O téhle akci jsem viděla pár příspěvků asi na Facebooku. A hnedka mě to nadchlo! Jde o bludiště v kukuřičném poli! A ne jen tak ledajaké. Pro děti, ale i dospělé je připravená hra – různě po bludišti jsou tabulky s písmeny. Ty musíte všechny najít, zapsat si a vyluštit tajenku. U dospělé verze jsem se docela zapotila 🙂 Bludišť je hned 12 po celé ČR. My zvolili to nejbližší v Líbeznici u Prahy. Prozíravě jsme jeli hned ráno a byli jsme tam první (a to jsme náš plán přijet hned na otvíračku v 9 h nestihli o půl hodiny). Nebylo ještě vedro a bylo dost místa na parkování (parkoviště je tak na max 20 aut). Maty kupodivu běhal a chodil hodně dlouho, jen když už začalo být teplo, tak šel na koně. Pro něj se tak výhled rapidně změnil. Ono choďte v dvoumetrové kukuřici jako metrový trpaslík 🙂 Písmenka jsme našli, střed bludiště také, východ také, vyluštili jsme hádanky a děti dostaly malé dárečky – magnetky a odznáčky. Zkrátka parádní zábava na nedělní dopoledne.

Jinak oficiální stránky jsou zde. Vstupné děti od 3 let 60 Kč, dospělí 85, důchodci 60 Kč. Parkování zdarma. K dispozici byly i záchody. A dalo se platit kartou (takový stánek v kukuřici a ono to fungovalo :-)).

Obrázek zdroj zde.

Tak začínáme objevovat co vše je možné dělat v Praze a okolí. Jako první přichází na řadu oblast kolem tratě tramvaje číslo 1 – jednoduché spojení se světem 🙂 U Letné je nejen Technické muzeum, ale také Zemědělské, ve kterém jsem nikdy nebyla, a tak jsme tam s příbuznými holkami a jejich dětmi vyrazili (šest dětí to už je jak malá školka, slyšet byly po celém muzeu). K vidění je kde co a něco si tu najde každá věková kategorie, jen ti malí se musí hlídat, aby si nic neodnášeli a nelezli, kam nemají (některé exponáty jsou na ohmatání, u jiných to je zakázané a paní hlídačky to bedlivě kontrolují). Malé traktůrky v -1 patře nechaly Máťu kupodivu v klidu. Zato Eli se na velkém traktoru ráda nechala vyfotit. Pokračovali jsme postupně patry nahoru, lesem, vodou a rybníkářstvím, přes gastronomii, kde si děti na tabletech mohou jakože vařit, až na střechu, kde jsou zasazeny různé plodiny včetně konopí, k dispozici je trávníček na piknik a hlavně tu je úžasný 360° výhled na Prahu. Strávili jsme tu bezmála tři hodiny. Z popisků jsem si díky dětem nepřečetla vůbec nic, ale zážitek pěkný a určitě se sem zase někdy vypravíme. Na rozloučenou jsme v kiosku zakoupili Turistický deník a hned první nálepku (oficiálně tomu říkají vizitka). A máme o zábavu na výletech postaráno. Jinak vstupné dospělí 150 Kč, děti do 18 let zadarmo.

Díky ubytování „all inclusive“ u babičky jsme si zajeli domů na guláš, odpočinuli si a odpolední program absolvovali v nezměněné skupině ve Hvězdě. Děda to s Matym v kočárku vzal pěšky, takže se Maty vyspal. Nejprve jsme začali na novém hřišti u Libocké brány. To praskalo ve švech. K dispozici jsou i pěkné kovové záchodky. A ostraha (?) Dále jsme pokračovali k Letohrádku na další hřiště. Zatímco maminy seděly a povídaly si, děti prošmejdily okolní keře a stále nosily další a další modráky 🙂 Myslím, že večer bude smaženice. Zašli jsme i ke kiosku v Letohrádku pro další vizitku do Turistického deníčku. Tímhle tempem to budeme mít za chvíli plné :-). Čas se nachýlil k večeru, a tak jsme se pomalu vydali zpět na tramvaj. Děti cestou nepřetržitě nacházely další a další houby, dokonce i jednu bedlu 🙂 Domů jsme dorazili jen tak tak na Večerníček.

Náš poslední měsíc ve Švýcarsku. Trošku se měníme v „prachobyčejné“ turisty a snažíme se ještě vidět co se dá. Sháníme suvenýry. K zařizování toho tolik nemáme – stále čekáme až bude měsíc před stěhováním, abychom se mohli jít odhlásit. A teprve s tím papírem můžeme začít odhlašovat vše, co lze běžně odhlásit pouze ke konce roku, jako třeba zdravotní pojištění a další typy pojištění a spoření.

Pokračovat ve čtení

(Devil´s Gorge / Čertí rokle)

Jeden z posledních výletů ve Švýcarsku (ano ano, už se nám to krátí, ještě nás příští týden čeká Trpasličí trail a pak už hurá do Čech). Podrobný popis v angličtině najdete na mém oblíbeném blogu Swiss Family Fun. Tento trail se nachází v Aargau, cca hodinu od Curychu. A abych nevyšla ze cviku (haha), opět jsem řídila. Prázdninový víkendový provoz je ok, jen ty zúžené pruhy na dálnicích kvůli pracím na silnicích jsou o nervy :-). Na konec trailu nás GPS navedla v pohodě – většina lidí to evidentně chodí odspodu nahoru, asi pak máte lepší výhledy na vodopád. My to ale chtěli seshora dolů, tak je větší šance, že to děti ujdou 🙂 Takže od spodního parkoviště jsme museli popojet na horní konec. A tady to bylo o strach – silnička byla uzoučká jak na jedno auto! Vláďa samozřejmě tvrdí, že tam bylo spoustu místa, ale potkat se tam v zatáčce s autobusem, který tu právě vozí turisty z jednoho konce rokle na druhou … to bych nedala. Takže jsem měla knedlík v krku, srdce v kalhotech a v zatáčkách jsem jela div ne krokem na jedničku (se zavřenýma očima … ne to ne). Na to, jak byla cesta docela v pohodě, tak na těchle závěrečných několika kilometrech jsem se celá opotila durch und durch. Jediné, co mě trochu uklidňovalo, že domů řídí Vláďa.

Pokračovat ve čtení