Po tohmle trailu Vláďa jel již několikrát na kole, tak nás sem teď vzal na rodinný výlet pěšky. S kočárkem se to dalo vesměs dobře projet. Trošku byl problém s parkováním. Vzhledem k tomu, že to je stále v Curychu, tak všude jsou modré zóny, tedy buď parkování s platnou parkovací kartou (rezidenti), nebo na hodinu s parkovacími hodinami. Parkoviště, které měl Vláďa vyhlídnuté, bylo jen na dvě hodiny. Nakonec našel jedno na šest hodin u tenisového kulbu. A mohli jsme vyrazit. Cesta podél potoka byla pohodlná a ve stínu, což bylo v pařáku, jako dnes, fajn. A pak přišla nejlepší část výletu – slon. Velký kamenný slon uprostřed potoka. Dalo se u něj i dobře cachtat (koupat úplně ne, tolik vody tam nebylo). A pak už jen nahoru nahoru zpět k autu. Celkem 5,8 km, dvě hodiny.

Jinak další povídání se spoustou pěkných informačních fotek najdete na mém oblíbeném blogu zde. A oficiální stránky zde.

Fotky zde.

4.1.18 – Tak jsem dnes dostala od blog.cz e-mail, že jsem se již tři měsíce nepřihlásila na blog. Toliko asi k loňskému předsevzetí psát příspěvky každý měsíc.
Teď (dnes, zítra, pozítří) to na nějaký delší příspěvek nevypadá. Včera v osm večer jsme dorazili po osmihodinové jízdě zpět do Curychu (z Prahy). Mě osobně přišlo, že snad celou cestu pršelo. Jednou jsme se stavili na wc na odpočívadle a jednou na tankování s KFC, kde sloužili nějací dva nováčci a člověk čekal na objednávku celou věčnost. Jejich „hot cookie“ u Vládi úplně propadl, „hot brownie“ docela ušlo, ale netuším, co jim na tom trvalo těch 10 minut. No a teď mě čeká vybalování. Celý den dnes přeskakuji můj kufr a Eliščinu tašku. Ne že bych ostatní věci již vybalila, ale část jsem přesunula do kuchyně a zbytek do pracovny (uklizeno :D). Za půl hodiny nám začíná blok v prádelně u pračky, takže vybalit něco musím (najít špinavé prádlo).
Vzhledem k tomu, že jsme šli spát až kolem desáté (večer), tak Máťa spal až do desíti !! A já s ním. Takže jsem se vlastně jen nasnídala a vyrazila do školky, kde jsem měla v 10:45 naplánovanou schůzku s paní učitelkou (taková třídní schůzka 1:1). Eli si vede dobře. Mohla jsem položit všechny svoje dotazy a paní učitelka mi pověděla, jak to s Eli vidí (až na to, že ve čtvrtek a pátek je víc unavená, tak si vede dobře).
Už jsem pověsila obraz mořského koníka a Perutýna, který jsme si objednali z výstavy ve Střešovickém Oříšku (Podmořský Svět, Dr. Dupal). Sádlo je v lednici, cukroví v chladu.
Maty již 2x vyházel věci z přebalováku a teď všechny kolíčky, taky vytahal celý balík tahacích kapesníčků. Eli vysypala rozložený dřevěný domeček při snaze ho odnést do pokoje. Globus blokuje vchod do pokoje. Objednala jsem „mříže“ do Eliščina pokoje, aby tam Maty pořád nelezl. Taky jsem přidala pár „zámků“ na dvířka – to abych nemusela pořád uklízet ty věci z přebalováku. Vykartáčovaly jsme „morče“ (plyšové, které hrozně moc pouští chlupy). Nepomohlo to. Tak ho Eli vzala hadrem a pak ho vyfénovala. Zatím nevím, zda to pomohlo. Eli chce kreslit krokodýla. Nenašly jsme předlohu, tak kreslí ptáky. Sváča – „pohár“ z ricoty a piškotů. Prvotní „palec nahoru“ se změnil v „mě to nechutná, chci housku“. Jdu nakrmit Máťu, ten bude mít normální jogurt a ovoce, tak snad mu to bude po chuti.
Eli hlásí, že Maty smrdí. Nechci pořád dokola přebalovat. Jdu na to.
Jo a přišlo mi vyúčtování od očaře. Než jsme jeli do Čech na Vánoce, tak jsem chytla zánět spojivek (asi od Matyho nudlí, mám je furt všude). Byla jsem na třech kontrolách, z toho dvě s dětmi. Celkem nám to vyúčtoval na cca 1440 CHF!! Dětem to naštěstí z větší části proplatila pojišťovna, takže na mě zůstalo kolem 600 CHF. Zatím jsme za nejdražší považovali zubaře (jedna plomba, 45 minut, 400 chf) a fyzioterapii (9×30 min cca 550 chf). Ale očař je trumfnul. Ta jedna kontrola, kdy se mrkne do očí všemi těmi jeho přístroji je za 15 minut hotová. A u Matyho? Nasadil si rukavice, kouknul do očí … za dvě minuty hotovo. 400 chf. To je fakt mazec.