19.9.2009
Konečně jsme si našli čas zajet na Mělnické vinobraní. Zaparkovali jsme dostatečně daleko od centra, abychom našli volné místo k parkování. Čím víc jsme se pak pěšky blížili k „zabezpečené“ zóně, tím těžší bylo se mezi zaparkovanými auty proplétat (no dobře, tak hrozné to nebylo, ale byli podél chodníků nahňahňaná pořádně).
No, bylo to velké – hlasitá pouť, davy, … jeden stánek s burčákem vedle druhého … a toho jídla! A samozřejmě i pódia s kapelami různých žánrů, takže si zde opravdu každý přišel na své. Nebudu to asi moc rozebírat, to se musí zažít. Ale kdo si chce udělat malou představu o nabídce stánků, nabízím mu krátký přehled. Říkali jsme si, že tohle by měli Dánové vidět! – za ty čtyři měsíce v Kodani jsem tam nic podobného nezažila. Maximálně když byla „kulturní noc“ – to bylo v ulicích pěkně živo, ale co se týče „doprovodných“ stánků s jídlem a pitím, to jsou amatéři 🙂 … Takže, co jsme ochutnali? Nejprve jsme začali výbornou šunkou na ohni, následovala úžasně smetanová vanilková zmrzlina, s odstupem času pak langoš, další zmrzlina, trdlo (mnohem větší a levnější než na pražských trzích), stánek se staročeským (slovanským) pečivem (sušenky, zákusky, cookies, …) mě naprosto nadchnul (www.slovanskepecivo.cz) a ještě ochutnávka francouzských sušených salámků a klasa medovníku 🙂 A už nám nezbyly síly na halušky, vafle, farmářské brambory, čínské nudle, které byly pomalu na každém rohu, klobásky, apod. No prostě pastva pro oči :-). Burčák jsme samozřejmě také dali – výborný. Tak snad za rok znovu.

Tak se nám (tedy mě a dalším školákům) rozjíždí pomalu nový školní rok, ale s ním i nové aktivity a akce, od kterých jsme si přes léto dali pokoj. Proto, koho by zajímal „kalendář akcí Míša&Vláďa“, nechť se mrkne na:http://cadovi.webpark.cz/michala/chysta_se.html, kde se snažím, minimálně chystané, akce aktualizovat.
Naopak „Stalo se“ se snažím držet aktuální na tomto blogu.

Tohle není žádný veřejný článek, ale jen taková kamarádská reakce na jednu kratičkou debatu s mojí kamarádkou :-).
Toto je důkaz, že Honza s rukou něco měl 🙂 – jestli tohle není sádra, tak já nevím. Stalo se mu to, když se snažil zachránit plně naloženou pramici s věcmi od nárazu do šutru. Bohužel kosti byly v tomto případě obdobně „pevné“ jako laminát – moc toho nevydržely. (Kopanina – druhá polovina srpna 2004, Český ráj).

17. a 18.9.2009
Tak konečně jsem se dostala k tomu, zajít se podívat do čerstvě otevřené Národní technické knihovny v Dejvicích, na jejíž stavbu jsme se mohli z oken naší školy během několika uplynulých měsíců dívat. Pocity při vlastní stavbě byly smíšené (ať již mé nebo mých spolužáků) – někomu vadilo zrušené parkoviště, někdo si pochvaloval vznikající podzemní garáže, někomu se (ne)líbil oválný tvar vlastní knihovny, o betonovém placu před knihovnou se toho také řeklo již hodně a vlastní vnější opláštění? Nejprve mi to přišlo hodně divné, ale teď, když je vše hotovo, musím říct – vypadá to fakt dobře.
Když vejdete do budovy jedním ze čtyř, nebo kolik jich to má, vchodů, dostanete se do otevřeného „atria“, které je přístupné všem. V tomto přízemí najdete nově otevřenou pobočku městské knihovny, kavárnu, šatnu, uzamykatelné skříňky, přednáškový a výstavní sál a samoobslužný pultík na vracení knih. Přes turnikety se dostanete do vlastní knihovnické části – ta je přístupná jen zapsaným čtenářům. Ačkoli jsme jako studenti ČVUT mohli používat školní studentskou kartu i jako legitimaci do STK, zdejší turnikety na to moc dobře nereagovaly. Takže je třeba s tím počítat a něco s tím udělat. Já využila mé čerstvě vydané OpenCard a jako legitku nyní používám tuto kartu (lze využít i ISIC). Pokud si chcete budovu jen prohlédnout, můžete si za vratnou zálohu půjčit návštěvnickou kartu.
A pak už můžete brouzdat některým z pěti podlaží knihovny. Regály ještě z větší části zejí prázdnotou, … o to silnější to je ale pocit, když si představíte, jak to tady za čas bude vypadat, až vše bude zaplněno a bude to pulzovat životem. Na každém podlaží nechybí informační kout, záchody ani koutek s občerstvením, které ovšem z tohoto prostoru vynášet nesmíte. V každém patře najdete nějakou „specialitku“ – oddělení knihovny CVUT, VŠCHT, kout s technickými časopisy, apod. Nechybí kopírovací služby, počítače, wifi, individuální studovny ani konferenční salonky.
A vlastní budova? Musím říct, že se mi to nakonec líbí. Takové originální 🙂 Schodiště, stropy a stěny z neupravovaného betonu kontrastují s lesklou a sytě barevnou podlahou. A (ne)libě komentované „primitivní“ kresby na vnitřním obvodu knihovny? Zabere vám to pěknou hromadu času, než si všechny malby prohlédnete a objevíte jejich skrytý smysl.
Takže celkové hodnocení? Výborné. Navíc teď, když je zatím knihovna relativně prázdná, není problém zalézt si s vybranou knihou do tichého kouta na pohodlné sedačky a ponořit se do klidné četby.

21.9.2009
Tak jsem měla dnes na plánu oběhat si potřebné věci ve škole a zajít se podívat na první přednášku na biochemii na VŠCHT. Nebojte se, nezměnila jsem školu. Jen v rámci mého individuálního studijního plánu využívám i předměty na jiných školách. Kromě VŠCHT budu trávit nějaký ten čas i na MFF UK na biotermodynamice.
A tak jsem ráno začala u mého bývalého tutora, nyní je to pro mě již „jen“ asistent proděkana pro pedagogickou činnost, od něhož jsem potřebovala získat potvrzení pro VŠCHT, že u nich zmiňovanou biochemii mám opravdu studovat. Jde o to, že oni mají vstup do školy na studentskou kartu, kterou si od nich budu muset nechat vystavit, … tak aby mi věřili. Potvrzení jsem dostala a na chemickém děkanátu také byli vstřícní, takže jsem tam mohla hned v 15h naběhnout na první přednášku. Takhle nabitý přednáškový sál se u nás nevidí! Nutno tedy podotknout, že to byl jeden z menších sálů, takže proto to vypadalo tak narvaně. Ale co bylo výborné – narazila jsem zde na kamaráda, původně z Jižních Čech, který zde studuje druhý ročník. Jak je ta republika malá :-). Takže mám od koho sbírat moudra :-).
Ještě před obědem jsem si došla k zápisu, kde nás seznámili se všemi povinnostmi doktorandů a trošinku nás připravili na to, co nás čeká (ale opravdu jen trošilinku). A když jsem pak chvátala do suterénu za Karlem na smluvený oběd, málem jsem vrazila do mého bývalého školitele. Tak jsem s ním ještě probrala mé předměty (individuální studijní plán mám odevzdat tak do týdne, takže musím rychle zjistit, co se kdy učí, abych si mohla rozvrh dobře připravit) a další studijní záležitosti a hurá na oběd. Bylo znát, že škola již začala – fronty hrozné, a tak jsme se vypravili do vegetariánské jídelny, kde je fronta o poznání kratší. Ale výběr byl bídný, a tak jsem na konec skončila u svíčkové s knedlíky 🙂
Tím vlastně mé školní obíhání skončilo. Teď jen dořešit předměty a začít něco dělat.