Tak tento víkend se povedl. V pátek přijel Honza hlídat Eli a my s Vláďou vyrazili za kulturou – do Hallenstadion (takže skoro za rohem) na „Disney im Koncert“, což byla orchestrem živě hraná hudba z Disneyho filmů i s promítáním ukázek pohádek na plátno a se zpěvem výborných, nejen švýcarských, zpěváků a zpěvaček. Zainvestovali jsme do sebe a sedadla měli přímo proti plátnu, takže zážitek fakt super.
V sobotu ráno vyrazil Vláďa na nákupy a my s Eli ho měli potkat v Glattu na oběd. Takže Eli to vzala na odrážedle, které jsem pak půlku cesty nesla, protože zrovna chtěla jít pěšky. Ty dva kiláčky nám zabraly 45 minut, ale bylo pěkně. Pak to šlo ale s náladou z kopce. Eli byla nějaká unavená, pak zase chtěla čokovajíčko, nechtěla přestat řvát, pak tedy přestala, ale když uviděla Vláďu, který mezitím nakupoval, tak zase začala řvát. Tak nevím. Odpoledne jsme tak raději zůstaly doma (Vláďa využil pěkného počasí k malému cyklovýletu). My s Eli akorát uklidily balkon a zasadily první „zeleninu“ (ředkvičky, hrášek a alpské luční kvítí).
V neděli jsem se dlouho vyspala a pak jsme všichni tři vyrazili keškovat do lesů severně od vesnice Schneisingen (tak 40 min severozápadně od Curychu). Počasí se vydařilo (ani vedro, ani zima). Na místě, kde Vláďa chtěl nechat auto se neočekávaně objevil pěkný parkáč a gril posezení. Vyndali jsme Eli odráředlo a vyrazili jsme. Polovina cesty byla z kopce, druhá půlka pak do kopce. Eli chvíli jela, chvíli běžela a šla a chvíli jsme ji nesli. Tady v tom lese je krásná okružní cesta se 14 keškami. Kromě jednoho případu jsme byli úspěšní (9 km, 5 h v lese). Je tady v tom okolí moc pěkný les, skoro jako v Čechách 🙂 Elišku jsme samozřejmě utahali tak, že v autě usnula (kolem páté) a spala nepřetržitě až do rána (cca pěti, ale ještě vydržela hodinu jen tak ležet/spát/hrát si v posteli). My si tak v klidu v šest mohli pustit televizi a nerušeně koukat (konečně jsme odkoukali Marťana).

O dvou sobotách (5.3.16 a 27.2.16) jsme byli po hóóóódne dlouhé době keškovat. V Hardwaldu, což je tak 15 minut autem od nás. Elišce jsme vzali odrážedlo, takže jsme toho najeli hodně (pokaždé cca 4 km). V keškování se mě osobně dařilo. Normálně najdu velký kuloví, ale tentokrát jsem bodovala. Jednou jsme trošku schytali déšť se sněhem, ale alespoň bylo v lese prázdno. Eli si užívala sjezdy a to, jak s ní Vláďa běhal do kopců 🙂 (já je vždy pomalu následovala).
Během keškování v Hardwaldu jsme objevili několik nových posedů.
Na úterý 8.3.16 nasněžilo v Curychu tak asi 8 cm. My už nachystaní na jaro (jarní věnec zdobící hlavní dveře, vajíčka různě po bytě, atd.), jsme museli opět vytáhnout zimní obuv. A šly jsme s Eli nakoupit klouzák. Ve sklepě máme sice saně i boby, ale nechci to s sbou tahat, když nevím, zda to opravdu užiji. Tak máme malý klouzák pro Eli s tématem Disneyho princezen a pak druhý kulatý s nosností do 90 kg! Trošku jsme s Eli zabobovaly v parku, ale Eli se to poté, co zkončila obličejem ve sněhu a zjistila, že je studený, přestalo líbit, a tak jsme se vypravily zpět domů. Ten samý den odpoledne už to potálo, tak jsme vyrazily na chvilku s odrážedlem na hřiště. Na mokré kovové klouzačce jezdila Eli rychle jak kulový blesk.
Co se našich kulinářských aktivit týče – byli jsme na obědě v Cheyenne, kde jsme si dali všichni tři burgera. Vláďa klasiku, já s avokádem a Eli dětského, který byl jen malinkou kopií dospělácké verze i se slaninou (tu jsem zabavila) a hranolkami (to jsme nečekali, ale Eli se na ně vrhla s takovou chutí, že jsme ji je nemohli sebrat). Navíc dětské menu se platí podle věku, tzn. za ten Eliščin oběd jsme zaplatili 2 CHF (takhle to platí až do 10 let).
A domácí vaření? Na své narozeniny, které jsem v práci oslavila na začátku února, jsem upekla domácí medovník (klasika, která nikdy nezklame, podle Roudnického receptu). S Eli jsme dělaly domácí čokoládu a mrkvové muffiny. Já si vyzkoušela upéct punčový dort (chuťově dobrý, jen se mi tak pěkně neobarvil a nenasákl všechen rozvar, který jsem dle receptu měla připravený) a profiterolky (chuťově docela dobré, jen se mi oddělily složky krému a tvarově to byly jen takové hrudky a ne takové ty pěkně nastříkané „věnečky“). Vláďa s Honzou pekli buchty (aby měl Honza co přinést do práce na své narozeniny – měli je kromě tvarohu i s čokoládou a nutelou). Také jsme slavili Den palačinek.
Plněné palačinky (masová směs, něco jako bolognese) a v těstě je barvivo z červené řepy a špenátu.
S Eli se už dá „rozumně“ diskutovat. Záchvaty vzteku nechávám vyřvat. Eli se učí stříhat nužkami, zapichovat špendlíky, luxuje, a při uklízení si zpívá písničku, kterou při uklízení zpívají ve školce. Také umí několik německých číslovek a umí počítat (když má dobrý den) do desíti, ale netuší, co které číslovky znamenají.