by ·1 komentář
Tak opět jedno rychlé shrnutí posledních událostí. Začala bych Festivalem francouzských filmů. V neděli v podvečer jsme se do Světozoru vydali na film Simon Koniansky. Při čtení popisu děje jsem trochu zapochybovala, zda se na to bude dát koukat, ale vzhledem k tomu, že mé požadavky na film nebyly náročné (aby to bylo v neděli odpoledne a bylo to francouzsky), nechala jsem se překvapit … a to mile. Film byl laděn do humoru, ale objevily se i vážnější pasáže. A ta francouzština! Pořád ji rozumím 🙂 V pondělí nato jsme se vydali na Festival krátkých filmu (opět v rámci FFF), kde jsme ovšem byli „nemile“ překvapeni, že místo námi předpokládaných 90 minut to bude trvat bezmála 4 hodiny i s přestávkou. No což. A tak se na plátně střídal tu vážný, tu odlehčený krátký film za druhým. Celkem jich bylo 14 a musím přiznat, že se mi jich celkově líbilo tak 5 a že většině jsem vůbec nerozuměla. Nešlo o fráninu, ta byla dobrá, ale náplň. … Ale s nepochopením jsem na tom nebyla sama :-). Do druhé poloviny nás alespoň povzbudilo občerstvení od pekárny Paul (mimo jiné mají pobočku na Andělu, jen ty ceny mě trochu odrazují). A to bylo bohužel z FFF vše. Chtěla jsem jít ještě v úterý na JCVD, ale vzhledem k tomu, že nás hned ve středu čekala Carmen v Národním divadle, rozhodla jsem se pro pauzu.
A Carmen byla úžasná. Nedá mi to a musím ještě objasnit, proč jsme se na ni vůbec vydali (kromě toho, že bychom trošku té kultury čas od času prostě mít měli) … to bylo tak. Na koncertě Two voices nám právě zpívaly pasáž z Carmen. A já najednou zjišťuji, že je to francouzsky (ono jak to zpívají vysoko, tak je tomu těžko rozumět 🙂 ). Ale nějak jsme se nemohli shodnout, jestli Carmen jako opera opravdu francouzsky je. Nikdo si není pořádně jistý, jestli byl Bizet opravdu Francouz. A tak nám nezbylo nic jiného než se na Carmen vypravit … Bizet se narodil v Paříži a Carmen je francouzsky. Dokonce tomu bylo i místy rozumět. Jeden by ani neřekl, kolik toho z této opery zná. Hudba je to úžasná. Skoro mě ta jejich, místy nedokonalá, francouzština rušila. Komu bylo opravdu dobře rozumět byl Roman Janál jako toreador Escamillo, ale jinak … jinak bych raději poslouchala pouze tu hudbu. … A ačkoli hudbu jsem měla docela naposlouchanou (jednu dobu jsem si to pouštěla pořád dokola při učení), tak děj mi byl úplně cizí. … Takže myslím, že návštěva Národního splnila svůj účel.
A tím by asi kultura tento týden skončila. Na výstavu Jana Saudka jsem se ještě nedostala, ale v pátek se na ni chystám. Muriel byl prostě výtečný komiks a Kdo chce zabít Jessey zase film, takže si tuto výstavu nechci nechat ujít.
Vlastně ještě něco – v sobotu jsem využila jednu z posledních možností vypravit se zadarmo do nově zrekonstruovaného Vítkova. I když jsme se na vyhlídku úplně navrch památníku nedostali, byla to zajímavá návštěva.
A večer jsme si nenechali ujít rozsvícení vánočního stromku na Staroměstském náměstí. Sice mačkanice šílená, ale pro ten zážitek … A poté jsme šli utišit hlad do Mikulka´s Pizzeria (Benediktská 16), kde jsem si dala výborné noky s hořčičnou omáčkou, kousky vepřové panenky, rajčaty a cuketou. … A v neděli mě čekaly nákupy 🙂

by ·Žádné komentáře
Je mi jasné, že asi jen velmi málo čtenářů tohoto blogu bydlí na Praze 6 a mají tak možnost se během pár minut dostat do Fitness Millenia ve Vokovicích. Ale pro ty, kteří by měli zájem, tak zde v HEAT programu vyčlenili 3x týdně hodiny speciálně pro studenty, kdy se cena za jednu hodinu při koupi pernamentky dostává až na 75 Kč, což je supr. Pro více info klikněte zde. Tak se třeba na nějaké hodině potkáme.

by ·Žádné komentáře
Když jsem byla na kurzu čínských masáží, tak náš lektor docela prosazoval tuto čínskou nepostradatelnou rostlinku. Neváhala jsem a zjistila si o ní pár věcí. Nejenže se to dá zobat jako oříšky (jen pozor na množství), ale dá se z toho dělat i nálev. Příprava je sice o trošku složitější než pro klasický čaj, ale věřím, že pozitivní účinky mi čas strávený přípravou, vynahradí. Koho by podrobnosti zajímaly, nechť klikne sem.

by ·Žádné komentáře
Tak je to zase tady – jsem sama doma a vztekám se nad počítačem. *** Nevím jak to, ale pokaždé, když chci něco uložit z internetu, třeba obrázek nebo nějaké pdfko, tak milá liška zamrzne *angry*!!! Do toho mám samozřejmě otevřeno spoustu dalších důležitých oken a rázem je vše ztraceno. Nezoufám a zkouším to znovu …. *angry* a znovu … Až mi dochází trpělivost, řvu, nadávám, vztekám se … není to samozřejmě nic platné. … Vzdávám to a spouštím IE … a ejhle! Nechce se otevřít. A tak řvu, nadávám, a vztekám se nanovo. … Tohle není normální. … Chci svůj vztah nějak pojmenovat a vzpomínám, že jsem někde četla o fobii z moderních technologií. U mě to sice není úplná fobie – bez počítače si svět neumím vůbec představit 🙂 a tak se jen těžko uzavřu před prací s tímto mým „miláčkem“. Ale abych se uklidnila, zadávám do vyhledávače „fobie“. Po chvilkovém hledání nalézám pár zajímavostí. Např.: „Klíčem k odstranění fobie je nalezení skutečného zdroje strachu.“ To snad asi není pro většinu problém. Osobně fobií asi netrpím, zatím mé „problémy“ považuji „jen“ za velký strach a jeho překonáváním se „stávám odolnější“. Na jednom serveru se nejedna přispěvatelka přiznává k „fobii z řízení auta“. – hurá! Nejsem sama 🙂 A konečně to nacházím: Technofobie – strach nebo odpor k pokročilé technologii nebo zařízením, obzvláště počítače. Ano, odpor, to je to správné slovo pro tuto chvíli :-). Tak hurá do nového boje!

by ·Komentáře: 4
Ne, nebojte se. Nebudu tu psát několika stránkovou esej na téma „Vánoce a já“, případně „Již mám napečeno XXX druhu cukroví“, nebo také „Do Ježíška zbývá méně než měsíc“. Jediné, na co bych vás zde chtěla upozornit, je rozsvícení vánočních stromků. I když třeba považujete Vánoce pouze za nutné zlo, kdy musíte
  1. chtě nechtě uklidit celý byt (protože to se přeci na Vánoce, stejně jako na Velikonoce musí, ne?),
  2. napéct hromadu cukroví (vždyť všude v časopisech o tom píší, že minimum/optimum je sedm druhů, ale chcete-li vyhrát nějakou cool cenu v soutěži „největší pekařka“ měly byste jich připravit alespoň 20),
  3. shánět v přecpaných super/hyper marketech dárky (pro blízké i vzdálené příbuzné, kamarády, nadřízené, podřízené, psa, kočku, rybičky, apod. i když jako každý rok vůbec netušíte, co by je potěšilo, a tak jako každý rok většinu vašich nákupů tvoří dárky, které sice nejsou nic moc, ale alespoň neurazí a tradici bude učiněno zadost),
  4. o 106 zdobit pokoj po pokoji tou, po léta okoukanou, vánoční výzdobou, kterou, jen co za Ježíškem zaklapnou dveře/okno, zase sundáváte a uklízíte do hlubokých útrob sklepa
tak ale přes to přese všechno – slavnostní rozsvícení vánočního stromku přeci stojí za to ne? Na chvilku se zastavit a v ohromné mačkanici, kdy musíte být ve střehu,
  • aby vám někdo nevykradl batoh,
  • aby vám někdo nešlápl na nohu (to že pošlapete vy ty okolo, už se tolik nepočítá),
  • abyste odolali lákadlům stánků s klobásami a sladkým cukrovím (abyste těsně před tím slavnostním 24. dnem prosincového měsíce ještě, nedej Bůh, nezvětšili již tak, dle vašeho názoru, enormní pneumatiku kolem pasu (u slavnostní tabule přeci každý musí být jak ze škatulky a jak proutek, aby bylo vidět, že jste se celý rok hlídali a splnili tak loňské předsevzetí, že už to sladké opravdu jíst nebudete a těch 5/10/20/30 kg dolů dostanete)),
si užili tu jednu kratičkou chvilku, kdy se na ztemnělém náměstí ten vysoký, donedávna ještě živý, strom odněkud z Krkonoš konečně rozzáří desítkami bílých a barevných koulí, svíček a řetězů.
V tu chvíli, kdy budete tiše stát vedle toho, na kterém/které vám zaleží a tiše koukat na tu marnivou podívanou si třeba uvědomíte, že Vánoce nejsou od toho, abychom byly jejich otroky a tupě se podřizovali tomu, co je považováno za obecný scénář Vánoc. Vy přeci
  1. můžete uklidit byt jen tak jako obvykle, nebo vůbec ne. Přeci nestrávíte tuto dobu, kdy máme trávit čas s těmi, na kterých vám záleží, jen tím, že budete v rukavicích, v jedné ruce s prachovkou, v druhé ruce s hadicí od luxu, pobíhat po bytě, vyhýbat se připraveným kýblů s vlažnou vodou na okna a skleněné vitríny, a nadávat na Vánoce! Nechte to být 😉
  2. můžete napéct jen tolik cukroví, kolik chcete. Takže když péct nechcete, tak nepečte! Vždyť se to dá i koupit :-). A když budete argumentovat tím, že si přeci nemůžete dovolit návštěvě nenabídnout žádné sladké, tak se zamyslete – všichni chtějí hubnout :-), tak jim nabídněte misku sušeného ovoce. Vždyť na návštěvy se nechodí kvůli jídlu, ale kvůli vlastnímu setkání s přáteli, … popovídat si o proběhnutém roce, o vyhlídkách na rok další … a to, že se při tom bude ukusovat mrkev a pomeranč místo tučných a sladkých plněných košíčků či vanilkových rohlíčků, příjemnou atmosféru setkání nijak neovlivní.
  3. nemusíte kupovat hloupé a nepotřebné dárky jen kvůli tomu, že se očekává, že nějaký dárek každému koupíte. Jde přeci o dobrý nápad. A když nápad není, tak prostě není. I když je to stará fráze – Vánoce jsou svátky klidu a míru, kdy máme být šťastní „jen“ kvůli tomu, že jsme se zase mohli všichni ve zdraví sejít a vidět, že kolem sebe máme tolik lidí, kterým na nás záleží i bez toho, abychom jim po dvacáté dávali nové bavlněné ponožky či křiklavě proužkovanou šálu! Nač si ty krásné chvíle v kruhu blízkých kazit trapností toho, že se budeme křečovitě usmívat a děkovat za něco, co se nám vůbec nelíbí? O tom to přeci není.
  4. nemusíte zdobit každý kout vašeho rozlehlého bytu výzdobou, která se vám ani nelíbí! Vy v tom žijete, zařiďte si to podle sebe. Co třeba do aromalampy nakapat vůni lesa, na stůl naaranžovat krásný adventní věnec a do kouta umístit Vánoční růži? Na každém kroku přeci nemusí viset nějaký ořech, ozdobný dáreček, či andílek s bělostnými křidélky? Proč si Vánoce kazit? Užijte si je podle svého!! Ať jsou to opravdu klidně a příjemně prožité svátky, vždyť o tom to je. A kdo zdobí rád, ten ať si vánoční zdobení pořádně užije!
Opět jsem se tedy neudržela a délka článku mi trochu ujela a vlastní obsah, který jsem vám chtěla sdělit, jsem ještě nestihla napsat. Takže:
  • rozsvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí se uskuteční 28.11.2009 v 18:00. Letos bude strom vysoký kolem 27 metrů a je z Vrchlabí.
  • A pokud se vám nechce mačkat na Staromáku, tak se stromy rozsvěcejí i v jiných městských částech než na Praze 1. Například na Praze 6 se rozsvěcejí stromy hned tři: na Bělohorské ulici „U Kaštanu“, na Vítězném náměstí a u Písecké brány. Podrobnosti naleznete zde.
P.S.:
  1. Vzhledem k tomu, že náš“byt“ je pouze jeden pokoj, který, když do toho započtu i koupelnu, zabírá cca 20 metrů čtverečních, a tedy každá věc musí mít své dané místo, jinak bychom se do něj nevešli, uklízet nijak výrazně nebudu, protože musím denně všechno uspořádat tam, kam to patří, jinak by tam nebylo k hnutí. Takže mám Vánoční úklid vlastně denně 😀
  2. Na pečení mám vytipovány 4 favority. Rozhodně i tyto pouhé 4 druhy mi zaberou spoustu času, ale ten si tedy rozhodně užiji 🙂
  3. Dárky kupuji pouze takové, které si myslím, že danou osobu potěší. Jak jsem zmínila, chce to nápad. Takže když je nápad, kupuji vše s předstihem a na Vánoce bude klid.
  4. A s výzdobou si hlavu nedělám. S tou už bychom se do pokoje nevešli 🙂

by ·Žádné komentáře
Vánoce se kvapem blíží a tím i vánoční trhy. A na ty se těším. Nejde ani o to, že bych se spoléhala na to, že na nich seženu dárky, které z velké části ještě nemám (ale nějaké již mám a další mám zatím v hlavě), ale o tu atmosféru, koukat, kde co je zajímavého a slintat nad stánky s vánočním pečivem a u toho se hřát o horký punč. Rodiče si nemohli vynachválit trhy v Bratislavě, … a protože tam již byli dvakrtá, nyní hledají nový cíl … a tím by pro letošek mohly být vánoční trhy v Norimberku. Přeci jenom si myslím, že pražské trhy nás už ničím nepřekvapí, tak proč nezažít něco nového.
A teď z trochu jiného soudku – až do 31.12 je v irské restauraci Caffrey’s bar poblíž Staroměstského náměstí v Praze „přehlídka“ světových gulášů. Takový gurmánský zážitek si nemůžeme nechat ujít 🙂

by ·Komentáře: 2
15.11.2009
Po příjemném dopoledním výletu v Šárce jsme se sjeli do Dejvic někam naobědvat. Před námi bylo ještě nějaké nakupování, tak abychom měli dostatek sil. Po chvilkovém proplétání se uličkami v okolí Vítězného náměstí Vláďa konečně natrefil na Staročeskou krčmu, kde prý kdysi byl a moc si to pochvaloval. Interiér je opravdu laděn do staročeské krčmy, které vévodila velká pec, nechyběla neomítnutá stěna, ovčí kožešiny na dřevěných lavicích a nádobí z hrubého porcelánu. Jen moderní topení umístěné u stěn dojem trošku rušilo.
Ale pohled do jídelního lístku vám dal zapomenout na všechny nedostatky. Kromě toho nám pro začátek přinesli ošatku s chlebem a nefalšovanou škvarkovou pomazánku, pořádně sádelnatou. A co jsme si nakonec vybrali? Vláďa si dal králíka na česneku se špenátem a bramborovými knedlíky a já kančí guláš dušený na jalovci se špekovými knedlíky. Já za sebe mohu říct, že to bylo naprosto výborné. Maso úžasně křehké, omáčka trochu dokysela, ale ty knedlíky! To byla balada. Kam se hrabe špekový knedlík z Břevnovského kláštera! To se nedá vůbec srovnat. Tohle bylo prošpekovaný skrz naskrz. Takže i když to byla pořádná porce, se kterou mi musel Vláďa trochu pomoct, nakonec jsem nechala jen proužky mrkve, které mi tam přistály jako obloha. A Vláďa si králíčka také pochvaloval. Dokonce ho hodnotil výše než „králičí běh, co do špenátu doběh“, který patří k jeho oblíbeným v Břevnovském klášteře. Tuto krčmu tedy můžeme jedině doporučit.

by ·Žádné komentáře
15.11.2009
Na slunečný listopadový nedělní den jsme si naplánovali výlet (pěší – protože na kole už odmítám jezdit, i když dnešní teploty kolem 15°C by kolu i přály) do Divoké Šárky s tím, že si jednotvárné ťapání zpestříme hledáním „kešek.“ (kdo ví, ví, kdo neví, nechť se podívá do staršího zápisku na blogu zde nebo zde). Protože stále nevlastníme GPS, bylo nutné si doma jejich přesnou polohu najít, zkusit zapamatovat a pak už jen vyrazit. … První, umístěnou někde u cesty, se nám opravdu najít nepodařilo. Ono když to není u nějakého šikovného záchytného bodu, tak to je těžké. To nám ale na náladě neubralo. Den byl pěkný, a i kdybychom nic nenašli, stále to je pěkné zpestření výletu. Pokračovali jsme dál Šáreckým údolím až Šáreckému prameni, kde jsme schovanou cache našli. Tahle byla speciální v tom, že byla „seznamovací“. Jestli se některý z „lovců“ či „lovkyň“ chce momentálně s někým seznámit, jednoduše nechá v přiloženém notýsku zprávu a třeba se někdo z dalších objevitelů ozve. … Další cache zůstala opět neobjevena, ale jak jsem říkala na začátku, některé jsou bez GPS prostě těžké. A poslední naši naplánovanou cache jsme našli i nenašli. Byli jsme tam, kde měla být schovaná, ale zrovna u ní byla jiná rodinka, která ji studovala, tak jsme je nechali a objevíme si ji jindy. Ale byli jsme tam. Tím naše dnešní lovení skončilo a byl na plánu zasloužený oběd. Ale o tom až příště.

by ·1 komentář
Zaujal mě článek na idnes.cz, jak to bude od příštího roku s tzv. éčky v potravinách. Není dokázáno, že by všechna „éčka“ byla jó zdraví škodlivá, ale jejich vliv při dlouhodobém požívání není zkrátka ještě úplně prošetřen. A tak, abychom se my, konzumenti, nemuseli dlouhými řádkami se složením pročítat, od příštího roku se některá éčka nebudou smět v potravinách vůbec vyskytovat. A co že to je, to co doteď vesele dlabeme? Přečtěte si:

Éčka na odstřel

E 102 – Tartrazin

Potravinářská žluť obsažená hlavně v hořčičných omáčkách,
čokoládových tyčinkách, pudincích, bonbonech a dalších
cukrovinkách a lahůdkách.
E 104 – Chinolinová žluť

Neobejde se bez něj většina čokoládových tyčinek, cukrovinek,
bonbonů, pudinků či třeba energy drinků.
E 110 – Žluť SY
Najdete ji například v pudincích, hořčicích, cukrovinkách, sušenkách
či v bonbonech.
E 122 – Azorubin
Cukrovinky, pudinky a balené zákusky.
E 124 – Ponceau 4R
Potravinářská červeň obsažená obvykle v pudincích, cukrovinkách a
ve sladkém baleném pečivu. E 129 – Červeň Allura AC Obsahují ji
müsli tyčinky, čokoládové tyčinky a bonbony.

Tak to až si příště budu zase kupovat nějakou tyčinku, tak se na E104 a E124 podívám.