Opět jedna víkendová akce s klukama ze Zažij vodu. V sobotu se jela Teplá (která protéká Karlovými Vary), v neděli Střela. V sobotu jsme bohužel nemohli, protože jsme vyprovázeli Eli na školu v přírodě, ale na neděli jsme vyrazili. Bohužel měl Maty rýmu, a tak jsme ho nechtěli dávat nikomu na hlídání. Takže se Vláďa obětoval a místo na vodu, vzal Matyho na houby. Ale i tak si to kluci v lesech okolo Střely užili. Našli i nějaké bouldery :). A houby také.

Pokračovat ve čtení

O rakouské Salze jsem ledacos již slyšela, ale protože dřívávějc, když jsem jezdila na laminátové kánoi, byla tato řeka pro mě nedostupná, více jsem se o ní nezajímala. Tehdy jsem to vnímala, jako divočinu pro kajakáře. … No a letos, po 4 měsících nijak intenzivního kajakaření jsme se na ni (pod dozorem instruktorů za Zažij vodu) vypravili i my s Vláďou. Vláďa prozatím na svém nafukovacím packraftu, já na půjčeném plastovém kajaku Spade Black Jack.

Na rozdíl od ostatních jsme “opovrhli” společnou dopravou, hlavně tedy z toho důvodu, že táhnout se s naší bagáží (na rozdíl od ostatních máme většinu výbavy vlastní) na místo srazu na Černý Most by pro nás bylo zhola nemožné. Takhle jsme si nabalili auto až po střechu a vyrazili. Škoda hodinové zácpy v Praze, jinak by cesta docela dobře utíkala. Do kempu ve Wildalpenu jsme dorazili kolem 23 h (takže kolem 6 h jízdy). V kempu to stále žilo. Hodně byla slyšet čeština :-). Kupodivu na rakouské řeky jezdí prý více Češi, než Rakušani. Po chvilkovém hledání jsme našli naše zarezervované místo (byli jsme z naší výpravy první) a při čelovce a v mokré trávě se jali stavět náš stan. Zabydlet se a spát. Ostatní dorazili asi mezi druhou a třetí, což je prý jejich klasika. Následně si snad až do necelé půl páté povídali, tak jsem je v leže odposlouchávala 🙂 Nechápu, jak pak mohou ráno vstát.

Pokračovat ve čtení

Další dvě parádní letní akce. Původně to vypadalo, že Vláďa pojede do Švýcarska na dovču s Honzou a já s dětmi budeme výletovat doma po okolí. Ale z dovolené nakonec sešlo, a tak jsme do Vrbného jeli. Krásně to vyšlo, protože o víkendu byl kajakářský kemp od Zažij vodu, a na to navazovaly tři dny paddleboardového kurzu na kanále. Navíc jsme využili (zneužili 🙂 ) možnosti spát pěkně v posteli u známých v Křemži, což je od Vrbného (na okraji Českých Budějovic) přibližně půl hodiny autem. Vláďa tak mohl během mého kurzu “doma” v klidu pracovat a neplýtval na můj kurz dovolenou :-).

Kajaky byly super. Kanál ve Vrbném je o něco širší, než Brandýs, na kterém normálně jezdíme, a také na začátku a na konci jsou klidnější úseky, vhodné pro začátečníky, jako jsme my. Jo a navíc jsme se přihlásili na Salzu, takže jsme tohle brali jako dobrý tréning. Vláďa statečně začal na kajaku, ale poté, co se mu nepovedlo několik přejezdů, kdy skončil hlavou dolů a pak trvalo věčnost, než kajak vylil, to vzdal to a šel si nafouknout packraft 🙂 Pak už mu to šlo dobře. To já jsem to zvládla bez cvaků a měla jsem z toho fakt dobrý pocit. Navíc počasí docela vyšlo.

Pokračovat ve čtení

Tak jsme se sem konečně dostaly. Od loňska jsem měla toto koupaliště na seznamu, ale nějak jsme se sem ne a ne dostat. Ono je také na druhém konci Curychu. Ale teď jsme to spojily s mezizastávkou u mě v práci, kde jsem dobalila věci, povyhazovala další věci z počítače, daly jsme si s Eli oběd a mohly jsme jet. Vedro se udělalo dobré.

A co je na tomto bazénu tak super? Je tam pirátská loď s klouzačkou a dva vnitřní tobogány. Řeknu vám tedy, že bazén s teplotou vody 25,5°C, když je venku 35°C je pocitově šíleně studený. Naopak vnitřní bazén byl jak kafíčko. Bohužel tento bazén je již mimo Curych, a tak nám tam neplatí legitka, no což. Takže toto si škrtám 🙂 Eli si to pěkně užila, a já si zase trochu opálila ramena.

Jinak před dobrými šesti lety jsem sem chodila v rámci kurzu “plavání v otevřené vodě” v době, co jezero ještě bylo moc studené na plavání.

Jo a úvodní fotka je z jejich oficiálních stránek, ne ode mě.