Na slunečný listopadový nedělní den jsme si naplánovali výlet (pěší – protože na kole už odmítám jezdit, i když dnešní teploty kolem 15°C by kolu i přály) do Divoké Šárky s tím, že si jednotvárné ťapání zpestříme hledáním „kešek.“ (kdo ví, ví, kdo neví, nechť se podívá do staršího zápisku na blogu zde nebo zde). Protože stále nevlastníme GPS, bylo nutné si doma jejich přesnou polohu najít, zkusit zapamatovat a pak už jen vyrazit. … První, umístěnou někde u cesty, se nám opravdu najít nepodařilo. Ono když to není u nějakého šikovného záchytného bodu, tak to je těžké. To nám ale na náladě neubralo. Den byl pěkný, a i kdybychom nic nenašli, stále to je pěkné zpestření výletu. Pokračovali jsme dál Šáreckým údolím až Šáreckému prameni, kde jsme schovanou cache našli. Tahle byla speciální v tom, že byla „seznamovací“. Jestli se některý z „lovců“ či „lovkyň“ chce momentálně s někým seznámit, jednoduše nechá v přiloženém notýsku zprávu a třeba se někdo z dalších objevitelů ozve. … Další cache zůstala opět neobjevena, ale jak jsem říkala na začátku, některé jsou bez GPS prostě těžké. A poslední naši naplánovanou cache jsme našli i nenašli. Byli jsme tam, kde měla být schovaná, ale zrovna u ní byla jiná rodinka, která ji studovala, tak jsme je nechali a objevíme si ji jindy. Ale byli jsme tam. Tím naše dnešní lovení skončilo a byl na plánu zasloužený oběd. Ale o tom až příště.