O botách jsem již něco psala zde. A máme tu pokračování. S příchodem podzimu mi moje tenisky Altra Escalante už nestačily, a tak jsem pohledala v botníku, co na zimu mám. Podzimní nízké Merelly, staré klasické pohorky a zateplené pohorky (Merrell THERMO ADVNT ICE+ 6 WP. Vtipné je, že to jsou pohorky na sněžnice do studených zimních hor a já v tom chodím po Praze, když teplota padne pod +10°C. Na podupávání na hřišti dobrý). Mým klasickým pohorkám, které jsem si kupovala můj první rok ve Švýcarsku a které se něco nachodily i na sněžnicích, už musím dát sbohem – přijdou mi najednou úzké. Tak jsem se zašla podívat do mého oblíbeného obchodu, co nabízejí.

Mají úžasné voděodolné pohorky (ALTRA Lone Peak ALL – WTHR Mid – Black (W)). Mají jen jednu nevýhodu (kromě ceny tedy) – při každém kroku mě v ohybu u prstů ten svrchní materiál tak nějak “stahoval”, ne že by to tlačilo, ale normálně se bota tak nedeformuje, tady je ten svrchní materiál jakoby tuhý nebo jak to popsat. Fakt mě hrozně mrzelo, že mi nesedly (tak jsem alespoň ušetřila). Když jsem pár dní na to šla ve svých zateplených pohorkách, které mi suprově sedí, byla jsem ráda, že jsem je nekoupila. Holt budu nosit zateplené pohory, dokud nepřejdu zpět do tenisek.

Ale protože sníh v Praze už opět opadl a kromě toho mám nyní ty moje super teplé a nepromokavé ponožky, dá se vlastně chodit pořád v teniskách. Altra Escalante jsou přeci jenom spíše letní model, tak jsem si koupila vlajkovou loď (opět) od firmy Altra – ALTRA Lone Peak 5. Už jsem na ně koukala před půl rokem, ale na zimu jsem si je kupovat nechtěla (no a ono je pořád zima a stejně už je mám doma). Na to, že jsem kdysi kdysi kupovala boty velikosti 39 (a to už mi v té době noha nerostla), tak teď si s klidem koupím 41 a je to super.

Jo a do tělocvičny mám Torin 5.

PS.: Většinou jsou ty odkazy nejen na konkrétní typ boty, který jsem si vybrala, ale i na mojí barvu. A kdybyste si ťukali na čelo, co že za barvy jsem si to proboha vybrala – tak v dnešní covidové době jsem ráda, že seženu mojí velikost. Vybrat si ještě k tomu nějakou pěknou barvu, to je už moc velký luxus. Takže beru, co mají. Toť vše.

9.10.21

Dostala jsem se k nim tak trochu oklikou. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového existuje. Já znám jen neoprenky na vodu. No zkrátka, před létem, kdy hrozilo, že budeme více pod stanem a navíc na červnovém víkendovém stanování jsem zjistila, že starý ešus a klasický hořák na bombu není pro rodinné vaření to pravé, hledala jsem něco lepšího (hrnce, stabilnější hořák). A v rámci hledání jsem narazila na stránky Real camp life a jejich recenzi voděodolných ponožek, což mě nadchlo. Mimo jiné si hrozně pochvalují i skládací konvici na vodu Sea to summit a hrnec od téže značky. Ještě odbočka – na to vaření jsem nakonec koupila Pinguin Spider (teď ho nemohu dohledat, ale je to něco jako Pinguin Mantis) a sadu nádobí Bo-Camp Set Of Pans Travel 4.

Pokračovat ve čtení

S Vláďou jsme byli na kajakářském kempu v Brandýse.

Zkouším platformu Roklen – online směnárna. (Ne)výhoda je, že akceptují směny až od 1000 EUR. Na druhou stranu na rozdíl od Revolut tam při jednorázovém větším převodu nejsou nějaké nadstavbové poplakty a vzhledem k tomu, že Roklen má bankovní účty u několika českých bank, tak převody se dají vyřídit v rámci jednoho dne. u Revolut bych počítala tak 4 dny (poslat peníze, směnit, poslat peníze zpět).

Pokračovat ve čtení

17.6.2020

Výběr batohu na každodenní nošení je pro mě noční můra. Až nyní, když dosloužil, doceňuji, jakou jsem udělala kdysi (před více jak deseti lety dobrou volbu) se Salomon Sky 21. Jak jsem pak psala, ani vyprání mu již po té dlouhé a náročné službě nepomohlo :-). A koukám, že než jsem napsala recenzi na můj další batoh, který jsem si následně koupila (Crossroad Nomad 28, asi ve Sportissimu nebo tak někde, za docela dobrou cenu), tak batoh během roku dosloužil.

No a teď jsem si na výstavě stanů (1, 2) koupila po dlóóóóhém vybírání Salewa Alp Trainer 30. Pominu fakt, že u něj píší, že je vhodný na třídenní treky. Já, když nabalím na půldenní výlet to nejdůležitější pro sebe a děti, tak batoh má necelých 10 kg (opravdu jsem si ho před “výpravou” do pražské ZOO zvážila). Batoh mám nyní pouze tři dny, ale pár věcí už mohu napsat. A pozdeji budu připisovat.

Pokračovat ve čtení

Loni v srpnu jsem výstavu stihla a předvybrala nám tam pár stanů, které by asi mohly pro nás být dobré – jde hlavně o velikost vnitřku, aby se tam V. pohodlně vešel, o typ materiálu, velikost předsíňky, apod. O váhu nám až tolik nejde, bude to vozit auto. Jinak stan vybíráme již přes deset let a během té doby jezdíme stále s naší prehystorickou kupolí od firmy, která již neexistuje. Kdysi jsme na výstavě jeden vybrali od Huskyho, ale nakonec jsme ho po první dovolené vrátili – strašně se rosil a síťovinovou ložnicí do něj kapala voda. Fakt nechápu, jak mají ty stany fungovat – víc jak polvina stanů má střechu ložnice (vnitřní části stanu) pouze síťovinovou. Nejde mi ani tak o to, že by uvnitř byla zima, ale právě o ty vysrážené kapky z tropika, které padají dolů a krásně se rozstřikují po všem uvnitř. Takže tyhle rovnou zavrhuji. Potom také ty, kteří sice inzerují spací délku 205 cm, ale ve skutečnosti jsou pouze 190 cm. Takové značení mají bez rozdílu všechny stany. Všude musím ubrat minimálně 15 cm. Proto je tak důležité si do něj opravdu lehnou a nespoléhat se na čísla u popisků.

Pokračovat ve čtení

V Curychu jsou koloběžky Micro velice oblíbené. Prckové, jen co umí vzpřímeně stát, na nich drandí všude. Před školami jsou ve stojanech kromě množství kol i požehnaně koloběžek. A není tedy divu, že Eli o koloběžce mluví již tak rok a půl. Já byla ale vždy zásadně proti, hlavně kvůli střídání nohou – nechtěla jsem, aby byla Eli kvůli jízdě na koloběžce nějaká zkřivená. Navíc jsme to nikdy neměli nikam daleko, takže nic.

Pokračovat ve čtení