Jestli ne dnešní, tak už nevím.

Ráno jsem se teda moc nevyspala – E. mě v 7:15 vzbudila, že má hlad. Tak jsem jí poslala, ať si snídani udělá sama. Což kupodivu udělala ráda, i pro bráchu. A byla z toho celá pyšná 🙂 Jen tak dál (jsem zvědavá, co nám příště udělá k večeři :-)). Nakonec to vstávání bylo tak akorát, protože nám autobus jel kousek po osmé.

Měli jsme totiž namířeno do Muzea fantastických iluzí. Věděli jste, že majitelem je Pavel Kožíšek, ten kouzelník?! Muzeum bylo super! Spousta úžasných iluzí a také spousta těch, které děti bez zájmu oběhly (třeba takové ty obrázky, jak tam na první pohled je něco, ale pak se zakoukáte jinak a je tam něco jiného). No a nejlepší na tom je, že to je nad Galerií Myšák, takže jsme pak „museli“ na zákusek. M. si dal kopečkovou borůvkovou – kopeček sice stál 58 Kč, ale tak dobrou jsem snad v životě nejedla. Myslím, že by si z toho i Vláďa dřepl na zadek :-). E. si dala mandlový croissant (tak velký, že v půlce již nemohla, ještě že M. může vždycky) a já si dala ohromný větrník, moc dobrý, myslím, že jsem po obědě.

Následně mě cestou přes Františkánksou zahradu napadlo … zajdeme na motýli do hračkářství Hamleys. Nejprve jsme museli projít vlastním hračkářství … to je svět sám o sobě. To bylo nadšení. K vidění je tam toho fakt dost. Nakonec jsme se probojovali až k motýlům (jo, jsou tu i záchody za 25 Kč, naštěstí se dá platit kartou). Místní Opuštěný amazonský chrám je větší místnost, s teplotou a vlhkostí džungle, kde si volně poletují a sedají si na vás různě krásně barevní a různě velcí motýli. Děti byly nadšené. Je to opravdu krásný zážitek, vše si můžete pěkně vyfotit. Narváno nebylo a času máte, kolik chcete. Následně jsme si samozřejmě museli pořádně projít hračkářství a děti několikrát jely po klouzačce, která je z jednoho patra do druhého.

Následně jsme přes Staromák zašli na „oběd“ do Kaprovky na slíbené hranolky (Fancy Fries). Došli jsme si s nimi na lavičku ve stínu u řeku (už bylo tak 30°C), kde jsme si je v klidu snědli. A nakonec ještě do vystuzeného Rudolfina zjistit, jestli tam nemají turistickou vizitku Národního muzea 🙂 (neměli). A na tramvaj a domů. Nechápu, že lidi nenapadne, že když jsou venku tropy a tramvaj má klimatizaci, že to s těmi otevřenými okny prostě fungovat nebude, nebude a nebude. Takže já si vždy okna okolo sebe pozavírám, takže malinkatý větřík z klimošky jsme měli, ale i tak byl M. úplně durch. Na pětiminutovém přestupu v Kobylisích jsme si stihli ještě v Albertu koupit další vodu a hurá domů. Tam máme příjemných 25°C :-).

Dorty, to je výzva. A jedině neustálým opakováním a zkoušením se člověk zlepšuje. A to jde těžko, když udělám tak 3 dorty ročně. Ale pořád mě to láká, tak si o tom alespoň čtu a „studuji“. V knihkupectví mě nadchla knížka Sexy dorty od Josefa Maršálka (ano, kupovala jsem to nakonec přes Alzu, rozdíl v ceně oproti knihkupectví byl skoro dvě stovky). A následně jsem zavítala do Tescomy a Orionu v Krakově a nadšeně si odnášeala otočný podnos na dort (po tom jsem již nějaký ten rok toužila), zdobící trysky (mám jich haldu, ale vždy se mi to nějak pomíchá, pak mi to nepasuje, nebo zrovna potřebuji 2x zdobící hvězdičku a nemám, tak problém vyřešen) a také dvojitý zdobící sáček (na dvoubarevné zdobení). A do toho jsem potřebovala vymyslet, jak vyrobit čokoládové sluchátko, jako ozdobu na dort (kvůli tomu jsem si na Doměstika koupila dva kurzy – jeden na zdobení dortů a druhý na práci s čokoládou), ale o tom asi zase jindy.

Takže tři měsíce, čtyři dorty.

Pokračovat ve čtení

Obecně

  • V půlce června jsou už letní teploty (a bouřky). Jeden den slejvák, jak hrom, za dva dny 35°C.
  • Zúčastnila jsem se týdenního kurzu na testování softwaru ve firmě Cleverlance (článek viz zde). Spousta věcí se mi propojila dohromady a lekce z mých jiných online kurzů, které jsem jen tak profrčela jako nutné zlo, si teď projíždím znovu a říkám si, jaké tam jsou super informace :-).
  • Vláďa pokračuje v kajaku, snaží se každý týden zajet si na kanál do Brandýsa. A trénuje na kajaku! Nikoli jen na náfučce Packraftu 🙂 Mě to do Brandýsa moc neláká. Ale mám vyhlídlou skupinu paddleboardistů, kteříchodí na kanál do Tróje, tak snad se tam brzy dostanu.
  • Zúčastnila jsem se paddelboardových závodů Probík SUP fest (Technical race, kratší závod kolem 3 bójek) kousek za Brandýsem na Probošťských jezerech. Vzhledem k tomu, že v tom samé termínu probíhaly závody ČFSUP na Mácháči a další závody světového poháru v Rakousku, byla tady účast minimální. V dospělé kategorii jsme startovali všichni najednou (holky/kluci), a díky mé dobré stabilitě v zatáčkách jsem se po druhé bójce ocitla na třetím místě a to si již udržela. Takže celkově třetí, v holkách první. Ale být ta trasa dlouhá jako v propozicích (1 km), tak to nedám (byla, dle mých hodinek, poloviční). Takže to si mohu z mých předsevzetí odškrtnout :-).
  • Jeden víkend jsme si udělali výlet do Jizerek a smočili jsme si nohy v Jizeře – něco tak studeného jsem dlouho neokusila. Jeden výlet byl z Chaty pod Bukovcem přes Jizerku, Pytlácké kameny a Viklan (11 km) a druhý den 10,5 km (Nová Ves nad Nisou, rozhledna Černá Studnice, Čertovy kameny, Terezínka, Tanvald).
  • Byli jsme na tradičním bourání májky v Chabrech. Pro děti největší atrakce – projížďka na konících.
  • V Lysé nad Labem jsme navštívili Výstavu Lega – to byla podívaná. A následný oběd v Daniel´s burger neměl chybu.
  • A zdá se, že jsme děti nadchli pro paddleboardy 🙂
  • A s Matym a dvěma mými bývalými spolužačkami ze ZŠ jsme zašli do pražské ZOO, kde jsme trhli náš rodinný rekord a strávili tam 4,5 h. Nechápu, jak to Maty zvládnul :-).
  • Užili jsme si Zmrzlinový festival na Výstavišti a v mezipřestávce jsme si zašli do planetária na Polaris 2.
  • A po vysvědčení jsme strávili odpoledne v Jungli v Letňanech, kde byly pro děti připravené soutěže.
Pokračovat ve čtení

Spousta mých online kurzů začala na začátku covidu, ale až letos jsem ten nejdelší dokončila a na to navázala několika kratšími. Absolvovala jsem dokonce i jeden prezenční testerský kurz (Testing Clever Akademie). Ale nejde jen o IT. Mám za sebou i kurz na zdobení dortů a výrobu čokolády. A protože po čase se všechny ty informace začnou nebezpečně míchat, člověk zapomíná a podobně, chci si tu udělat pěkně seznam všech kurzů – ono se potom hned lépe vzpomíná, byť jen na základě nadpisů.

Na kury používám všehovšudy dvě online platformy – Udemy (IT) a Doměstika („výtvarné“).

Pokračovat ve čtení

Někdy během jara (2022), když jsem si připravovala fotopodklady pro můj fíkový experiment (množení fíku z řízků) za mnou Vláďa přišel, že se blížíme našemu 1 GB limitu na serveru, kde máme blog. Po zkoumání, jak je to možné, jsme zjistili, že některé starší fotky jsme nezmenšili tolik, kolik jsme měli, a navíc WordPress sám od sebe drží každou fotku ve třech kopiích různého rozlišení, takže každá fotka o velikosti třeba 150 kB zabere hnedle dvojnásobek. A navíc jsou to už 4 roky, co máme tenhle blog!
Nabízela se možnost navýšit stávající uložiště, ale to se nám cenově moc nechtělo.

Takže jsem se začali poohlížet po novém. No a znáte to – nejlépe pracuje člověk pod tlakem – vzhledem k tomu, že se nám během 14 dnů mělo předplatné obnovit, rozhodování bylo rychlé. Vláďa vybral active24 a zařídil veškerý přechod a převod dat. A vše funguje!

Teď máme neomezený úložný prostor (samozřejmě s nějakými podmínkami) a cenově to není o nic horší.
Takže teď mohu pomalu začít dopisovat vše, co jsem poslední měsíc odkládala na dobu „až bude místo i na fotky“. A do toho doháním fotky na Rajče za poslední 3 měsíce.

A co se mi nestalo – zapomněla jsem svoje přihlašovací údaje, tak musím používat Vláďovy (ještě že jsem mu je před migrací změnila na něco zapamatovatelného 🙂 ).



Co jsme zvládli

  • Koupaliště Petynka – máme za sebou. A teda v letním parnu tam je fakt nával. Šli jsme hned ráno, takže to ještě asi šlo (odcházeli jsme kousek před jednou, kdy bylo 34°C), neumím si to odpoledne vůbec představit.
  • Pražská ZOO (ta nikdy neomrzí) – zvládli jsme na E. narozeniny, jen bohužel ZOO žádnou narozeninovou slevu neposkytuje. No což, užili jsme si to i tak – strávili jsme tam 6,5 h! Náš nový rekord :-). Měli jsme párek v rohlíku, zmrzlinu, lívance, šišky s mákem, … A na závěr jsme zvládli i místní bazén 🙂 To byl zlatý hřeb dne – kdo by chodil do zoo na zvířata, že? :-D.
  • Muzeum smyslů (skoro k nevíře, že v Praze není nic jako IQlandia v Liberci. Toto je snad to jediné, co se k tomu alespoň trochu přiblíží) – máme za sebou a bylo to dobrý, jen to děti proběhly rychleji, než bych si to sama prošla. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Galerie ocelových figurín – máme za sebou a bylo to super. Určitě doporučuji zkusit sehnat lístky přes Slevomat.
  • Rozhledny – Velká Deštná, Feistův kopec, Šibeník (ze staré větrné elektrárny), Vrchmezí (je na polské straně Orlických hor).
  • Únikové hry – Zvládli jsme jednu únikovku od DeCrypt (ne s našimi dětmi, ale se staršími synovci). Za mě to bylo super. Nebudu se tu raději moc rozepisovat, abych něco omylem neprozradila. Ale, jak to některé recenze popisovaly jako „matematickou“ únikovku, tak to v žádném případě. Počítat se tam muselo minimálně. V základu to bylo obdobné jako jiné únikovky, které jsme absolvovali. Takže hledat šifry a klíče, lámat si hlavu, jak by se to dalo vyřešit. Za mě super. Byli jsme necelých 5 minut přes limit a museli jsme si asi třikrát nechat lehce poradit. Třeba nám to příště půjde líp, v hledáčku máme ještě Rychlé Šípy nebo Shreka.

Jeden takový příspěvek jsem tu již měla – výsledky cílené reklamy 🙂 A jako tehdy mi prostě přijde, že tou cílenou reklamu narazím na zajímavé články nebo odkazy, na které jsem sama zatím nenarazila. Tak zde je pokračování.

Ke stažení

Kurzy a školení

Code Challenge (programovací výzvy)

Nabídky práce

Jiné

  • Vytvoř si vlastního avatara – Octocat
  • Make a README
  • React – A JavaScript library for building user interfaces
  • Flask – Web development
  • Sand box – create, share, and get feedback with collaborative sandboxes for rapid web development.
  • Coding coach – find a mentor
  • PyLadies – PyLadies jsou (mezinárodní) aktivita, která se snaží přiblížit IT ženám a ženy k IT.
  • Django Girls – Django Girls is a non-profit organization and a community that empowers and helps women to organize free, one-day programming workshops by providing tools, resources and support.
  • Česko digital
  • TestLodge: Online Test Case Management Tool
  • 7 HTTP methods every web developer should know and how to test them
  • Miro – Online collaborative whiteboard platform (meetings, workshops, brainstorming, research and design, agile workflows, startegy and planning)
  • Slack – collaboration platform designed to get you out of email and meetings so you can do your best work, stay connected to the people who matter most, and give you back time to do the things you love.
  • Alternativa k Trello Lamael vs Freelo (platformy pro spravování týmů a projektů)

Testování

Další zdroje v mém článku zde.

Automation testing

Version control

  • GitHub – v neplacené verzi nelze mít soukromé projekty, ale veřejných projektů může být libovolné množství.
  • BitBucket – výhodou je, že i v neplacené verzi může mít uživatel nekonečně soukromých projektů. Naopak může mít asi jen pět veřejných projektů.

Další z „článků“, kde si jen odkládám nějaké odkazy 🙂 (Python – užitečné odkazy I., Užitečné odkazy II.)

General

Python

Testing– dependencies, order, etc.

Podcasty

Logging

POM – Page Object Model

Na začátku musím poděkovat Vláďovi, že se doma během tohoto týdne o vše pečlivě a bez remcání postaral.

Jeden týden v červnu jsem den co den, od rána do večera, jezdila do Palmovka Hive, kde jsem se zúčastnila testovací akademie firmy Cleverlance. To byl můj první „živý“ kurz, do teď jsem absolvovala jen online kurzy, a musí se nechat, že živá interakce je přeci jenom o něčem úplně jiném. Jako bonus jsme si vyslechli pár zajímavých případů z reálné praxe (především bankovnictví). A abych všechno hned nezapomněla a mohla se k některým věcem vracet, tak zde je přehled, co jsme dělali. Samozřejmě zde nemohu psát všechno, ale mám i spoustu poznámek a doguglených informací. A něco zůstane jen u mě.

Pokračovat ve čtení

Takže ten batoh, který jsem si koupila na výstavě stanů 2020 (Salewa Alp Trainer 30, recenze zde) stojí za prd. To byla poslední šance, kterou jsem dala prohnutým zádům u batohu. Nikdy víc. Batoh se na zádech blimbá, nesedí, … a to volné víko také nesplnilo mé představy. Takže poté, co jsem ho měla párkrát na sobě, se jen válí ve skříni a nosím stále ten svůj předchozí, který je již slušně roztrhaný. Na té samé výstavě si Vláďa koupil dva batohy od české značky Boll a je s nimi nadmíru spokojený. Tak jsem si ho nedávno vyzkoušela, jak malou, tak větší, verzi a je super. Takže jsem si ten větší (20-24 l) objednala přes Alzu, ale pokukuji ještě po něčem trochu větším. Mají ještě verzi 25-30 l (Boll Raven), tak si ho musím někde vyzkoušet.

Pokračovat ve čtení