Koukám, že mám v rozepsaných článcích ještě jeden červnový, tak opožděně ho sem dávám. Jen tak shrnutí předletních událostí.
Červen byl opět nabitý. Mě pomalu končí švýcarská čtyřměsíční mateřská, a tak zařizuji neplacené volno. Eli nadešel poslední den v jeslích. Od srpna nastupuje do regulérní školky, která je ve Švýcarsku od 4 let povinná. Takže jsme pro její kamarády v jeslích pekli buchty a připravovali dárečky (bublifuky, autíčka a čokoládky). Připravili jsme i pár dárků pro učitelky. Ono za třičtvrtě roku se s nimi zase uvidíme, až k nim v březnu 2018 nastoupí Maty. Eli dostala nové kolo, které neváží 10 kilo, jako to menší, a už na něm parádně drandí. Oslavili jsme Den otců (s Matym a Eli jsme vytvořili přáníčka s otisky nohou). Našli jsme nové kamarády (Eliščina kamarádka Pihu ze školky u nás byla na odpoledne na návštěvě. Fabi a jeho dvě sestřičky jsou na návštěvu zoo také dobrá společnost). Měli jsme den deskových her s Honzou (to když Norové předpovídají déšť a klukům se tak nechce na hory … nakonec bylo hezky, ale i tak jsme si pěkně zahráli tři různé deskovky). Byla tropická vedra, že i Maty spal v noci jen v plíně. Když i po večerním vyvětrání je v ložnici 27°C, tak se nic jiného nedá dělat. Alespoň se přes den ohřála voda v našem mini bazénku na balkóně (i když tomu mohu pomoct troškou vařicí vody z konvice). Přesunuli jsme se do Prahy. Já s prcakama tu zůstanu bezmála 2 měsíce. V sobotu 24.6. měl Martin s Evou svatbu v Červeném Újezdě s následnou oslavou v Chýni. Moc se to povedlo a bylo fajn všechny zase vidět. A třešnička na dortu – promoce a následný oběd ve Sklepě. I Honza to stihnul, takže jsme se v Betlémské kapli sešli. Pan rektor měl moc pěkný proslov. Že si z promoce do dalšího života máme odnést hlavně tři věci – být pyšní na své vzdělání, ale pokorní; svým dětem dopřát dobré vzdělání; a nebýt neteční k dění kolem sebe, ať už ve své práci nebo politice. A přesun z Baterií do Káranýho.

24.9.2017
Tak to byl víkend. Sobota byla akční. Dopoledne šel Vláďa s Eli na její pravidelné plavání. Myslím, že se to líbilo oběma. Eli už po létě z vody nemá vůbec strach a je ve svém živlu. Máťa vstával v půl šesté, a tak jsem doufala, že kolem deváté zase usne a já se vyspím s ním. Nestalo se. Tak jsem ho dala do kočáru (kde za chvíli usnul) a vyrazila pěšky do Oerlikonu na trh. Sehnala jsem pro co jsem šla – Amaretti (takové strašně dobré sladké „pečivo“ s krémem a čokoládou), jablka a hrušky na Matyho přesnídávky a mošt z hroznového vína. Pak dorazil i Vláďa s Eli z plavání. Eli chtěla slunečnici, Vláďa vybral u Italů nové brambory a vyrazili jsme autobusem zpět.
Během mého poobědového spánku Máťa olízal temperami nabarvené polystyrenové vajíčko. Vláďa mu většinu dokázal z pusy vytřít hadrem. Parádní zážitek a ještě lepší probuzení, protože Vláďa ke mě samozřejmě hned vtrhnul.
Vláďa jel pak ve dvě na kolo s Honzou a my s Eli vyrazili na slavnostní otevření našeho nově zrekonstruovaného hřiště. Eli si tam nechala namalovat kytičky na obliček, dala si muffin, trošku zablbla na prolejzačce a šly jsme dál. Tento víkend je totiž také Herbfest v areálu pro tělesně a mentálně postižené Altried. Takže Eli na stupátku dojídala mufina, Máťa spal v kočáře a já ťapala. Na této podzimní slavnosti to bylo velkolepé. Eli si vyžadonila balonek s Minnie a jízdu vláčkem. Samotné se ji nechtělo, ale naštěstí potkala kamarádku ze školky Isabelle, takže jely spolu. A pak už jen Eli lítala za ní. Vyblbly se na skákacím hradě a v půl šesté, kdy se Maty probudil, jsem Eli ukecala na cestu domů. Dorazily jsme v šest, asi deset minut po Vláďovi, který si ve vaně zrovna smýval kolomaz z těla – někde mu to na vlkhém podkladě ujelo, tak udělal s kolem kotrmelec. Vše ok.
V neděli jsme pak ráno vyrazili všichni na rodinné boulderování. Dorazila i Domi s Kevinem a Kaiem a taky celá rodina od Zuzky, takže si Eli hrála s Clemi. Kai je pořád takové tintítko.
Během mého poobědového spánku zase průser – Máťa spadl z postele. Vláďa ho při spaní obehnal dekami a polštáři, ale Máťa se po probuzení vydal na obhlídku okolí. Buď zátarasy přelezl nebo podlezl. Řev (mě to přes špunty ale nevzbudilo), boule na hlavě, jinak ale vše ok. Takže 1,5 h poobědového spánku bude vykoupená probdělou nocí, protože dneska neusnu a budu Matyho pořád kontrolovat.
A Vláďa hlásil, že Matymu vyrostl konečně první zub – podle mě to je ale stále v tom stejném stavu, jako to bylo v jeho 4 měsících. Takže zatím to nepočítám.

3.9.2017
Původně to vypadalo na poklidný (nudný) víkend a nakonec to bylo plné zážitků.
Pro mě s Eli začíná víkend tradičně již v pátek v poledne obědem, že, protože odpoledne už je pro nás volno 🙂 Po obědě jsme domalovaly ohromný kartonový strom (větev), na kterém budou v Eliščině pokoji sedět motýlci (tak to dopadá, když dítě shlédne na vašem fesjbukovským profilu některé, FB doporučeným, video). A v půl páté jsme vyrazili do knihovny vrátit DVDčka. Eli chodí do knihovny hlavně kvůli DVD a také kvůli velké dřevěné garáži a kuličkové dráze, se kterou si ráda hraje. Hned si tam sedla k nějaké holčičce a začaly se bavit německy. Pak mi taky šeptala, že ten kluk, co tam je, je od nich ze školky. Přečetly jsme si pár knížek a vyrazily domů.
V sobotu pak byla dlouho očekávaná letní párty v Eliščině (starých) jeslích. Začínalo se od desíti, ale musela jsem si ráno ještě na chviličku dospat (Máťa se nějak často teď budí), takže jsme kolem desáté vyráželi a pěšky nám to zabralo skoro 45 minut. Trochu jsme se báli, že počasí s programem trochu zamává, ale měli to vymyšlené – na parkovišti před jeslemi (kde se všechny jejich víkendové akce kdy odehrávaly) je i prostorná nadzemní garáž (taková kůlna z vlnitého plechu) a tam to vše bylo – občerstvení, skákací hrad, stolečky, kde si děti samy mohly něco vyrobit, nechyběla ani tatoo, malování na obličej, atd. (venku byl i vláček). No bylo to velkolepé. Mohli jsme si opět popovídat s učitelkami a Eli se vyblbla. No vydrželi jsme tam asi čtyři hodiny. My s Vláďou jsme si pochutnali na mase z grilu a salátech, Eli si nechala nandat trochu těstovinového salátu a Nesti (praktikant, kterého Eli ještě zažila) ji během nestřežené chvíle, kdy ji dělali barevný copánek, donesl dounat (ach jo). Nakonec dorazil i Lukas, se kterým si Eli pěkně vyblbla. Jeho maminka mi říkala, že když Eli přestala do jeslí chodit, byl z toho dva týdny smutný a nechápal, že mu může takhle někdo zmizet ze života. Eli se také těšila na kamarádku Pihu, ale ta se ještě nevrátila z letních „prázdnin“ (u táty) z Indie (2 měsíce).
Pěšky (Eli na kolečkách za kočárkem) jsme s vrátili na Schwamendingen, kde byla tento víkend tradiční pouť (Chilbi). Eli se nás snažila ukecat na, dnes již třetí, cukrovou vatu. Nechala si to rozmluvit a dala si místo toho ničím neplněnou (čerstvou) koblihu. Pak jsem si s Eli dala 4x jízdu na megavelké klouzačce, z čehož jsem měla dobře naklepaný zadek. Eli se celý den těšila na kolotoč a nakonec jsem s ní šla i na autíčka. Už se smrákalo a tmavý mrak na obloze naznačoval, že nakonec dnes přeci jen asi sprchne. Což také sprchlo a pěkně intenzivně, jen jsme za sebou doma zabouchli dveře).
Na večeři nám Vláďa udělal tuňákový steak. Výborné zakončení dne.

Je to již tak rok, co jsem se nechala nalákat na prý úžasnou výukovou metodu (italštiny). „Easy phrases“ – nebylo nikde moc dobře popsané, ale tu akční cenu jsem byla ochotná risknout a třeba se fakt naučím italsky. Možná to někomu funguje. Mě ale Duolingo (zadarmo) přijde mnohem lepší a účinější. Navíc jsem za tu uvedenou cenu dostala jen jednu úroveň, ale co jsem mohla čekat.Takže jsem to po úvodním ozkoušení nechala rok ležet ladem.
Jedna část výuky je přiřazování obrázků. Dostanete vždy 4 obrázky a máte ho (bez předešlých znalostí) přiřadit k uvedenému slovu. U jednoduchých slov jako třeba „jablko“, to je v pohodě, ale třeba u záporného slovíčka „no“ musíte zvolit symbol jako pro zákaz vjezdu (prostě takový červený kříž v červeném kruhu) a pro „secondo“ (což bych jako začátečník řekla, pomocí slovníku, že je „druhý“) musím vybrat notový zápis. Jako začátečník taky jistě budu potřebovat slovíčko „lakomý“ (přiřaďte ho ke správnému obrázku!).
Druhá část kurzu jsou kartičky. Na kartičce se vám ukáže slovo a vy si ji můžete otočit a tam vidíte překlad. Pak máte zakliknout, jestli jste to věděli, nevěděli, nebo si nebyli jistí. Takže bez předchozí znalosti italštiny asi těžko budete znát slovíčka jako „úschovna zavazadel“.
Třeba až to všechno projdu nakonec v tom najdu zalíbení a něco mi to dá, ale nepředpokládám, že by to byla nějaká jó zábava. Prostě jen biflování slovíček, což jistě je u nového jazyka důležité, ale například Duolingo to má alespoň rozdělené podle různých kategorií a jde se od nejjednoduššího k nejtěžšímu.
http://easy-phrases.com/LandingPage/
Na internetu je podvodných stránek k výuce jazyků více: simple words, fast phrases, quick speak, atd.
Tohle tedy není vyloženě podvod, ale zázračného na tom není nic 🙂