Ačkoli tomu mnou dostupná předpověď počasí ještě včera nenasvědčovala, kolem desáté začalo být jasné, že z tohoto pršet nebude. A i když nebude asi azuro, bude to na kolo dostatečné. A tak jsem v půl dvanácté vyjela směr Zürichsee. Plán byl jednoduchý – podél Zürichsee pořád pryč a podle času se rozmyslet kudy zpět. Na objezd jezera jsem tedy rozhodně nepomýšlela. To je určitě přes 100 km a na to momentálně moc nemám náladu :- ). Jako první kontrolní bod jsem si vybrala město Meilen, ze kterého jezdí přes jezero přívoz pro auta i kola. … Ale od začátku. Stále mám problém na kole trefit od nás k jezeru. Ono se to řekne „jeď tak, jak jede tramvaj do centra“, jenže ona jede tři stanice pod zemí! A tak, i když jsem se moc nažila, aby to tak nedopadlo, se mi cesta k jezeru protáhla tak na dvojnásobek. Ale po kouknutí doma do mapy už tuším, kde bude chyba. Příště to bude lepší.

            Do Meilen podél jezera to je, jak jinak, pořád po rovině. Takže to pěně odcejpalo a navíc ty výhledy! Pořád se mi nechtělo věřit, že z Zürichu jsou tak kýčovitě vidět Alpy, jak je to na mnoha pohledech zobrazováno – a ono jo!! A jak!

Opravdu se udělalo krásné počasí. Nechápu, jak někteří cyklisté mohli být tak nabaleni. To co měli na sobě, bych si já oblékla do 5°C a méně. Naopak byli tací, co jeli jen v tričku, to bylo zase na můj vkus málo. V Meilen mi tachometr ukázal něco přes 20 km a hlavně do Rappeswil (kde je most na druhou stranu jezera) to bylo už jen nějakých (podle cedulí) 18 km. Takže padlo rozhodnutí, jet až do Rapperswil. Kopce se nebezpečně přibližovaly (samozřejmostí byly zasněžené štíty), ale uklidňovala jsem se tím, že (minimálně) dnes tam nemusím :- ).             Rapperswill je krásné město.

Obzvlášť příjemné je posezení u jezera s výhledem na plachetnice, okolní kopce a dovádějící vodní ptáky.

Dala jsem si oběd a pozorovala při tom vrabce, kteří sledovali, zda mi pro ně něco neupadne. Cestou přes most mě zaujala turistická cedule, na které bylo několikero typů turistického značení – trasy pro silniční kolo, pro horské kolo, pro brusle, pro pěší turisty a pro kánoe! Tohle mají udělané opravdu pěkně.

     Z Freienbachu byl Zürich značen 35 km. Musím upřímně přiznat, že ačkoli mám roviny ráda a hlavní silnice mi nevadí, toto byla trochu otrava. Cyklisté zde sice mají svůj vlastní pruh, takže rozhodně nehrozí, že by vás někdo „obtěžoval“, ale celé území je zastavěno baráky až k vodě, takže celou cestu jedete de facto mezi domy – z jedné strany klasické 2-3 patrové zděné, z druhé strany oplocené chatky s přístupem až k vodě. Sem tam ale byla parkoviště, parky a piknikovací místa. Ta byla velmi pěkně udržovaná, s ohništi, lavičkami, posečenou trávou a někdy i toaletami. A všude ten výhled na Alpy!

            Ještě jsem si na Bürkliplatz (hlavní „plac“ v centru Züricha u jezera) podívala na ohromný bleší trh a vyrazila do kopce domů. Takhle od jezera domů to mám šest kilometrů. Skoro jsem se už nezamotala :-). Sice mě
cykloznačení pěkně provedlo parkem, kde nebyl autoprovoz, zato tam byl šotolinový povrch, což na silniční kolo není úplně ideální. Takže příště zkusím zase jinou cestu.

            Na tuto dnešní trasu se můžete podívat na adrese: http://www.bikemap.net/route/55640. Zde je tedy čistě ta část kolem jezera. Celkem to udělalo pěkný 82 km.