Milešovka

Jsme již doma, Vláďa ohřívá večeři a já jsem se zašila k počítači. Přeci jenom mi ten kopec a studený vzduch dal zabrat. A jen slyším, jak se Vláďa ptá skotačících dětí: “A vy jako nejste unavení?” … Eli: “Ani ne … ty snad jo?”. Tož to mluví za vše. A to jsem si myslela, že jim tímto široko daleko nejvyšším kopcem dáme zabrat.

Milešovka je po Řípu snad nejprofláklejší kopec, takže ten jsme si nemohli letos nechat ujít. Naposledy jsem na ní byla v roce 2007, tedy před dlouhými 13 lety. A pamatuji si, že to byl nějaký kopec. Naštěstí mi za tu dobu asi vyrostly nohy či co, protože dnes to naštěstí nebyl pocitově tak dlouhý kopec jako tenkrát. Cesta nahoru byla dost ledovatá a kameny navíc mokré a stejně kluzké. Cestou dolů naopak svítilo sluníčko a trochu foukalo a bylo spíše bahínko. Tentokrát jsme nezapomněli trekové hole, ty se docela hodily. V půlce kopce jsme dali sváču, nahoře pak zbytek + něco dobrého. Cestou dolů jsme objevili dvě kešky. Oproti počasí v týdnu nebyla taková zima, navíc jsme se chůzí do kopce zahřáli natolik, že i já jsem sundavala rukavice a čepici a to už je co říct.

A na závěr dne jsme šli ještě na louce pod kopcem pouštět draka. Moc nefoukalo. Navíc jsme prvních několik minut pouštěli draka “naruby” a divili se, že tak blbě lítá 🙂

Charakteristika kopce a výletu:

  • Název: Milešovka
  • Výška: 837 m
  • Prominence: 620 m
  • Izolace: 20,2 km
  • Pohoří: České středohoří
  • Nastoupáno: 434 m
  • Vzdálenost: 9,53 km

Jinak pěkná fotka Milešovky z dálky se nám povedla při cestě na Pramenáč … a ona fotka je i jako úvodní fotka našeho listopadového článku.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *