Sobota 7.1. – díky špatnému počasí volíme variantu shopáčování. Podařilo se nám pořídit mi krásná nová kaťata na zimní aktivity jako jsou sjezdovky, či ťapání na sněžnicích. Navíc se super parametry prodištnosti par, vodě odolnosti a za super cenu – no jsem zvědavý, jak zafungují 🙂 Poté jsme se přesunuly na lezeckou stěnu a tam jsme blbli skoro 4 hodiny. (Míša: vím, že to Vláďa myslí většinou dobře, ale na jedné, ne moc lehké stěně, mě odmítal spustit dolů, dokud to nevylezu. V té době jsem byla pekelně vysoko v rozštěpu, každou nohu na jiné stěně, ruce se jen chemicky vázaly ke stěně, protože tam už došly chyty … no kyčle o sobě daly druhý den vědět … ale vylezla jsem to … i když podezřívám Vláďu, že mě „tahal“ víc, než by bylo pro „čistou jízdu“ uznáno.)
Neděle 8.1. – v pátek ohlašované pěkné počasí se nějak nekoná a cestou na běžky nehorázně leje. Je to tak zlé, že to chci otočit ještě pár výškových metrů pod cílovou náhorní planinou. K mému velkému překvapení však na náhorce sněží – klika jak blázen 🙂 Sníh na klasiku moc není, tak Míše půjčujeme docela pěkné skejty a vyrážíme na tratě. Míša dává 11 km, já o 4 více. Pocity z prvního lyžování jsou každoročně stejně blbé, tak to ani raději nebudu rozebírat 🙂 Ale měl bych poznámku k tomu, jak Míše půjčili lyže – zkrátka si je vybrala [i s botama], zaplatila půjčovné a odnesla si je. Nikdo si nepsal žádné číslo pasu či podobně, nic. Holt něco nepochopitelného pro nás nešvajcary 🙂 (Míša: Jak Vláďa několikrát prohlásil „Švýcarsko je ráj pro lyžaře sjezdaře, ale na běžky nic moc.“ Na býlety to moc není – na louce máte upravené stopy na 10-30 km a jezdíte cik cak po planině. Takže – cestou tam vám pěkně fouká do zad, ale jen to otočíte, tak vás neviditelná stěna větru přibije na místo.)
Pondělí 9.1. – zasloužený rest day, kdy po pracovním dnu jsme pařili autíčka na PS3 🙂 (Míša: pro ty, co nejsou v obraze: autíčky rozumějtě Dirt 2, vyberete si okruh, auto a jedete. Nastavení na nejlehčí obtížnost, tzn. jakékoli škrábance na autě, i různé zářezy, jsou pouze vizuální, ale funkčnost auta to neovlivní. Nikdy bych neřekla, že mě boudou autířka tak bavit 😀 Fandění také.)
Úterý 10.1. – po práci pěkne šupky hopky na stěnu. Mě osobně to moc nešlo, páč víkend jsem za pondělek nějak 100% nezregeneroval a předloktí natýkala příliž rychle. Holt jsem alespoň byl nucen lézt více technicky než silově 🙂
Středa 11.1. – když jsou ruce a záda unavená, tak hůrá potrápit nohy 🙂 A jelikož v Zurichu po sněhu ani památky a teploty tak nějak kolem 2-5 stupňů, tak v 17:30 sedáme s Míšou na silničky a jedeme se projet kolem Greifensee. 33 kiláčků za necelou hoďku a půl, průměrná teplota 2 stupně. Zkrátka pěkný první cyklo výlet v tomto roce. Jen ty výhledy trošku utrpěly všude přítomnou tmou 🙂 Ale nemyslete si, že jsme blázni. Nene, cestou jsme potkali tak 15-20 dalších cyklistů a plus několik běžců. (Míša: musím uznat, že zážitek to byl zajímavý. K mému milému překvapení, jsem nijak výrazně neomrzla. Jen nohy a samozřejmě prsty na rukou to schytaly, ale to se dalo čekat. Krásně jsem mohla čerpat ze zkušeností jízdy v háku během uplynulých let. Teď jsem se prostě fixovala na Vláďovu zadní skomírající blikačku a drzžela tempo. Pro někoho šílená akce, ale tady ve státě cyklistů, jsme byly běžný průměr.)
Tak to bylo ve zkratce pár uplynulých dní a pár následujících dní vypadá také slibně. Zítra [pátek 13 :-)] si bereme dovču a vyrážíme do Davosu na sjezdovky, běžky, sáňky a já nevím, co jěště. Koněčně snad rozlousknu onu záhadu, zda mě sjezdovky baví či ne. Já si myslím, že ne, ale všici mi tvrdí, že pokud jsem nesjezdoval v Alpách, tak nevím, o čem sjezdování je. Tož to doufám, že se zkušeností z prosnulého Davosu bude můj případný odpor mít větší váhu 🙂 [ale nemyslete si … docela se na ně těším ;-)] (Míša: no já mám za sebou sjezdování v Rakousku i Itálii ze svých mladých let a nevím. Uvidíme. Zatím se těším na noční sáňkování)