Zde opravdu nečekejte nějakou hlubokou a odbornou recenzi. Ale podívám se na tento nový telefon z pohledu běžného (ženského) uživatele. Vláďu už asi nějak štvalo, že občas na svůj „starý“ (3 roky) telefon (Samsung Galaxy S4 mini) remcám, tak se rozhodl mi koupit něco nového. Nutno podotknout, že jsem s koupí souhlasila. Technické specifikace můžete najít kdekoli na internetu. Vyzvihuje se design, voděodolnost, … a Edge. Mě je jasné (a to i co se týče mého starého telefonu), že na to, na co to potřebuji to je až moc. Před třemi lety jsem vlastně ani netušila, na co je takový chytrý telefon dobrý. Musí se nechat, že na brouzdání na internetu (a facebooku) a čtení e-mailů kdekoli, jsem si rychle zvykla. Sdílený nákupní seznam (Our Groceries) a sportovní tracker (Endomondo), stejně jako knihovna na audioknihy (Audioteka,cz) se staly též mými deními společníky. Samozřejmě, že tam mám i dvě (výukové) hry pro Eli.
No ale zpět k tomu novému. Musí se nechat, že přenost dat mezi starou a novou verzí telefonu byl v pohodě. Propojit kabelem a vybrat, jaká data chci do nového telefonu nahrát (v mém případě šlo de fakto pouze o seznam kontaktů). No a ať to dále neprotahujeme:
Výhody
  • ohromný displej se skvělým obrazem (což byl můj jediný nový požadavek na nový telefon – aby se mi na tom dobře brouzdalo na netu – ať už na videa, či články)
  • voděodolnost – tohle jsem nezkoušela a zkoušet nehodlám (někdo si třeba užívá telefon ve vaně, ale kdy já se dostanu k tomu, napustit si vanu? Což o to, vanu klidně napusítm, ale ležet v ní nebudu 🙂 ). Ale dobrý, že to snad bude fungovat i na dešti.
  • (doufám, že bude i trochu nárazuvzdorný, nerada bych dopadla, jako Vláďa, který během 10 dnů rozbil dva pracovní telefony)
  • vstup na jack – je zespodu! Konečně někdo přišel na to, že když je na horní straně telefonu (jako u S4 mini), tak ať jsem dělala, co jsem dělala, kabel ke sluchátkům mi vždy vedlo přes displej. Teď to je konečně vyřešeno. Musím říct, že když jsem telefon v obchodě viděla, tak tohle bylo to jediné, co mě na celém designu telefonu zaujalo a potěšilo.
  • Kamera – zatím to vypadá, že má světelnost lepší než starý S4 mini, takže by fotky mohly být kvalitnější. Zatím jsem nestahovala do počítače, takže nevím, jestli jen tak pěkně nevypadají díky displeji.
Nevýhody (jak to bývá – něco za něco)
  • ohromný (displej) telefon – není v mém podání možno držet jednou rukou. Tedy, držet ano, ale to je tak všechno. Pokud potřebuji cokoli na telefonu zmáčnout, nebo nastavit či napsat, tak musím použít ruce obě, takže třeba v tramvaji, nebo při tlačení kočáru bude telefon nepoužitlený. Zároveň se mi to asi nevejde do žádné kapsy. Takže se bude nosit jen někde na dně batohu.
  • váha – koupila jsem si (Vláďa koupil) i zaklapovací obal, obdobný tomu, který jsem měla před tím. Všechny telefony mi přijdou hrozně kluzké, takže aby mi nevypadl, většinou držím telefon za odklapovací křidélko obalu. No a to vše dohromady je tak dvakrát tak těžké, než S4 mini. Což zase jde ruku v ruce s tím, že to pak musím držet v obou rukách 🙂
  • Edge – tohle je ten největší přínos, který je v recenzích oproti ostatním telefonům a předchozím Samsung verzím vyzvihován jako úžasná hi-tech inovace. Vůbec nechápu, na co to je dobré. Jako chápu, co to má dělat, ale nechápu, k čemu to je dobré. Mělo by to fungovat jako „lišta“, kde můžete mít rychle dostupné různé aplikace. To já mám na hlavní ploše, která je vždy po ruce, takže tahle výhoda padá a o jiné nevím. Naopak – text na krajích je „ohlý“ a to působí dost nepříjemně. Stejně tak klávesy na okraji klávesnice mi přijdou hůře dostupné (především backspace a pak umisťování kurzoru na levou stranu obrazovky). Zároveň vlastně vůbec nechápu, jak lidi tenhle telefon, když ho mají bez obalu, drží a jak na něm pracují. Ať ho chytnu jak ho chytnu, tak hrozí, že někde něco blbě zmáčknu, nebo na Edge odroluji webovou stránku někam pryč.
  • Repráčky (zvukový vývod) – v recenzích se píše, že jsou výkonější než u předešlých verzí, což je asi i pravda. Ale jsou umístěné na pravé strané spodní hrany, tedy tam, kde si vždy opírám palec. A pak se dívím, že nic neslyším.
  • microSIM karta – vše jde samozřejmě směrem k menším a menším rozměrům (tedy větší telefony a menší simky), takže musím opět řešit výměnu SIM karty za její menší verzi.
  • výdrž baterie – jeden den. Což někdo v jedné recenzi vyzvihoval jako plus, tak asi mám být ráda.
Shrnutí
Jako malé multimediální zařízení na doma či parku dobré. Pro použití v běžném provozu to vidím trošku problematicky.
Dodatky
(10/2018) Tak mi konečně prasknul displej. Spadnul mi už milionkrát a v poho (v obalu ho mám), tentokrát ne (a to spadnul pouze z výšky nočního stolku). Ale ještě to nevypadá tak hrozně. Edge ani po 1,5 roce nepoužívám. Mám tam nastavené rychlé vytáčení čtyř telefonních čísel (to aby mohla Eliška v případě nouze rychle někomu zavolat), jinak nic. Displej zatím měnit nehodlám. Momentálně jsem si na to „nalepila“ ochrannou fólii (Smart Engineered. Naprostá spokojenost – jednoduchá aplikace, drží, žádné bubliny, relativně levná. Příště to chce něco podobného nalepit rovnou) a vše funguje, fólie není vůbec cítit a prasklina by se neměla rozrůstat.

12.12.2020

Displej s fólií stále drží, Edge je furt nah*** a psát se na tomhle velkém displeji nedá jednou rukou :-/. Disk je furt plný a již trochu pomalý, ale na Netflix, Audiotéku, FB, meil, apod. to je dobré.

Nebudu tomu říkat předsevzetí, ale letos bych zase chtěla psát trošku častěji. Na svoji obhajobu musím říct, že jsem alespoň poctivě loni dávala fotky na rajče i s podrobnými popisky aktivit. Takže přehled o našich aktivitách je dobrý.
Zpět do Curychu jsme se dostali „až“ 3.1. místo plánovaného 2.1. a to kvůli virové indispozici našeho řidiče 🙂 Vybalování věcí a dárků zabralo pár dní.
V sobotu vyrazil Vláďa s Honzou a Eli na Uetliberg sáňkovat. Dole nasednete na vlak, vyveze vás nahoru a pak vás čeká dlouhatánská jízda na saních dolů. Prý jak jeli s větrem o závod, tak Eli docela vymrzla a ani podmínky nebyly nejlepší, takže to sjeli jen jednou. I tak trvala jízda dolů kolem půl hodiny a zabili tím vlastně celé dopoledne. Pak jsem je měla doma všechny na oběd. A vzápětí si jeli Honza s Vláďou zaběžkovat (dokud je sníh).
V neděli dopo vyrazil Vláďa s Eli na jednu Boulder stěnu, kdy je jednou za měsíc v neděli dopoledne prostor vyhrazen pro tatínky s dětmi. Vypadalo to, že si to oba pěkně užili. A odpoledne jsem jela já s Eli na narozeninovou oslavu za Clemi. Vláďa se vymluvil a věnoval se domácím pracem. Oslava byla fajn, byly tam celkem 4 holčičky a 2 kluci (mladší bráškové), takže to byla poklidná oslava, když pominu, že si Eli zabrala celý ohromný Playmobil zámek s princeznami pro sebe a nikoho k tomou nechtěla pustit, ani Clemi, které zámek patří. Ale po několika slzách si to sedlo a holky byly schopné si hrát spolu.

V prosinci jsme si také našli čas zajet se podívat do tramvajového muzea v Curychu. Bylo to ve starém depu, takže zima tam byla jen o něco menší než venku. Bylo tu zaparkováno nespočet modelů starých tramvají i s jejich historií. U jedné se také dalo podívat na podvozek. A děti měly k dispozici malou dětskou tramvaj, kterou mohly i řídit. Ale Eli zaujaly dřevěné vláčky (ty, které má doma, že ano) a nechtěla se od nich hnout. Dále tu byly k vidění i malé tramvajové modýlky.
Dětská tramvaj, kterou mohly děti i řídit a jezdi sem a tam (asi 5 m) po rovné koleji.

3.12.2016
Dnes byl opět Mikulášský orientační běh (jestli dobře počítám, tak to už je po třetí, co jsme se zúčastnili). My dvě s Eli jsme si daly tu nejkratší dětskou trasu, kde v půlce byl i Mikuláš a Schmutzli. Celý týden byla Eli hrozně statečná a říkala, jakou mu zazpívá písničku, ale když jsme se k němu na závodech blížily, tak to bylo, jako bych táhla vězně s olověnou koulí na nohou. Asi po deseti minutách přemlouvání jsme tedy společně potichounce odříkaly básničku na čistění zubů. Honem pro pytlík se sladkostmi a pokračujeme v závodu. Celkem jsme to měly kolem 2 km. Pak jsme opékaly buřta. Mezitím doběhl Vláďa ze své dlouhé trati (kolem 10 km). A protože jsme měli pořád čas, tak jsme se vypravili všichni tři ještě na tu o něco delší trasu než byla ta nejkratší, tedy cca 3.5 km.

11.11.2016
Trochu se zpožděním, ale přece – na Sv. Martina jsem v Praze úspěšně zvládla obhajobu disertační práce! Takže teď jsem volná! Nervy to byly, ale kupodivu jen v den obhajoby. Do té doby mě znervózňovalo jen to, že nejsem nervozní. Takže v pátek 11.11. jsem už od 4 h nemohla spát. Naštěstí byla obhajoba naplánovaná již na 9 h, takže jsem nemusela být vynervovaná celý den. Na půl osmou jsme s Vláďou (velká opora a pomocník během celého dne) zajeli pro chlebíčky a na osmou do školy, aby by byl čas přichystat občerstvení pro komisi (bohužel zbylí dva spolužáci to nestihli dopsat … a to to měli mít už v červnu hotové 🙁 ). Vyzkoušela jsem, že vše funguje a mohla jsem „odpočívat“. V komisi jsem pár lidí znala, pak se přišlo podívat pár kolegů a samozřejmě tam byl i Vláďa s tátou. Hned na začátku mě uklidnilo, když mi předseda řekl, ať to hlavně stihnu odvykládat do 30 min (oficiálně na prezentaci mám 20 minut). No a asi za 17 minut jsem to měla hotové. Pak se četly posudky (to vydalo na dlouho). V některých pasážích jsem si říkala, že to je snad práce někoho jiného, jak ji vynášeli do nebes. Pak přišly dotazy. Ty od oponentů jsem věděla dopředu, takže jsem k tomu měla připravené krátké prezentace. Dále se ale mohli ptát členové komise a další přítomní. Některé dotazy byly klasické, u jiných jsem moc nevěděla. Vláďa to ošklivě pak komentoval tím, že to vypadalo, že buď mi po chvíli řekli, že jim tato odpověď stačí, nebo to dozodpověděli za mě. Pak jsem šla za dveře (spolu s hosty) a komise hlasovala (ne)projití. Chvilka napětí … jednohlasně úspěšná obhajoba. Následovalo (ne)alko šampáňo a já si konečně dala chlebíček. Docela mě ta 1,5 h nebo jak dlouho to trvalo, vyčerpala. Ještě jsem předala dárky školiteli a panu profesorovi z Curychu, který byl členem komise a který si udělal na mě čas (a moc z toho všeho neměl, protože obhajoba byla v češtině, ale mojí prezentaci měl v anglické verzi). A pak už jen zase vše sbalit a domů … si lehnout. Večer jsme pak měli oslavu obhajoby spojenou s Martinovým svátkem … a svatomartinskou husou.
Hned v sobotu byla pak narozeninová oslava na Žižkově a v neděli zase hurá zpět „domů“.

198 stran + asi 40 stran příloh (kde tedy byly i všechny mé publikované články, kterých za těch 7 let bylo 7.