by ·Žádné komentáře

Už snad stokrát jsem to sem chtěla napsat, abych to nemusela sáhodlouze hledat na internetu. Teď už vím sice, kde ten můj oblíbený najdu, ale je pohodlnější to mít tady. Jedná se o recept od Kitchenette. Takže originál najdete na jejích stránkách, sem jen rychle ingredience. A ano, nejde o žádný chléb, ale sladkou „buchtu“.

Ingredience

Ingredience “suché”:
2 hrnky / 240 g celozrnné mouky
1 lžíce prášku do pečiva
1 lžička sody na pečení
špetka soli
Ingredience “mokré”:
1/2 hrnku/130 g jablečného pyré
1/2 lžičky prášku do pečiva
1/2 hrnku/113 g změklého másla
2 lžíce jablečného džusu
1/3 hrnku/ 95 g agáve sirupu
1 lžička vanilkové esence
4 celé hnědé banány

Pečeme na 180°C cca hodinu, raději nekontrolovat, ať to nesplaskne

by ·1 komentář

Už ani nevím, jak jsme se k tomu dostali. Že bychom dostali voucher?
No začali jsme, již to bude asi dva roky, na Proseku v Psychiatrické léčebně – Pokoj č. 606.

O co jde? Zkrátka a dobře – na hodinu vás zavřou do místnosti a vy musíte hledat nápovědy, řešit úkoly a hlavolamy, abyste našli klíč ke dveřím a mohli ven. Ne že by se s vámi po hodině propadla podlaha do pekla, … ale prohrajete. Týmy jsou většinou od dvou do šesti lidí, takže každý může hledat v jednom koutě a radit si. V případě nouze si můžete zažádat o nápovědu (tím ale získáte mínusové body).

Pak byla dlouho pauza. Ono to je zkrátka těžké skloubit správný čas a místo s hrou a hlídáním.

Až dostal letos Vláďa poukaz od kamaráda Honzy k narozeninám (jo, jo, už v březnu). Vláďa to trochu nechal ležet ladem, tak jsem se jim do toho vložila a zarezervovala jednu v centru Prahy na Vánoce. Spousta her je taková hororová, viz výše Escape Master. A na to jsem neměla moc náladu. Ale tahle je již pro děti od 5 let! Takže bereme Eli s sebou.

No a pak jsem narazila ještě na jednu, tu si musíme brzy také dát (letos to již nestihneme, tak v roce 2019 snad) – Záhada ztraceného rohu jednorožce.

by ·Komentáře: 2

Ten týden zase utekl!

V pondělí večer odjel  nočním vlakem Jirka (po týdenním pobytu u nás). A nejel sám – odvážel si základ naší parádní rýmičky a kašle. Z toho se děti po cca 10 dnech konečně vyhrabali (v pondělí jsem s nimi ještě byla u doktora a vše ok), my s Vláďou jsme si ještě v pondělí a úterý (a já ještě středu) „užívali“ odpočinku doma.

Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Tak jako každý rok touto dobou jsme se všichni (kromě Matyho) zúčastnili Mikulášského orienťáku kousek od Zugu. Sešlo se to tak, že u Matyho v jeslích byl na dnešní den naplánován také Mikuláš a k tomu … i možnost tam děti nechat již od rána! Paráda! Takže Maty byl v jeslích a my jsme na poledne jeli závodit. Letos poprvé (od r. 2013 jsme tu již po 5.) jsem šla „dospěláckou“ trasu, zatímco Vláďa šel s Eli dětskou (dlouhou dětskou), na jejíž trase je Mikuláš.

A jak se šlo mě? Ano, šlo, protože jsem naposledy běhala tak před deseti lety. Šlo se dobře. Až na první kontrolu, která byla špatně zakreslená a kterou jsem tak hledala o 5 minut déle, než jiní, jsem vše našla v pohodě. Sem tam jsem si z kopce i popoběhla. Pršet nezačalo, nemrzlo, takže paráda. Nakonec jsem se časem 1 h 19 min posunula samozřejmě až na konec startovního pole (ne úplně na konec) a 7,4 km.

K Máťovi jsme to nestíhali, naštěstí tam mohl dorazit děda – začínalo se malým „barem“, my to na Mikuláše stihli. Takže po dnešku má Maty balík oříšků a čokoládiček a eli pro jistotu dva 🙂

by ·Žádné komentáře

Středeční odpoledne je tradičně volné, takže ho to chtělo něčím zajímavým vyplnit. Dali jsme si tedy s Matym a Jirkou brzký oběd v 11 h, vyzvedli Eli ve školce a rovnou jeli do paleontologického muzea. A tam jsem ty tři nechala a odskočila si na hodinku do práce, kterou mám tam odtud za rohem. Pak jsem je tam zase vyzvedla, podívali se kolem (zmizel ohromný lenochod, který byl dominantou hlavní haly – po letech šel na zrestauravaní … navíc nové vědecké poznatky poukazují na to, že asi nebyl chlupatý, ale spíš jako slon), zhlédli 20 minutový filmek o dinosaurech a pak vyrazili do centra na vánoční trhy.

Nejlepší to je samozřejmě na hlaváku, kterému dominuje Swarosvski stromeček. Eli si užila kolotoč (Maty to venku celé prospal), nějaké dobrůtky a domů jsme dorazili akorát na večeři.


by ·1 komentář

Tak letos to máme ve velkém. Začínáme tradičně 1.12., protože už se nemůžeme dočkat odpočítávání na Vánoce.

Děti mají tradičně nástěnné pytlíčky. Eli má na každý den čokoládku (protože nějaké alternativy jako „aktivity“, příběhy, ani hračky to prostě není ono) a zpět (ze zabavených věcí) jednu malou hračku (těch mám na skříni pytel, takže bylo z čeho vybírat). Maty tam má zásobu DUPLO figurek a pár zvířátek. Takže já jsem se vydala z nejlepšího. Mikuláše zařizoval Vláďa (a prasklo, že to byl on, protože on jako jediný na polštáři nic neměl … a když na něj Eli vytasila „musíme si říkat pravdu“, protože chtěla Mikuláši či kdo to byl, kdo sláďurky připravil, poděkovat, tak se přiznal) a ještě nás čeká v sobotu Mikulášský orienťák s nadílkou.

Já jsem si sehnala úžasný čajový kalendář … a pak jsem objevila ještě úžasnější … a nakonec jsem ještě jeden dostala 🙂 Takže jeden si nechám na odpočítávání narozek na leden a o ten první nejmenší projevila zájem kolegyně.

A Vláďa dostal Ritter čokoládičkový (nikoli Ritter jako rytíř, ale Ritter jako ta značka německých čokolád).



by ·Žádné komentáře

Na pátek jsme si s Eli koupily na rychlo zlevněné lístky do cirkusu Conelli (po slevě 45 CHF každá), který je každoročně na malém ostrůvku v Limat řece uprostřed Curychu. Jedná se o cirkus bez zvířat, kam by se také do tohoto malého cirkusu, který se vlastně rozkládá na ploše zahrádky restaurace, která na tomto místě má prostory, nevešla. Toto malé šapitó ani nepotřebuje vnitřní podpěrné tyče, takže na manéž je vidět ze všech sedadel stejně.

Přišly jsme s dostatečným předstihem, takže Eli stihla, za mé pomoci, i cukrovou vatu. A pak už jsme se ve vytopeném stanu usadily a čekaly na začátek. A už to jelo jedno za druhým. Šlo o kombinaci tanečních vystoupení, byl tam jeden akrobat na houpací hrazdě, žongléři (diabolo, krabice, kloubouky, atd.), po přestávce také trampolíny, kouzelník, a podobně. V přestávce jsme si protáhly nohy a stihly ještě popkorn.

Celé to trvalo něco málo přes dvě hodiny. Dokonce jsem pochytila i vtípky dua „Laurel a Hardy“ (ve švýcarské Němčině). Takže za mě super a i Eli se chechtala celou cestu na tramvaj.

Konečně si tak mohu odškrtnout návštěvu této Curyšské atrakce.

by ·Komentáře: 2

28.11.2018

Tak jsem si udělala radost a konečně vybrala a koupila nový lux. Náš stávající velký Dyson si samozřejmě necháváme na velký úklid, ale tohle bude na takové rychlé přejetí chodby, či drobků pod stolem, na pavučiny a těžko dostupná místa. Při výběru jsem si dokonce na měsíc předplatila anglickou verzi dTest (Which), abych pročetla recenze. Samozřejmě, že když jsem hodila na papír všechny své požadavky, tak mi jako nejlíp vyšel Dyson V8 Absolute, designově se mi naopak líbil Leifheit Regulus PowerVac. Pokračovat ve čtení

by ·1 komentář

Neděle 18.11. – v jedenáct jsme si dali sraz s kolegyní a jejím přítelem na vánočních trzích v Schiblis Hofladen v Otelfingenu. Vánoce se blíží, tak ať chytíme tu správnou náladu. Dali jsme si punč a malý trh si pěkně prošli. Eli si ozdobila velký perník a než stačil zaschnout, tak ho i snědla. U ohně jsme se ohřáli (kosa byla) a asi po dvou hodinách zase jeli. Maty už byl celý unavený a otravný. Jen jsme ale popojeli kousek autem a šli na keškovací výlet. (Hüttikerberg) Maty se tak trochu vyspal v kočáře a my se provětrali. Nakonec to bylo cca 3,5 km za 1 h. A co se nestalo – skoro mrzne a Vláďa i tak chytne klíště!Pokračovat ve čtení

by ·Žádné komentáře

Asi by správně mělo být do Haslibergu (je to městečko), ale takhle mi to zní líp.

Jeli jsme na návštěvu za mojí kolegyní, která zde bydlí u přítele. Myslela jsem původně, že bydlí dole v Meiringenu a ono hle, bydlí v 300 let staré úžasné ohromné chatě a jejich rozsáhlé traviny před okny jim spásají sousedovic krávy. Co by kamenem dohodil je lanovka na Käserstatt (1835 m n.m.). Rozdělili jsme se tak, že Vláďa jel s T. na kolo a já s dětmi a s O. jsme nasedli na lanovku (20 CHF zpáteční pro dospělého) a vyjeli nahoru, že se tam s kluky potkáme na kafe. To jsme se také potkali (trvalo jim to cca 40 minut), ale byli tak rozjetí, že si pauzu dát nechtěli. To my jo. V restauraci byl i dětský koutek, takže jsme u kafíčka měly klid (a děti nám nosili další a další „kafíčka“ a „palačinky“ z dětské kuchyňky). A když jsme se konečně snad po hodině zvedli (z okna také bylo krásně vidět přijíždějící a odjíždějící kabinky, což se Matymu moc líbilo), tak jsme zrovna zahlédli vracející se kluky. No moc jsme tomu výletování nedali. Několik set metrů tam a zase zpět. Na jaro tu ale máme vyhlídnutou Trpasličí cestu, která vede od lanovky dolů a kde jsou nějaká speciální tematická zastavení. Lanovkou jsme se zase svezli dolů a následovalo BBQ u chalupy.

Cestou domů jsme bohužel strávili nějakou dobu v zácpách před Luzernem. A to jsem si myslela, jak jsme vyjeli brzy. Takže cesta tam cca 1 h 15 min, cesta domů cca 2 h a kousek.