Účet ve švýcarských francích jsem dávno zrušila, neboť pro cizince jsou poplatky 25 CHF/měsíc, což je tedy dost. Ale Fio banka umožňuje mít účet ve francích zadarmo, takže náhradu máme. Bez poplatků. Ale pouze vedení. Pak už platíte, jak mourovatí. Za příchozí platbu 100 Kč (cca 4,3 CHF), za odchozí platbu 200 Kč, ale pouze tehdy, když je to buď SHA platba (poplatky platí každá strana své bance) nebo BEN platba (všechny poplatky platí příjemce platby). A když je to OUR platba, tak všechny poplatky platí odesílatel platby a dělá to 500 Kč (hnedle 22 CHF). No a vzhledem k tomu, že mě ani nenapadlo, že bych se s příjemcem platby (Degiro) o poplatky dělila, tak jsem dala samozřejmě OUR platbu. ÓÓ, jak je v tomhle Europlatba jednodušší (a levnější). Když jsme rušili naše švýcarské účty, tak jsme sázeli na Revolut, že s ním to půjde vše v pohodě. Ale bohužel ne všichni platby od třetích stran berou a ne všude jdou vklady kartou (což by bylo také řešení, Revolut má kartu navázanou na všechny vaše aktivované měny). Takže buď byl toto můj poslední vklad na Degiro a dále si založím už jen jeho českou verzi, která kupodivu není v korunách, ale v eurech. Ale i tak to bude jednodušší převod, než na franky, ale neuchrání mě to měnovému riziku, což byl další důvod k investování v korunách. No prostě všude to jsou samé kompromisy.

Pokud máte nějakou zajímavou investiční platformu v českých korunách, tak se nechám inspirovat. Zatím mám Zonky (dobré, že je zadarmo, až na poplatky z jednotlivých půjček, ale nemají autoinvest, který by běžel na Androidu) a Bondster (p2p platforma, ale investice v korunách jsou s 1% poplatkem).

Evidentně již několikátý ročník. My se zúčastnili poprvé. Děti šly za malé netopýry, já a babi za milé čarodějky a děda za upíra (ale vypadal spíš jako Merlin). Pro děti bylo připraveno snad 20 stanovišť s úkoly (vstupné dobrovolné). Za každé splněné stanoviště dostali písmenko do soutěžní kartičky. Úkoly byly různé – střílení na terč (papírovými koulemi, tenisáky, atd. … trefovalo se do rakve, na strašidla, atd. …), výroba papírového strašidýlka, vození dýně v kolečku, skládání hada, malování poslepu, pojídání gumových hadů čerstvě vylovených z kotlíku plného slizu (to byla asi nejoblíbenější atrakce), a tak podobně. Jak Eli, tak Maty si našli, co je bavilo. Počasí nám přálo, bylo spíš vedro. Ale s postupujícím časem tepla a světla ubývalo a na konec jsme se všichni sešli u ohně s buřty. A když už byla opravdová tma, tak se šlo na stezku odvahy, trasa značená svíčkami, děti měly své strašidelné lampióny, … a skončilo se u Jizery u Chárona. Domů jsme dorazili až po osmé. Jo a s Matym jsem si prohlédla fungl nový hasičský vůz Káranských hasičů. To je ohromné auto! Mohli jsme si sednout i dovnitř 🙂 Jo a ještě proběhla soutěž o nejlepší vyřezávanou dýni.

Eliška měla hned ze v září team builingovou (seznamovací) akci (s přespáním) v Toulcově dvoře. Ze školy jim tam jede přímo bus 177, takže to není žádná divočina bůhvíkde. Sice to jede půl hodiny, ale bez přestupů. No a když jsem dumala, kam bychom za pošmourného počasí vyrazili (s kámoškou ze Zahradního města), tak mi oko padlo právě na Toulcův dvůr. A tak jsme vyrazili. Maty se začal ptát „kdy už tam budem“ po asi až 20 minutách jízdy, takže jsme to dobře zvládli. Toulcův dvůr je přímo u zastávky. V objektu je několik „institucí“, my šli ale pouze po zvířátkách. Ne ke všem se sami dostanete tak blízko, jak když jdete se skupinou v rámci akce pořádanou přímo dvorem. Ale i tak jsme viděli Přeštické prase, králíky, husy, a smradlavé kozy, jedna z nich měla bradku až na zem. Areál to je ohromný.

My to procházkou vzali po cyckostezce a následně červené turistické značce až na Hamerský rybník, kde jsme si v Restauraci Hamr dali oběd. Je tu velká samoobslužná restaurace s pěkným výběrem. Maty cestou na výmolech v bahně usnul, takže oběd pak dojídal již studený. A ještě jsme si dali kafíčko u hracího koutku (vstup 50 Kč, Maty si to evidentně užil) a už jsme jeli pro Eli do školy (cestou jsme ještě krmili kachny našimi kachními granulemi, kupodivu jim to chutnalo, a Maty neodolal klouzačce).

To je tak, když máte volno, zatímco jsou děti ve škole/jeslích.

Takže Eli jsem na půl devátou nechala ve škole a vyrazila do centra. Pršelo, takže „ideální“ počasí na nákupy. Na hoře na Václaváku je v zapadlém dvorku parádní miniobchůdek, narvaný k prasknutí, s maskami, kostými, apod (Nejlevnější ptákoviny). Pro děti jsem chtěla na sobotu sehnat něco na Káranskou Strašidlovačku. Z internetu jsem měla vyhlídnutá netopýří křídla a byla jsem úspěšná. Vzpomněla jsem si i na pin u karty, takže odškrtávám. Vzápětí jsem zapadla do Vodafonu, kde jsem doufala, že seženu nějaký výhodný tarif. Ale to, co má Vláďa mi nenabídli, jen to, co je na internet :-/ Takže se cenově dostávám nad to, co jsem platila v Curychu. Ale mám teď, až zbytečných, 10 GB dat. V mém stávajícím balíku Start130 za cca 380 Kč měsíčně bylo 1 GB a 130 minut do všech sístí. Bohužel v Čechách teď píši ještě výrazně  víc SMS a ty se platí zvlášť a na závěrečné ceně se to dost promítá. Takže teď to je  bez koruny za 600 a je v tom 10 GB, 100 minut všude a SMS neomezeně do všech sítí. Což je tedy také něco, co si člověk musí hlídat – “do všech sítí”, s oblibou to operátoři dávají neomezeně jen ve vlastní síti. No na to, že jsem chtěla pár SMS a 1 GB navíc to je o 200 dražší. Vyzkouším na pár měsíců a uvidím. No ale do konce vyúčtovacího období mi chyběly 3 dny a už jsem byla bez dat a dnes se budou ještě hodit. Tak odškrtávám a jdu dál.

Nemohu se nezastavit v Rokoku (deskové hry a hlavolamy) a s vypětím všech sil nic nekupuji. Knihy v Neoluxoru jsem raději vynechala úplně. A jede se dál. Následuje okouknutí investičních mincí v České Mincovně Na Příkopech.

A nyní již mám opravdu hlad (a už by to chtělo i wc). A tak mířím do Paladia. WC jsou nejen v -2, ale i v +2, tam je i jídlo, takže paráda. Hlad zaháním wrapem. A co dál? Na vyzvednutí Eli je ještě moc brzy, na cestu domů zase moc pozdě. Tak jedu na naší poštu vyzvednout balík (softshellové kalhoty pro děti, jsou parádní, značka Kugo) a ještě lístky na duo Ivo Šmoldas a Jana Rychterová (v Chaberském dvoře). Ale zapomněla jsem, že pondělky jsou u nás zavírací den v knihovně (kde se lístky kupují). A už je pomalu čas vyzvednou Eli. Stavuji se ještě v Hrabárně u Ládví, jestli bych nevyhrabala nějaké oblečení na můj kostým na Strašidlování. A take že jo 🙂 (nakonec jsem nevyužila, tak mi zbude na masopust).

To byl náročný den. A s dětmi to vlastně odpoledne nekončí.

Dnešek byl opět nabitý událostmi. V 11 h jsme byli nahlášení na trasu s pohádkovými postavami v Zahradě Kinských, pořádanou Prahou 5. Počasí opět nic moc. Navíc cesta do centra nám trvá víc jak hodinu. Takže i když děti vstávají dost brzy, bylo ráno hektické. Vláďa ale navrhl, že pojedeme autem na Smíchov a pak už to je tramvají kousek. Takhle jsme tam byli za půl hodiny a na čas jsme se sešli s babi Janou a dědou.  Trasa byla pěkná, ani dlouhá, ani krátká. Masky postav na jednotlivých zastávkách s úkoly byly super. Nejvíc se mi líbilo zelené strašidlo a Máťovi modrá víla na závěr. Bylo tam něco o třídění odpadu, nošení balónků na lžíci, zatloukání hřebíků, apod. Na závěr nechyběla cukrová vata a popcorn a Eli si nechala na obličej nakreslit motivy z Frozen.

Pokračovat ve čtení