Zatím je sice jen poledne, ale i tak už mám o čem psát! Konečně jsem se dostala na „Stand-up pedalling“ na Curišském jezeře. Jde o to, že máte prkno podobné surfařskému, k tomu dlouhé pádlo, stojíte na prkně a pádlujete. Je to naprosto super! Po prvních nestabilních pokusech jsem se do toho rychle dostala. A pak už jsem jen mohla v klidu pozorovat probouzející se jezero, kochat se výhledem na Curyšské centrum na jedné a Alpy na druhé straně. Pak přišlo pár balančních cviků, kdy jsme všichni několikrát skončili ve vodě, ale s teplotami, i takhle ráno v deset, již dobře nad dvacet stupňů, to bylo více než osvěžující. Za deště by to taková legrace nebyla. Dvě hodiny utekly jak nic. Ale i tak asi zítra budu cítit zádové svaly. Přeci jenom to je pohyb, který neděláte denně.

Pak jsem se vydala směrem k řece Limmat, která vytéká z jezera a protéká celým Curychem. Dnes byl 21. ročník (myslím) „Limmat schwimmen“ – plavání v Limmat. (EZV trophy), kteří startují jako první a kteří se snaží dvoukilometrovou trať uplavat co nejrychleji, se jinak jedná o pěknou sranda akci. Každý vyfasuje žlutou čepičku a nafukovací kachnu a je jen na něm jak a jak rychle trať zvládne. Co jsem tak viděla, tak nijak rychle. Čekala bych, že s narůstajícím „startovním“ číslem bude rychlost klesat. No rozhodně to je krásná atrakce pro turisty.

Ale ještě než jsem se dostala k řece, prošla jsem si v klidu velký blešák, který byl na Bellvue. Rozlohou to bylo úctyhodné. A sehnat jste tam mohli kde co, od nožů, skleniček, dřevěného houpacího koně, přes oblečení, k obrazům, dalekohledům a starým fotoaparátům.

A teď jsem ráda, že mohu být zalezlá doma nad učením (příprava prezentace na konferenci do Pittsburghu, kam jedu v září) – teploty venku mají vystoupat přes 35°C a teď v poledne je venku fakt echt hic.