V tomto vnitřním bazénu jsme byli kdysi s Máťou, když byl malý a Eli byla naproti tomuto komplexu v české školce. Vnitřek byl fajn. Tentokrát jsme tedy vyzkoušely vnější prostory. Jako pro prcky to je paráda – dva menší bazénky propojené klouzačkami a do toho všeho stříká voda. Pak tu je menší mělký bazén, který přechází do hluboké plavecké části. Nechybí super tobogán, který končí malým skokem, naberete docela rychlost, takže jsme několikrát skončily celé pod vodou.

Zážitek nám nakonec zkazily dvě věci: 1) Eli šlápla na včelu a mě se nepodařilo vyndat žihadlo celé (zůstala tam taková ta vnitřní na vlas tlustá část žihadla, která prostě nešla vyndat.. Řev jak něco, ale chladily jsme v bazénu a do večera to Eli vůbec neoteklo. 2) Už vlastně hotové a oblečené, přecházela jsem ještě ze sprchové části, kde jsem nám naplnila lahve s vodou, do šaten, uklouzla jsem, ale ustála to, jen jsem udělal skoro provaz, ale jednou nohou jsem nějak blbě zajela až do odpadového žlábku, který byl krytý kovovou mřížkou a o tu jsem si rozřízla bříško u palce na noze. Dobelhahal jsem se k ještě fňukající Eli (že nemůže na nohu došlápnout a že nebude moct na kole dojet domů, jely jsme na toto odlehlejší koupaliště na kole) a zamáčkla si krvácející ránu ručníkem – vůbec jsem se na to nechtěla kouknout, na takovéhle věci moc nejsem. No jako nekrvácelo to jak z vola, ale bylo to ošklivé. Zalepila jsem si to náplastí, naházela věci do tašek a šly jsme hledat první pomoc. Pán mi to tam prolil dezinfekcí a zkonstatoval, že na šití to určitě není, pořádně mi to zalepil a zjistili jsme, že mluví česky 🙂 Eli jsem donutila mu ukázat ten píchanec od včely, ale nechtěla si na to nechat sáhnout, že už to je dobré. A zrovna tam přišel další kluk, že šlápl na včelu, tak jsme alespoň viděly v akci jejich udělátko na včelí bodnutí – taková tužka, která má neutralizovat jed. Dopajdaly jsme ke kolům, nasedly a statečně to domů ty 4 km nebo kolik dojely.

Takže tím jsme naše bazénování ve Švýcarsku asi završili.

Úvodní fotka zdroj zde.

Myslím, že už jsem o tomto našem koupališti kdysi psala, ale včera to bylo speciální – po práci za námi dorazil i Vláďa – jeho první (a poslední) návštěva tohoto koupaliště 🙂 Takže jsme si to o to víc užili. Přeci jenom, když jsem na obě děti sama, není to taková zábava a volnost, jako když jsme na obě oba. Takže Maty si dokonce zkusil klouzačku do vody! Jel s kruhem, já ho jistila nahoře, Vláďa ho chytal dole 🙂 Užíval si to, dokud nezahučel pod vodu celý. No strávili jsme tam bezmála tři hodiny a odcházeli jsme lehce po šesté doufaje, že děti dnes rychle unavené usnou. Zas až tak jednoduché to nebylo, ale dalo se. Čachtánci.

Jo a tu naší celoroční permici jsme stihli vychodit. Byla jsem sama nebo s Eli celkem 34x, takže se mi to o cca 50 CHF vyplatilo. Teď jsme si tedy koupily permici na 6 vstupů (a platíš jen 5), Eli už musí mít také legitku :-/ a za těch 10 dní to snad stihneme vychodit (nebo to dáme sousedům).

Tak jsme se sem konečně dostaly. Od loňska jsem měla toto koupaliště na seznamu, ale nějak jsme se sem ne a ne dostat. Ono je také na druhém konci Curychu. Ale teď jsme to spojily s mezizastávkou u mě v práci, kde jsem dobalila věci, povyhazovala další věci z počítače, daly jsme si s Eli oběd a mohly jsme jet. Vedro se udělalo dobré.

A co je na tomto bazénu tak super? Je tam pirátská loď s klouzačkou a dva vnitřní tobogány. Řeknu vám tedy, že bazén s teplotou vody 25,5°C, když je venku 35°C je pocitově šíleně studený. Naopak vnitřní bazén byl jak kafíčko. Bohužel tento bazén je již mimo Curych, a tak nám tam neplatí legitka, no což. Takže toto si škrtám 🙂 Eli si to pěkně užila, a já si zase trochu opálila ramena.

Jinak před dobrými šesti lety jsem sem chodila v rámci kurzu „plavání v otevřené vodě“ v době, co jezero ještě bylo moc studené na plavání.

Jo a úvodní fotka je z jejich oficiálních stránek, ne ode mě.

Tak jsem se rozhodla si opět, asi po 2-3 letech, koupit celoroční permici do bazénu. V Curychu je totiž síť bazénů a venkovních koupališť čítající přes 20 zařízení a legitka platí na všechny (venkovní, všechny)! A většina z nich má i 50 m bazén na plavání (! kam se hrabe Praha, která má 2x tolik obyvatel!), ne jen nedaleký Oerlikon, kam to je na kole cca 10, ale i venkovní koupaliště Auhof, který je hned vedle Eliščiny školky (od nás 10 min pěšky a má i tobogán). Sem jsme poslední dobou zavítali několikrát, párkrát také Jirka s Eli. Eli si to jako Arielka (mořská víla) užívala. A pro příští pololetí jsem se rozhodla, že budu s Eli chodit na plavčo (a ji učit). Středeční hodiny se Eli sice líbily, ale já s sebou musela tahat i Máťu a byla to otrava. A sobotní termíny jsme zavrhli – aby nám to nenarušovalo výlety. Tak uvidíme, jak to bude fungovat.

Takže když mám tu legitku, musím chodit plavat. Vnitřní  bazén v Oerlikonu je momentálně v každoroční pravidelné revizi, takže jsem musela do venkovního u nás. Naštěstí je poslední dny odpoledne fakt pařák, takže to jde. A dopoledne? To to tak růžové není, ale zase tam je klid. A obsazen byla jen plavecká padesátka 🙂 Zkonstatovala jsem, že na plavání venku za sluníčka si musím pořídit nové brýle s filtrem. Navíc do starých teklo. A kromě toho, Maty mi je někam schoval, takže jsem bez brýlí. Před dalším plaváním mi tedy nezbývalo, než se stavit ve sportu a něco vybrat. Pan prodavač v této sekci, dobrý týpek, mi pomohl s vyzkoušením :-). Nakonec jsem skončila u těch nejdražších, které tam měli (35 CHF, Aqua Sphere Kayenne), s UV filtrem a 180° zorným polem. A na rozdíl od značkových Speedo (made in China), které byly jen za 20 CHF, byly tyto vyrobeny v Itálii. Takže dobrý. Samozřejmě se dají koupit i brýle za 9,90 CHF, ale jak se říká

Nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci.

A první pocity z bazénu? No povím vám – to bylo neuvěřitelný! Dohlédla jsem pod vodou přes celý bazén! Už jsem zapomněla, jak to pod vodou vypadá. Moje staré brýle totiž byly dobré akorát k tomu, abych neměla mokré oči (a ke konci už ani to ne), ale byly hned zamlžené a nic nepomáhalo, možná už i stářím zašmudlané. Ale teď?! Ty barvy! A jak se sluníčko ve vlnkách lámalo 🙂 Plavecké styly ostatních plavců raději nekomentovat. No co vám budu povídat – první čtyři bazény jsem se nemohla na plavání vůbec soustředit! Jen jsem čučela kolem 😀 A taky tu byl šílený hluk, jak tu bylo spousta lidí všude kolem. To minule dopoledne jen s pár plavci, to byl jiný klídek. Když se čas plavání blížil k půl hodině, tak se i tyhle brýle začaly mlžit, ale pak to zase zmizlo. Uvidíme, jak to půjde s časem. A neteklo do nich! Další plus 🙂

Celoroční legitka se vyplatí od 30 vstupů. Tak si to čárkuji a uvidíme, kdy toho dosáhnu. Výhoda je, že legitka je přenosná, takže i Vláďa tvrdí, že bude v zimě chodit plavat.

A včera jsem byla na plovárně s Matym. Jediné, kdy do vody „vlezl“ bylo, když jsem ho tam hned na poprvé postavila do bazénku (po kotníky). Zkonstatoval, že to je studené, či co, a už tam nevlezl. A to venku, než jsem do bazénu došli, bylo k padnutí, přes třicet (ještě v osm večer jsme měli na balkóně 29°C). No ale musí se nechat, že ve stínu, jen tak v mokrých plavkách bylo příjemně, když zafoukalo, tak … no věřím mu, že mu to přišlo studené 🙂 A to se v bazénu na balkoně tak rád cachtá! Ale tam mu napouštím teplou, to jo, no. Takže jsem okoukli prolejzku a pískoviště – část písku na sluníčku byla rozpálená, což Maty rychle zjistil, stejně tak kovové části prolejzek (třeba klouzačka. Tohle fakt nechápu, všude, ale úplně všude instalují nyní kovové klouzačky :-/, takže v létě nepoužitelné, nebo jen do devíti do rána). A největší zábava pak byla, že stál na třetím schůdku nad vodou a z minikonvičky lil vodu dolů. Nejvíc, co se k vodě přiblížil, byl schod číslo dva :-). Jo a nejvíc ho vlastně nakonec zaujalo, když jsem mu omývala nohy u kohoutku, který měl ve výšce hlavy, tam by vydržel stát hodinu a nechat si téct vodu na ruce (to dělá i doma, stojí u kohoutku a kouká, jak to teče).

Jo a ještě k těm curyšským bazénům – letos už měli miliontého návštěvníka! Nejnavštěvovanější je plovárna u jezera Mythenquai (132 500 návštěvníků.