Tak mi Vláďa poslal další odkaz na „miminkovský blog“ (asi se v té práci nudí :D). To opět nemohu nesdílet s několika mými připomínkami (Vláďa se mezitím již hodinu snaží uspat nepříčetně řvoucí Elišku – ta je samozřejmě celý den docela andílek, jen navečer, když je táta doma, vyvádí až hrůza … asi aby si to táta užil dosyta … a to ho ještě čeká kopa věcí na vyžehlení. … chudáček … a nevyspalá mamka během toho provádí večerní hygienu, večeří a probírá e-maily).
Komu po porodu nezůstalo břicho obdobné velikosti, jako před porodem, tak …. no to snad všem ne?! Ale pamatuji si, že jsem viděla holčinu, která dva měsíce po porodu vypadala naprosto „normálně“ (tedy žádný, byť by i malý, „polštář“ schovaný pod trikem). Ne tak já. Tedy … myslím, že si nemusím zas až tolik stěžovat. Z 15 kg, které jsem nabrala, mi zbývá zbavit se 1,5 kg, abych se dostala na předporodní váhu (ale jak víme, kila nejsou vše, a nemyslím si, že když dám 1,5 kg dolů tak to břicho zmizí).
Výborné je „pohupování v kolenou“ (případně pohupování na špičkách) – to krásně nahrazuje houpání na velkém gymnastickém balonu. A to něco natrénujete. Ovšem teď již naší 5.5 kg těžkou Elišku nosím doma méně a méně. Jednak tolik nekřičí, jako třeba před měsícem, za druhé je ale již dost těžká a mě by z toho nošení pak bolela záda.
Procházky to je „záchrana“. Ven se musí, takže trocha pohybové aktivity denně je zaručena. Systém „sednout si v parku na lavičku a číst si, zatímco prcek spí“ opravdu moc nefunguje. Spíš mám v hlavě několik tras, podle toho, jaký je řev, a jestli je tedy hladký asfalt v pohodě, nebo potřebuji jemnou šotolinu, či pořádné kamínky (nyní, jak tak poslouchám Elišku, by to chtělo opravdu hóódně kamenitou cestu).
Strava: až na čokoládový prohřešek (několikrát denně) a zmrzlinu (a tučné sýry a chleba s máslem … hodně máslem) dodržuji docela zásady zdravého stravování.
Blog: s dítětem k lékaři
Opět naprosto pěkný popis, jak to asi u nás jednou také bude vypadat. Zatím to nemáme tak barvité. Většinou se, i s kojením, dokážeme vypravit za hodinu. Naopak mě překvapil dotaz, když jsem se objednávala s Eliškou na kontrolu a byla mi nabídnuta osmá hodina ranní, zda to není moc brzy :-). To pro nás, kteří vstáváme kolem páté, šesté, to brzy fakt není.
Blog: Týraný rodič
Tak tohle nás asi čeká za pár měsíců.
Je to hrozne nespravedlive. Snazim se uklidnit Elisku pres hodinu, aby ji nasledne Misa dala na 5 minut napit a je klid. Nefer, nefere, nefer
Babička mne sice stále upozorňuje na přibývající články na Blogu. Musím se přiznat, že nestíhám číst, ale k miminkovským blogům se určitě vrátím. Dlouho jsem se tak nenasmála. Sice to trochu zavání heslem cizí neštěští vždy potěší. AH