Musí se nechat, že koupě Lítačky a MHD celoročního kupónu online je pohodička. A zafungovalo to – na Masaryčce nás hned po rozjezdu vlaku kontrolovala paní průvodčí. A hned na mé první trase jsem se přesvědčila, jaký je rozdíl v cenách, když kupujete lístek přes české dráhy (počítají cenu dle kilometrů) a MHD (počítají zóny). Praha – Čelákovice Jiřina 30 Kč u okénka, online mi to ale přes lítačku ukazovalo 24 Kč (a paní průvodčí mi pak i cenu potvrdila). Tak pro příště. Za kočár a Matyho nic. Vlak super, jen trochu zima. Jo, a Čelákovice jsou ve 2. pásmu.

Zpět jsme jeli busem přímo z Káranýho (pásmo 3). 24 Kč. Tak já vám nevím, jak to počítají. U pana řidiče jsem nahlásila Prahu (a po očku sledovala, kam se Maty v autobuse řítí), tak prý kam že (co já vím, kam to vlastně jede, mobil se mi vybil, Prosek/Letňany) a že mám lítačku. Chvilka trapného ticha … musím tu Lítačku naskenovat a on tak uvidí, co že to mám za kupón. Tak jo, pro příště. Asi to je nejen autobusy, ale i kvalitou silnic – myslela jsem, že už se mi v autobuse nedělá špatně, ale asi to bylo jen tou hladkou jízdou autobusů v Curychu 🙂 Jo a v Káraným neseděl vytištěný a online jízdní řád. Naštěstí jsem se i já, i pan řidič řídili tím online 🙂 My byli včas na zastávce (i když stejně mě trochu překvapil, že přijel „na čas“, čekala jsem ho až o 7 min později, dle toho tištěného) a stihli jsme tak i přípoj v Boleslavi.

Zastávka Vltavská (moje nynější „nejoblíbenější“ přestupní stanice“) teda stojí za to. Hned první den to znělo tak (na vlastní oči jsem nic neviděla), že někdo něco ukradl z trafiky. Ale metro má neuvěřitelnou frekvenci. Kam se hrabou autobusy v Curychu každých 10 minut. A vzhledem k tomu, že Maty teď trénuje na stav bez plín, vyzkoušeli jsme i veřejná WC v Letňanech a dobrý, za 10 Kč. Jen jsem si samozřejmě nezkušeně u vchodu neutrhla toaleťák.