19.10.2020

S tím, jak se blíží Haloween, přišel Máťa s tím, že chce vyřezávat dýni. No je mi jasné, jak by to opět dopadlo – děti to po půlminutě vzdají a já mám na odpoledne o práci postaráno. Ale oproti loňsku, kdy jsme ještě stále vybalovali po stěhování, jsem už našla rydla, takže vybavení máme. Dýni na zahradě, do které se pustily stonožky a sviňky a která tak asi stejně nebude už k jídlu, máme též. Ale stejně jsem zrovna neměla na vydlabávání dýně chuť.

Tak jsem přišla s „geniálním“ nápadem, že si dýni vyrobíme. Není nic jednoduššího, než nafouknutý balónek polepit novinovým papírem a je to. Uklidila jsem stůl, abychom se tam všichni pěkně vešli, našla lepidlo, škrob, štětce, mističky, natrhali jsme papíry, … nakonec po troše napětí jsem našla i ty nafukovací balónky a mohli jsme začít.

První problém byl, že jsme měli papírky natrhané na moc dlouhé kousky, ale jak jsme již byli všichni trochu ulepení, tak je neměl kdo zmenšit. Do toho jsem se pořád snažila dodělat si kafe :-). A jakmile se začalo nanášet lepidlo, nešlo balónek jen tak položit … on je totiž … kulatý … a vždy se otočil tou nalepenou stranou dolů (vrstva lepidla a novin ho jednoduše převážila). Moc nepomohly ani připravené kelímky, na které jsem si myslela, že balónek prostě usadíme a bude se nám dobře pracovat. On ten balónek byl dost těžký a převažoval se. Tak jsem holt zabalila jídelní hluboké talíře do igelitu a položili jsme si to do toho. A jeli jsme vrstvu za vrstvou. Eli svůj balónek zvládala sama, my s Máťou jsme pracovali na jednom společném, já ovládala lepidlo, Maty lepil papírky (už tak měl lepidlo všude na rukou i obličeji, jak se vždy marně snažila zastavit kutálející se balónek). No lepili jsme snad hodinu, když to Máťu přestalo bavit. Eli to jakž takž zvládla dolepit. Já náš balónek stihla (než nám došlo lepidlo) polepit i neutrálním hnědým papírem a na závěr žlutým krepákem (oranžový nemáme). A nyní to schne zavěšené na provázcích v koupelně. Uvidíme, jestli to zaschne. Takže závěrem – dýni už bychom dávno měli vydlabanou.

No ale teď trochu více podrobně k té technice, ať se nám to příště povede lépe:

• Co je to kašírování. Zde je i dobře popsána ta metoda lepení pomocí škrobu. My jsme na naše balónky zlikvidovali velkého Herkula, tak by to chtělo něco „za málo peněz hodně lepidla“.
• Inspirace lepení s bavlnkou. Tuto techniku používali u Eli ve školce, když vyráběli mističku na vajíčka na Velikonoce.
• Kašírování – prasátko. Výhoda tohoto je, že ten balónek, na který se to lepí, uvnitř zůstane, takže nehrozí, že to nakonec celé zkolabuje.
• Kašírovaná hlava – to se nám bude hodit – Eli má už nějakou dobu paruku a pořád jsem dumala nad tím, jak ji dobře uchovávat – pěkně naaranžovaná na „hlavě“ to bude ono.

Co pro příště nutně potřebujeme

• opravdové noviny – třeba to s nimi půjde lépe, než s reklamami do Jysk 🙂
• lepidlo na decoupage, nebo alespoň tapetovací lepidlo.
• (nakonec stačilo „lepidlo“ ze škrobu – funguje perfektně a docela rychle schne)

S touto technikou se dá vyrábět ledacos – třeba doplňky k vláčkodráze (co si budeme namlouvat – tunely a mosty Brio jsou dost drahé) – například tunel, nebo další tunel (zde i tedy výroba „lepidla“: Na jeho přípravu potřebujete pouze půllitru vody a tři lžíce kukuřičného škrobu. Směs necháte minutu nebo dvě projít varem než zhoustne podobně jako pudink.) … Zkusili jsme a drží to suprově! Hlavně to je „jedlé“, takže se nemusím bát tohle lepidlo připravovat v normálním hrnci. Po zaschnutí se to od hrnce odloupne jak suchá hadí kůže. Pracuje se s tím dobře přímo rukama, na štěteček to je moc husté. Jo a husté to podle návodu výše bylo tak jako tak, chtělo to o polovinu méně škrobu, nebo dvakrát tolik vody.

A co příště? Třeba si vyrobíme papír (když už jsme si o papíru a knihtisku četli v německé encyklopedii pro děti – kde také má člověk pořád shánět texty ke čtení, když musíme denně číst česky i německy).

31.10.

Do Haloweena jsme stihli udělat jednu hlavu, která tedy na omak ještě trochu pouštěla barvu.

Holt olejové barvy schnou dlouho. No, ale stihli jsme si ještě udělat strašidelné lucerničky vodovkami, takže dobré. Jo a protože, jak se sice dalo čekat, nepřišli koledníci, museli jsme se s Vláďou postarat o čokobonbónky. Zmizely rychle. A druhá koule, Eliščina, ta ještě trochu lepí … tu si schováme na Velikonoce. Bude z ní super velikonoční vajíčko 🙂

9.11.

No a konečně to vypadá, že i naše tunely už jsou zaschnuté. Ono jsme na ně už trochu zapomněli, mě nebavilo to denně kontrolovat, jestli to ještě pouští, ale nyní už opravdu překážejí, takže jsem to zkusila a barva drží. Tak snad se zítra najde čas je vyzkoušet v provozu,

10.11. – tunely pro vláčkodráhu