Být každý týden takový, jako tentokrát, tak to bude dlouhodobě náročné.
  • Pondělí: večerní němčina mi odpadla, tak jsme místo toho jeli vybírat snubní prstýnky. Návrh jsme zadali, tak uvidíme, co vytvoří a co za to budou chtít.
  • Úterý: dopoledne jsme si šly s Eliškou nahradit cvičení z předminulého týdne, kdy jsme byly nemocné. Takže to to dopoledne uteče jak voda a odpoledne je člověk z toho cvičení jak trochu unavený, tak trochu nabuzený.
  • Středa: večer byla němčina přesunutá z pondělka.
  • Čtvrtek: dopoledne jsme měly s Eliškou naší klasickou 1,5 h cvičení. Následně jsem se doma rychle vysprchovala, sandwich už jedla v tramvaji a dorazila jen tak tak na začátek kurzu německé gramatiky na universitě. Vypadá to slibně. Tak uvidíme, jestli slibované rychlé tempo vydržím. A aby toho nebylo málo, tak po odpoledních 4,25 h v práci jsme ještě byli pozvaní ke kamarádce na večeři a promítání fotek z dovolené.
  • Pátek: schůzka s finančním poradcem a večer fondue, takže docela odpočinkový den.
Do toho jsem každý den 4,25 h v práci, jsem zapsaná na online kurz Image processing na Duke University (což vyžaduje shlédnout cca 1-1,5 h přednášek, udělat domácí úkoly a kvíz), poslala jsem tak šest meilů do školek (na našich cca šest předchozích žádostí, které jsme posílali na podzim, nikdo nereagoval, a čas se krátí) a zařídila jsem si nové dioptrické brýle (ať mám jedny stabilně v práci, ono když už je člověk unavený, tak mžourat do monitoru nní nic přjemného).
A to před sebou máme ještě víkend. Má být pěkně, tak uvidíme, co podnikneme. Lezení snad určitě a k tomu snad nějaký pěkný výlet.

Jarní, teplá a slunečná sobota (15.2.14) přímo vybízela k nějakému pěknému výletu. A tak jsme se vypravili do St. Galenu, kde jsme za svůj pobyt ve Švýcarsku ještě nebyli. Luxusně jsme zaparkovali hned u centra v podzemních garážích. Cestou na trh jsme si v malém obchůdku koupili dva výborné sýry a Appenzell bylinkový likér. Trh byl výborný. Koupili jsme hromadu levné zeleniny, domácí těstoviny, pohankovo-jablečný chléb, tirolské špekové knedlíky, česnek a domácí fondue. Vše jsme dali do auta a pokračovali na prohlídku města. Celé nejužší centrum je pěšší zóna, takže procházka to byla velmi příjemná. Na lavičce na sluníčku si Eliška dala oběd a venkovní prostředí si dost užívala. My si vzápětí dali u stánku (široko daleko to byl jediný) klobásu (typickou OLMA, která byla bílá a spíš taková neutrální, a pak červenou, která byla více masová a výrazná) a hot dog. Poté jsme prošli místní architektonicko-výtvarnou rote-stadtlounge (těžko říct, co to mělo za smysl – několik ulic bylo pokryto červeným „kobercem“) a pomalu se vraceli zpět k autu. Ještě nesmím opomenout čokoládovnu (kavárna, kde prodávali i spoustu výrobků z čokoláday) a palčinku od stánku na cestě zpět.
Tím jsme ještě ale nezkončili. Nyní jsme zamířili do Arbon u Bodanského jezera. Až, když jsme přijeli k místní plovárně, jsme si uvědomili, že to bylo právě zde, kde jsem v roce 2011 plavala jedny z mých prvních (a posledních) plaveckých závodů (článek zde). Po turistické jsme se vydali směrem k centru Arbon podél jezera s výhledem na Německo a rakouské Alpy. Kousek od plavečáku v Arbon dostala Eliška na lavičce svačinu a přesedlala z kočáru do nosítka. To bylo vlastně poprvé, co ho pořádně vyzkoušela. Zatím v tom byla jen doma a to vždy tak na pět minut. Ale teď jsme jí to udělali do módu „koukám dopředu“ a to se jí líbilo. Vláďa pak říkal, že po tom 1,5 km se docela pronese (ve svých necelých 7 měsících má již přes 8 kg). Pak už jsme definitivně zamířili domů.
Několik fotek je k náhlédnutí na našem rajčeti zde (pouze pro ty, kteří vědí heslo).