by ·Žádné komentáře
Minulý víkend při návštěvě Bio Stylu v Letňanech mě nadchly vystavované masážní židle (bohužel jedna stojí kolem 10 000 Kč) a po dlouhé době mě to zase „donutilo“ zamyslet se nad mojí „masérskou“ kariérou. Přiznám to dobrovolně – flákám to. Ale mám dobrou výmluvu – na posteli se fakt masíruje blbě. A tak jsem zase jednou zavítala na stránky Dexter Academy (http://www.masaze-kurzy.cz/index.php), kde nabízejí prý kolem 500 kurzů (nepočítala jsem je :-)) různých typů masáží. A jak jsem je tak procházela, tak některé mě opravdu zaujaly. Jako první samozřejmě „Masáž vsedě na masážní židli“ (na internetu jsem ty židle našla i za docela slušnou cenu), tak začínám uvažovat, že bych na to šla (termín mají 23.12.). Takže kdyby to někoho zaujalo také, budu jedině ráda, když tam nebudu muset jít sama. Dále mě zaujalo „Čínská masáž – uvolňování blokád“, na což jsem chtěla jít už tak před 4 lety, hned poté, co jsem dokončila základní masérský kurz, ale nakonec z toho nějak sešlo. A samozřejmě „Baňkování“.
Některé kurzy jsou pro laiky, u některých je dobré znát základy anatomie, případně základy čínské masáže, ale všechno to vypadá velmi lákavě. A vzhledem k tomu, že se často jedná o „pouhé“ osmihodinové kurzy, nejsou ani tak časově náročné. Prostě jsem se poohlížela po něčem, co by mě zase pro masáže zapálilo. A tak, abych to pořád neoddalovala, jak je mým dobrým zvykem (nakonec jsem si to musela dát jednou jako předsevzetí, že rozhodování všeho druhu nebudu odkládat a budu jednat :-)) jsem se rovnou přihlásila na kurz „Úvod do čínské masáže + Medová detoxikační masáž + Ušní svíce“ – to mi přišlo jako nejlepší, protože – získám základy čínské masáže, které jsou podmínkou pro jiné kurzy, které mě zaujaly (již třeba zmiňované baňkování), medová masáž mě zaujala svoji „exotikou“ a o ušních svících uvažuji tak tři roky, že je vyzkouším, tak konečně o tom budu vědět něco víc. Takže kdybyste se někdo ke mně chtěl přidat, tak neváhejte a přihlaste se na http://www.masaze-kurzy.cz/cinska.php (termín 18. -19.11.).
Tak jsem udělala Dexter Academy pěknou reklamu zadarmo 🙂 a teď zpět do práce.

by ·Žádné komentáře
S příchodem podzimu pro nás skončila MTBO sezóna a nadešla sezóna kulturní. Začali jsme dvěma koncerty, o kterých jsem nedávno psala (Two Voices a 4TET) a k tomu jsme si přidali (někdo bude remcat, že to do kultury moc nepatří, ale já to do toho řadím) tři návštěvy kina.
První snímek nás zaujal výbornou 100% recenzí. Navíc jméno Petera Jacksona má docela váhu a upoutávky také stály za to. Ano – District 9 opravdu stojí za zhlédnutí. Film tak plný akcí jsem dlouho neviděla. Když se tvrdilo, že nový HP je celý příšerně temný, tak to bylo velice nadsazeno („milostné“ scény těch pár temných okamžiků převážilo, takže zážitek se temným rozhodně nedal nazvat). To že James Bond je akční je sice pravda, ale zde je i pěkná řádka scén „dialogových“, kdy se prostě musíme prokousat pasážemi, kde se nám vysvětlí, jak to vlastně všechno do sebe pěkně zapadá a kdo za čím stojí. Ale v Districtu 9 jdete z akce do akce. Dokumentárně laděný začátek vás do děje vcucne a následné použití hi-tech zbraní a vybavení zaručuje, že o akci nebude nouze. A opravdu – zběsilé střílečky, honičky, rychlé dialogy, do toho opět dokumentární kamera. Prostě bomba. Vřele doporučuji
Gamer
Tak tohle je opět důkaz toho, že trailer na film byl lepší než film samotný. Jako myšlenka dobrá (vězni odsouzeni na doživotní mají šanci se „vykoupit“, když přežijí 30 „zápasů“ ve „hře“, kdy jsou ovládání „externím“ hráčem. „Hra“ je samozřejmě o zabíjení, kdy se „vojáci“ musí dostat do „save pointu“). Zahrané to taky bylo výborné, ale pak už to byla samá střílečka. Jako „odpočinková podívaná“ pěkné, adrenalin se vám možná také trochu zvedne, akční to je, ale nic moc vám to nedá. Podruhé bych na to již nešla.
Náhradníci (Surrogates)
A další film, jehož trailer vypadal zajímavě a po dlouhé době se ve filmu objevil Bruce Willis. Opět úžasný námět, podobně jako v Gamerovi mají lidé své „náhradníky“, zde ovšem pro každodenní život. Vy si tak v bezpečí svého domova ležíte v křesle a přes počítač ovládáte náhradníka ve vnějším světě. Když „vás“ přejede auto, prostě si jen koupíte nového náhradníka. Co se ale stane, když je možné skrze náhradníka zabít toho, kdo jej ovládá? A už se rozjíždí pátrací akce v čele s Willisem, jehož mladý náhradník vypadá suprově :-). Opět – myšlenka výborná, provedení supr, ale kromě toho vám toho v paměti moc neutkví. Asi jen ta myšlenka … a pak budete chvíli dumat nad tím, kam se naše společnost ubírá.

by ·Žádné komentáře
Nejlepší kulturní zážitek letošní sezóny!! Jsou to tak dva měsíce, co jsem v novinách četla rozhovor se členkami vokálního dua Two Voices (http://www.twovoices.cz/). Docela mě zaujalo, když psaly, že kombinují operní zpěv, vlastní texty, šansonový zpěv a klasickou hudbu. Na internetu jsem si pak něco poslechla a vzápětí zarezervovala lístky na jejich koncert spojený s křestem jejich nového CD v Semaforu.
To bylo něco neuvěřitelného!! Jedna věc je o tom číst, slyšet to z počítače, …, ale naživo to je něco naprosto unikátního! A ty texty! To musíte slyšet! Snad všechny písně byly právě z nového CD (jehož kmotrou je Eva Holubová), které jsme si hned o přestávce zakoupili. Hned první píseň mě dostala, ale ty další byly ještě o něco lepší. Marně jsem vzpomínala, kdy jsem se naposledy smála, až mi tekly slzy. Navíc jsou obě i dobré herečky, jestli se to tak dá vyjádřit, takže povídání mezi písněmi jejich veselé texty a písně skvěle doplňovaly.
Jestli budou mít zase koncert někde v okolí, tak na něj určitě zamířím!
Malá ukázka, která by vás mohla navnadit: http://www.twovoices.cz/savlovy-tanec

by ·Žádné komentáře
26.-27.9.09 – Mimoň
Tak mám za sebou poslední letošní závody. Jedny se sice ještě konají, ale je to 1) daleko, 2) v kopcích a 3) už jsem za letošek vyzávoděná. Ale do Mimoně jsem se docela těšila. Počasí vypadalo nadějně, je tam rovina, apod. Navíc, bylo na sobotní večer naplánováno grilování na chatě, takže jsem se po závodech mohla těšit na mňamku z ohně.
Vlastní závody probíhaly jako vždy. Startovala jsem až někdy po obědě, takže jsme nemuseli přehnaně brzy stávat. Centrum bylo na koňském dostihovém závodišti s tím, že poslední kontroly byly umístěny přímo na okruhu. Ačkoli byl terén rovinatý, kořeny a písek zapracovaly a „sprint“ do cíle byl dost náročný.
Druhý den byla na plánu krátká trať, která byla za hodinku za mnou. A pak vlastně teprve přišla ta pořádná jízda. Vláďa jakožto momentálně nesportovní jel klasicky do Káranýho autem, já na kole. Sice mě ubezpečoval, že trasa, kterou mi naplánoval, vede vlastně pořád z kopce, ale zapomněl vzít do úvahy vítr, který cestu dost znesnadňoval. Od Mšena to bylo opravdu pořád po rovině či z kopce, ale ten vítr 🙁 Má trasa tedy vedla z Mimoně přes Doksy a Mšeno, kde byla jedna z mnoha zastávek na cestě, a pokračovala přes Mělnické Vtelno, Byšice a Kostelec nad Labem. Kousek za ním jsem potkala Vláďu, který mi jel naproti z Káranýho. V Brandýse jsme se zastavili na zmrzku a dortík v cukrárně a přes Toušeň dojeli na chatu. Má celková trasa tedy měřila kolem 84 km (+závody 12 km). Takže pěkná víkendová jízda.

by ·Žádné komentáře
20.9.2009
Na závěr pracovního víkendu jsme si vyšli do kina na něco, co mělo slušnou recenzi – na District 9. A povím vám – výborné! Vláďa se na konci přiznal, že se v průběhu bál, aby se mi to alespoň trochu líbilo. Pravda, bylo to trochu … no když se střílí do mimozemšťanů, tak co chcete, že? Ale vážně nepamatuji, kdy bych viděla film, kdy byla akce od začátku do konce. Něco, kde nejsou Ani milostné akce, ani filosofické rozpravy o životě, ani náboženští fanatici (HP, Bond, Bolt) … ale i tak v tom filmu něco bylo 🙂 … DOPORUČUJI!!!

by ·Žádné komentáře
19.9.2009
Konečně jsme si našli čas zajet na Mělnické vinobraní. Zaparkovali jsme dostatečně daleko od centra, abychom našli volné místo k parkování. Čím víc jsme se pak pěšky blížili k „zabezpečené“ zóně, tím těžší bylo se mezi zaparkovanými auty proplétat (no dobře, tak hrozné to nebylo, ale byli podél chodníků nahňahňaná pořádně).
No, bylo to velké – hlasitá pouť, davy, … jeden stánek s burčákem vedle druhého … a toho jídla! A samozřejmě i pódia s kapelami různých žánrů, takže si zde opravdu každý přišel na své. Nebudu to asi moc rozebírat, to se musí zažít. Ale kdo si chce udělat malou představu o nabídce stánků, nabízím mu krátký přehled. Říkali jsme si, že tohle by měli Dánové vidět! – za ty čtyři měsíce v Kodani jsem tam nic podobného nezažila. Maximálně když byla „kulturní noc“ – to bylo v ulicích pěkně živo, ale co se týče „doprovodných“ stánků s jídlem a pitím, to jsou amatéři 🙂 … Takže, co jsme ochutnali? Nejprve jsme začali výbornou šunkou na ohni, následovala úžasně smetanová vanilková zmrzlina, s odstupem času pak langoš, další zmrzlina, trdlo (mnohem větší a levnější než na pražských trzích), stánek se staročeským (slovanským) pečivem (sušenky, zákusky, cookies, …) mě naprosto nadchnul (www.slovanskepecivo.cz) a ještě ochutnávka francouzských sušených salámků a klasa medovníku 🙂 A už nám nezbyly síly na halušky, vafle, farmářské brambory, čínské nudle, které byly pomalu na každém rohu, klobásky, apod. No prostě pastva pro oči :-). Burčák jsme samozřejmě také dali – výborný. Tak snad za rok znovu.

by ·Žádné komentáře
Tak se nám (tedy mě a dalším školákům) rozjíždí pomalu nový školní rok, ale s ním i nové aktivity a akce, od kterých jsme si přes léto dali pokoj. Proto, koho by zajímal „kalendář akcí Míša&Vláďa“, nechť se mrkne na:http://cadovi.webpark.cz/michala/chysta_se.html, kde se snažím, minimálně chystané, akce aktualizovat.
Naopak „Stalo se“ se snažím držet aktuální na tomto blogu.

by ·Komentáře: 2
Tohle není žádný veřejný článek, ale jen taková kamarádská reakce na jednu kratičkou debatu s mojí kamarádkou :-).
Toto je důkaz, že Honza s rukou něco měl 🙂 – jestli tohle není sádra, tak já nevím. Stalo se mu to, když se snažil zachránit plně naloženou pramici s věcmi od nárazu do šutru. Bohužel kosti byly v tomto případě obdobně „pevné“ jako laminát – moc toho nevydržely. (Kopanina – druhá polovina srpna 2004, Český ráj).

by ·Žádné komentáře
17. a 18.9.2009
Tak konečně jsem se dostala k tomu, zajít se podívat do čerstvě otevřené Národní technické knihovny v Dejvicích, na jejíž stavbu jsme se mohli z oken naší školy během několika uplynulých měsíců dívat. Pocity při vlastní stavbě byly smíšené (ať již mé nebo mých spolužáků) – někomu vadilo zrušené parkoviště, někdo si pochvaloval vznikající podzemní garáže, někomu se (ne)líbil oválný tvar vlastní knihovny, o betonovém placu před knihovnou se toho také řeklo již hodně a vlastní vnější opláštění? Nejprve mi to přišlo hodně divné, ale teď, když je vše hotovo, musím říct – vypadá to fakt dobře.
Když vejdete do budovy jedním ze čtyř, nebo kolik jich to má, vchodů, dostanete se do otevřeného „atria“, které je přístupné všem. V tomto přízemí najdete nově otevřenou pobočku městské knihovny, kavárnu, šatnu, uzamykatelné skříňky, přednáškový a výstavní sál a samoobslužný pultík na vracení knih. Přes turnikety se dostanete do vlastní knihovnické části – ta je přístupná jen zapsaným čtenářům. Ačkoli jsme jako studenti ČVUT mohli používat školní studentskou kartu i jako legitimaci do STK, zdejší turnikety na to moc dobře nereagovaly. Takže je třeba s tím počítat a něco s tím udělat. Já využila mé čerstvě vydané OpenCard a jako legitku nyní používám tuto kartu (lze využít i ISIC). Pokud si chcete budovu jen prohlédnout, můžete si za vratnou zálohu půjčit návštěvnickou kartu.
A pak už můžete brouzdat některým z pěti podlaží knihovny. Regály ještě z větší části zejí prázdnotou, … o to silnější to je ale pocit, když si představíte, jak to tady za čas bude vypadat, až vše bude zaplněno a bude to pulzovat životem. Na každém podlaží nechybí informační kout, záchody ani koutek s občerstvením, které ovšem z tohoto prostoru vynášet nesmíte. V každém patře najdete nějakou „specialitku“ – oddělení knihovny CVUT, VŠCHT, kout s technickými časopisy, apod. Nechybí kopírovací služby, počítače, wifi, individuální studovny ani konferenční salonky.
A vlastní budova? Musím říct, že se mi to nakonec líbí. Takové originální 🙂 Schodiště, stropy a stěny z neupravovaného betonu kontrastují s lesklou a sytě barevnou podlahou. A (ne)libě komentované „primitivní“ kresby na vnitřním obvodu knihovny? Zabere vám to pěknou hromadu času, než si všechny malby prohlédnete a objevíte jejich skrytý smysl.
Takže celkové hodnocení? Výborné. Navíc teď, když je zatím knihovna relativně prázdná, není problém zalézt si s vybranou knihou do tichého kouta na pohodlné sedačky a ponořit se do klidné četby.

by ·Komentáře: 3
13.9.2009

Na dnešní den jsem si naplánovala jen krátký výlet. Za prvé jsem na to neměla celý den a za druhé se mi dlouhou dobu nechtělo vylézt z postele, kde jsem si po obědě dávala dvouhodinového poledňáčka. Ono když slyšíte, jak to venku fičí, tak se vám opravdu ven nechce. Většina silnic tady vede docela otevřenou krajinou, takže na nějaké zástěny proti větru jsem se věru nemohla spolehnout. Takže jsem nakonec vyrazila na trasu: Káraný – Sojovice – Skorkov – Kostelní Hlavno – Konětopy – Dřísy – Lhota – Stará Boleslav – Káraný (37 km). Pro mě je to, že jsem jela průměrnou kadencí 87, důkazem, jak moc jsem s větrem musela bojovat. Na druhou stranu musím Matce Přírodě vzdát dík za to, že snad poprvé, co jsem jela po silnici „Mělník-Boleslav“, nefoukalo proti mě!

Krutý vítr na trase mě přivedl na myšlenku, co je vlastně na kole tím nejhorším, … tím, co vám zkazí celý výlet. Osobně mám spoustu favoritů – déšť, vítr, kopce a minule zmiňované kostky. Dlouho jsem si myslela, že tím nejhorší jsou kopce (ty prostě nenávidím :-)), ale VÍTR je po dnešku favoritem číslo jedna. Na druhou stranu, když před vámi jede nějaký ochotný tahač, kterým vám vítr rozráží, tak vás vítr rázem neotravuje a do popředí vystoupí zmiňované kopce, případně kostky – před těmi vás ani sebelepší tahoun neuchrání. Takže když uvažuji případ, kdy jedu sama, bylo by pořadí výletních znepříjemňujících faktorů následovné: vítr, kostky, kopce, déšť. Ještě se může přidat bahno, ale to házím do jednoho pytle s deštěm. Když pak jedu s někým, kdo, jak jsem již zmínila, je tím, který mi vítr vychytá, pak by bylo pořadí následovné: kopce, kostky, déšť, vítr.

A jaké máte „priority“ vy? Nebo patříte k těm, kteří si výlet užijí bez ohledu na počasí, defekty a společnost, ve které jedou? Společníci také umí udělat z výletů peklo. Buď jedou pomalu, nebo rychle, nebo moc často zastavují v hospodě, nebo nezastavují (v hospodě) vůbec, mají vysoce defektní kolo, mají nové kolo, apod. Ještě někomu může vadit sluníčko. Na to si já tedy nestěžuji. Raději pojedu v 30° teplíčku než v dešti.