Začínáme odškrtávat položky ze seznamu. Město a hrad Habsburg (ano, TEN Habsburg) je cca hodinu cesty od Curychu a zrovna v sobotu začínala sezóna. Již na parkovišti pod hradem nás překvapilo, že parkování je zadarmo, což je ve Švýcarsku neslýchané 🙂 Hrad otevíral až v 11 h, takže jsme měli cca 1,5 h se projít okolo, udělat si kýčové fotky (modrá obloha) a hledat kešku mezi ruinami. Již „venku“ ve zbytcích zdiva začíná „Královská cesta„, šestero zastavení s audiokomentářem (ať již hlasitým či na sluchátka) k jednotlivým epizodám vlastního hradu, i Habsburků (od založení hradu, po souboj Rudolfa I a Otakara II o Římskou korunu).

Z vlastního hradu zbyla a je zrenovovaná jen cca půlka. Ve věži je muzeum, ve zbytku restaurace a možnost ubytování. Z věže je pěkný výhled do okolí. A vstup je zadarmo, což jsme byli zase v šoku. Všechno jsme to prolezli a následně ještě popojeli autem do lesa a šli hledat kešky. Vláďa potvrdil svoji pověst lapače klíšťat, protože se sebe během procházky minimálně tři (!) sundal. A jedno z Elišky.

Fotky zde.

Sobota (16.3.2019)

Dopoledne jel Vláďa s dětmi na trh a já tak mohla v klidu uklízet. Odpoledne vyrazil Vláďa na dlouhý cyklovýlet a my jsme jeli do Oerlikonu do Indoor hřiště. Byli jsme tam ale mnohem dřív než sousedka s Vojtíškem, a bylo hezky, tak jsme ještě byli na hřišti, a až dorazili, šli jsme blbnout dovnitř. Je to ale hlavně pro děti do pěti let, takže pro Eli trochu nuda, ale vyhrála si. Kromě nás tam už moc dětí nebylo. Maty zase začal ožužlávat kde co, takže předpokládám, že rýmu, která se u něj vzápětí rozvinula, chytil tady z nějaké hračky.

Pokračovat ve čtení

Již prosakuje ven, že se budeme vracet ze Švýcarska zpět do Čech (ještě není jasné kam přesně, bude záležet na ZŠ). Ale o tom jindy. Ten čas, který nám tu ještě zbývá, bych chtěla využít k tomu vidět ještě to, co jsem nestihla. Nejvíce jsme toho procestovali a poznali během cca prvních tří let, s dětmi pak už (alespoň já) nic moc (ale zase jsem poznala jiné baby-friendly lokality, jako dětské herny a hřiště, bazénky, atd.). Takže to chci teď napravit. S dětmi se už dá cestovat (jasně, prý se s nimi dá cestovat od narození – to ale není můj případ. Tahat s sebou mimino, které se musí každou chvíli kojit a přebalovat není můj šálek čaje), takže dávám dohromady seznam „must see“ toho, co se musí ve Švýcarsku vidět. Zdroje jsou různé (zde, zde, zde, nebo třeba zde).

Pokračovat ve čtení

Člověk se stále učí, že?
Jsem „studijní“ typ? Ano, ráda poznávám nové věci a ráda se učím. Můj problém je, že ne vše si pamatuji a ne vše dokáži použít v praxi. Co to pro mě znamená? Že jsem možná vystudovala školu, která mě nikam nedovedla. Takhle se to říct ale nedá, nebýt mé university, tak jsem neskončila ve Švýcarsku s dobrým švýcarským platem. Ale nyní po těch letech mi to přijde, že „mezi slepými jednooký král“ 🙂 I s těmi mými základními počítačovými schopnostmi jsem mezi zubaři prostě jednička. Ale nikam mě to neposouvá. A tak si říkám, co dál? Je to pár let, co jsem si již pohrávala s tradingem, ale na to prostě nemám čas, takže se to spíš zatím přetavilo do pasivního investování. A tím se, s mými objemy, měsíčně dostatek vydělat nedá. Takže co dál? Tíhla bych k lektorování (PC, plavání, … cokoli), ale Vláďa navrhl, že programování/testování by mohlo mít lepší budoucnost (viz úvodní obrázek 15 nejrychleji rostoucích pracovních pozic). Stále to jsou jedny z nejlépe placených (a hlavně hledaných) pozic. A myslím, že ani v budoucnu se programování neztratí. Když nic jiného, je to potřebná dovednost pro další práci s daty. Jinak s Eliščinou školou se budeme muset nechat inspirovat nějakou „prací budoucnosti„.

Pokračovat ve čtení