vnitřku). No a to už nás vyháněli ven, protože bylo pět.
Při pohledu z okna jsme si všimli, že je tady kousek Ikea (a ta má o víkendech minimálně do osmi). takže další plán postupu byl jasný. Tady jsme se jen shodli, že přebalovák a postýlku z Ikei ne. Koupili pár drobností (Vláďa “potřebuje” nový pětilitrový hrnec) a jeli .. natankovat .. a pak konečně domů. Domů jsme dorazili před půl osmou. Takže to byl pekelně dlouhý nakupovací den. Teď už jen pohledat ceny na internetu a zjistit co odkud objednat.

Poté, co jsme v pátek večer oslavili v Bernu Vaškovo úspěšné obhájení disertační práce, vypravili se Vašek s Vláďou a Janou v sobotu na malý výlet na visutý most (Panoramabrücke) kousek od Thunského jezera. Já zatím odpočívala v jejich bytě, koukala na TV a hledala různé “miminkovksé” věci na internetu :-). Venku bylo nádherně. Posuďtě sami.
Výhled na Thunersee.
Visuntý most přes Gummischlucht.

6.4.2013
Povelikonoční víkend se nesl v duchu odpočinku (u mě; Vláďa uklízel, pral, žehlil, vařil, apod.). V sobotu jsme se parádně vyspali (až do 10) a vzápětí chtěli začít připravovat oběd – pelmeně. Nevím už, jak k tomu pak došlo … najednou jsme seděli v autě a jeli se podívat do 40 min vzdáleného obchodu s dětskými věcmi. Inzerovali 1000 m čtverečních prodejní plochy. Chtěli jsme se podívat hlavně na kočárky. Výsledek byl takový, že většina korbiček vystavených modelů nám přišla dost malá. Takže hledat budeme dál. Ale měli tam jedem moc pěkný běžecký model; relativně velký, tříkolečkový, … ale designově vypadal fakt pěkně. Takže pokračování příště.
A protože jsme byli jen co by kamenem dohodil od Lindt obchodu, nemohli jsme se tam nestavit. 250 g výběrových čokokuliček posloužily Vláďovi jako výborný oběd a po příjezdu domů jsme se tak mohli vrhnout na výrobu pelmení. Začátek jsem nechala na Vláďovi a šla si na 1,5 h lehnout. Vláďa mezitím vyzkoušel náš nový mlýnek na maso (byl z něj nadšený) a připravil těsto.
400 g jehněčího, 300 g hovězího, cibule, koření, namleto na střední hrubost.
Pak už jen stačilo naplnit a vytvarovat jednotlivé pelmeně. Museli jsme to udělat nadvakrát, protože jinak bychom večeřeli až bůhvíkdy.
Ke konci už byli jeden jako druhý.
Takže po prvních 40 kouscích jsme večeřeli, dalších 40 zmrazili a posledních 40 zbylo na druhý den na oběd. Napoprvé tedy úspěch.
Ještě 20 min povařit ve slané vodě, přidat na talíř máslo a můžeme podávat.