Již prosakuje ven, že se budeme vracet ze Švýcarska zpět do Čech (ještě není jasné kam přesně, bude záležet na ZŠ). Ale o tom jindy. Ten čas, který nám tu ještě zbývá, bych chtěla využít k tomu vidět ještě to, co jsem nestihla. Nejvíce jsme toho procestovali a poznali během cca prvních tří let, s dětmi pak už (alespoň já) nic moc (ale zase jsem poznala jiné baby-friendly lokality, jako dětské herny a hřiště, bazénky, atd.). Takže to chci teď napravit. S dětmi se už dá cestovat (jasně, prý se s nimi dá cestovat od narození – to ale není můj případ. Tahat s sebou mimino, které se musí každou chvíli kojit a přebalovat není můj šálek čaje), takže dávám dohromady seznam „must see“ toho, co se musí ve Švýcarsku vidět. Zdroje jsou různé (zde, zde, zde, nebo třeba zde).

 Dala jsem z toho všeho dohromady to, co mě zajímá a sem tam vynechala to, co už jsme viděli (nebo to přidám s poznámkou, že už to máme za sebou … abych/om se pochlubili, kde jsme všude byli; za mě toho moc nebude).

Hrady a zámky

  • Chateau de Chillon, Montreux
  • The castles of Bellinzona
  • Lenzburg – máme
  • Thun
  • Kyburg – minimálně viděli z dálky, Vláďa kolem něj jezdí po práci na kole
  • Wasserschloss Oberhofen am Thunersee
  • Schloss Greyerz, Gruyère – máme   
  • Stockalperschlos, Brig      
  • Habsburg  
  • Burg Neu-Falkenstein
  • Burg Alt-Bechburg
  • Burgruine Belfort
  • Schloss Grandson
  • Wasserschloss Hallwyl
  • Château de Prangins

Muzea

  • Dopravní muzeum v Lucernu – ano
  •  Swissminiatur – muzeum miniatur v Melide
  • Mühlerama – již jsme stihli zkouknout
  • Kulturama
  • Paleontologické muzeum v Curychu – na tom je dobré, že je zadarmo, takže sem občas zajedeme a vždy objevíme něco nového. Mají tu i „kino“, 2x denně promítají tématický 20 minut dlouhý naučný film.
  • Alimentarium (Food muzeum, Muzeum jídla), Vevey

Města

  • Lugano – myslím, že břehem naší italské dovolené jsme se sem dostali.
  • Bern – odškrtnuto – asi desetkrát, i s tim jejich „Petřínem“
  • Lucern – také několikrát – most (Kapellbrücke), Pilatus, lva, i dopravní muzeum (s Eli docela nedávno).
  • Curych – samozřejmě. I když si myslím, že Jirka má Curych za poslední dobu zmáknutý mnohem lépe, než my. Ale Bahnhofstrasse mám nachozenou i já. Kdo chce zavzpomínat, tak zde je, jak jsem tady začínala.
  • Gruyeres – tak zde byla snad naše první dovolená ve Švýcarsku.  Ubytováni jsme byli, myslím, v Broc. A zvládli jsme i muzeum H.R.Gigera a cokoládovnu Cailler.
  • La Chaux-de-Fonds – (UNESCO)  kanton Neuchatel máme holt trochu z ruky

Příroda

  • Matterhorn, Zermatt – jo, ještě jsem ho neviděla (tedy pouze na obalu Toblerone)
  • Jungfrau region – Vláda to má určitě zmáklé, já alespoň Jungfrau viděla.
  • Přírodní národní park Zernez – jo, tak tohle si mohu odškrtnout. Zatímco se tu Vláda kdysi proháněl na kole na závodech, udelala jsem si snad 10 h výšlap touto krásnou přírodou. Naštěstí jsem tou dobou nevěděla, že tam jsou medvědi a rysi (nebo nejsou?).
  • Ženevské jezero a okolí – tady jsme byli s malinkou Eli na Velikonočních prázdninách. Vláda říkal, že se sem musíme vrátit na kola … to jsme zatím nestihli. Takže „Jet d´eau“ – vodotrysk stříkající z jezera, si mžeme také odškrtnout.
  • Rýnské vodopády – yep, hned první rok, několikrát. Živě si pamatuji, jak jsme byli trochu zklamaní – jsou dost nízké, ale mají velký průtok.
  •  St.Bernard pass – Vláda má, já ani nevím.
  •  Lavaux Vineyards – vinařská stezka vypadá lákavě.
  • Trümmelbach vodopády – je to prý největší soustava podzemních vodopádu Evropy, to bychom tedy měli vidět. Je to dvě hodiny autem z Curychu to bychom snad mohli dát. Holt Grindelwald není za rohem.
  • Schilthorn – 2970 m n.m., tento kopec si zahrál i v James Bondovi
  • Ledovec Aletsch – myslím, že ano, Vláda potvrdí
  •   Oeschinensee
  •   Lauterbrunnen Valley
  •   The Lauterbrunnen Valley
  • Staubbach Falls
  • Eiger – ten jsem alespoň videla
  • The Fairies’ Grotto, St. Maurice
  • Aare Gorge / Schlucht – yep, hned první rok.
  • Creux de Van – skalní stena vypadající jako ohromný amfiteátr.
  • Pyramides d’Euseigne
  • Rigi Bergbahnen – Rigi jsme také stihli hned první rok. Tam jsem se snad poprvé setkali s tím, jak jsou tady lanovky drahé.
  • Procházka v Jure – to jsme si kdysi naplánovali a zatím také neuskutecnili.
  • Monte San Giorgio (UNESCO)

Různé

  • The Abbey of St Gall – já bych řekla, že jsme tam byli. Minimálně sv St. Gallenu jsme byli, tak mi prijde divné, že bychom toto vynechali, ale fotku se mi nedaří najít.
  •  Benedictine Monastery St. JohanN (UNESCO)

Pasy

  • Vláda si dal již kdysi za cíl projet na kole všechny švýcarské pasy. Pár mu jich ještě zbývá. Třeba sem dodá nějaký ucelený seznam i s výškami.

 Takže pokud jste se za námi za těch 9 let nestihli podívat, máte poslední možnost! A třeba vás vezmeme na nějaký z výše uvedených „must see“ lokalit Švýcarska (ne, ty které jsme již viděli znovu navštěvovat nebudeme, na to již nemáme čas).

PS: máme ještě co dělat, že?

Člověk se stále učí, že?
Jsem „studijní“ typ? Ano, ráda poznávám nové věci a ráda se učím. Můj problém je, že ne vše si pamatuji a ne vše dokáži použít v praxi. Co to pro mě znamená? Že jsem možná vystudovala školu, která mě nikam nedovedla. Takhle se to říct ale nedá, nebýt mé university, tak jsem neskončila ve Švýcarsku s dobrým švýcarským platem. Ale nyní po těch letech mi to přijde, že „mezi slepými jednooký král“ 🙂 I s těmi mými základními počítačovými schopnostmi jsem mezi zubaři prostě jednička. Ale nikam mě to neposouvá. A tak si říkám, co dál? Je to pár let, co jsem si již pohrávala s tradingem, ale na to prostě nemám čas, takže se to spíš zatím přetavilo do pasivního investování. A tím se, s mými objemy, měsíčně dostatek vydělat nedá. Takže co dál? Tíhla bych k lektorování (PC, plavání, … cokoli), ale Vláďa navrhl, že programování/testování by mohlo mít lepší budoucnost (viz úvodní obrázek 15 nejrychleji rostoucích pracovních pozic). Stále to jsou jedny z nejlépe placených (a hlavně hledaných) pozic. A myslím, že ani v budoucnu se programování neztratí. Když nic jiného, je to potřebná dovednost pro další práci s daty. Jinak s Eliščinou školou se budeme muset nechat inspirovat nějakou „prací budoucnosti„.

Takže (na předsevzetí je v březnu již pozdě, … ale přeci) co takhle oprášit (jo jo, nějaké kurzy mám již za sebou) znalosti Pythonu (programovací jazyk) a vrhnout se na nějaký kurz. Online kurzy jsou již běžnou součástí všech větších univerzit. A pokud člověk nepotřebuje certifikát, může kurzy sledovat zadarmo (případně se na konci rozhodnout, že certifikát přeci jenom chce, a kurz doplatit).

Online jsou stále uložené některé mé domácí úkoly z posledního kurzu, to je cool :-)! Třeba hvězdná střílečka. Nebo Black Jack. To oboje bylo napsáno pomocí CodeSkulptor.org – píšete Python skripty přímo v prohlížeči. Pak si jen musíte uložit webovou adresu a je to. Váš kód stále k dispozici.

Takže rychle dopsat. Kam na kurz? Třeba sem (řazeno, jak mi to Google předložil):

Pátek byl docela akční a narvaný aktivitami od rána do večera. Ráno mě čekal velký nákup, mimo jiné i ingredience na Máťův narozeninový dort. Maty byl dopoledne v jeslích, Eli ve školce, takže byl čas upéct korpus, zdobení jsem nechala na sobotu. Jirka (J+N u nás byli již od pátku a v neděli zase letí domů) vyzvedl Elišku, dali jsme si oběd (květákovou polévku (Eli dokonce snědla většinu své porce, takže to bylo dobré) a já jsem si šla dát malého šlofíčka (už si den bez poobědového odpočinku neumím ani představit, nechápu, jak to ty děti dělají, že spát po obědě nepotřebují!). A pak jsme s Eli a Jirkou vyrazili tramvají do Mühlerama. Což je starý mlýn (z r. 1930), kde je nyní kromě muzea i spousta dalších podniků (fitko, restaurace/kavárna, atd.). My šli do muzea. Krátce po našem příchodu začala prohlídka, kdy jsme viděli mlýn v chodu, od zrníčka po hladkou mouku. Nechápu, že tam ještě neměli úraz s nějakou skřípnutou rukou, protože vše běží jak za stara – jeden velký motor dole (celkem to má tři poschodí, kdy dolů mohou děti i dospělí po klouzačce) a veškerý pohyb je převáděn řemeny, takže všude se pořád něco točí a mele. V každém patře byl výstup určitého typu mouky, pán nám předvedl na systému sít, jak se propracujeme až k mouce hladké. Bylo to pěkné. Jirku zajímalo, jak je to s myšmi, tak ty prý nemají (jen jednu rodinku u vchodu), ale horší jsou prý malí brouci. A jestli jsem to dobře pochopila (výklad byl ve švýcarské němčině), tak ty se ničí teplem – celý komplex se prý zakryje igelitem a vevnitř se to všechno zahřeje na 55°C (70°C by prý bylo lepší, ale to s ohledem na dřevěné části mlýnu nedělají). Děti si mohou vyzkoušet mletí obilí ručními mlýnky, pořádají se tu kurzy pečení chleba, atd. A dočasná výstava se týkala hmyzu/brouků a jejich významu v budoucnu (a částečně již v přítomnosti) ve stravování jako významný zdroj proteinů. Mohli jsme i ochutnat, to jsme ale nezkusili.

Z Mühlerami jsme jeli k Opeře, kde jsem ještě Jirkovi ukázala vlak, který navazuje na tramvajové koleje (a částečně jede souběžně s tramvajovou trasovou) a jede směrem na Zollikerberg (kde se děti narodily) a Forch (tam se také ještě musíme někdy vypravit).

Chtěli jsme se podívat, jestli již v centru nebude něco k zahlédnutí z počínajícího Karnevalu, který tu teď po tři dny probíhá … nic. A tak jsme pokračovali do Oerlikonu na svačino-večeři do vegetariánské restaurace Tibits. Parádní na tom je, že to je formou bufetu, takže kdo spěchá, má jídlo hned na stole (v čase večeře tu je ale pěkně plno). Také velikost porcí si člověk volí sám. Ceny jsou takové průměrné. A na rozdíl od třeba Migros restaurace tu prodávají pivo. Jirka si místní ipu pochvaloval. No a to už bylo před šestou a čas jet domů.

Na Schwamendingenu jsem se s Eli a Jirkou rozloučila a rovnou jela na sebeobranu, kam už vlastně měsíc chodím 1-3x týdně. Není to asi úplně klasická sebeobrana, ale takové využití kung fu v sebeobraně. Jsem hrozně pomalá, ale třeba se to zlepší. No a domů jsem se dostala v devět, takže pěkně dlouhý den.

V sobotu slavil Eliščin kamarád ze školky 6. narozeniny. Stejně jako před rokem (nebo už to jsou dva roky) to bylo ve Walliselenu ve velké dětské herně (tedy mě to tak přišlo, ale vím, že běžné jsou herny i 6x větší). Ještě před začátkem oslavy jsem si říkala, že bychom to tam mohli Elišce také zorganizovat. Ta by byla nadšená. Děti si tam vyhrají, to rozhodně. Je tam dráha pro auta, prolejzky, klouzačky, sítě, trampolíny, stolní hry, … občerstvení a kafe pro rodiče, záchody, vše. Ale představa, že budu na tři hodiny u stolu s lidmi, které ani neznám a do toho bude vzduch čím dál tím nedýchatelnější … no úplně unešená teď z té představy nejsem. Asi uvidíme, kolik dětí bude Eli chtít pozvat. Zatím v plánu je mít oslavy dvě – pro Čechy a pro „Švýcary“ (pochybuji, že ty děti, které tuším, že by Eli chtěla pozvat, jsou Švýcaři. Švýcaři snad u ní ve školce ani nejsou).

Takže momentálně si pohrávám s myšlenkou udělat to u nás na hřišti. Jen nevím, jestli se to smí. Ale výsostná cedule tam není a nebudeme nikomu bránit si na hřišti hrát. Budou balónky, vodní pistole, prolejzky, stím tam také je, nikdo nebude muset nikam jezdit, když všichni bydlí v okolí, … dort přineseme těsně před krájením z lednice, kafe se bude nosti ve džbánu, v nedalekém obchodě budeme brát zásoby ledu … zatím to vidím optimisticky.

V herně jsme byly od dvou do půl šesté. Na odchodu urval Vláďa Elišce zip u boty, ta to ořvala, ale měli jsme čas zajet rovnou koupit boty nové (tyto už začínaly být stejně malé) – svítící! Takže spokojenost.

A neděle? To byla paráda. Krásně jsme se vyspali do šesti :-), takže jsme mohli vyrazit brzy … do spa. Kousek od nádraží Enge je Thermalbad & Spa. Takže jsme vyrazili já, Jirka a Eli. Vláďa někdy před obědem jel na kolo a Maty byl doma s Ninou. My jsme si to v teplé vodě krásně užili. Eli si užívala vodu jako takovou, mě dělaly dobře teplé bublinky. V areálu je i občerstvení, takže bylo i kafíčko, čokopěna a bagetka. Je tu i bazén úplně na střeše s výhledem na Zurich a v dálce zasněžené hory. Vydrželi jsme tu hnedle tři hodiny.

Odpoledne, když se Vláďa vrátil z kola, dorazil i Honza a dali jsme deskohranní. Nina nám udělala hostinu – knedlo, zelo, vepřo. A já stále trénuji dorty – tentokrát to byl piškoťák s čokoládovou a citronovou pěnou.