26.11.2010 Aneb krátké myšlenky, které na celý článek nestačí (od nejnovějšího po nejstarší).
  • Konečně víkend! – mám tolik práce, co musím dodělat
  • Dnešní ranní plavání bylo super – dobrých 20 minut jsem měla prsařskou dráhu sama pro sebe! Co se mi pak ale nestalo – během plavání znaku jsem si udělala klíčkem od skřínky, připevněným na zápěstí osmicentimetrový šlic na sedací části těla. Ve vodě to pálilo jak čert. A navíc – když už si konečně dávám pozor, abych nebrousila lajny a uchánila se tak modřin na loktech, tak mě někdo z vedlejší dráhy přetáhne ploutvičkou!
  • Dnes ráno mě překvapila sněhová nadílka – přes noc tady nasněžilo dobrých pět centimetrů sněhu! Ale takového toho nadýchaného. Vypadá to pohádkově. A místním cyklistům to je úplně jedno. Jezdí pořád – nezmaři!
  • Ke všem těm manuálům a tutoriálům mi přibyla další četba „Writing English for Science“.
  • Kdo drží nízkotučnou dietu tak neví, o co přichází – vanilkový tvaroh s 10% tuku je vážně mňamka.
  • Místní „vánočka“ – s tou naší to má podobný pouze tvar – chuťově to je něco jiného. Kdo se předem připraví na nadýchaný sladní vnitřek s rozinkami, tak může být zklamaný. Jak stojí v nadpise následujícího článku, je to opravdu spíše „chleba“ – Swiss Zopf Bread
  • ‎‎“Switzerland claims it has more varieties of bread than any other country – between 200 and 300 kinds, rivalling the number of its cheeses.“ – Švýcarsko má prý 200-300 druhů chleba!
  • Tip na ojedinělou sýrovou událost – sýrové fondu ve vláčku jedoucím na Rigi Kulm
  • ‎“Pane doktore, jaké je nejlepší cvičení na hubnutí?“ ptá se plnoštíhlá paní svého doktora. „Točit hlavou napravo a nalevo,“ odpoví lékař. „A kolikrát?“ „Pokaždé když vám někdo nabídne jídlo…“
  • Tak jsem se dočetla, že jak jsme vláčkem vyjeli na Rigi Kulm (1800 m.n.m.), tak se jedná o první trať svého druhu, tzn. která vyjela tak vysoko. A snad nejvyšší místo, kam vlak jezdí (spíš to ale je ozubnicová lanovka), je 3454 m.n.m. v sedle Jungraujoch mezi Mnichem a Jungfrau.
  • Velmi mě pobavilo, jak autorka textu o Švýcarsku (Země Světa) popisovala jejich cestu krajem sýrů do vesničky Combermont-le-Petit: „Najít vesnici Combermont-le-Petit v kantonu Vaud znamená bloudit autem mezi remízky a pastvinami, dvakrát a pokaždé z jiného směru míjet krůtí farmu, a pak zajet slepou silnicí přímo do dvora osamělého statku uprostřed polí. Na váš zoufalý povzdech, proč nejsou na křižovatkách ukazatele, uslyšíte prostoduchou opověď: „Ale my to tady přece dobře známe“. – Tak obdobné zkušenosti mám také

Tak mi to nedalo a vyhledala jsem pár fotek, jak to včera vypadalo – ať máte živější představu.
Loni
Jak to vypadalo loni [1]
letos01-Lucy
A takto to vypadá letos [2]
letos02-Lucy
A takhle to tu vypadalo včera [3]. Někde v té mačkanici jsem i já
Kdo by chtěl vidět, jak se tímhle ty tramvaje protloukaly, ať se podívá na druhé video na této stránce (trvá to asi 10s).

Jak jsem včera psala, dnes v 18h se poprvé rozsvítila nová vánoční výzdoba na Bahnhofstrasse. Dalo se čekat, že tak bude v ulicích spousta lidí, a někdo by se do takové skrumáže nehrnul, ale mě to pomyšlení docela lákalo – chtěla jsem na vlastní oči vidět, jak něco takového Švýcaři prožívají. HODNĚ! Na Paradeplatz jsem dorazila za deset šest a přijít ještě o chvíli později, tak se tam už nedostanu. Lidé byli úplně všude. Co mě ale dostávalo bylo, že na tomto náměstí je vcelku rušná tramvajová tepna, tramvaje zde jezdí velmi často (do tří směrů) a ani nyní jezdit nepřestaly. Představte si tuto situaci asi jako když na Staroměstském náměstí rozsvěcí vánoční strom, prostředkem by vedly koleje a tramvaje by tam neustále projížděly! Samozřejmě, že musely jet krokem a spousta lidí si s nimi moc hlavu nedělala. Před tramvají se dav spořádaně zarovnal s nízkým chodníkem a jen co tramvaj projela, začaly se koleje za ní opět plnit lidmi. Do toho všeho se svolávali známí a kamarádi, voněly horké kaštany a svařák a všichni nedočkavě čekali, co se bude dít. Ono totiž měli snad 50 let stejnou výzdobu, která se následně vyměnila za moderní, která se ale obyvatelům nelíbila, tak ji pro letošek opět změnili. A mě osobně se líbila. Vypadá to jako světelný déšť nad celou Bahnhofstrasse. I když musím říct, že ve vedlejší Renweg je osvětlení mnohem jasnější – i takhle za tmy tam bylo snad víc světla, než mám v kanceláři, když si porozsvěcím všechna světla.
bahn4
            A aby si to mohli návštěvníci všechno pěkně užít, většina obchodů je otevřena až do 22h, což zde opravdu není obvyklé. A tak jsem se konečně dostala i do Sprüngli čokoobchodu na Paradeplatz, do Merkuru na Bahnhofstrasse, u Teuschera jsem jen nakoukla do výlohy a pokračovala uličkami dále k domovu.
            Ještě jsem cestou na jednom náměstíčku narazila na „strom“ se sborem – opravdu to vypadalo jak velký vánoční stromeček a na
jednotlivých patrech stáli sboristé ve vánočním. A do toho se všude vinuly fronty ke stánků – nejdelší ke svařáku, jen o něco menší k raclettu a nejkratší ke klobásám.
hanh2
To rozmazané osvětlené vzadu má asi pět pater se sborem.

Ani se mi nechce věřit, že to jsou teprve tři dny, co Vláďa odjel. Mám tady pořád, co dělat. Dneska jsem se několikrát pohledem do kalendáře musela ujistit, že je teprve středa.
            Nedělní odpoledne (Vláďa odjížděl po třetí) jsem strávila praním a nad domácím úkolem z němčiny – nových slovíček a pouček je spousta, … a tak málo času na to to vstřebat.
            V pondělí mi kolega dal CD s novým prográmkem, který by se nám prý mohl hodit. Tak jsem strávila nějaký čas instalací a procházením příkladů, abych si udělala představu, co to umí a k čemu nám to je dobré. Koho by to zajímalo, tak se jedná o LabVIEW. LabVIEW je dle slov, které můžete na stránkách najít, prostředí pro grafické programování, které užívají tisíce inženýrů a vědců k tvorbě sofistikovaných měření, testů, kontrolních systémů, apod. A to vše na základně intuitivních (no jak pro koho) grafických ikon (pod kterými se skrývají vlastní funkce), takže s tím mohou pracovat i ti programátorsky nepolíbení. Ale stejně musíte vždy mít představu o tom, co chcete udělat a jak je možné toho docílit. Samozřejmostí je znalost toho, co daný software dovede. A tohle se naučit nebo poznat zabere snad nejvíce času.
            Následně mi kolega z české kanceláře poslal odkaz na software, který bychom zase mohli využít v českém projektu. Jde o OpenSim, což je program k tvorbě svalově kosterních struktur a pro simulaci kinematiky a dynamiky pohybu. Což takhle zní moc dobře, ale opět to znamená projít minimálně několik tutoriálů, pochopit několik ukázkových příkladů a něco rozumného v tom zkusit, aby člověk zjistil, jestli to umí to, co bychom potřebovali.
            Do toho ještě jedné Ph.D. studentce pomáhám s tvorbou grafů z dat, které získala měřením pohybu čelistního kloubu. Jde o to, že má vždy dvě sady dat pro dvacet lidí, z toho potřebuje udělat grafy a pak z toho něco rozumného vyčíst. Nejprve jsem jí ukázala pár věcí ohledně tvorby grafů v Excelu, ale když jsem se dozvěděla, kolik že těch lidí má a že navíc v každé sadě jsou tři cykly, které mohou být zkoumány samostatně, nabídla jsem ji, že bych ji to zpracovala v Matlabu. Zde jde o to, šikovně si připravit jakýsi mustr a pak už to samo načítá jednotlivé soubory a ukládá příslušné grafy, které následně vypadají jeden jako druhý (design mnohem hezčí než Excel a jednodušeji, pro všechny najednou, se mění různé parametry). Takže po několika rozhovorech, jak by si grafy představovala, jsem ji dnes posílala jednu z posledních verzí (ještě malé úpravy to chce) –
skoro 400 grafů! Analýzu takového množství dat ji opravdu nezávidím. Ještě musím zmínit, že základní strukturu kódu napsal Vláďa asi za pět minut. Já jsem si pak jeho programátorsky napsané řádky musela přebrat a upravit pro Matlab, což mi zabralo tak 1,5 h . Holt každý je zvyklý myslet trochu jinak a také možnosti Matlabu jsou jiné, než v jazyce C (aby někdo nešťoural – Matlab je také založený na C, ale navíc má uživatelsky příjemné prostředí, které dovoluje i neprogramátorům „programovat“ složité systémy).
            A aby toho nebylo málo, pracuji samozřejmě i na svém projektu – simulace cyklického zatěžování chrupavky. Již jsem se s vlastním programem relativně sžila, ale stále potřebuji ještě pár detailů doladit, tak posílám dotazy na fórum, kde další uživatelé, ale především tvůrci softwaru, radí, co s tím. Trošku teď začínám být ve stresu, protože 8.12. je na ČVUTu Worshop of Applied Mechanics, na kterém by všichni doktorandi měli prezentovat výsledky dosavadní práce. Tak potřebuji sepsat nějakou rozumnou zprávu a doufám, že bude stačit, když ji za mě přednese můj školitel.
           Večer jsem se šla projít do předvánočního centra a dala si horké kaštany (ono nejsou jenom chuťově moc dobré, ale také nízkokalorické a nízkotučné ).
            V úterý jsem
de facto pokračovala ve všem, na čem jsem pracovala v pondělí. Jen večer jsem měla pestřejší. Zürich si dost zakládá na tom, že je to multikulturní město, a tak pořádá jakési seznamovací večery pro nové přistěhovalce. Tuto pozvánku jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Setkání začalo nedaleko jednoho z nejznámějších Zürišských kostelů Grossmünsteru. Sešlo se nás tam dobrých 200! A to prý obdobná setkání probíhají skoro každý měsíc v obdobném počtu lidí! Povídání o životě v Zürichu začalo trošku zdlouhavě – vše se říkalo v 5 jazycích 😀 (němčina, angličtina, francouzština, španělština, italština). Následně jsme ale byli rozděleni do skupin podle jazyků a vydali se na hodinovou prohlídku Zürichu. Ačkoli tu jsem již dva měsíce, tak jsem na spoustě míst ještě nebyla. Většinou jsem si říkala „tam zajdu až s Vláďou“ no a ten čas s Vláďou jsme strávili nějak jinak. Takže snad příště. Ale zítra by snad měli rozsvěcet Bahnhofstrasse, tak se půjdu do města projít. Již jsem ochutnala i svařák – v Dánsku ho měli lepší. Ale zpět k prohlídce. Obešli jsme to hlavní z historického města a vrátili se zpět do výchozího bodu, což bylo něco jako fara. Zde bylo připraveno pohoštění, různé informační prospekty a měli jsme možnost se pobavit s ostatními účastníky. Z tréninkových důvodů jsem již na prohlídku šla s francouzskou skupinkou, takže i nyní jsem skončila v hloučku Francouzů. Spíš tedy jako mlčící člen – sice jsem jim většinou rozuměla, ale zapojit do rozhovoru nebylo tak jednoduché. Na prohlídce jsme se také dozvěděli, že na Mikuláše se pořádá plavání otužilců v řece Limmat, která vytéká z Zürichsee a ještě byl zmíněn Silvestrovský běh, který se běží jestli se dobře pamatuji 12.12., a kvůli kterému je uzavřené celé centrum. Takže ještě si zkontroluji data a určitě se půjdu podívat. Jen ale jako pasivní přihlížející.
            A dnes ráno jsem šla opět do bazénu – ranní plavání je stejně nejlepší; a přes oběd na němčinu – v blízké době nás čeká test, takže musím učení trochu zintenzivnit .

20.11.2010
Poslední Vláďův víkend zde. Ačkoli to ráno vypadalo spíš na postelové počasí (mlha, teploty dost nízké), přeci jenom jsme se rozhodli dodržet plán a vyrazili jsme autem k Walensee, které leží východně od Zürichsee. Plán byl dost logisticky náročný – nešlo jen o to někam dojet, tam se projít a jet zpět. … Jak to tedy bylo? … čtěte dál.
            Zaparkovali jsme přibližně v půlce Walensee ve městě Murg. Zde jsme se nalodili na loď, která nás spolu s dalšími výletníky převezla na druhý břeh jezera do města Au. A odtud jsme pokračovali po wanderweg podél jezera. Cesta to byla úžasná s krásnými výhledy na okolní zasněžené velikány, na (skoro by se dalo říct) tyrkysově modré jezero, „jižansky“ vypadající zahrádky malebných domečků (rostou tu palmy a fíkovníky), a tak bych mohla pokračovat. Cesta zpočátku vedla zároveň s jezerem v poklidu po rovině. Ale pak se nám do cesty postavila skála, kterou bylo nutno zdolat. Po kozí stezce jsme nastoupali dobrých 400 výškových metrů, které jsme po již klasické lesní cestě následně sklesali. Za městem Betlis jsme se dostali zpět do civilizace a zbytek cesty pokračoval po silnici.
            Na kraji města Weesen, našeho cíle, odkud jsme se zpět k autu měli dopravit vlakem, Vláďa zkontroloval čas – do odjezdu vlaku jsme měli půl hodiny (vlak jezdil každou hodinu, ale nechte si ho ujet před nosem). Na nejbližším rozcestí stálo, že na vlak to je 30 minut. Tak jsme do toho šlápli. Až do teď nám relativně čas na turistických ukazatelích souhlasil – trasu, která měla trvat 3:05h, jsme zvládli za krásných 3:50 : ) – my v tom, na rozdíl od trasovačů, měli i kochací zastávky, zastávky na svačinku, Vláďa se pořád oblékal a svlékal a také jsme si udělali odbočku na vodopády, která zabrala dobrou půlhodinu. Takže podle těchto hodnot jsme museli být rychlejší. Zpět k cestě na vlak – město Weesen mám proto v paměti jen jako barevnou šmouhu – Vláďa si svižně vykračoval a já vedle něj div neběžela. Ale vlak jsme stihli (i s pětiminutovou rezervou). Okénko s prodejem lístků byste marně hledali. Museli jsme si vystačit s automatem. Naštěstí se začínají čím dal tím víc objevovat automaty s dotykovým displejem, který je navíc ve třech jazycích. Nebyl tedy problém si z rychlé volby vybrat cílovou zastávku Murg (s poloviční slevou za 3,2 CHF na jednoho) a pak si již jen užívat krátkou cestu zpět k autu. Jen malá poznámka na okraj – tolik, kolik tady, jsme toho s Vláďou vlakem v Čechách ještě nenajezdili :D.
            Fotky s popisky naleznete na našem rajčeti: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/Vylet_k_Walensee/
            Toto by mohl být tip na další pěší výlet – Hirzli-Rundweg – na horu Hirzli jsme měli cestou krásný výhled. Naopak z tohoto kopce (cca 1600 m.n.m) je prý výhled jak na Zürichsee, tak Walensee http://www.wanderland.ch/en/routen_detail.cfm?id=338528
            Ještě musím zmínit, jakou má Vláďa dobrou dedukci. U Rinquelle (zdejší nejvyšší vodopády; 600 m vysoké) jsme na druhé straně, než byla vyhlídková plošinka pro turisty, viděli nějaký přístřešek. Vláďa nejprve říkal, že to skoro vypadá, jako by tem někdo bydlel :). Kousek výše od nás k tomu vedly provazy, aby se tam dalo přes říčku tekoucí od vodopádů dostat a také bylo nedaleko vidět malý solární panel. Ale následně nadhodil myšlenku, jestli tam třeba nemají speleologové jakousi malou základnu. … No podívejte se sami http://www.youtube.com/watch?v=TyqIbhEEtRc