Sobota … a to znamená společný rodinný výlet. Po šesti hodinách spánku (1+2,5+2,5) jsem doufala, že Vláďa nenaplánoval nic šíleného. V Zurichu byla pořádná inverze, takže cílem bylo vyjet někam relativně vysoko. Což také znamenalo, že už tam bude sníh a asi i zima. Ale spoléhali jsme, že na sluníčku bude teplo.
Takže jsme Elišce vytáhli nejteplejší bundu, vzali fusak, pořádnou čepici a rukavičky a vyrazili. Eliška nakonec byla oblečená tepleji než já. Ale naštěstí na sluníčku opravdu bylo příjemně a hlavně jsme šli pořád do kopce, takže se člověk zahřál.
Autem jsme dojeli na parkoviště ve Flumserberg (Tannenbodenalp, 1400 m). Cestou jsme projeli hnusnou vrstvu oblačnosti, kdy jsme byli rádi, že bylo vidět od tyče k tyči. A čekalo nás sluníčko a azuro. Oblékli jsme a zabalili Elišku tak, že se nemohla skoro hýbat. Nejprve se vztekala, ale po chvilkové jízdě v chladu usnula a prospala celý výlet.
Náš výlet vedl ke Grosssee (1650 m), stále nahoru.
A celou cestu jsme měli výhled do údolí Walensee (zakryté vrstvou mraků) a na pás kopců Churfirsten.
Vláďa si vyzkoušel, jaké to je, tlačit kočárek do kopce po sněhu (fakt zabíračka) a já díky nastolenému tempu relativně stíhala.
Po 2:45 h a 9 km jsme kolem čtvrté dorazili zpět k autu (to už se sluníčko schovalo za kopce a začala být docela zima). V místní restauraci jsme si dali čaj, horkou čokoládu, vývar se zavářkou a kolem páté vyrazili zpět domů. Kdyby Eliška prospala celou cestu, tak já bych to vydržela také. Vysokohorský studený vzduch prostě unaví.
Při odjezdu jsme měli na parkovišti úžasný výhled na hory a měsíc (opravdu to je měsíc a nikoli sluníčko :-)).

Lepší název článku mě prostě nenapadl :-).
V pondělí jdeme s Eliškou na kontrolu ve čtyřech měsících. Čtyři měsíce to jsou, co nám (hlavně mě ;-)) Eliška změnila život. Prvních několik týdnů jsem si vůbec neuměla představit, jak buded můj „normální“ život dál vypadat. Prostě to byla hrůza. Ale po třech měsících, když už se Eliška dokáže zabavit na chvíli s hračkami sama, jakýs takýs režim je nastolen, tak to hned vše vypadá lépe. Mateřská dávno skončila, dovolená též a nyní si „užívám“ neplacené volno. A co dělat celý dlouhý den (i když ono je vidět jen relatině krátkou dobu)?
Takže hledám (či se vracím k) aktivity, které bych mohla s Eliškou (i bez ní) dělat. Minulý týden jsem začala s Outdoor Fit dank Baby (přeloženo „fit díky dítěti). Byla to docela náhoda. Týden před tím jsem na skupinu v lese narazila a hned mi vrazili do ruky letáček. No a proč ne? Skupinka maminek s kočárky se sejde v lese a za hodinu a půl něco nachodí, naposilují a zaprotahují. Jazykem je samozřejmě švýcarská němčina, ale kvůli mě mluví lektorka „němčinou“, i když se smíchem říká, že jí to přijde divné, protože to není její mateřština. Takže zároveň trénuji němčinu.
A to mě dovedlo k tomu, že jsem s němčinou chtěla vlastně pokračovat. Takže jsem včera začala se soukromou výukou němčiny. Jednou týdně po dobu 16 týdnů. To by v tom byl čert, abych alespoň něco z úrovně B1 nepochytila.
Další, co jsem tento týden po roce a půl opět zkusila, byl bazén. Dvacet minut pro začátek stačilo. Stejně mi začalo zatékat do brýlí :-). A dalších dvacet pět minut mi trvá se dostat ven. Přeci jen se člověk v té zimě musí pořádně osušit.
No a příští týden začínám Indoor Fit dank Baby. Tzn. něco podobného jako to outdoorové, ale toto je uvnitř a děti jsou do cvičení více zapojeni. Takže jsem na to zvědavá.
Shrnuto a podtrženo, ten týden začíná být výrazně pestřejší a zajímavější. Jen doufám, že se mi podaří spát déle než například dnes. Ono jít na odpolední cvičení, když vstáváte v pět ráno, není úplně ideální.
Jo, a samozřejmě denně chodíme na procházku. Teď jen jednou denně po obědě, když je „nejtepleji“ (tzn. dnes třeba na to cvičení bylo 5°C). Tento měsíc (14 dní) mám již nachozeno 100 km. Tak snad další stovku do konce měsíce přidám.

V poslední době se docela i našel čas a chuť na trochu kuchyňského experimentování. Co z toho vzešlo?
Domácí housky s mákem a solí (ze sušeného droždí).
Domácí pšenično-žitný chléb (z kvásku).
Makové a tvarohové kynuté koláče (čerstvé droždí) [Vaněk: Poklady klasické české kuchyně].

A aby nic nepřišlo vniveč, tak ze zbylého droždí jsem udělala drožďovou pomazánku.

V sobotu se počasí docela vydařilo. Což znamená, že nepršelo a bylo víc než pět nad nulou.
Takže jsme nasedli po obědě do auta a vyrazili na jihovýchod od Zurichu. Vláďa naplánoval trasu po lese, po šotolinových cestách. Studený vzduch a drncání na Elišku působily úplně zázračně. Spala jak andílek :-). Cesta byla nahoru dolu, ale naštěstí s námi šel i Vašek, takže nekonečné schody mohly kluci v klidu snést. Deset kiláčků bohatě stačilo.
Schody dolů docela klouzaly.
V rozloženém stavu se nesl kočárek pohodlněji a bezpečněji, než v celku.
Pohled zpět, co jsme sešli.

Včera jim předpověď pěkného počasí nevyšla a ani dnes to nevypadalo, že by bylo jó pěkně. A o víkendu má být ještě hůř. Tak to mám tvrdnout s Eliškou doma? Nebo jít opět, to již stokrát obejité, kolečko? Tak to ne. A tak jsme se vypravily ke Katzensee. Zatím se snažím držet v hranicích Curychu, abych si zbytečně nemusela kupovat lístky a naopak abych využila svoji stále platnou permanentku na MHD. Takže jsme nasedly na jeden ze tří autobusů, které u nás staví (konečná) a dojely s Eliškou na druhou konečnou. Dvacetiminutová jízda utekla rychle. Ke konci již Eliška spala. Fajn.
Původně jsme chtěly Katzensee obejít (cca 1h chůze) a na konci procházky si dát kafčo a zase busem zpět. Ale na rozcestí jsem zjistila, že cesta je značená až k nám domů. Počasí na nějaké pěkné focení vodní hladiny stejně nebylo, a tak jsme se vydaly … domů.
Švýcarské značení není nic moc, a tak jsem po chvíli chůze byla tam, kde jsem vyšla. Ale to mi plány moc nenabořilo, jen jsme šly podél dálnice o trochu víc, než bylo nutné. Jakmile jsme se ale dostaly k potoku Chatzenbach, který vytéká z Katzensee (nebo z mokřin okolo), již jsme se do blízkosti aut nedostaly. Tento potok nás po dvou hodinách chůze dovedl až ke svému konci, který je u Vláďovy práce v Oerlikonu.
Cesta podél Chatzenbachu je zároveň zančená jako bruslařská dráha.
V Seebachu jsme, jak jsem si správně vzpomněla na začátku výpravy, prošly kolem konečné tramvaje č.14, kterou bychom se mohly s jedním přestupem dostat domů; a já zároveň poznala místo, kde jsem, v mých začátcích tady, bloudila na kole. Pak přišla na řadu šotolina, již zmíněný Oerlikon, a pak již známou cestou, opět po rovném asfaltu domů.
Eliška většinu času prospala. A když nespala, tak si vystačila s chrastítkem. Jednou jsem jí přebalila a nakojila a bylo vymalováno.
A to víkend teprve začíná :-)!
Naš trasa s vyznačením kilometráže: Katzensee-Seebach-Oerlikon-Schwamendingen – 11 km.
A mezi Seebachem a Oerlikonem jsme potkaly volavku.

———————————————————————————————————————
Stroller walking Zürich (stroller-friendly walk in Zürich)
It was supposed to be a walk around Katzensee (flat, 1h walk, gravel path/crushed stones). However, when I realised that there is also a „wanderweg“ to Seebach, from which it is already close to Oerlikon and Schwamendingen, I changed my plans. The path is flat anyway and until Seebach goes along the river Chatzenbach. This part is asphalt also marked as a rout for roller-skates. In total (Katzensee-Schwamendingen) it is 11 km. My starting point was the end station of the bus number 61 (also going from Schwamendingen).