Již prosakuje ven, že se budeme vracet ze Švýcarska zpět do Čech (ještě není jasné kam přesně, bude záležet na ZŠ). Ale o tom jindy. Ten čas, který nám tu ještě zbývá, bych chtěla využít k tomu vidět ještě to, co jsem nestihla. Nejvíce jsme toho procestovali a poznali během cca prvních tří let, s dětmi pak už (alespoň já) nic moc (ale zase jsem poznala jiné baby-friendly lokality, jako dětské herny a hřiště, bazénky, atd.). Takže to chci teď napravit. S dětmi se už dá cestovat (jasně, prý se s nimi dá cestovat od narození – to ale není můj případ. Tahat s sebou mimino, které se musí každou chvíli kojit a přebalovat není můj šálek čaje), takže dávám dohromady seznam „must see“ toho, co se musí ve Švýcarsku vidět. Zdroje jsou různé (zde, zde, zde, nebo třeba zde).

 Dala jsem z toho všeho dohromady to, co mě zajímá a sem tam vynechala to, co už jsme viděli (nebo to přidám s poznámkou, že už to máme za sebou … abych/om se pochlubili, kde jsme všude byli; za mě toho moc nebude).

Hrady a zámky

  • Chateau de Chillon, Montreux
  • The castles of Bellinzona
  • Lenzburg – máme
  • Thun
  • Kyburg – minimálně viděli z dálky, Vláďa kolem něj jezdí po práci na kole
  • Wasserschloss Oberhofen am Thunersee
  • Schloss Greyerz, Gruyère – máme   
  • Stockalperschlos, Brig      
  • Habsburg  
  • Burg Neu-Falkenstein
  • Burg Alt-Bechburg
  • Burgruine Belfort
  • Schloss Grandson
  • Wasserschloss Hallwyl
  • Château de Prangins

Muzea

  • Dopravní muzeum v Lucernu – ano
  •  Swissminiatur – muzeum miniatur v Melide
  • Mühlerama – již jsme stihli zkouknout
  • Kulturama
  • Paleontologické muzeum v Curychu – na tom je dobré, že je zadarmo, takže sem občas zajedeme a vždy objevíme něco nového. Mají tu i „kino“, 2x denně promítají tématický 20 minut dlouhý naučný film.
  • Alimentarium (Food muzeum, Muzeum jídla), Vevey

Města

  • Lugano – myslím, že břehem naší italské dovolené jsme se sem dostali.
  • Bern – odškrtnuto – asi desetkrát, i s tim jejich „Petřínem“
  • Lucern – také několikrát – most (Kapellbrücke), Pilatus, lva, i dopravní muzeum (s Eli docela nedávno).
  • Curych – samozřejmě. I když si myslím, že Jirka má Curych za poslední dobu zmáknutý mnohem lépe, než my. Ale Bahnhofstrasse mám nachozenou i já. Kdo chce zavzpomínat, tak zde je, jak jsem tady začínala.
  • Gruyeres – tak zde byla snad naše první dovolená ve Švýcarsku.  Ubytováni jsme byli, myslím, v Broc. A zvládli jsme i muzeum H.R.Gigera a cokoládovnu Cailler.
  • La Chaux-de-Fonds – (UNESCO)  kanton Neuchatel máme holt trochu z ruky

Příroda

  • Matterhorn, Zermatt – jo, ještě jsem ho neviděla (tedy pouze na obalu Toblerone)
  • Jungfrau region – Vláda to má určitě zmáklé, já alespoň Jungfrau viděla.
  • Přírodní národní park Zernez – jo, tak tohle si mohu odškrtnout. Zatímco se tu Vláda kdysi proháněl na kole na závodech, udelala jsem si snad 10 h výšlap touto krásnou přírodou. Naštěstí jsem tou dobou nevěděla, že tam jsou medvědi a rysi (nebo nejsou?).
  • Ženevské jezero a okolí – tady jsme byli s malinkou Eli na Velikonočních prázdninách. Vláda říkal, že se sem musíme vrátit na kola … to jsme zatím nestihli. Takže „Jet d´eau“ – vodotrysk stříkající z jezera, si mžeme také odškrtnout.
  • Rýnské vodopády – yep, hned první rok, několikrát. Živě si pamatuji, jak jsme byli trochu zklamaní – jsou dost nízké, ale mají velký průtok.
  •  St.Bernard pass – Vláda má, já ani nevím.
  •  Lavaux Vineyards – vinařská stezka vypadá lákavě.
  • Trümmelbach vodopády – je to prý největší soustava podzemních vodopádu Evropy, to bychom tedy měli vidět. Je to dvě hodiny autem z Curychu to bychom snad mohli dát. Holt Grindelwald není za rohem.
  • Schilthorn – 2970 m n.m., tento kopec si zahrál i v James Bondovi
  • Ledovec Aletsch – myslím, že ano, Vláda potvrdí
  •   Oeschinensee
  •   Lauterbrunnen Valley
  •   The Lauterbrunnen Valley
  • Staubbach Falls
  • Eiger – ten jsem alespoň videla
  • The Fairies’ Grotto, St. Maurice
  • Aare Gorge / Schlucht – yep, hned první rok.
  • Creux de Van – skalní stena vypadající jako ohromný amfiteátr.
  • Pyramides d’Euseigne
  • Rigi Bergbahnen – Rigi jsme také stihli hned první rok. Tam jsem se snad poprvé setkali s tím, jak jsou tady lanovky drahé.
  • Procházka v Jure – to jsme si kdysi naplánovali a zatím také neuskutecnili.
  • Monte San Giorgio (UNESCO)

Různé

  • The Abbey of St Gall – já bych řekla, že jsme tam byli. Minimálně sv St. Gallenu jsme byli, tak mi prijde divné, že bychom toto vynechali, ale fotku se mi nedaří najít.
  •  Benedictine Monastery St. JohanN (UNESCO)

Pasy

  • Vláda si dal již kdysi za cíl projet na kole všechny švýcarské pasy. Pár mu jich ještě zbývá. Třeba sem dodá nějaký ucelený seznam i s výškami.

 Takže pokud jste se za námi za těch 9 let nestihli podívat, máte poslední možnost! A třeba vás vezmeme na nějaký z výše uvedených „must see“ lokalit Švýcarska (ne, ty které jsme již viděli znovu navštěvovat nebudeme, na to již nemáme čas).

PS: máme ještě co dělat, že?

Asi by správně mělo být do Haslibergu (je to městečko), ale takhle mi to zní líp.

Jeli jsme na návštěvu za mojí kolegyní, která zde bydlí u přítele. Myslela jsem původně, že bydlí dole v Meiringenu a ono hle, bydlí v 300 let staré úžasné ohromné chatě a jejich rozsáhlé traviny před okny jim spásají sousedovic krávy. Co by kamenem dohodil je lanovka na Käserstatt (1835 m n.m.). Rozdělili jsme se tak, že Vláďa jel s T. na kolo a já s dětmi a s O. jsme nasedli na lanovku (20 CHF zpáteční pro dospělého) a vyjeli nahoru, že se tam s kluky potkáme na kafe. To jsme se také potkali (trvalo jim to cca 40 minut), ale byli tak rozjetí, že si pauzu dát nechtěli. To my jo. V restauraci byl i dětský koutek, takže jsme u kafíčka měly klid (a děti nám nosili další a další „kafíčka“ a „palačinky“ z dětské kuchyňky). A když jsme se konečně snad po hodině zvedli (z okna také bylo krásně vidět přijíždějící a odjíždějící kabinky, což se Matymu moc líbilo), tak jsme zrovna zahlédli vracející se kluky. No moc jsme tomu výletování nedali. Několik set metrů tam a zase zpět. Na jaro tu ale máme vyhlídnutou Trpasličí cestu, která vede od lanovky dolů a kde jsou nějaká speciální tematická zastavení. Lanovkou jsme se zase svezli dolů a následovalo BBQ u chalupy.

Cestou domů jsme bohužel strávili nějakou dobu v zácpách před Luzernem. A to jsem si myslela, jak jsme vyjeli brzy. Takže cesta tam cca 1 h 15 min, cesta domů cca 2 h a kousek.

Jako tradičně každý rok, probíhá i letos SlowUp po celém Švýcarsku. Od jara do podzimu můžete najít po celém Švýcarsku akce tohoto typu. Tuto neděli to bylo u Curyšského jezera s hlavním centrem v Rapperswilu. Během této akce se zavřou silnice na určitém úseku a jsou přístupné pouze pro cyklisty, pěší, bruslaře, apod. Takže Eli vyrazila na kole a my s Vláďou na bruslích, Maty musel strávit nějaký čas ve vozíku.

Pokračovat ve čtení

V neděli jsme se opět vydaly na české divadlo (jen já a Eli). Eli už tomu rozumí a je to dobrá příležitost zažít češtinu v akci. Navíc jela i Eliščina kamarádka. Do Adliswilu, kde sídlí Český Klub Curych, to sice máme hodinu cesty, ale většinu z trasy jsme jeli tramvají, která nám staví před barákem, takže cesta pohodlná. Šlo o interaktivní představení Divadla KUFR – o komínovém krtkovi jménem Velký Fuk. Dětem se to moc líbilo, i když v některých částech byli interaktivnější, než se čekalo. N8sledovala přestávka, během které jsme se mohli občrstvit domácími buchtami a jiným sladkým, které jednotliví diváci přinesli (my donesli cookies  s čokoládou a karamelem). A po přestávce byl žonglovací workshop. Eli byla naprdlá, že jí nic nejde, ale nakonec ji zaujaly kroužky, se kterými mohla točit na ruce, takže řev přestal. A pak jsme se ještě s Clemi vydaly na lanovku a vyjeli si na Felsenegg. Pět minut od lanovky je hřiště, kde si holky tak hodinku hrály, daly jsme obídek a zase vyrazily zpět. Domů jsme tentokrát jely vlakem na Hlavní nádraží a dalším vlakem do Oerlikonu, kde jsme Clemi předaly mamce. Pak jsme jely stejným autobusem jako Clemi, jen na opačnou stranu.

Eli již delší dobu mluvila o tom, že by chtěla přespat ve stanu. Už to bylo naplánováno před dvěma týdny, ale zrovna pršelo. Teď to vypadalo na novou šanci. No a protože jsme s Máťou neměli nic lepšího na práci, jeli jsme s nimi. Kdybych věděla, jak to bude vysoko, možná bych si to rozmyslela. Ale všichni jsme to v pořádku přežili. I když příště dám přednost níželežícímu kempu.

Pokračovat ve čtení