Musím využít chvilky času a sepsat, co se událo o víkendu. Vlastně jen v sobotu, protože na neděli hlásili déšť, tak jsme tento den zvolili „válecím“ a nedělali vůbec nic.

Zato ta sobota! Vstávali jsme ve 4:45, protože jsme jeli k Bodensee do Lindau (cca 1,5 h jízdy), kde jsem tentokrát závodila já – plavání na jezeře. Start byl naplánován na osmou s tím, že prezentace závodníků je od 7:15, takže jsme tam chvíli po sedmé chtěli být. Na místě jsme se dozvěděli, že se vůbec neví, jestli se poplave, protože na jezeře bylo naplaveno dřevo (klacky, klády, kořeny, apod). A nejvíc ho samozřejmě bylo v té oblasti, kudy jsme měli plavat – mezi koupalištěm v Reutinu a Lindauským ostrovem. Tato trať měla měřit 2,3 km a bylo to určeno pro širokou veřejnost. Myslím, že se nás nakonec sešlo něco kolem dvou set. Zpět ke dřevu – rozhodlo se, že se počká hodinu – za tu dobu to jela pobřežní hlídka a kajakáři okouknout. Po hodině se rozhodlo, že se trať upaví. Prostě se poplave 700 m k bóji nalevo od koupaliště, a pak k bójce 200 m napravo od koupaliště – tzn. dohromady by to mohlo mít cca 1,8 km.

V 9:20 byl start naší druhé, hoby, skupiny čítající necelou stovku plavců (spíš možná 60). Než jsem se stihla rozkoukat, tak hlavní pole bylo daleko přede mnou. Přestala jsem se tedy kochat pěkným výhledem (oproti curyšskému jezeru tu je menší hloubka a tudíž byla lepší viditelnost … ale větší zima) a naopak hledala někoho, za koho bych se hákla. Přeci jenom nejen na kole je dobré se za někoho pověsit. Naštěstí mě zrovna předplavával jeden chlapík, tak jsem to zkusila. Na můj vkus plaval docela rychle, ale udržela jsem ho až kousek za první bójku. Pak jsem si dala chvilku oraz (už jsme mu prostě nestačila) a v zápětí se hákla za jednu holčinu. Po nějaké chvíli mi ale přišlo, že má trošku problémy udržet přímý směr na další bójku (zaregistrovla jsem, že ji v jednu chvíli musel zatarasit cestu kajakář, protože jinak by odplavala dočista pryč), tak jsem se vydala po vlastní ose. To už i já milou bójku viděla, takže jsem se nemusea bát, že ztratím směr. Ale bolelo to, … nejelo to, … dýchalo se špatně. Ale bohužel už širokodaleko nebyl nikdo, koho bych mohla háknout. Tak jsem se jen snažila uklidnit, trošku zkorigovat dýchání a uklidňovat se, že to je již nějakých 300 m. Do cíle jsem se snažila doplavat svižně, aby to nevypadalo tak poraženecky. Sice jsem doplavala v druhé polovině startovního pole (navíc víc ke konci), ale s časem kolem 37 minut (jestli to opravdu bylo těch 1,8 km) jsem spokojená.

Na vyhlašování výsledků jsme nečekali. Převlékli jsme se do cyklistického a vyrazili podél Bodensee. Cesta to byla krásná. Doporučuji i cestovatelům s plnou polní, těch tady bylo hafo. S ubytováním tu také nebudou problémy – každý druhý barák ho nabízel. Profil byl jen lehce zvlněný, takže to na unavené tělo bylo krásné protažení. Dojeli jsme až do 30 km vzdáleného Friedrichshafenu, kde k našemu milému překvapení byla pouť. Takže jsme si koupili malé smažené dounaty se skořicí, klobásu a na závěr kafe se zmrzlinou a vyrazili zpět. Původní plán, nebo spíš původní nápad, byl, že se trajektem převezeme na druhou stranu jezerea a zpět pojedeme po švýcarské straně. To by ale ve výsledku dalo přes 100 km a na to jsme dnes neměli sily. Takže jsme to otočili a po skoro stejné trase jeli zpět.

Na závěr jsme bohužel asi 1,5 h prostáli ve frontě v Rakousku, takže domů jsme dojeli až po šesté, ale řekla bych, že výlet to byl pěkný.

Pár fotek přidávám.