Náš poslední měsíc ve Švýcarsku. Trošku se měníme v „prachobyčejné“ turisty a snažíme se ještě vidět co se dá. Sháníme suvenýry. K zařizování toho tolik nemáme – stále čekáme až bude měsíc před stěhováním, abychom se mohli jít odhlásit. A teprve s tím papírem můžeme začít odhlašovat vše, co lze běžně odhlásit pouze ke konce roku, jako třeba zdravotní pojištění a další typy pojištění a spoření.

Pokračovat ve čtení

14.6.19

Konečně se dostávám k fotkám za květen (ty dubnové mi trvaly dlouho, takže proto) a jako vždy píši malé shrnutí. A je dost dlouhé, aby mi to vystačilo i na krátký odstavec zde. Navíc tady se dají vložit pěkně odkazy na jednotlivé články a fotky. Takže tedy:

V květnu jsme toho stihli hodně – zámek Hallwyl a blízké jezero, největší aquapark ve Švýcarsku – Alpamare, Skills park ve Wintherthuru a nedaleký Wildnispark Bruderhaus (snězilo), Sinnespfad ve Fricktal (trail pěti smyslů u města Frick), Türlersee, Dinosauří muzeum ve Frick (+vykopávky) a Pfadiweg (Zurich).

Takže květen byl plný zážitků.

Za leden se toho vlastně moc nestalo. Dva týdny měla neštovice Eli, dva týdny Maty. Týden jsme pobyli v Curychu a pak jsem zase jeli zpět do Prahy na otočku na narozeninovou párty. Lednové foto zde.

Neděle 18.11. – v jedenáct jsme si dali sraz s kolegyní a jejím přítelem na vánočních trzích v Schiblis Hofladen v Otelfingenu. Vánoce se blíží, tak ať chytíme tu správnou náladu. Dali jsme si punč a malý trh si pěkně prošli. Eli si ozdobila velký perník a než stačil zaschnout, tak ho i snědla. U ohně jsme se ohřáli (kosa byla) a asi po dvou hodinách zase jeli. Maty už byl celý unavený a otravný. Jen jsme ale popojeli kousek autem a šli na keškovací výlet. (Hüttikerberg) Maty se tak trochu vyspal v kočáře a my se provětrali. Nakonec to bylo cca 3,5 km za 1 h. A co se nestalo – skoro mrzne a Vláďa i tak chytne klíště!Pokračovat ve čtení