Na tento trail narazil Vláďa na této stránce, kde je celá „procházka“ do detailů pěkně popsaná (v angličtině). I jen z fotek si uděláte představu, jaké to asi je (oficiální stránky zde). Paní píše, že s kočárkem mohou být problémy, že by si ho tam osobně nebrala. My to dali s Máťou s přehledem. Kus cesty s vystouplými kořeny trochu drncal a jeden super velký jsme museli přenést, ale jinak pohodička. Šli jsme horší.

Pokračovat ve čtení

Maty chodí 3x týdně do jeslí na celý den, Eli každé dopoledne do školky, takže mám tři “volná” dopoledne. Eli odvádím do školky na 8:30 a vyzvedávám v 11:55, takže to dopoledne tak dlouhé zas není. Navíc mám úvazek v práci 20%, což znamená týdně odpracovat 8,5 h. Což jsou hnedle dvě dopoledne pryč. Jednou týdně ale jezdím přímo do práce. To pak vodí děti Vláďa. Já jsem pak v práci od sedmi do 11:15, takže si odpracuji půlden. A zbylé 4-4,5 h většinou kouskuji během týdne po nocích, nebo když se Eli kouká na TV, nebo v tom svém “volném” dopoledni.

Pokračovat ve čtení

Už jste si asi všimli, jak mě stránka “Curyšská hřiště” nadchla. Tak udělám shrnutí hřišť, která jsme v okolí navštívili. Většina těch nejbližších tvoří zastávky naší “Tour de hřiště” – během hodiny jich obejdeme třeba pět :-). Některá jsme objevili teprve nedávno. Na některých můžeme trávit hodiny, jiná tak zajímavá nejsou. Ale pro děti jsou vlastně zajímavá všechna. Jim stačí i obyčejný plácek a jedna houpačka a už jsou spokojené. Rodiče by chtěli víc, ale děti jsou v tomhle nenáročné. A to je fajn. Tak tedy: Pokračovat ve čtení

Tak jsem se konečně dostala s Eli i do tohohle “parku“. Je to ohromný. Takový mladý lesík uprostřed Curychu. Jak název napovídá, nachází se v Oerlikonu a jede nám tam přímý autobus, takže cesta příjemná (stihly jsme přečíst jen půlku Čtyřlístku). Hned po vystoupení z autobusu vás musí zaujmout stromy (stín, obzvlášť ve vedru, které dnes bylo, byl příjemný) a následně hned vyhlídková věž, která nad nimi (a nad okolními budovami) trčí. Pokračovat ve čtení

Tak zrovna jsem si toho sama všimla – Vláďovi se zadařilo naimportovat nám sem celý starý blog!!! Všechny příspěvky od roku 2009 tak najdete přímo tady! To je žeňal*! 😀 Všechny zásluhy si může připsat jen a jen Vláďa. palec nahoru

Jak to udělal, to ví jen on sám. Takže případné dotazy na něj.

Možná jen teď bude trochu zmatek v názvech rubrik. Původní články o dětech (jednom) jsou v rubrice “prcek”, zatímco novější v rubrice “děti”.

Obdobně naše původní bezdětné “naše sportování” přešlo nyní volně v rubriku “výlety”.

(*) převzato z francouzštiny (správně napsáno “génial”, ale čte se, jak jsem to napsala)

Toto hřiště bych zařadila do skupiny “Tour de hřiště”, tj. je dost blízko, abychom jím prošli na krátké ranní procházce.

Není to oficiální hřiště. Nikdy jsem si to pořádně neuvědomila, ale asi patří k (a leží na jejich pozemku) Evangelickému kostelu. Ale nikdy jsem tu skoro nikoho neviděla a rozhodně nás odtud nikdy nikdo nevyháněl. Žádné WC ani stánek s kafem t usamozřejmě nenajdete, ale je tu vysoká i nízká klouzačka, houpací kůň, houpačky, pískoviště, kohoutek s vodou, lavičky se stolem, domeček A dům na stromě! A travnatý plácek. Takže co jen si dítě může přát.

V sobotu ráno jel Vláďa, již tradičně, na kolo (jako vždy vyrážel ještě před šestou, než my vstali, a do desíti byl zpět, v nohách 50 km), pak popadl Máťu a šel s ním na 1,5 h procházku, aby se Maty prospal (zatím stále spí 2x denně, před obědem a odpoledne). Takže Vláďa dalších skoro 7 km.

Po obědě jsme pak všichni vyrazili na celo-rodinný odpolední výlet na kopec severně od Curychu – Irchel. Pokračovat ve čtení

Objevila jsem naprosto geniální stránku – přehled všech oficiálních hřišť v Curychu! A že jich je! Navíc to umožňuje i filtraci dle směrovacího čísla, čtvrtě, nebo „okolí“. Takhle jsem našla i hřiště číslo 10 –  Hagenbrünneli. A parádní bylo, že nám tam jede autobus přímo od nás. Další překvapení bylo, že to je kousek od další kamarádky. Ani se nepochlubila, že mají skoro za barákem tak pěkné hřiště. Není tu sice WC, ani kafčo, ale což. Eli si s Fabiánem užili klouzačku i houpačku, dvojčata hlavně houpačky.

 

Je to již tři roky, co jsem četla článek od mého kamaráda, jak mu šla migrace jeho blogu na WordPress. A už tehdy jsem si říkala, že to by bylo parádní a elegantní řešení pro naši spící doménu, kterou jsme naposledy využili před čtyřmi lety na svatbě. No ale po nějakou dobu na to nebyl čas. Čas … to je taková zvláštní veličina, které nikdy není dost. Takže teď jsem řekla, že prostě čas bude … a je to hotové. Během dvou večerů Vláďa zařídil hosting a nainstaloval WordPress (vyhodnotila jsem ho jako nejjednodušší řešení) a já už si pak jen hrála s nastavením a psaním článků. Teď je to tedy v jakéms takéms fungujícím stavu. Něco chci ještě předělat, něco doplnit, ale je vlastně hotovo, funguje to.Pokračovat ve čtení