Dnešek byl opět nabitý událostmi. V 11 h jsme byli nahlášení na trasu s pohádkovými postavami v Zahradě Kinských, pořádanou Prahou 5. Počasí opět nic moc. Navíc cesta do centra nám trvá víc jak hodinu. Takže i když děti vstávají dost brzy, bylo ráno hektické. Vláďa ale navrhl, že pojedeme autem na Smíchov a pak už to je tramvají kousek. Takhle jsme tam byli za půl hodiny a na čas jsme se sešli s babi Janou a dědou.  Trasa byla pěkná, ani dlouhá, ani krátká. Masky postav na jednotlivých zastávkách s úkoly byly super. Nejvíc se mi líbilo zelené strašidlo a Máťovi modrá víla na závěr. Bylo tam něco o třídění odpadu, nošení balónků na lžíci, zatloukání hřebíků, apod. Na závěr nechyběla cukrová vata a popcorn a Eli si nechala na obličej nakreslit motivy z Frozen.

Pokračovat ve čtení

(anebo jak tomu říkáme my: Trpasličí trejl) 🙂

Tato tématická procházka (hlavní téma trpaslíci) začíná kousek od chaty mé kamarádky/kolegyně na Haslibergu (kopec nad Meiringenem … ano, ano, zde v 17. století byl vytvořen první mering/sněhová pusinka italským cukrářem). My to navíc tuto sobotu měli spojené s brunchem na horní stanice lanovky u příležitosti oslavy svatby zmiňované kamarádky.

Vlastní trasa je popsaná zde. Jak správně zmiňují, trasa není vhodná pro kočárky, je cestou dost kořenů, sem tam úzký či lanový most a také to je místy dost prudké.

Ráno jsme se v hojném počtu sešli (cca 30-40 lidí i s dětmi) na spodní stanici lanovky Hasliberg-Twing. Vyjeli k restauraci na horní stanici Käserstatt (1840 m) a zde záhy začalo pohoštění. Seděli jsme na terase a chvílemi byla taková mlha, že bylo vidět jen zábradlí terasy. Ale teplota byla příjemná, jen jsme doufali, že nezačne pršet. Proto jsme se jídlem zas až tolik nezdržovali (strávili jsme tu max 2 h) a vyrazili s dětmi na cestu. Přeci jenom to nakonec bylo 5 km a se všemi těmi zastávkami nám to docela zabralo. Cestou rostly i borůvky! Takže to jsme děti od keříčků nemohli odtrhnout.

S obavami jsme poslouchali odrazy hromů od okolních kopců, ale díkybohu nás bouřka minula a my jsme za sucha došli k autu i dojeli k ubytovně C´est la vie. Večer byl bufet, kde nechybělo 20 lahví vodky (švýcarsko-polská svatba holt). Ráno jsme se už jen nasnídali a vyrazili. A vzali jsme to ještě zajížďkou přes Kämbli – výrobna klasických švýcarských sušenek. A co je nejlepší – mají podnikovou prodejnu i s ochutnávkou. Takže to jsme si nakoupili do zásoby.

Fotky zde.

Dnes, v pondělí, byl v Curychu státní svátek Pfingsten (Letnice), takže jsme měli volno. Což také znamená, že obchody mají zavřeno. Až na pár výjimek. A těmi jsou obchody na Hlavním nádraží a na letišti. A protože Martin potřeboval sehnat nějaké suvenýry a já s dětmi (Vláďa jel na kolo, aby to stihnul před deštěm, který měl kolem oběda přijít) jsme měli v plánu jít na vyhlídkovou plošinu, kde má být i hřiště. Takže jsme dopoledne vyjeli MHD a aby to bylo dobrodružnější, nejeli jsme tramvají, nýbrž vlakem, který je na letišti o 9 min rychleji než tramvaj 🙂

Pokračovat ve čtení

Dnešní výlet nedaleko Curychu jsme zvolili s ohledem na počasí – relativně brzy mělo začít pršet, takže to chtělo něco blízko a krátkého. Původně jsem se opět nechala inspirovat na stránkách Swiss Familly Fun, který byl ale koncipován se startovním a cílovým místem ve městě Kollbrunn. Vláďa to ale vymyslel ještě jinak. Nelíbilo se mu, a měl v tomhle ohledu pravdu, že strávíme hrozného času ťapáním po silnici, než se vůbec dostaneme do lesa. A pak to samé zpět. A vzhledem k tomu, že jsme měli k dispozici dvě auta, mohli jsme zvolit trasu nikoli jako okruh, ale tak, že se cílové a startovní místo lišily.

Pokračovat ve čtení