28.5.2012
Tak konečně se sešlo jak počasí, tak chuť a lidi a vyrazili jsme do Engelbergu na feratu. Ve Švýcarsku to tedy byly první feraty, se kterými jsme přišli do styku. A tak jsme začali něčím lehkým. Do Engelbergu to je z Curychu cca 1,5 h jízdy. Zaparkovali jsme v Engelbergu, vyvezli jsme se lanovkou na Ristis (1601 m.n.m) a pěšky pokračovali na Brunnihütte (1860 m.n.m). Odtud to bylo ještě několik minut k vlastnímu začátku feraty. Navazování chvíli trvalo (někteří to dělali poprvé), ale pak jsme již mohli vyrazit. To, že šlo o relativně lehkou feratu dokládá fakt, že jsme cestou k feratě potkávali hodně dětí :). Ve výsledku nám ferata zabrala cca 45 minut (vrchol se nacházel v 2030 m.n.m). Pro začátek nic těžkého, i když visutý most nic moc. Zpět k lanovce jsme došli po klasické turistické značce. Tam jsme si ještě dali cílovku ve formě kávy a zmrzliny a mohli jsme lanovkou pokračovat dolů. Počasí nám přálo, nikomu se nic nestalo, … už se těšíme na další.

Foto: http://misaavlada.rajce.idnes.cz/via_Ferata_Brunnistockli/

Kontrola před lezením.

26.5.2012
Naše první lezení venku (ve Švýcarsku). Já tedy byla pouze v roli fotografa, ale Bára s Vláďou si to užili. Zaparkovali jsme v Amdenu (nad Wallensee, 908 m.n.m). Jakožto sportovci jsme zavrhli lanovku (ke konci dne jsme se shodli, že jsme ji bývale měli využít :D) a začali stoupat po svých. K horní stanici lanovky (1292) to bylo cca 400 výškových metrů, což nám zabralo 1,5-2 h. Od lanovky k nástupu na stěnu to pak bylo ještě asi hodinu chůze. Nutno podotknout, že batohy s výstrojí nejsou vůbec lehké (a to já táhla jen jídlo :D).
… Malá odbočka – nejprve jsem myslela, že tento článek bude muset napsat Vláďa, protože článek, který se mi během cesty tvořil v hlavě, by Vláďa k publikaci nepustil :). Holt výšlapy, kolmo na vrstevnice s pocitem, že být to ještě o kousek prudší, tak je to již kolmá stěna, mi nejsou moc po chuti. Do toho, jak je ve Švýcarsku zvykem, vede wanderweg skrz výběhy s krávami, telaty a býčky a to mi taky nebylo do smíchu. Nehledě na to, že jsem musela ve svých fungl nových teniskách projít nějakou močůvkou. A hlad. Během tří hodin šlapání do kopce vám vytráví. … Konec odbočky.
Na stěně (cca 1500 m.n.m) již bylo několik dvojic. Bára s Vláďou na sebe navlékli obsahy svých batohů a vyrazili. Já jsem je pomalu následovala s foťákem připraveným k akci. Nástup trochu znepříjemňoval sníh, který zakrýval prvních několik metrů cesty. Vláďa pak říkal, že tato sněhová část cesty byla z celého lezení to nejhorší. Pak už to šlo ráz na ráz – 4 hodiny usilovného lezení s pěknými výhledy a tak. Poslední lanovku jsme nestihli. Od stěny jsme vyráželi kolem půl sedmé. A pak nás čekal ještě hodinový sestup a cesta do Zurichu.
No ale vypadá to, že Vláďu lezení nadchlo, takže asi budeme kupovat další lezecké vybavení.
Předstartovní foto.

Jen pro zajímavost – za ten poslední rok studia němčiny se mi ustálily následující záložky se slovníky a různými gramatickými výkladovými příručkami. Někomu by se to třeba také mohlo hodit.
  • http://www.dict.cc/ Englis-German Dictionary
  • slovnik.seznam.cz – česko-německý a německo-český slovník (není nutné uvádět, ze kterého jazyka do kterého chcete přeložit)
  • http://konjugator.reverso.net/konjugation-deutsch.html časování sloves nejen v němčině, ale i ve francouzštině, angličtině, apod.
  • http://www.canoo.net/ – na toto jsem narazila relativně nedávno – jde o německý slovník a gramatiku. Vložíte slovo a zobrazí se vám nejen komplet časování/skloňování daného slova, ale můžete si též projít různé odvozeniny a přidružené gramatické jevy.
  • http://translate.google.com/ -Google překladač – klasicka, která sicwe není leckdy dokonalá, ale pro prvotní nástřel textu to je výborné.
  • http://slovnik.cz/ – česko-německý a německo-český slovník, další jazyky též možné. Je nutné vždy uvést ze kterého jazyka do kterého chcete přeložit.
  • http://www.wordreference.com/ – různé jazykové slovníky, i výkladové
  • http://dict.leo.org/?lang=en – tento sice nepoužívám, ale slyšela jsem na něj chválu

5.5.2012, Zürich
Tak konečně máme i my doma domácí pekárnu. Již loni jsme si ji chtěli pořídit, ale z nějakých důvodů jsme to pak odsunuli. No, a letos ji Vláďa dostal k narozeninám. K tomu nám děda nadělil asi sedm kilo chlebové mouky a směsí, takže hned po návratu „domů“ jsme mohli začít testovat.
Jen ještě než začnu, tak co vlastně máme: pekárna Eta Harmony má příkon 800 W, dva malé a dva velké hnětací háky, dá se v ní připravit chleba až do velikosti 1,5 kg (ale již jsme zjistili, že 0,5 kg je až až) a má 11 programů (kromě jiného i na džem … a dá se v ní připravit i sekaná) a váží 7,9 kg (je to pořádný macek a kromě toho kolem ní a nad ní musí být dostatek volného prostoru k odvětrávání). Pro více info, se můžete podívat sem nebo sem .
Takže Vláďa v sobotu prostudoval návod, pročetli jsme postupy na sáčcích a mohli se do toho pustit. Ale ono to není tak jednoduché. Není chlebová směs jako chlebová směs. U některých mi přijde, že to je snad jen dražší mouka – musí se do toho přidat olej, mléko, vajíčka, cukr, sůl, droždí … to už si můžu udělat chleba z normál mouky a vyjde to levněji. Chce to holt číst etikety pořádně rovnou v obchodě. Pak jsme ale mezi balíčky našli i žitnou směs, kam se přidává pouze voda a ojel. S tou jsme začali. Ona to je náhodou docela věda … nejprve v návodu píší, že se musí VŽDY nejprve dát do nádoby voda (a další tekutiny), pak chlebová mouka/směs a na závěr droždí a dochucující složky. Jenže o pár řádků dál je zase uvedeno, že jakmile se jedná o hutný chléb, tak naopak musí přijít nejprve droždí a mouka a pak teprve voda. No což. Řídili jsme se tím, co bylo na obalu – dokonce tam je i uvedeno, že v případě pekárny Eta máme použít program číslo jedna. Takže pečení mohlo začít. Tím, že jsme začínali v sedm hodin večer, na chleba jsme se mohli těšit až v půl jedenácté – ano, ano, klasický program trvá 3,5 h. Tento program se skládá z předehřívání ingrediencí, pak se to hněte bůhvíjak dlouho, a pak to kyne, kyne a kyne. Na závěr se to upeče. Ještě je tam „okno“ na přidání dochucujících složek, jako v našem případě slunečnicových semínek.
Přidání ingrediencí bylo jednoduché. Pak následovalo předehřívání … takže zatím se nic nedělo.
Pak se to začalo hníst. To byla docela legrace – celý stolek se klepal a míchačky si předávali jednu malou kuličku těsta … no byli jsme zvědaví.
A za 3,5 h – hotovo – teď jen opatrně vytáhnout, nechat vychladnou, vyklopit …

… a vytáhnout hnětací metly.

Náš první chleba …

… žitný s kmínem a slunečnicovými semínky.
A s čím jsme si ho dali? No samozřejmě s čokoládou :).

Abyste si nemysleli, že jediné, co tady děláme je věda/práce a kolo 🙂
  • Sobota (21.4.) – Vzhledem k tomu, že hlásili špatné (deštivé) počasí, naplánovali jsme si odpočinový den – nákupy v Glattcentru (shánění dárků) a mytí oken – to dalo zabrat (oboje).
  • Neděle (22.4.) – Na neděli hlásili snad ještš horší počasí (a jako vždy se spletli – bylo docela slušně), tak jsme si naplánovali výlet na stěnu a pořádně si zalezli. Poprvé jsem zdolala obtížnost 6a+ na prvním (tzn. sama jsem si musela tahat lano a jistit, ale o tom třeba více jindy. A co se obtížností týče, viz poznámka pod textem).
  • Pondělí (23.4.) – S kolegyněmi jsme se vypravily do termálních lázní v centru Curychu (http://www.thermalbad-zuerich.ch/index.asp?kat=Gruppe14). A bylo to supr! Vstupné není sice nejlevnější, ale koupel ve vyhřátém bublinkatém bazénku na střeše areálu s výhledem na Curych, jezero a Alpy stál za to!
  • Úterý (24.4.) – Koncert Nightwish v Hallenstadion Zürich. Bylo to velký, hlasitý, velkolepý a pěkně zaplněný. Co mě ve výsledku trošku zkazilo dojem a co jsem nevěděla bylo, že skupina v roce 2005 změnila zpěvačku (Anette Olzon), která nedosahuje takového rozsahu, jako ta předešlá (Tarja Turunen). Což, jak jsem následně dohledala, se nelíbilo ani dalším fanouškům, a tak se fanoušci rozdělili de facto na dva tábory „Nightwish’s fanbase became significantly divided on Anette’s (Anette Olzon) style of singing. Some fans felt that her voice was not trained or powerful enough to suit Nightwish’s symphonic metal style, and claimed that her voice would be better suited to pop rock. Other fans assert that the power in her voice, in addition to the instrumentation, is what makes Nightwish retain their Symphonic power metal style.“ (zdroj Wiki). No ale od toho tu je internet. Na Youtube http://www.youtube.com/watch?v=JDcm_-qSe24 můžete shlédnout celý rozlučkový koncert z roku 2005 – je supr. No a v Praze jsem nelenila a zakoupila dvě CD od Tarja Turunen – supr!
  • Středa – to máme klasicky večer němčinu.
  • Čtvrtek (26.4.) – Navečer přesun do Čech. Abychom se vyhnuli všem možným zácpám po cestě, vyjeli jsme relativně pozdě (kolem půl sedmé) a do Prahy tak dorazili v jednu v noci.
  • Pátek (27.4.) – Poté, co jsme šli spát kolem půl druhé ráno, jsme vstávali v půl sedmé, abychom mohli být na osmou u zubaře (já i Vláďa jsme to měli jako klasickou prohlídku, jen Vláďa má již švýcarské pojištění – v tom zubař není, a pak je jednodušší využít služeb českého zubaře než švýcarského) – tak krátkou prohlídku jsem neměla od dob základní školy! A to mám z gymnazijních dob k zubařům respekt (rozumněj – trošku se bojím 🙂 ). A pak už nám nic nebránilo vrhnout se na nákupy – Hudy sport, Bontonland, Rock Point, Baťa, oběd v palačinkárně, drogerie a domů. Teploty se vyšplahy skoro ke 30°C a v tomhle pobíhat po Praze je skoro za trest.
  • Sobota (28.4.) – Přesun do Káranýho na chatu, kde jsme si úžasně užili oslavy Helčiných kulatin a dalších přidružených narozenin a svátků. Na dvě hodinky jsme vyrazili i na rychlý okruh na kolo. V tom teple (stále min 27°C) to je mazec a chce to pít, pít a krémovat se.
  • Neděle (29.4.) – Po opuletní snídani, která zabrala celé dopoledne, jsme se vrátli zpět do Střešovic na neméně opulentní oběd. Následovala další návštěva kamarádů za Prahou a ve večerních hodinách návrat do Káranýho.
  • Pondělí (30.4.) – S Vláďou jsme vyrazili na kolo. Původně byla v plánu zmrzlina v Loučni, což je pěkných 80 km po rovině s jedním kopcem v Loučni. Ale protože jsem chtěla jet kolem Úval (nedaleko bydlí kamarád a myslela jsem, že by mohl pokračovat s námi), vyrazili jsme jižním směrem. Kamarád doma nebyl, tak jsme sami pokračovali jižě až do Stříbrné skalice na Sázavě. Doplnili jsme tekutiny, ja se schladila zmrzlinou (jak jinak než Míšou), Vláďa doplnil rychlé cukry ve fromě koláčků a pokračovali jsme zpět. Musím říct, že tím jak Vláďa pořád musel šlapat proti větru a já se šikovně držela za ním, cesta suprově odcejpala a hlavně silové poměry se na rovinatém terénu (ve srovnání se Švýcarksem) vyrovnaly. Teploty opět okolo 30°C a tachometr po 4 h jízdy ukazoval 100 km (5:15h celkem).
  • Úterý (1.5.) – I tento den je ve Švýcarsku volno, proto jsme mohli do Zurichu vyrazit až v tento den odpoledne. Zabalit vše (opět plné auto – ale to bylo tím, že Vláďa dostal tolik dárků :), mimojiné – pekárnu chleba a ta zabere místo). „Domů“ jsme dorazili kolem desáté večer, vybalili věci a zcela zničení (teda já určitě) padli do postele (a jak se mi druhý den nechtělo stávat! – Vláďa se oháněl tím, že jsem teď měla pět dní volna ! – ale moc jsem si neodpočala).
  1. Pozn.: Něco více k hodnocení obtížnosti: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stupnice_obt%C3%AD%C5%BEnosti_%28horolezectv%C3%AD%29 Jinak tam u nás (v Curychu) na stěně jsou nejlehčí cesty 2 a nejtěžší 7c.
  2. Pozn.: mohu sice psát česky, ale kontrolu pravopisu nemám, tak případné hrubky a přeťuky ignorujte