Kdo si netiskne fotky a nechává je jen ležet v počítači o hodně přichází 🙂 Fotokniha je prostě úžasná věc. A že si to někdo raději dělá klasicky – lepením růžků na karton, ať si, ale vytvořit si fotoknihu v počítači je pro mě jednodušší a vypadá to nakonec lépe.

Poslední dobou objednávám od HappyFoto, kde mají různé formáty, typy vazeb, papír, atd., jako ostatně všude. A hlavně mají každkou chvíli slevy, takže vytvářím ten formát, na který je zrovna sleva. Navíc kniha ve fotokvalitě dodá celé publikaci luxusní vzhled (také se to u nich nazývá deLuxe). Ale ne na vše je nutné používat dražší tisk na fotopapír. Normální kvalita stačí. A ve výsledku se mi lépe tvoří fotokniha na šířku (A4) než výšku.

Dokud ještě sídlili na Praze 6, a ušetřili jsme tak za poštovné, využívala jsem firmu TiskProRadost. Také to šlo a nakonec jsem se i s jejich programem naučila efektivně pracovat. Což se nedá říct o jiných. Další nabídka jsou rozšířené Cewe fotoknihy, které má v nabídce třeba DM drogerie nebo Fotolab.

A nedávno jsem narazila na novinku – fotokniha z WhatsApp aplikace. Ano, celý váš chat z Whatsappu (ať už mezi dvěma lidmi, nebo skupinový) si můžete nechat vytisknout jako fotoknihu. Objevila jsem dvě firmy – Chatella a Zapptales. Chat jsem nahrála do obou, ale Zapptales se mi líbil o něco víc. Navíc nabízí 25% slevu na další výtisky (nakonec jsem to nevyužila, uvidím, jak bude vypadat ten první výtisk). Otrava byla s fotkami – ne všechny se nahrály a pak jsem to musela dělat ručně. Prý to je ale problém Whatsappu než jejich. Online podpora odpovídala na dotazy během pár minut, i o víkendu. Můžete ručně přidávat fotky, popisky, texty. Samozřejmě video nevytisknete. Chatella vám za příplatek uvede QR kód. U Zapptales si můžete z přednastavených vybrat obálku, dopsat titulek, a napsat věnování (jak na začátek, tak na konec). Bohužel fotky Whatsapp ukládá bez textů, takže pokud je člověk chce, musí to dopsat ručně. Jako mají udělátko do Chrome prohlížeče, že vám to z Whatsappu vyexportuje všechny fotky najedou, ale to mi nefungovalo. Takže já nahrála celou konverzaci přes jejich aplikaci a to, co chybělo, jsem doplnila/dopsala ručně. Limit mají snad jen na minimum stránek (24). Maximum není, leda pro daný typ vazby tam bylo zmiňováno 500. No mě dva roky chatu vyšly na necelých 400 stran. Uvidíme, jak to bude vypadat. Zapptales zasílá v běžném nastavení do Německa, Švýcarska (nejdražší) a Rakouska. Ale prý to jde celosvětově, jen neuvádí cenu. Chatella na druhou stranu expeduje celosvětově za docela rozumné ceny (do 5 EUR).

Aktualizace – kniha vypadá parádně. Nějak jsem si nevšimla, kde se dá navolit formát – máme tedy A5, ale je to nakonec dobré. Nebylo by špatné umožnit více formátů fotek (jsou jen tři velikosti). Jako památka paráda.

Po dlouhé době další osvědčený rychlý recept – cookies – sušenky. Čerpala jsem z Jamieho stránek zde.

Suroviny

  • 100 g změklého másla (neslaného)
  • 1 velké vajíčko
  • 1/2 lžičky vanilkového extraktu
  • 200 mouky (oni mají mouku již smíchanou s kypřícím práškem či něčím, my nikoli, takže
  • kypřící prášek dle návodu)
  • špetka soli
  • 100 g čokokousků. Lze samozřejmě dělat i bez nebo s kakaem (obzvlášť v létě tam samozřejmě čokokousky dávat nebudu)

Postup

  • Předehřát troubu na 170°C
  • Našlehat máslo s cukrem do světle krémova
  • Přidat vajíčko a vanilku, dobře promíchat
  • Přidat mouku (s práškem do pečiva) a sůl
  • Nakonec vmíchat čokoládu
  • Z těsta tvarovat malé kuličky a rozložit na plech vyložený pečícím papírem
  • Nechat odležet 15 minut v lednici (vynechávám, protože většinou nemám v lednici místo. V zimě to hodím na balkón 🙂 )
  • Lehce zmáčknout kuličky a dát do trouby na 10-12 minut. Péct dozlatova.

Závěr

  • Moc se neroztečkou
  • Jsou docela sladké
  • 10 minut na 170°C s věterákem je ok (na menší kousky)
  • cca 20 ks

(anebo jak tomu říkáme my: Trpasličí trejl) 🙂

Tato tématická procházka (hlavní téma trpaslíci) začíná kousek od chaty mé kamarádky/kolegyně na Haslibergu (kopec nad Meiringenem … ano, ano, zde v 17. století byl vytvořen první mering/sněhová pusinka italským cukrářem). My to navíc tuto sobotu měli spojené s brunchem na horní stanice lanovky u příležitosti oslavy svatby zmiňované kamarádky.

Vlastní trasa je popsaná zde. Jak správně zmiňují, trasa není vhodná pro kočárky, je cestou dost kořenů, sem tam úzký či lanový most a také to je místy dost prudké.

Ráno jsme se v hojném počtu sešli (cca 30-40 lidí i s dětmi) na spodní stanici lanovky Hasliberg-Twing. Vyjeli k restauraci na horní stanici Käserstatt (1840 m) a zde záhy začalo pohoštění. Seděli jsme na terase a chvílemi byla taková mlha, že bylo vidět jen zábradlí terasy. Ale teplota byla příjemná, jen jsme doufali, že nezačne pršet. Proto jsme se jídlem zas až tolik nezdržovali (strávili jsme tu max 2 h) a vyrazili s dětmi na cestu. Přeci jenom to nakonec bylo 5 km a se všemi těmi zastávkami nám to docela zabralo. Cestou rostly i borůvky! Takže to jsme děti od keříčků nemohli odtrhnout.

S obavami jsme poslouchali odrazy hromů od okolních kopců, ale díkybohu nás bouřka minula a my jsme za sucha došli k autu i dojeli k ubytovně C´est la vie. Večer byl bufet, kde nechybělo 20 lahví vodky (švýcarsko-polská svatba holt). Ráno jsme se už jen nasnídali a vyrazili. A vzali jsme to ještě zajížďkou přes Kämbli – výrobna klasických švýcarských sušenek. A co je nejlepší – mají podnikovou prodejnu i s ochutnávkou. Takže to jsme si nakoupili do zásoby.

Fotky zde.

V tomto vnitřním bazénu jsme byli kdysi s Máťou, když byl malý a Eli byla naproti tomuto komplexu v české školce. Vnitřek byl fajn. Tentokrát jsme tedy vyzkoušely vnější prostory. Jako pro prcky to je paráda – dva menší bazénky propojené klouzačkami a do toho všeho stříká voda. Pak tu je menší mělký bazén, který přechází do hluboké plavecké části. Nechybí super tobogán, který končí malým skokem, naberete docela rychlost, takže jsme několikrát skončily celé pod vodou.

Zážitek nám nakonec zkazily dvě věci: 1) Eli šlápla na včelu a mě se nepodařilo vyndat žihadlo celé (zůstala tam taková ta vnitřní na vlas tlustá část žihadla, která prostě nešla vyndat.. Řev jak něco, ale chladily jsme v bazénu a do večera to Eli vůbec neoteklo. 2) Už vlastně hotové a oblečené, přecházela jsem ještě ze sprchové části, kde jsem nám naplnila lahve s vodou, do šaten, uklouzla jsem, ale ustála to, jen jsem udělal skoro provaz, ale jednou nohou jsem nějak blbě zajela až do odpadového žlábku, který byl krytý kovovou mřížkou a o tu jsem si rozřízla bříško u palce na noze. Dobelhahal jsem se k ještě fňukající Eli (že nemůže na nohu došlápnout a že nebude moct na kole dojet domů, jely jsme na toto odlehlejší koupaliště na kole) a zamáčkla si krvácející ránu ručníkem – vůbec jsem se na to nechtěla kouknout, na takovéhle věci moc nejsem. No jako nekrvácelo to jak z vola, ale bylo to ošklivé. Zalepila jsem si to náplastí, naházela věci do tašek a šly jsme hledat první pomoc. Pán mi to tam prolil dezinfekcí a zkonstatoval, že na šití to určitě není, pořádně mi to zalepil a zjistili jsme, že mluví česky 🙂 Eli jsem donutila mu ukázat ten píchanec od včely, ale nechtěla si na to nechat sáhnout, že už to je dobré. A zrovna tam přišel další kluk, že šlápl na včelu, tak jsme alespoň viděly v akci jejich udělátko na včelí bodnutí – taková tužka, která má neutralizovat jed. Dopajdaly jsme ke kolům, nasedly a statečně to domů ty 4 km nebo kolik dojely.

Takže tím jsme naše bazénování ve Švýcarsku asi završili.

Úvodní fotka zdroj zde.

Myslím, že už jsem o tomto našem koupališti kdysi psala, ale včera to bylo speciální – po práci za námi dorazil i Vláďa – jeho první (a poslední) návštěva tohoto koupaliště 🙂 Takže jsme si to o to víc užili. Přeci jenom, když jsem na obě děti sama, není to taková zábava a volnost, jako když jsme na obě oba. Takže Maty si dokonce zkusil klouzačku do vody! Jel s kruhem, já ho jistila nahoře, Vláďa ho chytal dole 🙂 Užíval si to, dokud nezahučel pod vodu celý. No strávili jsme tam bezmála tři hodiny a odcházeli jsme lehce po šesté doufaje, že děti dnes rychle unavené usnou. Zas až tak jednoduché to nebylo, ale dalo se. Čachtánci.

Jo a tu naší celoroční permici jsme stihli vychodit. Byla jsem sama nebo s Eli celkem 34x, takže se mi to o cca 50 CHF vyplatilo. Teď jsme si tedy koupily permici na 6 vstupů (a platíš jen 5), Eli už musí mít také legitku :-/ a za těch 10 dní to snad stihneme vychodit (nebo to dáme sousedům).