Čarodějnický trail (Wirzweli Hexenweg)

Na tento trail jsme narazili opět na Moms:Tots:Zurich blogu. Oficiální stránky zde. Vzhledem k tomu, že to není vhodné pro kočárky, využili jsme možnosti nechat Máťu s babičkou doma a vyrazili jsme ve třech + děda.

Tato interaktivní procházka se nachází v údolí mezi Lucernem a Engelbergem. V Dallenwilu jsme na podruhé našli správnou lanovku. Rychle jsme vystartovali z auta a sprintovali koupit lístky, neb nám to vzápětí jelo. Eli to má stále zadarmo, my s Vláďou zapolovic, Jirka seniorskou. Takže jsme v tom byli za cca 40 CHF + parkáč na celý den 5 CHF. Nezapomněli jsme v autě ani hole ani Eliščiny pohorky. A už se jelo nahoru. Ve Wirzweli jsme se trošku zorientovali a vyrazili k druhé lanovce, tentokrát soukromé (Eggwald-Gummenalp). Tato lanovka pro šest lidí jezdí na požádání  – zmáčknete interkom, oznámíte, že chcete jet a kolik vás je, nastoupíte a pak už to je vše automaticky. Až nahoře po vystoupení zaplatíte (hotově pouze; 6 CHF za jednoho).

Na vrcholku je příjemná restaurace s parádním výhledem. Takže zatímco Eli blbla za Vláďova dozoru na hřišti, my s Jirku šli na kafe – on kafe, já dortík. A protože neměli nic jiného než Schwarzwaldský dort, musela jsem si dát ten. Eliška to pak zmerčila a poslední třetinu mi snědla (nejdřív jsem ji chtěla zavolat a dát ochutnat, pak jsem si ale řekla, že co oči nevidí, srdce nebolí, ale neprošlo to). No a mohli jsme vyrazit.

Výhoda toho, začínat na kopci, je, že jdete pořád dolů. A že to začalo zprudka. Kouzelný les čarodějky Lizi nás uvítal parádně vrzajícími dveřmi (a nápisem „hexlich willkommen“). Následovaly zastávky s popisky různých čarodějných a kouzelných věcí a popisem toho, jak to v takovém kouzelném lese chodí. Viděli jsme ohromné pavučiny a pavouky, košťata různě po stromech, apod. Eli se mohla na jednom koštěti také proletět. Nechyběla odpočívadla a Lizin domeček s čarodějnou knihou. Na východu z lesa si každé dítě smělo vzít jeden kouzelný kamínek z kotlíku.

Následně jsme se se napojili na čarodějnický trail č.2, tentokrát s tématikou počasí. Cestou jsme se učili poznávat mraky, vyrábět zvuky bouřky, apod. Docela jsme se naťapali (7,5 km). No a na závěr ve Wirzweli jsme si dali pět jízd na tobogánu a pohár, zmrzku, hranolky (to tedy byla rovnou porce pro čtyři, ne jen tak trochu na ďobačku), kafe, panaché v restauraci.

Trail se sovami si musíme nechat na příště.

Foto zde.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *