• Není den, abychom nejeli na koloběžkách.
• Náš zahradní domek slouží svému účelu parádně.
• Máme zásoby jablek, cibule, česneku a brambor na zimu.
• Přechod na zimní čas jsme přežili dobře, ale brzká tma odpoledne je otrava. Eli byla v prvním týdnu překvapená, že jsem ji vyzvedávala ze školy “až v noci”.
• Již nám předělali postel na míru v dětském pokoji, takže nyní je to už vše hotové. Jen tedy pár detailů … mohl pán při “opravování” být trochu opatrnější, ale o tom asi víc ve vlastním článku (určitě bude tady). Jinak skříň funguje parádně. Ale potřebujeme prádelník, ložní prádlo a ručníky se tam už nevejdou.
• Pomohla jsem s organizací Běhu o koláč Panny z Dívčích Hradů pořádaného SK Zlíchov. Spolu s dalšími jsem v cíli zapisovala závodníky. Ne, nemáme na tuto akci pronajaté čipy.
• Šli jsme na strašidelnou stezku ve Hvězdě. Šli jsme až za tmy a byl to masakr … takových lidí! Nejprve jsme prostáli frontu na sedmi úkolech, které byly na rovince od Vypichu ke Hvězdě. A nakonec, když už jsme byli celí unavení, přišla vlastní stezka odvahy, ale kvůli množství lidí nebyl pro strach prostor.
• Pomáhali jsme sázet sad v Tlučni (Litoměřicko). S Vláďou a Matym jsem nakonec zasadili 10 jabloní a nějakých křížených meruněk.
• Skoro jsme šli na Čimický lampionový průvod, ale když jsem v cca 16:45 Eli (se spícím Matym, který mi po dvou hodinách na hřišti usnul na koni) vyzvedla … vyčetla mi, že ji vyzvedávám až v noci a když ještě v autobuse zjistila, že druhý den je normálně škola, řekla, že by raději rovnou domů (což jsem se stále spícím Máťou kvitovala s povděkem), že má ještě úkoly.
• S Máťou a K+V jsme zašli na hřiště u Hlavního nádraží. Nikdy jsem tam nebyla a byla jsem mile překvapena. Je oploceno vysokým plotem a jediný vchod je hlídaný, takže dovnitř se nedostanou žádné pochybné existence, bylo tam čisto, parádní prolejzky, pískoviště, WC. Super. Kluci si tam dvě hodiny parádně vyblbli.
• Zasadili jsme jednu švestku v komunitní zahradě ve Vinoři. Počasí ale nepřálo, takže ačkoli byly děti dle mého názoru dobře oblečené, klepaly kosu, takže zůstalo jen u toho jednoho stromečku. Alespoň jsme si prohlédli prasátka, husy a slepice, a celí od bahna jsme zase jeli domů. Odpoledne jsme si užili v teple rodinnou oslavu, kde se nás sešlo rovných 27!
• 11.11. svatomartinská husa (bez Martina) ve Vila Kajetánka byla parádní.
• Eli sleduje Star Dance a je u toho u vytržení – obzvlášť, když jedna dvojce dostala tři desítky v hodnocení, to byl víc řev, než když dáme na olympiádě gól 🙂
• Vláďa vymyslel, jak sledovat britské kanály, na které jsme byli zvyklí ve Švýcarsku, přes internet v Praze. Takže sledujeme zase Master Šéfa, Escape to chateau, a probleskl i Big Ben Theory 🙂 Maty je zatím spokojený s Jak ulovit draka seriálem (v němčině na Toggolino.de), a na český večerníček není po večerech kvůli domácím úkolům vůbec čas. … zkonstatovali jsme totiž, že se na zahraniční pořady s českým dabingem prostě nemůžeme koukat. Takže na českých kanálech pouštíme jen české filmy.
• Dořešila jsem pojištění domácnosti. Pánovi z ePojištění jsem dala definitivně košem a zařídila si to sama online u Direct pojišťovny. Vlastní článek zde, byl to boj.
• 16.11. Konečně “volná” sobota – díky mrazíkům už meruňka shodila skoro všechno listí a my máme tak další vrstvu do našeho nového kompostéru (aby to nebyl jen nudný kuchyňský odpad). Vláďa před týdnem zryl nové políčko na jaro a dnes jsme rozbili velké drny a doplnili jsme kompostem (kupovaný). Odpoledne jsme šli do chaberského dvora na představení o Zvědavém slůňátku na závěr do kavárny Pod Pavlačí na dortík. Vláďa byl mezitím v Kokořínském dole na kole a přidal se k nám na dortík.
• Objednala jsem hromadu německých knížek, abychom s Eli mohli číst.
• Vláďa si pochvaluje, jak tady všem pěkně česky rozumí 🙂 Za mě také fajn, protože část věcí mohu vždy přehrát na něj. V Curychu se leckdy vymlouval, že jim nebude zase rozumět německy a oni nebudou chtít mluvit anglicky.

Listopad bude za chvilku už ve své půlce a zápisky za říjen váznou. Ten čas fakt letí, je to hrůza. Takže dělo se toho víc než dost, nebyl ani čas na psaní. Co se vše událo?

Neděle – V neděli jsme děti nechali babi J v Káraným (měla tam i Ráďu) a jeli jsme opět oblíbené kolečko (OBI, Kika, apod.).

Pondělí – Odpoledne jsme vzali babi J. do ZOO. Já mám již odminula celoroční legitku, Maty to má zatím zadarmo a Eli to měla jen za 50 Kč (levné pondělí :-)). Zůstali jsme jen dole. Mě se klasicky nejvíc líbili Gaviálové. Ale objevili jsme poprvé i opičí ostrov. Guarézy byly úplně blizoučko. Maty klasicky usnul až na cestě domů, takže byl večer vzhůru snad do desíti.

Úterý – Eli začíná team building s její první třídou v Toulcově dvoře. I s přespáním. Fakt mazec něco takového s tak malými dětmi, které se ještě neznají. Ale což, to je účel akce – se seznámit. S Matym jsme šli odpoledne na hřiště, já ve sklepě vylovila TRX a na hřišti jsem si našla dobrý strom, kam to připevnit, takže jsem po cca 2 měsících zase trošku cvičila (ad druhý den cítila každičký sval).

Sobota 14.9.2019 Dny evropského dědictví v Dolních Chabrech. Přednášky jsme vynechali, to by děti nezajímalo. Ale Eliška si vyzkoušela lukostřelbu a ve stánku DDM P8 jsme si vyzkoušeli různé hry. Dala jsem si burčák a na oběd jsme vyzkoušeli Chaberskou restauraci Karel.

V září začala Elišce škola, dětem dorazily kartičky pojištěnců (nevím proč mě ne, když jsme to vyřizovala vše v jeden den), dolaďujeme školní výbavu (ne vždy jsme správně pochopili, co se pod kterým názvem skrývá), byla jsem na mých prvních třídních schůzkách (+jedny v němčině jen pro děti z té lepší německé skupiny), s Matym jsem si projezdili Kobylisy křížem krážem autobusem tramvají i metrem, okoukli jsme trhy na Ládví (a burčák!). Zúčastnila jsem se investorské konference, Vláďa oprášil mapník a jel na MTBO závody. Udělali jsme si s Vláďou vlakový výlet do Brna podívat se na nábytek Aldo. Po předchozích návštěvách IKEA, Asko, Sconto, Kika a nyní Aldo jsme dospěli k závěru, že si nábytek musíme nechat udělat na míru, protože všude bylo něco ne tak úplně, jak jsme to my chtěli. Byla jsem na “sousedské párty” – jednou za rok se všichni sousedi z naší ulice sejdou na posezení uprostřed ulice, pije se, hraje se, povídá se a seznamuje se. Poznala jsem tak několik našich sousedů a k mému překvapení tu je i hodně dětí, i ve věku našich dětí. Řešíme německou TV.