Máme zásoby jablek, cibule, česneku a brambor na zimu.
Přechod na zimní čas jsme přežili dobře, ale brzká tma odpoledne je otrava. Eli byla v prvním týdnu překvapená, že jsem ji vyzvedávala ze školy „až v noci“.
Již nám předělali postel na míru v dětském pokoji, takže nyní je to už vše hotové. Jen tedy pár detailů … mohl pán při „opravování“ být trochu opatrnější, ale o tom asi víc ve vlastním článku (určitě bude tady). Jinak skříň funguje parádně. Ale potřebujeme prádelník, ložní prádlo a ručníky se tam už nevejdou.
Pomohla jsem s organizací Běhu o koláč Panny z Dívčích Hradů pořádaného SK Zlíchov. Spolu s dalšími jsem v cíli zapisovala závodníky. Ne, nemáme na tuto akci pronajaté čipy.
Šli jsme na strašidelnou stezku ve Hvězdě. Šli jsme až za tmy a byl to masakr … takových lidí! Nejprve jsme prostáli frontu na sedmi úkolech, které byly na rovince od Vypichu ke Hvězdě. A nakonec, když už jsme byli celí unavení, přišla vlastní stezka odvahy, ale kvůli množství lidí nebyl pro strach prostor.
Pomáhali jsme sázet sad v Tlučni (Litoměřicko). S Vláďou a Matym jsem nakonec zasadili 10 jabloní a nějakých křížených meruněk.
Skoro jsme šli na Čimický lampionový průvod, ale když jsem v cca 16:45 Eli (se spícím Matym, který mi po dvou hodinách na hřišti usnul na koni) vyzvedla … vyčetla mi, že ji vyzvedávám až v noci a když ještě v autobuse zjistila, že druhý den je normálně škola, řekla, že by raději rovnou domů (což jsem se stále spícím Máťou kvitovala s povděkem), že má ještě úkoly.
S Máťou a K+V jsme zašli na hřiště u Hlavního nádraží. Nikdy jsem tam nebyla a byla jsem mile překvapena. Je oploceno vysokým plotem a jediný vchod je hlídaný, takže dovnitř se nedostanou žádné pochybné existence, bylo tam čisto, parádní prolejzky, pískoviště, WC. Super. Kluci si tam dvě hodiny parádně vyblbli.
Zasadili jsme jednu švestku v komunitní zahradě ve Vinoři. Počasí ale nepřálo, takže ačkoli byly děti dle mého názoru dobře oblečené, klepaly kosu, takže zůstalo jen u toho jednoho stromečku. Alespoň jsme si prohlédli prasátka, husy a slepice, a celí od bahna jsme zase jeli domů. Odpoledne jsme si užili v teple rodinnou oslavu, kde se nás sešlo rovných 27!
11.11. svatomartinská husa (bez Martina) ve Vila Kajetánka byla parádní.
Eli sleduje Star Dance a je u toho u vytržení – obzvlášť, když jedna dvojce dostala tři desítky v hodnocení, to byl víc řev, než když dáme na olympiádě gól 🙂
Vláďa vymyslel, jak sledovat britské kanály, na které jsme byli zvyklí ve Švýcarsku, přes internet v Praze. Takže sledujeme zase Master Šéfa, Escape to chateau, a probleskl i Big Ben Theory 🙂 Maty je zatím spokojený s Jak ulovit draka seriálem (v němčině na Toggolino.de), a na český večerníček není po večerech kvůli domácím úkolům vůbec čas. … zkonstatovali jsme totiž, že se na zahraniční pořady s českým dabingem prostě nemůžeme koukat. Takže na českých kanálech pouštíme jen české filmy.
Dořešila jsem pojištění domácnosti. Pánovi z ePojištění jsem dala definitivně košem a zařídila si to sama online u Direct pojišťovny. Vlastní článek zde, byl to boj.
16.11. Konečně „volná“ sobota – díky mrazíkům už meruňka shodila skoro všechno listí a my máme tak další vrstvu do našeho nového kompostéru (aby to nebyl jen nudný kuchyňský odpad). Vláďa před týdnem zryl nové políčko na jaro a dnes jsme rozbili velké drny a doplnili jsme kompostem (kupovaný). Odpoledne jsme šli do chaberského dvora na představení o Zvědavém slůňátku na závěr do kavárny Pod Pavlačí na dortík. Vláďa byl mezitím v Kokořínském dole na kole a přidal se k nám na dortík.
Vláďa si pochvaluje, jak tady všem pěkně česky rozumí 🙂 Za mě také fajn, protože část věcí mohu vždy přehrát na něj. V Curychu se leckdy vymlouval, že jim nebude zase rozumět německy a oni nebudou chtít mluvit anglicky.