Pro ty, které investování a syslení peněz moc nezajímá – tohle můžete v klidu přeskočit (je to dost dlouhé, psala jsem to průběžně celý leden a kus února). Ti ostatní – budu ráda, když mi napíšete komentář, pokud se někde hrozně mýlím, nebo pokud se mnou naopak souhlasíte.

A nesmím zapomenout, že toto není žádné investorské doporučení ani nikoho k ničemu nenavádím! Jsou to pouze mé názory investora začátečníka 🙂

Pokračovat ve čtení

Takové nekonečné téma, jednou se to povede, jindy ne. Má oblíbená stálice je pařížská šlehačka od Vaňka – svařit smetanu (1 litr), v tom rozpustit 300 g hořké čokolády (má osvědčená je Ariba Master Martini dark 72% z Makra), povařit 2 minuty. Nechat minimálně 12 h v chladu (opravdu lednice, ne pokojová teplota), vyšlehat (většinou stačí cca 10 s), paráda (krásně drží). Za těch let, co tuto dělám, se mi jednou skoronepovedla a jednou nepovedla (svádím to na špatné chlazení a ošizenou čokoládu).

Pokračovat ve čtení

Vím, že už jsem s tímto někdy bojovala a našla super video, ale stejně – přesně jak to ve videu říká – vždy musíte používat stejnou čokoládu a stejnou smetanu, jinak, i při zachování stejného postupu a poměrů, máte jiný (špatný) výsledek. No a protože už netuším, kdy jsem to dělala naposledy a z jaké čokolády, musím opět testovat. Kupodivu nevolí čokoládu s vysokým obsahem kakaa, ale jen něco nad 50 %. Jo to mě přivádí k myšlence – jsem ráda, že jsem znovu dohledala zrovna tohle video, protože recepty typu – čokoládu do horké lázně a od oka smíchat s olejem – ve mě moc chutí nevzbuzují. Ale i tam zaznělo, že nemá cenu kupovat čokolády s více než 70 % kakaa, protože prostě nemá takovou „elasticitu“, kterou u polevy potřebujeme. A navíc tam je i návod na polevu bez čokolády, což není k zahození (8 lžic kakaa, 8 lžic másla, 12 lžic vody, 24 lžic moučkového cukru – vše ve vodní lázní rozpustit. Oproti polevě z čokolády to má tu výhodu/nevýhodu, že nikdy úplně nezatuhne, takže při krájení nepraská.).

Pokračovat ve čtení

  • Mám za sebou minikurz „cesta z města„.
  • Po týdnu ve školce byl Maty s rýmou opět pár dní doma (rozuměj „týeden“).
  • Eli vyjela poprvé na běžky a hned si je zamilovala. My s Matym zatím šmudlali na rovině sjezdovky (také jeho poprvé). V tu danou dobu ho to zas tak moc nebavilo, ale týden na to říkal, že ho to moc bavilo, n otak nevim. Dokonce nasněžilo i v Polabské nížině, takže se dalo sjezdovat i na zahradě 🙂
  • Napadl sníh i v Praze, tak jsme na zahradě postavili ohrommou sněhovou želvu. A do školky může Maty na bobech 🙂
  • Jen co to roztálo, tak u nás „na vsi“ 🙂 vyhlásili soutěž „O zlaté hrablo“.
  • Týden na to opět nasněžilo, takže bylo co odklízet a s Matym jsme se tak mohli přihlásit do soutěže. A z nahrabaného sněhu jsme si postavili hradby 🙂
  • Nakonec se karanténa nevyhnula ani Máťově školce (alespoň se k tomu postavili tváří v tvář a nemlžili, jako v Eli škole), takže šel na test, který dopadl negativně. Nicméně školka zůstala zavřená na celé dva týdny (ještě že máme tu zahradu). Jo a takhle v neděli ráno na konci ledna zelo odběrové místo na Bulovce práznotou.
  • Jako jedna z mála si mohla Eli dojít pro pololetní vysvědčení osobně.
  • Vláďa říká, ať už ten sníh roztaje, že už ho z běžek bolí nohy – jezdí si párkrát do týdne zaběžkovat po práci do Krušných hor. A do toho ještě chodí běhat na orieňťácké tréninky (ano, ano, orientační běh v lese po tmě … koupil si na to pěkně drahou čelovku … ale musí se nechat, že svítí parádně a vydrží snad 12 h … navíc je „made in Dolní Chabry“!).
  • Už jsem se konečně dostala k fotkám z prosince (jedno album speciálně se Štědrým dnem), schválně, kdy udělám ty lednové. Fotokniha za rok 2020 je v nedohlednu.
  • Vyrobili jsme si domácí jogurt a pálivý domácí sýr.
  • Já si občas v podvečer (také už samozřejmě za tmy) s hůlkami obejdu Chabry a tím mé sportovní aktivity de facto končí. Nedá se říct, že by to tu byla uplně placka, ale i tak, když chce člověk trochu simulovat chůzi do kopce, tak ten jeden jediný kopec široko daleko musí jít vícekrát 🙂 Schválně, jestli ho někdy dám třeba 5x,to bude profil pěkná pila.

Troška novoročních motivačních vět (zdroj Cimpel)

  • Peníze nejsou vše – Peníze si s sebou do hrobu nevezmeš!
  • Žij jako rentiér, i když jím ještě nejsi (nenechávej plnění snů na později).
  • Málo peněz, malé problémy. Hodně peněz, velké problémy.
  • Obklop se odborníky = nemusíš umět vše!
  • Vztahy jsou důležitější než peníze.

Hodně se řeší bezpečnost (a zacházení s uživatelskými daty) Facebooku a Whatsappu. Kdo by chtěl odejí (já ne), tak pár alternativ:

Na konci listopadu (2020) jsem udělala docela velkou objednávku všeho možného ochranného proti covidu. Na jaře (2020) jsme si vystačili s pár rouškami (vlastně jsme byli furt jen doma, takže nebylo třeba), na podzim jsem nám jich ještě pár našila (hlavně Eli měla ve škole docela spotřebu, přeci jenom to den dva schne, pak žehoit, takže ta jich má asi 12), já využívám v MHD … No a MHD … já nevím, jestli v září oproti loňsku omezili spoje, ale jako jezdit v covid sezóně narvaným autobusem (tam fakt nebylo kam spadnout, jak to bylo párkrát narvné), … takže jsem se začala poohlížet alespoň po nějakém filtru se stříbrem nebo tak něčím. Nakonec jsem dala přednost nákrčníkům, přeci jenom cestuji se 2-4 dětmi, do toho batohy, tašky, výtvory ze školy/školky, takže to chce mít volné ruce a ne řešit, že se nemohu gumičkou trefit za ucho pod čepicí, do toho se zamotají vlasy, no možná to znáte.

Každá firma má asi své „světlé“ (dobré) produkty a pak propadáky. Všechny níže uvedené produkty jsou vyrobeny v ČR (pokud se nepletu – na tohle jsem se docela zaměřila).

(akutalizace 6.4.21)

Tak nám jarními prázdninami zavřeli školy i pro 1. a 2. třídy. Velikonoce jsme po dlouhé době strávili v Praze. Ale od 12.4. mají být školy otevřené na střídačku pro (asi) první stupeň. Děti musí mít minimálně chirurgickou roušku, takže teď sháním něco pro Eli. Na FB je skupina Ochranné pomůcky v ČR – kupujeme kvalitní ochranu nebo šmejd?, tak jsem se nechala inspirovat a pro děti objednám dětské respirátory Star of Davidson. Cenově mě zaujaly roušky na Unizdrav (3,6 Kč/ks), ale není u nich uveden výrobce. Tak dám asi přednost rouškám od General public (4,24 Kč/ks). Zajímavé, že při nákupu přes Mall.cz to vyjde na balení o 30 Kč levněji, než přímo od výrobce.

Pokračovat ve čtení

Nemohla jsem se rozhodnout, o čem to vlastně konkrétně bude, takže to nechám souhrně o různých domácích výrobcích. Asi to udělám jako takové rozcestí 🙂 Ať to sama zpětně dohledám.

  • Domácí sýr – myslím, že sadu na výrobu domácího sýra jsem dostala loni k svátku. A je to super! Stačí pouze dva litry mléka a citron/ocet a je to. A jako vedlejší produk cca 1,5 l syrovátky, kterou používám vzápětí na lívance :-). Chce to nebát se soli (1 kávovou lžičku určitě). A pokud chilli, tak toho se také nebát – ono to mléko ho výrazně neutralizuje. Takže do těch cca 300 g sýra šla celá malá lžička, tedy množství, které bych normálně nedala ani do 2 l guláše.
  • Domácí jogurt – už je to dávno, ale postup se asi nemění. A už se na něj opět několik měsíců chystám.
  • Domácí máslo – Na tomhle je vtipné to, že jsme ho „schávlně“ vyráběli jen jednou, ale pak nám ještě nekolikrát vyšlo takě nějak omylem – hlavně po příjezdu do Čech se smetana, kterou jsme začali kupovat, chová jinak, než ta, na kterou jsme byli zvyklí, a několikrát jsme ji přešlehali. Fakt v sekundě je po ní a nezbývá nic jiného, než z toho udělat máslo. Trochu nešťastné je, pokud smetanu před šleháním již dochutíte třeba vanilkový cukrem (to výsledné máslo si asi umíte představit 🙂 ). Jak jsem dělala pribiňáka a bylo z toho máslo, se můžete dočíst zde. Recept je super jednoduchý, je to trochu patlačka, ale výsledek (třeba s česnekem a bylinkami) stojí za to. Podrobný recept zde a jak tam zaznělo – doma se máslo vyrábět nevyplatí, ale je to sranda 🙂
  • Domácí pribiňák – recept zde. Když jsem hodně líná, ale mám chuť na něco dobrého, ale „zdravého“ (:-) ), tak si smíchám přímo tvaroh se smetanou a přidám domácí sirup. Prostě konzistence tvarohu mi nesedí, ale s tou smetánkou to je hnedle jinde.
  • Domácí zapečené müsli – můj oblíbený recept zde.
  • Domácí rohlíky
  • Domácí měsíčková mast – Ta mě zaujala, když jsem hledala info o rýmovníkovém sirupu a od toho se dostala k rýmovníkové masti a přes info o včelím vosku k měsíčkové masti. Vzhledem k tomu, že na zahradě preferuji jen jedlé věci, tak měsíčku dám letos na zahradě šanci (navíc je prý také celý jedlý). Takže návod na měsíčkovou mast je zde, obecně o využití včelího vostku v kosmetice zde, měsíček lékařský semínka zde,
  • Rýmovníkový sirup – Recept číslo 1, 2, 3. Zde i s receptem na mast (nejluxusnější recept pak ale zde). Jinak pár dobrých rad k pěstování rýmovníku je zde (myslím, že pár mých rýmovníků by se hodilo do kolonky „odstrašující případy“ :-)) … Recepty se liší tím, zda zalévají lístky vařicí, teplou nebo studenou (vždy tedy převařenou) vodou. Já nakonec zvolila vlažnou a z časových důvodů louhování skoro 48 h (přidala jsem navíc pouze citrony). Následuje slévání přes cedník a následně ještě vymačkání pořádně přes cedník lžící (plátýnko nebylo třeba). Vtipné je, že někde ani neuvádějí poměr cukru a vody … někde jsem myslím četla, že na množství vody to samé (váhově) cukru, takž nejčastěji se uvádí na litr vody kilo cukru. A pak jsem to hodně pomaličku redukovala asi dvě hodiny. Barva se za tu dobu změnila z průsvitné na tmavě žlutou. Konzistence mi tak vyšla pořád dost tekutá, asi jako řidší med 🙂 Během redukování jsem si vyvařila skleničky a pak jsme plnili. Musí se nechat, že z 1,5 l vody (měli jsme hodně narostlé rýmovníky, takže hodně lístků) je spousta sirupu 🙂
  • Jelení lůj – to někdy také musím vyzkoušet 🙂
  • Levandulová mast

Vzhledem k tomu, že Revolut (taková banka a směnárna v kapse) je taková nekončící story, bude mít svůj vlastní, dlouhý příspěvek.

Někdy před 11/2019 – Rozčarování z Revolut

Co Revolut prezentuje: „Send money abroad – Transfer up to CZK 120,000 abroad with the interbank exchange rate each month, and we only add a small fee of 0.5% for anything above this amount. Premium and Metal customers can send even more money each month without rubbish exchange rates or hidden fees.“ Takže na skryté poplatky jsme narazili tak, když Vláďa převodem peněz z FIO banky (účet v CHF) na Revolut (účet v CHF, ale vedený v UK, protože cizinci nemohou mít u Revolut švýcarský účet, to je jen pro švýcarské rezidenty) najednou přišel o 25 CHF. Na mém účtu by to bylo asi trochu jiné, protože já se u Revolut ještě nepřehlásila, takže mám stále švýcarský IBAN vedený u Credit swiss nebo kde.

Pokračovat ve čtení

Loni to bylo proprvé, co jsme měli k dispozici zahrádku a mohli jsme se tak vyřádit. Tedy s mírou. Nechtěli jsme hned domácím rozorat všechnu trávu, kteou tak pracně vysázeli. Takže s jejich souhlasem jsme zorali malý záhonek (a v průběhu roku ho lechce zvětšili + s různě po zahradě objevili ještě další vpichy či květináče).

Něčemu se dařilo, něčemu ne, něčemu najdeme lepší lokalitu.

Pokračovat ve čtení

Nemůžu si pomoct, ale mě se cílená reklama na Facebooku docela líbí. Kdo nemá a nezná – Facebook si moc dobře pamatuje, co se vám v poslední době líbí, na co klikáte, co čtete, co komentujete … a podle toho vám po chvíli začne sám nabízet cílěnější reklamu … mě tak teď vyskakují buď blbosti 🙂 nebo IT kurzy, hlavně tedy Python. A za to jsem náhodou ráda, protože to číst chci raději, než to, jak se v Rusku koupají otužilci 🙂 No a abych se k těm „reklamám“ mohla kdyžtak vracet, zde je seznam, který budu asi ještě rozšiřovat. … Chvíli to ale trvalo, naposledy, kdy jsem měla FB takhle „zahlcený“ převážně jedním obsahem reklam, bylo loni v únoru – investice do nemovitostí 🙂

  • Pirple – online programovací kurzy (jen pozor, že to nemusí být úplně košér – recenze zde)
  • SDA – Software Development Academy
  • Robocode – programovací hra – naprogramuj tank a znič ostatní
  • Robocode.cz – programovací výuka pro děti
  • Engeto – IT akademie
  • repl.it – code, create and learn together
  • teclado – kickstart your software career. Programovací společnost založená mým oblíbeným učitelem na Udemy. A hlavně 30 days of Python challenge.

27.9.2019 (dopisováno pak 01/2021)

Jak jsem se přistihla, tak někdy v koloběhu dne, sledování odjezdů autobusů, sledování vyzvedávacích časů dětí, vaření, úklid, vyplňování dokumentů, atd., tak nemám leckdy ani chuť na jídlo. Ale hlad se nakonec dostaví, že ano. Proto jsem se rozhodla zkusit tekuté jídlo a uvidíme. Na tomto trhu nemám přehled, a tak jsem dala na reklamu, že.

  • Mana. Někde na mě vykoukla reklama na Manu, tak jsem si ji přes Mall (spolu s Alzou mé nynější oblíbené obchody 🙂 ) objednala a u Eliščiny školy vyzvedla. Chuťově to není tak hrozné (šla jsem najisto do čokopříchutě). V šejkru se mi to moc rozmíchat nepodařilo (kousala jsem pak do hrudek prášky, navíc se studeným mlékem nic moc), takže pro příště jsem to dávala už do smoothiemakeru a dobrý. Navíc vodu nahrazuji mlékem (vlažným). Koupila jsem si jen startovací balíček na otestování. Nyní hledám další alternativy a provnám cenu a složení. O Maně se dá najít ledacos. Například zde či zde. Na porci to vychází na 47 Kč. Někomu to sedne, někomu ne. Nemyslím si, že to je tak hrozné. Není to tak, že bych od rána do večera pila jen tohle, je to 1-2x týdně na oběd a až si sedne týdenní rozvrh rodiny, tak ani to ne 🙂
  • Jako další jsem vygůglila, ale nevyzkoušela, goodly (porce za 35 Kč).
  • A další je Anapur (mnou nevyzkoušeno), recenze – srovnání s Manou
  • Srovnání tekutých náhrad jídla
  • Drink od Mixit. Ten jsem vyzkoušela, opět jejcih výběr příchutí a obecně mě to nijak nezaujalo. Rozhodně ne ta jejich kávová příchuť, myslím, že borůvka či jahoda nebo banán s vanilkou ušel, ale není to tokové to JO, TO JE ONO. Porce vyjde cca na 41.5 Kč.

Závěrem – když nestíhám, tak to řeším ve výsledku kafem, banánem, jablkem, nebo tím, co mám v batohu, což s ohledem na děti bývají oříšky a suchary nebo krekry.