10.3.2019

Kdybychom bývale zůstali v Curychu, tak je volba jasná – spádová škola pět minut od baráku. Eli by tam pravděpodobně chodila s dětmi ze školky. Ne na 100%. Škol je tu hodně a děti budou přiřazeny dle volných kapacit s přihlédnutím k jejich bezpečné cestě do školy.

Vybíráme školu v ČR (zatím bez konkrétního města), kde bude i němčina. Nedaří se nám najít nějaký ucelený přehled. Ale Vláďa našel Deutsche Schule Prag. Sice se tam platí slušné školné, ale vypadá to parádně. Líbí se nám i lokalita. Bohužel na internetu jaksi zapomněli napsat, že i prvňáčkové dělají přijímací zkoušky, takže ty jsme propásli a už mají plno. Jako prý se to říkalo na dni otevřených dveří v listopadu … to jsme ještě vůbec nevěděli, že se budeme stěhovat, že.

Pokračovat ve čtení

Jak Eli vylákat na výlet a sama si také něco užít? Jasně – do čokoládovny! S Vláďou jsme kdysi dávno byli v čokoládovně Cailler (článek zde). S Eli jsem se vypravila do návštěvnického centra čokolády Frey. Je to kousek od Aarau (kanton Aargau) v městečku Buchs. Spojení MHD nebylo tak hrozné, cca hodina od Curychu.

Pokračovat ve čtení

Začínáme odškrtávat položky ze seznamu. Město a hrad Habsburg (ano, TEN Habsburg) je cca hodinu cesty od Curychu a zrovna v sobotu začínala sezóna. Již na parkovišti pod hradem nás překvapilo, že parkování je zadarmo, což je ve Švýcarsku neslýchané 🙂 Hrad otevíral až v 11 h, takže jsme měli cca 1,5 h se projít okolo, udělat si kýčové fotky (modrá obloha) a hledat kešku mezi ruinami. Již „venku“ ve zbytcích zdiva začíná „Královská cesta„, šestero zastavení s audiokomentářem (ať již hlasitým či na sluchátka) k jednotlivým epizodám vlastního hradu, i Habsburků (od založení hradu, po souboj Rudolfa I a Otakara II o Římskou korunu).

Z vlastního hradu zbyla a je zrenovovaná jen cca půlka. Ve věži je muzeum, ve zbytku restaurace a možnost ubytování. Z věže je pěkný výhled do okolí. A vstup je zadarmo, což jsme byli zase v šoku. Všechno jsme to prolezli a následně ještě popojeli autem do lesa a šli hledat kešky. Vláďa potvrdil svoji pověst lapače klíšťat, protože se sebe během procházky minimálně tři (!) sundal. A jedno z Elišky.

Fotky zde.

Sobota (16.3.2019)

Dopoledne jel Vláďa s dětmi na trh a já tak mohla v klidu uklízet. Odpoledne vyrazil Vláďa na dlouhý cyklovýlet a my jsme jeli do Oerlikonu do Indoor hřiště. Byli jsme tam ale mnohem dřív než sousedka s Vojtíškem, a bylo hezky, tak jsme ještě byli na hřišti, a až dorazili, šli jsme blbnout dovnitř. Je to ale hlavně pro děti do pěti let, takže pro Eli trochu nuda, ale vyhrála si. Kromě nás tam už moc dětí nebylo. Maty zase začal ožužlávat kde co, takže předpokládám, že rýmu, která se u něj vzápětí rozvinula, chytil tady z nějaké hračky.

Pokračovat ve čtení