Pondělí, 1.10.2012
Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně,
až jednou procitnou, počíhají si někde na ně.
Výpravě v Doubravě malý grizzly ukáže se,
turisté zajisté rozutíkají se po lese.
Na pěšině zbydou po nich tranzistoráky
a dívčí dřeváky a drahé foťáky …
Po nás na pěšině tedy nic nezbylo, ale pole jsme vyklidili vcelku rychle 🙂 Ale abych moc nepředbíhal.
To si tak jdeme pěšinou klesajíce kolem vyschlých vodopádů, když tu Míša strnula, kouká do kopce a ani nedutá. Já jsem byl pozadu díky focení. Když jsem ji míjel, tak něco povídala o tom, že ve stráni je medvěd. Letmým pohledem do lesa jsem nic neviděl a tak jsem v žertovné náladě, že vidí medvěda za každým stromem, pokračoval dál.
Doyles River Falls na Doyles River Trail.
Míša vůbec nelibě nese, že kromě ní se můžou v lese pohybovat i jiná stvoření a slova jako jelen, rys, či snad medvěd v ní vyvolávají minimálně pocit silného neklidu.
Trošku jsem si Míšu dobíral a využíval různých příležitostí, jak ji poškádlit, jelikož jsem moc nevěřil, že při tom všem našem dupání a brebentění bychom měli to štěstí a nějaké natolik plaché zvíře potkali.
Leč opak byl pravdou a po nějakých asi 15 minutách jsem medvěda viděl už i já. Pěkně si vykračoval po spadlém stromě nějakých 20 m od nás ve stráni. Nejsem si jistý, jak mají být místní černí medvědi velicí, ale tenhle mi přišel jako odrostlé letošní mládě. Měl super kukuč a vůbec vypadal suprově. Škoda, že jsem neměl po ruce foťák. Takhle jsme raději rychle vyklidili prostor, jelikož za předpokladu, že to bylo mládě, bych se velice nerad setkal s jeho opatrovníkem. Tudíž jsme přidali do kroku, zvýšili hlasitost naší debaty a mazali pryč.
Tleskání se opakovalo pokaždé, když jsme v konverzaci zmínili medvěda (nebo na něj jen pomysleli), případě, před kameny, které byly (nebezpečně) blízko u cesty, případně před jinými různými terénními nerovnostmi. Jak mě pak bolely ruce.
Následně se z našeho poklidného výletu stal rychlo-výlet. Míša razantně zakázala svačinové pauzy s tím, že svačit se bude až na parkovišti, což byly nějaké 3 míle (4,8 km) a za pravidelného tleskání [kvůli plašení divoké zvěře ;-)] jsme 3 míle zdolali v rekordním čase. Ještě jsme se ani nevydýchali a už se nás ptal jeden amík s mimčem na zádech, jak dlouho jsme to zespoda šli. Tak jsme chvíli kecali a mimo jiné jsme zmínili, že jsme narazili na malého medvěda. Amík to přešel až moc s klidem a jen utrousil, že včera, kousek od parkoviště, kde jsme dneska parkovali, potkali taky jednoho menšího. Načež jeho výšku naznačil rukou a z jeho malého kousku, se vyklubal skoro 1,5 m vysoký exemplář. Po chvíli jsme se rozloučili a amík s ženou a dítětem vyrazili směrem náš medvěd … 🙂 Holt jsme asi moc vycukaní. Na parkovišti jsem svolila k malé pauze na oběd (zde mi to přišlo dostatečně bezpečné, i když Vláďa to zkonstatoval slovy, že většina těch fotek s medvědy, co je k vidění na internetu, je právě z parkovišť a silnic). Cestou zpět k autu se trošku rozpršelo, tak jsme zrušili další dva menší výlety a jeli zpět do Big Meadows, kde jsme si již ráno domluvili ještě jedno přespání. Alespoň si trošku odpočineme a poválíme se před očekávaným náročným koncem naší dovolené. Tři dny běhat po muzeích ve Washingtonu, to bude peklo 🙂
[pokračuje Míša]
Já k tomu raději moc dodávat nebudu :D. Jen k tomu tleskání – několikrát jsem tleskla pomalu každé dvě minuty (Vláďa tvrdí, že každou půl minutu), docela mě z toho ke konci bolely ruce, ale „naštěstí“ už jsme žádného medvěda, natož rysa, nezahlédli (Vláďa samozřejmě smutní, že ho nemá vyfoceného). Celkem jsme ušli kolem 13 km (7,5 mil), což v brožurce bylo psáno na sedm hodin, což jsme dali za 3,5 h (to ti medvědi).
Závěr dnešního výletu – oba živí a zdraví.
No a na závěr (psychicky) náročného dne jsme si dali pořádnou véču. Vláďa měl dva vepřové špalíčky na lůžku z červeného zelí. A já měla tři ohromné plát(k)y krůtího masa, s bramborovou kaší, brokolicí, květákem a ještě něčím, v čemž jsem rozeznala pouze tymián. A na závěr dezerty: apple pie (jablečný koláč) a pořádný kus čokoládového dortu. Ten byl.
A zítra se přesouváme do jeskyň. Předpověď na zítra byla deštivá, ale bohužel to asi byl ten dnešní déšť. No uvidíme.
Jinak dnešní trasa byla následovná: Zaparkovali jsme na parkovišti u 81. míle a vyrazili po Doyles River Trail, kolem Doyles River Falls a Jones Run Falls, pokračovali po Jones Run Trail až na Jones Run Parking na 84. míli a odtud po Appalachian Trail přes Doyles River Overlook na 82. míli zpět k autu.
No, ten nápad nejíst v lese, kde jsou medvědi svačinu, je dost dobrý. Kdyby bylo nejhůř, tak je možno méďovi hodit kus svačiny a zdržet ho. Jenže nelze vyloučit, že medvěd právě proto, aby dostal zase něco, půjde za vámi. Takže, babo raď.
Tohle ve Washingtonu nenajdete.
No to je mazec! Ale s Aljaškou má Vláďa pravdu. Když tam byla moje kamarádka, tak říkala, že tam se chodí po medvědích cestách. Když jednoho na dálku viděli, zdálo se jim, že je malý jak tam tak stál jen po kolena v kleči, ale pak jim došlo, že to je ta kleč, kterou oni mají až ke krku. Medvěd má být za plotem – alespoň.