29.10.2015 (čtvrtek)
Dnes jsme s Eliškou po obědě vyrazily na výlet. Našla jsem, že v Badenu (20 min vlakem z Curychu po proudu řeky Limmat) je Kindermuzeum – „švýcarské muzeum hraček“. A co víc – dnes zrovna mají speciální výstavu parních strojů/hraček. Jejich otvírací doba mi značně ulehčila rozhodování o cestě a její plánování – otevřeno od dvou do pěti. Takže dopoledne jsme tradičně uklízely – prát, sebrat prádlo, a vařily. A po obědě jsme (bez tradičního poobědového šlofíčka) vyrazily. Doufala jsem, že se Eli dostatečně unaví, abychom ji v pohodě zahnali do postele již v osm. Busem na nádraží v Oerlikonu, kafe (já) a wafli (Eli) ve Sturbucks a rychle na vlak, který nám hned jel (jezdí jen jednou za hodinu, tak si musí člověk výlet správně načasovat). Cesta zabrala kolem 20 minut. Eli většinu cesty strávila jezením výše zmíněné wafle. V Badenu to mělo být pěšky z nádraží do muzea kolem 10 minut. Nám to zabralo 1,5 h! Znáte to – vleče se to. Jednak jsme šly pomalu, pak se Eliška sekla, pak jsme šly do knihkupectví, atd.
Nejzajímavější byly klasicky bagry a jeřáb na stavbě.
Takže poté, co jsme ve 14:09 vystoupily z vlaku, jsme v 15:30 byly v muzeu. Do zavíračky v pět něco stihnem. Já chtěla vidět ty parní stroje, ale na stejném patře byly i vláčky a „hřiště“, kam jsme se nějakým „nedopatřením“ dostaly hned na začátku, takže o „zábavu“ bylo postaráno. Eli se od vláčků nemohla odtrhnout. Následně ji zaujala (což o to, mě taky 🙂 ) dřevěná kuličková dráha. Tam jsme si vyhrály pěkně dlouho.
Vláčky
Dřevěná kuličková dráha.
Pak jsme se dostaly na ty parní stroje – malincí panďuláci díky páře pekli, kuli kov, pumpovali vodu, atd. Občas pán přes píšťalu upustil páru, a tak makali pořád do kola. Titěrné, pára a kouř ve vzduchu. Podařilo se mi Eli odvézt o patro výš. Tam jsme viděly historické hračky, panenky, stavebnice, a tak dále. A ještě o patro výš byly různé historické „fyzikální“ hračky, stará škamna … kde si Eli skřípla prst a musely jsme jít chladit. „Naštěstí“, jinak bych ji asi nedokázala odvézt pryč, bylo již za deset pět. Ještě na posledy na vláčky, párkrát pustit kuličku dráhou a jdeme domů. Potkaly jsme tu i další dvě Češky z Curychu, tak jsme jely domů spolu. Uvidíme, jestli se s nimi ještě někdy uvidíme.
Dráha pro tučňáky s výtahem na kličku. Bylo to postavené z něčeho a la stavebnice Merkur.
Jinak závěr cesty, jako snad pokaždé, tragický. Eli jsem v kočáře v plném vlaku udržela jen díky tomu, že jsem s sebou měla misku fazolí, do kterých se s chutí pustila. Ale po dojezení prohlásila, že chce z kočáru a že bude ťapat. Asi si umíte představit, jak je jedno z velkých curyšských vlakových nádraží v šest hodin večer ve všední den plné. Tak jsem se ji snažila vysvětlit, že alespoň podjedem koleje, vyjedem z nádraží a pak, že bude moct ťapat. Ale při pomyšlení na plný autobus jsem se jí snažila držet v kočáře, zastávka je stejně hned u vlaku. Tak jsem jí slíbila, že bude ťapat až vystoupíme. Řvala jak tur. A řvala a řvala. Autobus hned přijel. A ona řvala a řvala. Bylo to tak nesnesitelné, že jsme hned na další zastávce, asi tak za minutu, která mi připadala nekonečná, vystoupily. Nechtěla jsem, aby ostatní tím řevem trpěly. A vyrazila jsem pěšky připravená ten řev půl hodiny poslouchat. Nemám fakt nic lepšího na práci, než v šest večer ve tmě a zimě jít pěšky domů. Eli se nejprve vztekala, ale pak, asi únavou, přestala. Když už to vypadalo, že snad usne, tak jsem jí z kočáru vyndala a šly jsme. To jsme byly tak na půli cesty domů. No, trvalo nám to 40 minut. Domů jsme dorazily po půl sedmé. Vláďa se už scháněl, kde jsme. Ačkoli byla Eli unavená, tak se celý zbytek večera táhnul a do postele šla klasicky mezi osmou a půl devátou. Příště si asi dopřeju toho šlofíka po obědě, protože já osobně jsem po dnešku pěkně unavená.

25.10.2015 neděle
Dnešní den se vyvedl. Na to, že ještě nedávno bylo léto, tak dnes byl krásný podzimní den. Ráno jsme se rozdělili. Vláďa s mým tátou vyrazili na výlet do kopců. Bůvodně to měl být Bachtel, ale pak si dali něco těžšího. Já s Eliškou a mámou vyrazily vlakem do Pfäffikonu (SZ) a pěknou procházkou kolem Pfäffikersee jsme došly až na Juckerfarm, což je farma rodiny Jucker http://www.juckerfarm.ch/. V této době tam mají navíc dýňový festival. Dýně kam se podíváte, dýňová polévka, dýňové koblihy (dýňová zrníčka byla nejen v těstě, ale sama kobliha byla plněna dýňovou marmeládou) a dýňový racklett. Eliška si užila výběh pro kozy, kde si je mohla pohladit. Kluci nás tam odpoledne vyzvedli, ochutnali jsme výše uvedené dýňové speciality (nechyběl ani čerstvě vymačkaný mošt, alko i nealko cider a na doma jsem si koupila dýňový olej a ještě jsme vzali dvě dýně na večeři) a procházkou do Aathalu jsme došli zpět k našemu autu. A hurá do Curychu koukat na zápas ragby.
Fotky zde.

Už asi stárnu. Byly doby, kdy Nordic walking (NW) nikdo neznal. Teď nejenže to je IN, ale člověk vidí často i důchodce s NW holemi, kteří rázem vypadají víc cool, než kdyby měli v rukou hole či berle. Stejně tak nákupní tašky na kolečkách. Nevím, jak v Čechách, ale v Curychu s tím chodí nakupovat kde kdo. Nejen důchodci, ale i dobře stavění čtyřicátníci. A typů, barev a materiálů můžete najít spousty.
I já jsem si kdysi říkala, že to bude super, že malou Elišku vezmu do nosítka a s nějakou takovouhle taškou půjdu na nákup. Ale Eli se nosítko moc nezamlouvalo a na nákupy chodil Vláďa. Takže nic.
Teď už Eliška sama chodí, ale kočár s sebou povětšinou také vezmeme. Může si v tom v klidu pospat. Uvažovali jsme samozřejmě i o golfkách, ale nejenže ty lepší typy jsou nehorázně drahé, ale myslím si, že ta malá kolečka by nějaký větší terén nezvládla a že to je spíš jen do města. A na cestu do města nepotřebuji kočár, když si mohu na každém kroku vlézt do tramvaje. Ale začíná mi vrtat hlavou, jak s Eliškou výlet naplánovat, a jaké „zavazadlo“ si vzít, abych to všechno unesla. Jak jistě tušíte, když já se s Eli balím třeba jen na celodenní výlet do ZOO, tak to je krámů. Takže pak ráda vezmu velký bytelný kočár a naložím ho, co se do toho vejde. No jo, ale co když fakt budu chtít jít někam víc do terénu? Máme samozřejmě nosítko (dokonce dvě, jednou opravdové outdoorové a to druhé menší, taková light city verze), ale ani jedno nemá integrovaný batoh. Takže co pak? – na zádech máte 13 kg dítě a kam s batohem? A zde se dostávám zpět k těm taškám/batohům na kolečkách – nebylo by to řešením? Prohledala jsem kde co a povím vám, že mi spadal čelist, když jsem viděla, co všechno se vyrábí. Zatím tedy nechávám otázku otevřenou,ale posuďte sami, co se všechno vyrábí za super kousky!
  • Když už uvažuji spíš o outdoorových taškách, tak to musí mít samozřejmě pořádná kola a musí to být nepromokavé. „Go outdoor“ taška se dá použít i jako batoh a ta kolečka (spíš už takový malý rudlík) se dají použít na převoz kde čeho.
  • Jinou možností by samozřejmě bylo nosítko i s batohem. Pak ale při všech těch věcech, které s sebou tahám, bych se ztrhala.
  • A pak jsou geniální tašky na kolečkách s integrovanou židličkou 😀 (třeba zde, zde nebo zde).
Nějaké rady / zkušenosti / tipy?

(2015) Myslím, že rubriku na tyhle věci ještě nemám. Naše osobní WIKI také moc nefunguje, o blogu běžícím na našem serveru ani nemluvě. No což. Není čas a pořádná motivace. Ale jsou věci, které u nás omíláme pořád dokola a občas se do toho i pustíme. Nebo jen skončíme u zkoušení a nic z toho není. O těch prográmcích a aplikacích, které ale naším sítem úspěšně prošly je tento zápis. Nečekejte nic vyčerpávajícího a zasahujícího do všech oblastí našeho života. Jsou to spíš vychytávky, které nás v poslední době zaujaly (nebo stálice, které používám(e) denně). Aktualizace 2019: Na další oblíbené aplikace a odkazy jsem nám založila speciální stránku.

Mobilní aplikace (Android)

  • Již pár let hledáme šikovnou aplikaci na uchování naší sbírky DVD a BlueRay. Znáte to, stojíte v Bontonlandu, v ruce hromadu DVD a dumáte, jestli to doma máte, či ne. Aplikace v telefonu by byla ideálním řešením. Zatím jsme jich vyzkoušeli několik a dost bezúspěšně. Tedy, zkoušení proběhlo v pohodě, jen ta aplikace nesplňovala všechny naše požadavky. Především se v nich nedaly dohledat naše filmy. Vždy jsme jich několik namátkou zadali a nic. Barcode reader je šikovná věc, ale když vám to napopáté v řadě ohlásí, že tenhle film v databázi nemají a že byste si ho museli naťukat ručně, tak vás to přejde. No, a teď jsem našla jednu online stránku, která k tomuto je také určená. Ano, není to aplikace do telefonu, ale lepší nějaký seznam, než žádný. Ještě pořádně neodzkoušeno: DVDcorral. Btw, ty, co jsem zkusila jsou třeba: My Movies Free, Movie Collection, My Movies. (Aktualizace 2019): nic nám moc dobře nefungovalo, takže to skončilo u sdílené excelovské tabulky.
  • To samé se týká knížek. Zatím jsem začala s Goodreads a nemám moc čas to aktualizovat. Abych si tam ukládala přečtené knihy, tak na to mám excelovou tabulku 😀 Aktualizace: I v roce 2019 stále používám svoji excelovskou tabulku, kde mi to i graficky zobrazí množství přečtených knížek a dlouhodobý průměr.
  • Airbnb – stránky a aplikace na hledání ubytování. Přes Airbnb jsem byla v Aalborgu a Amsterodamu a docela dobrý. Cena ubytování rozhodně nižší než v hotelu a i lokalitu můžete lépe vybírat než jen s hotely.
  • Pinterest – nejprve jsem byla zásadně proti, ale pak jsem „krásy“ této služby objevila. Je to jakási online sbírka vašich „nástěnek“, kam si můžete „špendlit“ různé nápady z internetu. Tak mám nástěnku „jídlo a recepty“, „tvoření s dětmi“, atd. Je to elegantněšjí řešení než si třeba do Wordu ukládat obrázky či odkazy nebo přepisovat recepty.
  • IKEA – jo vím, asi vám to přijde divné, že to sem nepatří a tak. Ale. Máme s Vláďou IKEA kartu, nevím vlastně na co je úplně dobrá, ale sbíráte body, máte slevy, atd. No a protože v IKEA se kupují těžké věci, mimojiné, pro které jezdí Vláďa, tak kartu má on. A několikrát se nám samozřejmě stalo, že já jele s Eli do IKEi a kartu neměla a bylo mi líto ušlých bodů (samozřejmě vám pak chodí nabídky „šité na míru“, atd.). Až jsem si onehdá ve výtahu všimla, že mají aplikaci. Teď mám tu naší kartu v telefonu a je to.
  • BillionGraves – tohle má co do činění s mojí „aktivitou“ s naším rodokmenem. Je to sbírka fotek hrobů a náhrobků. Z těch občas genealogové čerpají důležité informace. A pomocí této aplikace se každý může zapojit. Nainstalovat, spustit GPS, najde vám to hřbitov, na kterém se pravděpodobně nacházíte a pak už jen fotíte náhrobky. Druhým krokem je pak ještě skutečně z té fotky opsat data, aby to bylo vyhledatelné na internetu. Databáze tak sahá, jak název napovídá, k milionům náhrobků.
  • Audioteka. To používám denně. Na klasické čtení nemám čas a přijde mi, že mám často unavené oči a nemám tak chuť číst. Ale s tímhle? Pohoda – sluchátka do uší a poslouchám. Mohu tak „číst“ i na procházce s kočárem, při mytí nádobí či oken, v autě (ne každý čtení v autě může). Dá se říct, že mě tato apliakce vrátila ke čtení. A můžete si jakoukoli (jasně, ne jakoukoli, ale sbírka je ohromná a najdete tam i jazykové učebnice, osobní rozvoj, cizojazyčné, atd.) knížku hned z pohodlí domova sehnat – koupíte si ji během pár minut přes internet, stáhnete a můžete se ponořit do poslechu. Za poslední dva roky jsem odposlouchala několik dlouhých románů či ság a občas to je šok, když vidíte, že kniha má třeba 27 hodin 🙂 To vám pak tříhodonová knížka uteče jak nic.
  • Coursera – Online platforma pro e-learning. Všechny možné (i věhlasné) university zde dávají zadarmo k dispozici spoustu svých online kurzů. A opět není nic jednoduššího, než poslouchat přednášky ze statistiky cestou do práce v tramvaji.
  • MyEnigma, WhatsApp, Messenger (FB), Hangouts (G-talk), Skype – chatovací či volací aplikace. Každý používá něco jiného, tak já musím používat vše :D. Jen s Viber nemám dobrou zkušenost. Aktualizace 2019: Nyní převažuje WhatsApp a občas FB messanger.
  • Dropbox. Osobně mám svá data roztahaná na dvou počítačích, dvou fleškách a jednom externím disku. Do toho máme v práci backup server, máme domácí server, mám dropbox a googledrive. Najít občas poslední verzi daného dokumentu není úplně jednoduché. Dropbox zatím využívám na sdílení fotek a vydeí a pro ukládání menších dokumentů, které vím, že chci mít přístupné odevšaď. A na zálohování disertačky. Kdyby se mi teď ten 220 stránkový dokument ztratil, tak končím.
  • Endomondo – sportovní aplikace, která sleduje vaši sportovní aktivitu. Nejen, že vás doslova sleduje a trekuje vás pomocí GPS, ale můžete tam ručně aktivitu zadat. Třeba plavíní, které si asi trekovat nebudete, nebo opakující se cestu do práce na kole si můžete uložit a pak vždy jen načíst s novým datem.
  • c:geo – geocaching
  • Duolingo – už mě přestalo bavit, ale stále ho v telefonu mám. Online platforma na učení jazyků.
  • ZVV Fahrplan – app pro curyškou MHD
  • MyHeritage.cz – rodokmen
  • eat.ch – platforma pro všechny možné jídlo-donáškové služby ve Švýcarsku. Zatím jsme to využili jen jednou.
  • PhotoChrom – aplikace na time-lap photography – na internetu se to teď jen hemží takovými „fotkami“. V pravidelných intervalech objekt vašeho zájmu vyfotíte a na závěr z toho uděláte video.

Aplikace pro děti

App pro děti. Jasně, že jsme si říkali, že Eli nebude televizní, internetový, atd. závislák. Ale občas je nějaká dětská aplikace na telefonu to nejrychleji fungující řešení vzteku v tramvaji. Tak mám v telefonu:

  • Animal for Kids, což je soubor zvířátek a když se na ně klikne, tak vydají příslušný zvuk.
  • Paint Pro – kreslení.
  • Ale nejoblíbenější je bezesporu LEGO Juniors. Zde se Eli během pár týdnů naučila používat několik základních prvků pro pohyb na mém telefonu (odemknout klávesy, listovat mezi plochy, najít si aplikaci a pustit ji). Jde zde o to, že si z lega postavíte panáčka a auto a pak jedete pro dané trase, sbíráte body a za ty pak dostanete nové kalhoty, tričko, hlavu, díl auta, atd. Postavíte nového panáčka, nové auto, znovu jedete (skoro to samé), a tak pořád dokola do zblbnutí. Strašně se ji to líbí. Aktualizace: A drží ji to i v šesti letech
  • Pro trošku starší (od cca 5 let) Mekorama
  • Piano Kids Music
  • DinoIsland (to hraje pořád dokola)
  • Moonshot – kombinace střílečka raketa a stavba vesmírné lodi, plus jemná motorika pro úklid vesmíru.
  • klasika Had
  • (2019) Z ne moc vyzkoušených mám dále: Star Walk Kids, Shubi, CrazyStones (GO), Happy Glass (to je pro větší), LipaLand, Eveil, Roller Splat

Software

(který často používám)

  • PhotoResampler – jednoduchý program na změnu velikosti fotek. Nejčastěji používám, když chci fotky někomu poslat meilem, nebo dávat sem na blog.
  • Rajče – známe asi vše. Publikace fotek. Ale i možnost vytvořit z nich kalndář nebo pexeso.
  • pspad – freeware text editor. Šikovnější než Notepad a jednodušší než Word.
  • Total Commander – shareware file manager for Windows. Dohání mě k šílenství, když má kolega otevřeno několik oken s různými složkami. Pak stejně nemůže najít tu ze / do které chce kopírovat, vše to zavře a začne odznovu. Netvrdím, že já nemám vždy otevřeno hódně oken najednou, ale jsou to okna s různými prgrami a ne, abych měla pětkrát otevřeného Průzkumníka. V Total Commanderu mám v jednom okně otevřeno klidně pak osm i více destinací pěkně přehledně najednou.
  • TiskProRadost – a jejich Album maker na tvorbu fotoknih jsem si už docela osahala a tuším, co to dokáže a jak to funguje. I sběrné místo mají kousek od nás, takže zatím jim jsem věrná, ačkoli se objevují cenové slevy na jiné značky. Tady si prostě v průběhu roků držím stejný design a již mám uložené šablony. Nevím, co by se muselo stát, abych od nich odešla. Aktualizace 2019: přešla jsem na HappyFoto.cz a jejich foto designer.
  • Zotero – is a free, easy-to-use tool to help you collect, organize, cite, and share your research sources. Pro ty, kdo angličinu nezvládají – je to citační manažer. Nechápu, jak jakýkoli vysokoškolák může existovat bez nějakého citačního manažeru. Uznávám, při psaní bakalářky, kdy jsem měla dohormady 30 citací, se to dalo ještě uhlídat a vše dělat ručně, ale magisterská práce jich měla hnedle mnohem víc, nemluvě o tom, že nechápu, jak tihle lidé potom tvoří citaci pro různé články. Dobře, když člověk studuje humanitní obor, tak to ještě pochopím, ale na technické škole? ČVUT měla před tím smlouvu s RefWorks, což jsem používala snad osm let. Teď už neche ČVUT skákat, jak RefWorks píská a prostě s nimi přerušili smlouvu. No jo, to se lehce řekne a udělá, ale uživatelé se musí připravit, že přijdou o celou svoji citační databázi, pokud si ji včas nepřesunou jinam. Musím říct, že mě se naštěstí přesun mých 700 citací podařil v pohodě. Jen jsem musela předělat „tagy“ v celé své disertařce (seznam literatury mi v disertačce zabírá 16 stránek).
  • Movie Maker Microsoft Essentials – jednoduchý program na tvorbu domácího videa. Platí i pro rok 2019.
  • pdf merge – online slučování pdf dokumentů
  • InkScape – Inkscape is a professional vector graphics editor for Windows, Mac OS X and Linux. It’s free and open source. Říkám tomu „chytřejší kreslení“, i když to je ještě mnohem víc.

Jo, jo, kde jen je to předsevzetí, že vám zde sepíši shrnutí každého měsíce!? Je půlka října a já koukám, že článek za srpen je stále mezi rozepsanými. No což, tak jen trošku rozvedu těch mých pár poznámek a vrhneme se dál.
Tak srpen byl ve výsledku pěkně narvaný událostmi. Na konci července jsme se vrátili po čtyřech týdnech z Čech. My s Eli tam byly celou dobu, Vláďa přijel na poslední týden a jeli jsme spolu s Vláďovými rodiči na týden do Třeboně. Ubytování v Apartmánech Nový Svět bylo fajn, hlavně jsme měli luxus vlastní kuchyně, což je pro Eli dobré. Ale i tak jsme jedli často venku. Eli si ryby užívala dokud nedostala porci, kde i přes trojitou kontrolu našla několik kostí. Naštěstí je již ve svých dvou letech schopná to nejen oznámit, ale dané sousto i vyplivnout (Vedlejší efekt byl, že pak ještě několik týdnů, kdykoli v soustu narazila na něco „jiného“, to plivala se slovy „kost!“). Pak již dala přednost stejku. Jeden den jsme strávili u rybníka Svět, bylo šílené vedro. My s Vláďou jsme si zašli na masáž a na floating (38 stupňů horká „voda“, 200 kg vody + 250 kg soli, prostě jako v Mrtvém moři). Také jsme si v Českých Budějovicích půjčili tandem a udělali si 50 km výlet přes Křemži, kde zrovna byl Honza Š, který nás přivítal maminčiným domácím borůvkovým koláčem.
V Curychu pak za námi na týden dorazila Kačka se Zbyňkem. S nimi jsme podnikli výlet (lezení) na Partnunsee, foto zde http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Lezeni_Partnunsee/, a já s Eli jsme s nimi byly v Curychu na tradiční obhlídce toho nejzajímavějšího (z mého pohledu). Kačku, architektku, pak zajímaly i věci, které dosavaď nikoho z mých kamarádů nezajímaly 😀 Týkalo se to samozřejmě staveb a netýkalo se to jen Curychu, ale udělali si výlety všude možně po Švýcarsku.
Další z milých návštěv byl Pepa, který přijel vlakem i s kolem. Nezdržel se dlouho, ale i tak to bylo fajn. Na kole pak zamířil do Mnichova.
Konečně jsem si prožila můj dárek z Vánoc – létání. Ale nikoli venku, nýbrž ve vzdušném tunelu. A bylo to parádní!
Stejně jak v Praze, tak v Curychu bylo slušné vedro. A tak jsme s Eli vyrazily na koupaliště, které máme 4 minuty od baráku a kde jsem za celý náš švýcarský pobyt ještě nebyli. Mají to fajn. Je tu velký plavací bazén, menší bazén pro různé cachtání a pak úplně malý (rozuměj mělký) bazén pro prcky, kde je vody maximálně nad kolena. Eliška zprvu do vody vůbec nechtěla, ale pak se se to zlomilo a užívala si. Mají zde i prolézačky usazené v pískovišti. To se u ní se zájmem nesetkalo, páč ji strašně vadil ten písek na bosých nohou.
Po parných dnech následovalo sychravé a prostě i jinak hnusné počasí. A tak jsme vyrazili na jiný druh koupáku – do spa v Zurzachu, což je tak 40 minut jízdy od Curychu. Mají tady kde co – velký bazén, malý bazén pro děti, vířivky, restauraci, apod. Nejvíc mě zaujala jeskyně se slanou vodou, něco jako ten floating v Třeboni, jen to nebyl malinký bazén pro dva, ale ohromná potemnělá jeskyně s vodou. A díkybohu to nebylo tak vařicí jako v Třeboni. A kromě toho to bylo v rámci vstupného do komplexu :).
No a na konci srpna jsme zase vyrazili do Prahy. Hlavně kvůli tomu, abych měla trošku víc času na psaní disertačky a také se to lépe konzultuje tváří v tvář školiteli, než jen přes e-maily. Vláďa si v té době udělal lezeckou dovolenou s Honzou (na to mě neužije), o které jste se mohli již dříve na tomto blogu dočíst. Po třech týdnech si nás Vláďa zase vyzvedl a jeli jsme domů. Věděli jste, že letenka pro dvouleté dítě už stojí to, co pro dospěláka?! To byl také důvod, proč jsem Vláďu ukecala, aby nás vzal autem.