Pony

7.5.2017 (neděle)
Na neděli naše kamarádka Zuzka zamluvila poníka na jedné jízdárně v Curychu, což bylo super, protože jsme to autem měli 7 minut (http://www.ponyranch-zuerich.ch/ponyplausch/ – je to de facto na poloviční cestě do školky). Bohužel pak měla její dcera teplotu, takže jít nemohli, ale my šli, i když pršelo. Poník byl tedy větší, než jsem čekala, ale Eli to tedy vůbec nevadilo. Celkem dorazily čtyři děti. V suchu jízdárny všichni nasedli a udělali jsme pár okruhů, abychom se na sebe všichni zvykli – poníky a koně vedli rodiče (tzn. to padlo na mě, Vláďa jel s Matýskem). Pak jsme vyrazili ven do deště. Naštěstí nebyl déšť tak silný. Nemůžu říct, že bych ponyho Sáru řídila, spíš ona řídila nás. A díkybohu sama sledovala koně před sebou. Jediné, co jsem tedy musela dělat je držet krok a držet ji od trávy a šťavnatých listů, což, když se poprvé vrhla po listech podél cesty, jsem nečekala a pěkně nás strhla. To samé následovalo, když zmerčila šťavnatou trávu. Člověk na ní musel trošku víc zhurta, ale nechte si šlápnout od poníka na nohu, že jo. Takže důrazně, ale opatrně 🙂 Eli z toho měla legraci. Završili jsme to zase na jízdárně. Sára už asi byla z mého vodění znuděná, a tak se několikrát na truc zastavila a nechtěla dál. Eli to zkoušela „los geht´s“ (vyrážíme), ale už ani to nepomáhalo. Ještě že to trvalo jen hodinu 🙂 Eli s Vláďou pak nasedli do auta a vyrazili domů, já s Matym jsme šli pěšky (abychom nemuseli pořád rozebírat kočár, teď navíc od bahna a mokrý). Domů jsme nakonec dorazili všichni ve stejnou dobu (zapřičiněno tím, že Vláďa musel zaparkovat dost daleko od baráku, takže jim to trvalo nějako dobu se domů dostat). Dobrá zpráva je, že teď máme kam nosit suchý chleba, který se nám doma od podzimu hromadí.

2 komentářů

  1. V Praze na Petříně u horní stanice lanovky, když jsou koně a poníci, tak za tašku suchého chleba je jedna jízda zdarma. :-)

Napsat komentář: Jirka Marek Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *