Když měla Eli v dubnu prázdniny, tak jsme vyrazili na chvíli do Čech (není nad to jezdit na dovolenou do Prahy za babičkami). A u té příležitosti jsme si s Vláďou, tradičně, zašli k zubaři (je to levnější než v Curychu. Oboje si stejně musíme platit sami, takže volíme českou „levnou“ variantu). Vláďa v pohodě nic, já dva kazy (taky jsem nebyla 2 roky u zubaře) a ještě nějaké dvě opravy si necháme napříště (srpen). Fajn. Zaplatila jsem pak převodem necelé 2 tis. Kč a připravila se na další návštěvu v srpnu.Pokračovat ve čtení